Jsme spali do 11 jak zabití. Hnaty bolí, stehenní a lýtkový svaly hlavně. No, asi dneska si dáme volnější program, taxe ještě hodinu válíme, snídáme jejích broskví, muffiny a čáj a jdeme do Zakázaného města. LP (Lonely Planet=baťužkářský průvodce) o tomto místě píše, že dříve se za vstup platilo hlavou, dnes 40Y stačí. No, ale 150 USD na každého už jsou fuč, třeba zase vyměnit, tak jedeme na zastávku nejbližší Tian An Men Square (Náměstí nebeského klidu je český překlad) kde má být Bank of China, údajně hlavní a největší Čínská banka. Vystupujem a jedem nahoru. Vyhodí nás to přímo do obchoďáku velkého jak palác Flora. Od rozdavače letáku bereme leták a snažíme se najít východ. Máme ho, a banka má být v SW rohu, hned za obchodem Sony. Projdeme si Sony, pěkně udělané, výrobky opravdu snad celý aktuální Sony sortiment, ceny srovnatelné s CZ, jen vše skladem, žádné “do 7 dnu” nebo na objednávku. Např. notebooky a netbooky Vaio, tak 30 modelů vystavených, funkční, hafo prodejců, osvětlené jak ženské obchody s hadrama, akorát na sluneční brýle. Místo banky ale vzadu je jen emergency exit. No, odchytíme borca, samozřejmě engrish zero, volá šéfa, ten v čingliš říká (ale rozumět mu je spíše z gestikulace), že vchod je z venku, což ale na mapce ukázáno není, tak jdeme ven. Tak 36 stupňů nás vítá, ale my zvyknout, my tu byt třetí den, brýle, tílko, čaj to řeší. Tam kde má byt banka stojí policajti (turniketoří? Hadry stejné, i sekuriťácí mají modrou košili, něco na ramenou ala hodnost, černé gatě, boty a klobouk jak StB. Tihletí mají tenisky, tak to budou “security”). Ukazují “miluji tě” ve znakové řeči (ruce křížem, ale dále od těla), asi zavřeno. Tak jdeme směrem náměstí, ve stínu hledáme na mapě, kde by tak mohla byt další banka a osloví nás holka tak 25-35 let a borec, zdá nechceme pomoct. My že jo a že hledáme banku. Ona říká, že BoC je v rekonstrukci (a to máme LP z května 09, takže nebude dlouho, co je v rekonstrukci) a že nám ukáže, kde je jiná banka.


Jdeme s nima, ona s deštníkem proti slunku, ptá se odkud jsme, jaxe jmenujem, jak dlouho jsme v P, jaxe nám tu líbí, zdá mám auto a na “Seat” se ptá, jak zhruba vypadá, kam dnes chceme jít, průběžně vykládá o okolí, něco z historie zakázaného města, že je studentkou a ten chlap je učitel kaligrafie na P University of Arts, občas něco s ním prohodí čínský, on eng. e-e, po chvílí, cca 1 ulici před Zak. městem odbočíme do ulice, kde ukazuje drahé restaurace a hotely, kde stojí passaty a mercedesy, že to je pouze pro bohaté, co třetí obchodem na druhé straně je Art chool, Tea house, caligraphy shop. Tu mi dochází, vo co tady go. Jedná se o druh hawkerů, co za svůj rajón mají okolí Z.M., odchytávají turisty a pak je lákají do shopu nebo čajoven.


Dle LP je třeba si v okolí ZM dát pozor. Osamělé turistý-muže odchytávají mladé, pěkné holky, jejíchž cílem je jé dostát do čajoven na této ulici a pak je nechat zaplatit útratu, ze které mají provizi. Akorát že ceny jdou i do 2000Y za posezeni s čajem a platí turista. Turisty v párech oslovují naopak páry studentka-učitel, kteří mají za cíl je zatáhnout do obchodů se suvenýry, obrazy s kaligrafii a překecát je ke koupí, nebo přímo/nepřímo podpořit chudé čínské “studenty” umění. Zajímavé IMO je, že se nepíše o pasti na osamělé turistky. Asi jsou chlapi obecně považovaní za blbce lol.


