Dokud jsem měl na stole Pentium 4 na 2,8 GHz s grafickou kartou ATI Radeon 9600, nebyl jsem vyslovený “pařmen.” To se ale změnilo s koupí rychlejšího počítače s QuadCorem a Radeonem 4870. Od toho okamžiku jsem vytvořil poměrně slušnou sbírku her, především automobilových simulátorů, kterým dominují ty od Simbinu.
Kromě autíček mám ale ještě jednu libůstku – virtuální létání, konkrétně si tuto radost užívám v simulátoru Microsoft Flight Simulator 2004 (do verze X nejdu, protože Visty mi domů nesmí). Hru mám rozšířenou o několik doplňků, z nichž tím nejzásadnějším je Ultimate Terrain – Europe, díky kterému se vznáším nad reálnou krajinou, odpovídající skutečnosti (snad ani nebudu popisovat, kolikrát jsem se byl podívat na místa, kde jsme byli na dovolené :-P). Jenže podobně, jako si realistické závodění neužijete na klávesnici, ale potřebujete k němu volant a pedály, je skoro nereálné zaletět dobrý let bez patřičného nádobíčka. Tím prvním v mé sbírce byl joystick Genius MaxFighter F-31U Vibration, se kterým jsem spokojeně nalétal stovky hodin. Pro stíhačky (s výjimkou Lockheed P-38 Lightning), nebo Airbusy odpovídá toto zařízení realitě, jenže co dělat v případě, když lítám s Boeingem 737? Tam na joystick nenarazíte – jak starší modely, tak i připravovaný 787 Dreamliner se řídí pomocí tzv. “beranů.”
Když jsem v polovině července na Czech Computer četl první recenzi Flight Pro Yoke System, byl jsem hned po dočtení takřka jistojistě přesvědčen o tom, že právě tohle je “pravé ořechové” pro mé pilotní radovánky. Pravda, cena nebyla lidová – u CzC lehce nad 2500 Kč, v mém oblíbeném Softcomu byla dokonce o 1500 Kč vyšší. Využil jsem ale nabídky “Našli jste na internetu lepší cenu? Napište nám!” a napsal jsem, že u konkurence mají toto zboží levněji. Reakce byla takřka okamžitá – ještě ten den bylo zboží zlevněno na cenu nižší, než za jakou ho měli u CzC. Samozřejmě jsem neváhal a “berany” jsem si objednal.
Noc před koupí jsem skoro nemohl dospat :). Když jsem dorazil do ostravské pobočky Softcomu, shlížely mé “berany” na prodejně z nejvyšší police – taková to byla rarita! Vysypal jsem z peněženky 2543 Kč a odnášel si majestátní a pozornost budící krabici domů.
 |
Co najdete v krabici?
Po otevření krabice na mne vykouklo “plato od vajíček,” tedy lisovaný obal z recyklovaného papíru. V něm byl zabalen knipl, kvadrant se třemi pákami, upevňovací mechanismy a instalační CD.
U upevnění ke stolu se zastavím, protože zde může – zejména u některých počítačových stolků s výsuvným “šuplíkem” na klávesnicí – nastat problém. Montáž “beranů” vyžaduje poměrně značný prostor do hloubky stolu, což je daň za velmi dobrou stabilitu a bytelné uchycení, které prostě “neutrhnete.” Počítejte tak s 26 cm do hloubky a 11 cm pod desku stolu. Jak berany, tak i kvadrant s pákami se připevňují šroubovacím mechanismem s přísavkami. Ty drží opravdu silně – mně dokonce po demontáži zůstaly na spodní straně stolu, kde jsem je nechal :). Páky jde připevnit dvěma možnými způsoby, k čemuž jsou v balení i čtyři šroubky, kterými se upevňovací mechanismus přimontuje požadovaným směrem.
Kvadrant se poté připojí speciálním konektorem k “beranům” a ty následně klasickým USB portem do počítače. Detekce i instalace software proběhla v mém případě bez problémů.
