GTR Evolution: Užijte si opravdové závodění!

Se závody WTCC se mohou díky kanálu ČT4 seznámit i čeští diváci. Osobně mám “plechová auta” o něco raději, než například formuli 1. Důvodů je více: například “plechovky” se nestanou po malém ťukanci nepojízdným vrakem, závody jsou vyrovnanější a napínavější a zúčastněná auta mají více společného s těmi, která můžete potkat i na našich silnicích. Ostatně chcete-li si rozšířit obzory, budete mít příležitost podívat se na tyto závody již za dva týdny v neděli 3.5. od 14:55, kdy ČT4 vysílá záznam závodu v Maroku.

Právě série WTCC byla jedním z důvodů, proč jsem se začal zajímat o datadisk GTR Evolution ke hře Race 07. Tím druhým důvodem je švédské studio SimBin, které proslulo na poli závodních simulátorů zejména realističností fyzikálního modelu. Kdo hrál GTR nebo GTR 2, ten mi dá za pravdu, že udržet automobil v této hře na vozovce není taková legrace, jako například v arkádách typu Need for Speed. I s volantem je v těchto hrách po vypnutí “asistentů” opravdovým kumštem dojet do cíle a neztratit protivníky z dohledu. Vyhrát závod znamená pilovat techniku jízdy do posledního detailu, naučit se zvládat vůz se všemi jeho specifiky, dokonale poznat trať a trénovat, trénovat a ještě jednou trénovat.

Pojďme se tedy podívat na to, co GTR Evolution přináší. Kromě závodů WTCC, kde si můžete zajezdit v sezónách 2006 a 2007, je k dispozici dalších deset šampionátů. V tomto směru se hra podobá Toca Race Driver 3 od CodeMasters. Provézt se můžete také ve třídách GT Pro, formuli 3000 (v té můžete jezdit za našeho Jarka Janiše), formuli BMW, závodit lze i v šampionátu malých ale dravých vozítek Mini Cooper, Caterhamů, supersportů Koenigsegg CCX, případně se podíváte o pár let nazad a zkusíte si sezónu 1987 WTCC. Třešničkou na dortu je WTCC Extreme, což je fakticky vymyšlená třída nadupaných a předělaných aut s pohonem na zadní kola, jejichž předlohou jsou vozy WTCC. Osobně ale nemám rád nic nereálného, takže tato třída mě nijak neuchvátila.

Sám jsem se s chutí vrhnul na poslední WTCC 2007, kde SimBin nakoupil oficiální licence, takže můžete dovádět s reálnými auty na skutečných okruzích. Jistě ne nepodstatným faktem je, že jednotlivé tratě jsou ve verzích, v jakých se jezdily v tom kterém roce. Můžete se tak projet například po San Marinské Imole, kde před patnácti lety tragicky zahynul pilot F1 Ayrton Senna (zatáčka Tamburelo je ale již přestavěná). Mínus naopak uděluji za fakt, že třídy GT licenci nemají, takže nabízené stáje a polepy vozidel nemají reálné protějšky a navíc chybí značky jako Ferrari, nebo Porsche.

Výběr vozů v kategorii WTCC není široký, což – bohužel – odpovídá i smutné situaci v reále. Volit můžete mezi Seatem Léon, BMW 320, Chevroletem Lacetti, Alfou Romeo 156, Peugeotem 407 a Hondou Accord. Rozdíly v ovládání jsou značné – poté, co jsem vyjel z boxů s BMW s pohonem na zadní kola, jsem se okamžitě točil, jako baletka :). Naopak na Seaty s náhonem na předek jsem si zvykl velice rychle a jezdím s nimi dodnes. Kromě jisté předvídatelnosti mají pro mne výhodu i v tom, že jsou kratší, než například BMW či Chevrolety, což mi vyhovuje.

Pokud vám počet nabízených aut připadá malý, mohu vás uklidnit: celkem je k dispozici v jednotlivých kategoriích 49 vozidel. Kromě továrních provedení jsou na výběr také automobily, nasazované soukromými týmy.