Podezření se naplňuje a tak v půlce ulice nám nabízejí, že když už jsme tam, zdá nechceme se podívat na obchod, kde “učitel” prodává své výtvory kaligrafie. Blbý xicht už je naše druhá natura, tak se strašně smutným obličejem vysvětlujem, že potřebujeme stihnout do banky a pak do ZM, které už velmi brzo bude zavírat (otevřeno od 8 do 16:30, denně. Bylo kolem 13 hodiny v ten moment) a jestli by neřekli, kde že je ta banka, kam jsme šli. Chvílí nás překecávají, ale my jsme neoblomní a jdeme směrem na sever, kde má být banka. Jen z prdele se podíváme z5 a co by jedem nečekal, studenti umění se otočili a šli směrem zpátky, odkud jsme přišli. Asi “výuka” odpadla. Pro jistotu ukazujem z LP znak pro banku domorodci a on ukazuje, že směrem dál, po levé straně.


V bance docela málo prostoru a klima tak na 14 stupňů. Po vstupu jedna zaměstnankyně se překvapivě anglický ptá, zda chceme vyměnit, tak ja že hurá, zjistím jak je to s tím poplatkem 50Y. No jasně, obstojně anglický umí jen ty slova nazpaměť, které potřebuje aby dala turistovi formulář na výměnu peněz a víc ee. Vyplňujem formulář velký jak daňové přiznání, pás a prachy strkáme do okénka a cca 6-10 minut čekáme, než vše dá do kompu a po aspoň desáté zkontroluje USD. Jeden nikdy neví, zdá nedostal padělky ve spořce nebo KB. Naštěstí ne tentokrát a ne my. Měníme 600 s kurzem 6.5764, a nestrhávají nic za směnu. Super. ICBC banka zatím vede. Musíme ještě zkusit tu BoC.


Směna peněz v CN se doporučuje pouze přes banky, protože v oběhu jsou i padělané peníze, které lze dostát od weksláků a pak mít problémy, protože zřejmě těch padělků cirkuluje mnoho a proto každou 100Y a obvykle i novější 50Y bankovky v každém obchodě kontrolují na pravost, někde mají dokonce přepočítávací stroj, který kontroluje i pravost. Hostely tuto službu nenabízejí. Větší hotely nabízejí hostům směnu taký, za oficiální kurz s malou komisi a bez padělku také. Nebankovní směnárny, jak jsme zjistili osobně na letišti, hodně ojeb@vají na komisi.


Po směně pokračujem na západ cca 500m a jsme u východního vchodu do ZM. Kolem ZM byl příkop plný vody, která samozřejmě tam teď není, je tam tak polovina hloubky a kvalitou připomíná spíše starý rybník. Vchod pouze pro zaměstnance, hm. Turisti mají jít hlavním, jižním vchodem. No, tak to obcházíme a dostáváme se na náměstíčko velké jak to v OVě, po bočních stranách jsou pokladny s lístky, uprostřed je vchod. Na zemí bordel neuvěřitelný. Letáky, flašky, vajgly, kapesníky, zbytky jídla, atd., takže to vypadá jak smetiště, mezí tím chodí lidí a uklízeči s koštěma 2x většími než oni sami, kteří to průběžně zametají. 5 minut fronta, lístky, ne, opravdu nechceme guide za 100Y, ani audio tour za 40Y, kdybyste vy kokoti radši měli otevřenou půjčovnu koloběžek hned vedle pokladen (dle LP má byt otevřena), a jdeme do fronty na vstup.


Zatím na každé památce byla možnost audio tour s automatickým spouštěním dle místa kde zrovna jste, v mnohá jazycích, namátkou hlavní jazyky EN, DE, SP, FR, JP, CN, RU, tak 15 dalších a dokonce i CZE a SK. Osobně nejsem žádný bibliofil, ani historik, tak mě jména čínských osobností, ani data nic neřeknou, proto si žádné tour nikde neberu. Řeči o architektuře mi taký moc neřeknou, prsotože mě zajímají detaily stavby, a ne jen povrchní kecy o základních vlastnostech. To, že např. v části pro pokoje manželek imperátora byli vykastrovaní všichni chlapi tour asi neřekne, přitom to je logický a zajímavější detail, než že měly pokoje velké a prostorné, “s dobrou dopravní dostupnosti a 5 minut od metra, eh, od imperátora”.