“Berany”
Jak již bylo řečeno výše, “berany” jsou dosti rozměrné a k jejich montáži budete potřebovat poměrně dost místa. Odměnou vám ale bude ovládání velice podobné skutečnému dopravnímu letadlu. Samotný knipl je k základně připevněn kovovou tyčí, která se dá zasouvat a vysouvat přitažením, respektive zatlačením od sebe, čímž ovládáte výškovku. Kromě toho je zde samozřejmě i otáčení kolem vlastní osy – tedy na letadle pracujete s křidélky. Manipulace je snadná, akorát při zasouvání je citelné jemné drhnutí.
Na tomto místě také zmíním patrně jedinou nevýhodu celého systému: zařízení nemá zpětnou vazbu, kterou bych alespoň já velice ocenil. Díky tomu se ale obejde bez externího napájení a vystačíte tedy s 5 volty z USB. Konektor na externí napájení ale na základně je, takže kdo ví, třeba se jednou od Saiteku dočkáme i verze se zpětnou vazbou.
 |
 |
V MS Flight Simulatoru 2004 bylo nejprve nutné provést kalibraci, aby chování letadla odpovídalo pohybům kniplem. Po nastavení je ovládání velice příjemné a přesné, ačkoli zejména několik prvních přistání si budete muset zvykat.
Kromě pohybu vpřed/vzad a otáčení vlevo/vpravo jsou “berany” vybaveny hned několika tlačítky. Na levé rukojeti je z joysticků dobře známý poziční klobouček, který nejspíše využijete pro změnu směru pohledu. Další je dvoupolohový spínač, jehož funkci si můžete přiřadit dle libosti. Z dolní strany je pak jednoúčelové tlačítko, vhodné například pro střelbu (i když stíhaček s “berany” existuje jen minimum 🙂 ). Pravá rukojeť nabízí dva dvoupolohové spínače – já sám je používám k nastavování klapek (přidat/ubrat) a změně kamery. Kromě toho je zde ještě další jednoúčelové tlačítko, využitelné například pro další typ zbraně, na které jsem si definoval zasouvání a vysouvání podvozku. Ze spodní strany je pak třípolohový přepínač režimu kniplu, jehož funkci jsem ale zatím nevyužil. Všechny ovladače jsou umístěny v dosahu palce nebo ukazováku, takže není potřeba sundavat ruce z řízení.
 |
 |
 |
 |
Uprostřed kniplu najdete zeleně podsvícený displej, na kterém si lze nechat zobrazovat čas (jak na to jsem ale nepřišel), případně aktivovat stopky. K ovládání stopek slouží další tři tlačítka pod displejem, jejichž funkci lze opět změnit (já na nich mám brzdy). Vidím zde potenciál pro zlepšení – například by se čas mohl nějakým způsobem přebírat z operačního systému, protože během hraní systémové hodiny nevidíte.
 |
Co bych určitě ocenil, by byla nějaká lepší povrchová úprava, protože tvrdý plastový povrch není zrovna tím nejpříjemnějším. Stačilo by málo – třebas jen potáhnout rukojeti měkčeným plastem.
Kvadrant
Kvadrant proti kniplu působí poněkud “plastovějším dojmem.” Zatímco “berany” jsou velice robustní a víceméně odpovídají svému vzoru z “dospělého letadla,” v tomto případě musím konstatovat, že jde spíše o “nouzové řešení.” Páčky jsou poměrně drobné, skoro bych až měl obavu, že se při nešetrném zacházení mohou zlomit. Jejich funkce je opět definovatelná, takže není problém vyhradit jednu páku levému motoru, druhou pravému a na třetí nastavit třeba klapky. Kromě plynulého nastavování od 0 do 100% (v orientaci pomohou natištěná stupnice) je zde ještě jedna zpětná poloha, aktivující spínač. Tu využijete například pro zapnutí zpětného tahu motorů po přistání. Kladně hodnotím mírnou aretaci, díky které se vám nestane, abyste po stažení motorů nechtěně zapnuli revers. V každém případě je lepší a přesnější nastavovat motory pomocí páček, než skrze klávesy, kde se dá tah regulovat pouze skokově.
 |
Pod pákami je další trojice tlačítek, z nichž každé má dva spínače. Jejich funkce je opět definovatelná. Vzhledem k tomu, že kvadrant patrně budete mít trošku z ruky, je vhodné na ně nastavit některé méně používané úkony, jako jsou světla apod..
 |
Kromě létání jsem našel i další možné využití kvadrantu například pro vlakové simulátory, kde lze na jednu páku dat tah motoru a na další vzduchovou brzdu. Zatím jsem to nezkoušel v praxi, ale pokud to bude fungovat, bude to zcela jistě přirozenější, než se trefovat s nastavením té správné polohy opakovaným mačkáním klávesy.