Veliké vyznamenání si zaslouží celá řada nabízených pohledů, ze kterých lze auto řídit. Sám preferuji pohled očima řidiče, skrze který oceníte detailně zpracovaný interiér a pocítíte závody tak, jako byste řídili opravdový závodní speciál. Nechybí ani maličkosti, jako světla, nebo funkční stěrače. Ty přijdou ke slovu nejen v dešti, ale i v průběhu závodů, kdy se vám po několika kolech zašpiní čelní sklo. V případě formulových vozů je na tlačítku stěračů nadefinováno strhnutí ochranné fólie z přilby.

V režimu záznamu si pak můžete s pohledy pohrát ještě více, přičemž nechybí ani velmi oblíbený pohled očima televizních kamer, jejichž umístění odpovídá realitě, jak ji známe z televize.

Nechcete-li si hrát s nastavením, jistě rádi využijete nabídky předdefinovaných “šablon,” které jsou k dispozici pro každé auto a okruh ve variantách jak pro suchou, tak i pro mokrou trať. Odborníci ale jistě uvítají možnost poštelovat jednotlivé komponenty podle svého. Začít mohou od tlaku pneumatik, pokračovat pak seřízením tlumičů, převodů, poloos a skončit lze třeba posunutím sedačky :). Sám jsem se ale raději do těchto experimentů nepouštěl.

Co se týká obtížnosti – již na začátku jsem naznačil, že je k dispozici série “asistentů,” kteří pomáhají s brzděním, zatáčením, zabraňují smyku a prokluzu kol a nevím, čemu ještě. Pro hraní na klávesnici a pro hráče, zvyklé na arkády, budou asi tito pomocníci vítaným zjednodušením. Sám jsem je ale velice rychle povypínal, neboť s volantem mám rád absolutní kontrolu nad tím, co vozidlo dělá a vadí mi, když například zatáčí jinak, než sám určím. Stejně tak jsem velice rychle přešel na režim “Professional,” protože při nižších úrovních obtížnosti jsem soupeřům ujížděl během tří kol i o 30 vteřin.

Hlavní devizou GTR Evolution je fyzikální model, který vývojáři doslova piplají už několik let a za tu dobu dosáhli takřka dokonalosti. V tomto směru je prostě SimBin už od první GTR naprostou špičkou. Během závodu počítejte s tím, že auto “pracuje” a opotřebovává se. Po nějakých deseti kolech už prostě pneumatiky nebudou držet v zatáčce tak pevně, jako když byly čerstvé a zahřáté na ideální teplotu. Proces opotřebení se ještě více urychlí, pokud si nebudete rozumět s brzdami a budete příliš často blokovat kola. V tomto směru tedy patří SimBinu pochvala za realističnost. Naopak výtku bych měl proti modelu poškození. Když narazíte autem v rychlosti kolem 200 km/h do svodidel, obvykle se nestane nic horšího, než že vám upadne přední nárazník. Naopak pouhý průjezd štěrkem v únikové zóně dokáže pocuchat tlumiče natolik, že se budete jen stěží držet ve správné stopě. Zatím se mi nepodařilo dojet závod tak, aby mi před druhým kolem (závody WTCC se vždy jezdí na dvě kola – první s letmým a druhé s pevným startem) mechanici nemuseli měnit tlumiče a to i přesto, že jsem nejezdil mimo asfalt. Pravda, v Macau se mi na mimořádně obtížné městské trati, srovnatelné s Monakem, podařilo několika nárazy a nevhodným řazením odstavit Hondu s hořícím motorem :).

Když už jsme u toho řazení, mám tu další poznámku. Pokud necháte řadit počítač, bude vás jeho počínání leckdy pěkně rozčilovat. Konkrétně: auto jede do levotočivé zatáčky, otáčky stoupají, blíží se k červenému poli, ale řidič nesundá ruku z volantu dříve, než kola začnou opět směřovat přímo. Díky tomu můžete ztratit mnoho cenných desetin vteřiny. Proto jsem automat okamžitě vypnul a řadím páčkami, na jejichž příkazy kupodivu virtuální řidič reaguje bez ohledu na to, v jaké poloze se právě nachází volant.