Vnitřní, vstupní dvůr měl byt schopen pojmout až 100 000 lidí. A mám podezření, že to dělá celou otevírací dobu. Tohle město mělo zůstat zakázané čínským turistům, protože těch tu je jak sraček. Celé náměstí je zasrané bordelem, lidma, prázdnýma PETkama, hlukem a k tomu bezvětří a 39 stupňů ve stínu dle novin. No, budovy uvnitř jsou obrovské, opravdu v čínském císařském duchu. Některé se ještě rekonstruují a těch dodělaných je tak 80% už. Po stranách, v malých domcích se prodávají “cod wotr, kok” atp, suvenýry, pohlednice. Struktura všech objektu celkově a hlavních i zevnitř byla stavěna v souladu s feng-shui a je to moc pěkné. Dovnitř hlavních staveb se nepouští (díkybohu, poté co jsem viděl jak dopadly prostory, kam se poušti). Fotíme, letíme dozadu, kde má byt císařová zahrada, pro chládek a vida, 100 tu nebude, ale 5000 lidí tu sedí/chodí určitě, takže z pěkných fotek a relaxu nic není, aspoň že mezi lidma jde vůbec projít. No, co dodat, měli jsme v plánu tu pobýt aspoň pár hodin ale teď se naopak těšíme, až odsud vypadnem. Jak s McDonalds, marketing, podprahová reklama a útok na smysly, ať chce člověk dovnitř, sedí, cpe se, po půlhodině z těch židli bolí prdel a už chce jen vypadnout.


Po východě jdeme na to Tian An Men, obrovská brána, všude hawkeři, berem par vod, pijem každý aspoň litr a jdeme přes bránu dovnitř. Uvnitř tunelu přes bránu po stranách se válejí, spí, jedí, kecají domorodci ve stínu, z druhé strany na bráně (je fakt obrovská, typl bych tak 120x60x20m d,v,š) visí plakát Mao, velký ták 5x5m, přesně uprostřed. Stoupáme do fronty, fotku a procházíme náměstí. “Procházíme” je relativní. Představte si tak 8 vaclaváků na šířku a 2 na délku. Fotka a už jdeme do metra. Linka 1, bez klimatizace, poprvé zažíváme plné vagóny metra, ventilátor fouká od stropu někomu na hlavu, nám s evropskou výškou do xichtu. Dojíždíme do hostelu, chvílí píšu a jdeme na večeři bez Hira. Plánovaný hotpot si dáme v Sečuanu. Je 18 hod, vlak do Xianu máme v 21.24 a recepční jménem Apple (super ženská btw, super english, pohodová, se smyslem pro humor. S tím se Číňane moc chlubit nemohou IMO soudě dle věčně zamračených tváří co jsem potkával) nám radila byt na nádraží aspoň hodinu předem a vyjet tak 2 hodiny předem, taxíkem. Máme ovšem pravidlo, že dokud to není nezbytně nutné, taxíkům se budem vyhýbat, co jsme, důchodci, nebo turisti či co. Jdeme na večeři do “naši” restaurace na rohu a objednáváme si jehněčí s něčím (36Y), sečuánský koš zeleniny(20Y) (názvy dle menu) a dle obrázku opět ředkev s kuřecím vývarem (14Y). Jehněčí má označení 2 papričky z max 3, taxem zvědav, co to bude. Kung-pao mělo údajně také 2, ale ostré mi nepřišlo. A 1 pivo na zalití, minule nám jedno stačilo. Už máme jehněčí. No, odhadem 50% jsou velké kusy sušených chilli, 48% maso a 2% je obal na mase. Tak ochutnáváme maso. Po druhem kousku je nám jasné, že jsme to s jedním pivem brutálně podcenili, první flaška skoro na dně a objednáváme misku rýže (4Y) na zajídaní a utíráme si kapesníky mokré obličeje. Kolik tak piv a kapesníků je třeba na 3-papričkovou verzi jídel? Hned se vybavil starý příběh o Frankovi, který se zúčastnil Texasského festivalu pálivých omáček jako nezávislý porotce. Raději čekáme na zeleninu. Sečuánský koš je vynikající. Kazí ho jen trochu oněmělé buňky v ústní dutině. Orestovaný, jemně posolený a ještě nějaké koření, trochu černých hub, skleněné nudle v malém množství zdůrazňují chuť zeleniny, která není vůbec ostrá, jak by název mohl naznačovat. Nemůžu srovnat s ničím v CZ. Požitek srovnatelný zatím jen s tou brokolici. Červený jak rak (kolegyně na jehněčí zanevřela a s chutí vyjídala koš zeleniny), po chvílí jsem si zvykl na maso a začal ho vychutnávat a dlabal už rychlostí, že i číňan by mohl závidět. Chuťové buňky na ostré asi byly dočasně paralyzované, takže jsem to vyjedl skoro celé sám, zajídal rýži spolu s ředkví a vývarem a zapíjel pivem. To bude zítra pálivé WC.