Ještě více reality
Skalní fandové simulátorového létání zcela jistě namítnou, co je to za zjednodušující přístup, když například směrovka se ve skutečnosti ovládá pedály. Saitek nabízí pro tyto účely možnost dokoupení pedálů, nicméně jejich cena odpovídá celému zde recenzovanému zařízení. Lehce jsem zaimprovizoval a příslušné funkce jsem si nadefinoval na pedály, jež jsou součástí mého volantu Logitech Formula Force GP. Voilá – funguje to skvěle :). Pokud tedy trváte na pedálech v kokpitu a máte doma volant, není problém si vystačit s aktuálním příslušenstvím.
Kromě toho nabízí výrobce ještě malé LCD displeje, na které si můžete nechat přenášet “budíky” z kokpitu. Uvolníte si tak prostor na monitoru, který můžete věnovat kameře. Bohužel patrně jediným simulátorem, který toto podporuje, je MS Flight Simulator X, čili pro mne je toto rozšíření nepoužitelné.
Závěrečné hodnocení
Pro Flight Yoke System je herní zařízení, které by nemělo chybět na stole nikoho, kdo to myslí se simulátorovým létáním vážně. Hodí se spíše pro ovládání dopravních letadel, naopak pro bojové simulátory a malá letadla bych doporučil joystick případně doplněný o samostatně prodávaný kvadrant. Stejně tak pokud patříte mezi “víkendové piloty,” vystačíte si pákovým ovladačem a možná i s klávesnicí. Když si zvyknete na způsob manipulace a naučíte se, jak letadlo reaguje, skoro jistě časem vše vychytáte tak, že vaše přistání budou vypadat jako z letecké učebnice. Sám létám na nejrealističtější režim s maximálním modelem poškození a po několika drobných neúspěších jsem se začal celkem rychle vypracovávat. Podle mého názoru je tento hardware tím nejlepším, co lze v dané cenové kategorii pořídit. Hlavní výhodu vidím v tom, že nebudete potřebovat klávesnici a místo neustálého hledání té či oné klávesy (obsazení kláves v moderních simulátorech leckdy připomíná varhany :-P) se můžete plně soustředit na řízení stroje.
Čistě z osobního pohledu musím konstatovat, že Flight Yoke System je doslova libůstkou a ovládání letadla pomocí tohoto zařízení je opravdu příjemné, protože mi ještě více posunulo vnímání hry směrem k realitě. Teď už asi chybí jen židle, která by se nakláněla podle polohy letadla a v případě turbulencí a pojezdu po dráze by simulovala otřesy. Dnes už si neumím představit, že bych “svůj” Boeing 737 řídil jakýmkoli jiným způsobem.
Kompletní nabídku produktů Pro Flight od Saiteku najdete na jejich webu.
Cenové srovnání a odkazy k nákupu
- Softcom – 2543 Kč
- Czech Computer – 2559 Kč
- Alza – 2989 Kč
- Alfa Computer – 2930 Kč
Ceny jsou uvedeny včetně DPH a jsou plané ke dni vzniku této recenze, tedy 2.9.2009.
Video na závěr
Tak trošku vítr z plachet mi sebral Tomáš Holčík, který toto herní zařízení stručně recenzuje na videu pro server Doupě.cz. K jeho pojetí bych měl sice několik výhrad (především k terminologii, z níž mám dojem, že Tomáš simulátorovému létání příliš nefandí), nicméně na základní představu o tom, jak to celé vypadá a funguje, postačí. Nenechte se zmást pomalejšími odezvami simulátoru na pohyb ovladače – recenze byla dělána na notebooku, který očividně příliš nestíhal.
0 komentářů