Co se týká tratí – zmínil jsem dvě, ale k dispozici jich je devatenáct plus modifikace, které jejich počet zvyšují na čtyřicet. Nechybí legendy, mezi něž patří například italská Monza, nádherný ale záludný britský Brands Hatch, holandský Zandvoort či portugalský Estoril. Našince asi nejvíce nadchne možnost provézt se po brněnském Masarykově okruhu. Hlavním tahákem ale je původní Nürburgring, přezdívaný “zelené peklo,” v celé jeho délce bezmála 21 kilometrů. Naučit se tento okruh není vůbec jednoduché a alespoň k bezchybnému projetí budete potřebovat hodně volného času. Kromě toho jsou v nabídce i různě modifikované tratě, takže si například můžete vyzkoušet projet Monzu, Macau, Oschersleben, či Valencii v opačném směru a řadu dalších zajímavých úprav.

Grafiku mnozí recenzenti hodnotí jako mírně zastaralou (zejména v případě okolí tratě), nicméně z mého pohledu je zdařilá a po chvilce hraní si ani neuvědomíte, že sedíte před počítačem a nikoli v kokpitu skutečného závoďáku. Na počítači s grafikou ATI 4870 jsem bez problémů rozběhal rozlišení 1680×1050 v plných detailech a efektech. Hra navíc sama sleduje, nakolik vytěžuje váš počítač a pokud zjistí, že je možné přidat na výkonu, sama to po odjetém závodě nabídne.

Vynikající hodnocení si zaslouží zvuková stránka. Když si po závodě na počítači pustíte v televizi přenos, prakticky nenajdete zaznamenatelný rozdíl.

Herních režimů je hned několik. Nejrychlejší je samostatný závod, o něco delší je závodní víkend, kde budete absolvovat i měřené tréninky a kvalifikaci. Máte-li dostatek času, vrhněte se na šampionát a staňte se mistrem světa v dané kategorii. Vyberete-li si WTCC, dočkáte se i tzv. “hendikepů” – tedy přidávání závaží podle umístění v závodech. Kromě oficiálních mistrovství, kde se jezdí po okruzích ve stejném pořadí, jako v reále, si můžete nadefinovat i své vlastní, kde si vyberete jednotlivé tratě a protivníky, kteří mohou pocházet z více kategorií současně. Režim tréninku pak nabízí možnost zajezdit si sami proti sobě, čímž můžete vypilovat techniku své jízdy. Volitelně lze v tomto módu zapnout “vodící čáru,” která vám ukáže nejen stopu, kterou jste jeli ve svém nejlepším kole, ale i místa, kde jste brzdili, nebo naopak přidávali plyn. Trénink v každém případě doporučuji jako efektivní způsob poznání neznámé tratě, protože orientace jen podle směrovek s doporučeným rychlostním stupněm nemusí vést (a také zpravidla nevede) k vítězství.

Komu bych hru doporučil? Začnu spíše tím, komu bych ji nedoporučil. Máte-li rádi arkády, zběsilé mačkání tlačítka NITRO, zpomalení nebo vrácení času při průjezdu náročnou zatáčkou, pak na GTR Evolution zapomeňte. Nelíbilo by se vám. Stejně tak nelze tuto hru doporučit těm, pro něž závodění na počítači znamená držení šipky vpřed s občasným stiskem “vlevo,” nebo “vpravo.” Bez rozumného brzdění se v této hře neobejdete. Naopak pro ty, kteří si rádi užívají pocity skutečného závodníka a usínají s vavřínovým věncem na polštáři, bude tento počin zábavou na dlouhé letní večery. Osobně ale doporučuji zapomenout na klávesnici a hrát s volantem, pedály, ručním řazením a vypnutými asistenty. Na klávesnici totiž jemné přibrzdění, nebo naopak lehké přidání plynu provedete jen velice těžko, pokud vůbec. S volantem se zpětnou odezvou získáte přehled o tom, co se s vozem v tom kterém okamžiku děje a také budete mít šanci reagovat a opravdu jemně ovládat celé řízení. Neunikne vám žádná nerovnost, proklouznutí kol, počínající smyk, nebo ťukanec od soupeře – to vše vám force feedback věrně zprostředkuje. Pocit, když předejdete přetáčivému smyku efektním powerslidem, zahřeje srdce každého, kdo má rád kontrolu nad autem. Takže hurá na okruhy!