Po jídle bereme baťohy z úschovy v hostelu a potkávám čecha. Zvu ho na cigo a rozkecávám. Borec, tak 30 let, právě přijel do Pekingu z Nepálu, kde chodil více než měsíc sám tůry. Stán, karimatka, spacák, vařič, hadry, baťoh tak 30 kg. Fakt respekt. Když už se chystáme vyjít, objeví se Hiro, taxe loučím aj s ním, že se potkáme v Cheng-du a zajdem na hotpot tam. A takovou zdravou rychlochůzi, co dovoluje hmotnost batožiny spěcháme na metro, směr západní vlakové nádraží, bo je 19.50 a kolegyně stresuje a prudí, že furt jen hulím jednu za druhou a pak nám ujede vlak a budem v prdeli. Po cestě se ze slušnosti hádám, že to fpoho stiháme, ať nestresuje, ona z nudy nadává a prudí dál, no, prostě čas utíká během příjemného rozhovoru rychle a už vystupujem na druhém konci města, kde cca 600m od metra má byt nádraží. Vylezem, nádraží nikde, ale rikšáci všude. Vesele na ně řvu to jejích “helo” než to udělají oni jako první, ti z toho na prášky, neví jak reagovat, tak sedí zticha a my se vzdalujem od metra a hlavně od nich, ať můžem v klidu prohlídnout mapu, bo je už 20.30 a kolegyní se už z časového stresu mění cyklus a je zticha. Zastavuju borca v červeném triku, ukazuju znaky pro nádraží, hned ví vo co go a mává rukama, že máme jít za ním, bo tam jde tež. No, nakonec to byl tak kilák od metra, ale nebylo to vidět, bo to bylo na křižovatce 200m od metra vlevo a pak furt rovně.


Nádraží uvnitř i před nim plné jak nástupiště na hlaváku v pze, směr Žilina, pátek odpoledne. Před vstupem security check, batohy na rentgen, ukázat platné lístky a najít, odkud to jede. Zkušeně vytahujem lístky, odchytíme ženskou v policejním habitu (to mají fakt všechny státní služby stejné uniformy či co? Jen armáda má zelené), strkáme jí lístek a ona ukazuje směr. V klidu tam jdeme a hledáme náš vagon č. 16. Nějaký krátký vlak. Jsme předposlední vagon, samozřejmě vstup na nástupiště byl u vagónu č. 2, takže procházka na 5 minut, ukazujem lístky, nastupujem, hledáme místa 38 a 39. Kura, baba tupá, dyť jsem jí jasně říkal 2 lístky u sebe, místo toho sedíme přes uličku. Přede mnou 2, dle arogantních xichtu buď etnický indián a korejka, nebo filipinec a hawajka. Oba chytré knížky před sebou (Smart marketing a nejaký román) a termoska s čajem, mezi sebou mluví anglický. Věk bych typl něco mezi 20 a 45, u těchto lidí nikdy nevíš. Vlevo ode mne zatím prázdno. ŽE BY? No, to by nebyla Čína, aby zůstalo jediné volné místo pod sluncem aniž by se tam nenasáčkoval číňan. /ka v tomto případě, která přišla 5 minut do odjezdu s 2 evropankama. Chvílí žvaní spolu, pak moje sousedka ulehá spát, jen co si odskočí na záchod, a ty evropanky spustí češtin. Češtin můj kobyl, ale to byly takové kvočny.. NONSTOP žvanění spolu, ale spíše o sobě. Jednalo se o 2 nezávislé monology o ničem ve stylu “no a moje teta na to, že kočka by neměla rodit více než jednou ročně, protože jí veterinář to zakázal. Ale když ja tak chtěla koťátko”, a druhá kvočna jí přikyvuje a začne svoje “no, my jsme měli fenku XY a ta strašně dlouho nemohla otěhotnět. Chodili jsme k veterináři každý měsíc a stále nemohl přijít na to, čím to je. Moje maminka z toho už byla nešťastna, zkoušeli jsme snad všechno a pořad nic” a první jí kýve uznale, jak tragické příběhy obě mají. O bože, a tohleto mám poslouchat dalších 11 hodin? Oba vytahujem KOSSy porta pro a zapínáme hudbu, nedejbože zjistí, že jsme češi též, se nezbavíme do rána. Kolegyně něco chrupka, ja si čtu 21. století, ať ulehčím batoh, ona pak spí, ja píšu deník, co 2 hoďky pouštím číňanku na WC, ta se snad zechcala. Za těch 11 hodin byla 6x a pokaždé jsem musel vstávat. Nechápu, proč lidí chlastají litry kávy před dlouhou cestou. Snad sadistický požitek z otravování ostatních, bo si vzala místo u okna. Tak nějak do rána jsem psal a hodinu před příjezdem do Xi Anu usnul.


0 komentářů

Napsat komentář

Avatar placeholder

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *