Byl jsem zrovna v hospůdce na pivku, když mi přišla tklivá SMSka od jednoho z našich společných přátel, že vláda nedostala důvěru. Po dlouhé době se stalo, že nevyšla jedna z mých předpovědí, protože ještě v pátek jsem psal, že: “Je všeobecně známo, že kapři si sami rybník nevypustí a tito poslanci by tak přišli o své lukrativní posty. Opravdu bych se hodně divil, kdyby kterýkoli z nich hlasoval podle svého “nejlepšího svědomí” a ne “podle svého prospěchu.”” Neměl jsem pravdu, ale je to jeden z mála případů, kdy mám radost z toho, že jsem se mýlil.
Pro nedůvěru vládě nakonec hlasovali poslanci Tlustý, Schwippel, Jakubková a Zubová. Že byl pro Tlustý, dokáži pochopit, protože tento člověk stojí z velké části za volebním vítězstvím ODS ve volbách roku 2006. Dodnes si pamatuji s jakým nadšením se vrhal mezi lid a rozdával svá “kolečka,” na kterých si občané mohli zjistit, kolik peněz dostanou navíc, pokud se ODS dostane k moci a prosadí své reformy. Jak se odvděčil premiér Topolánek tomuto člověku? Odsunul ho na vedlejší kolej a v rámci koaliční přetahované přenechal klíčové křeslo ministra financí lidovci Kalouskovi. Co zbylo z plánovaných reforem, nebo vůbec z celé “smlouvy s voliči?” Cár bezcenného papíru, se kterým si pravičáci mohli… …tak maximálně udělat podložku do klece s papouškem. Opravdu není divu, že Tlustý, řádně rozladěný i kauzou Morava (kterou sám inicioval jako řízenou provokaci), nepodpořil tento kabinet.
V případě poslance Schwippela také není divu, že hlasoval právě takto. Schwippel byl jednou z osob, zmíněných v kauze Morava. Opakovaně požadoval po předsedovi ODS vysvětlení, kterého se mu – jak je ostatně v těchto případech u Topolánka zvykem – nedostalo.
Tak trošku překvapením pro mne byly “zelené rebelky.” Je zřejmé, že Bursík nezvládl svou manažerskou pozici, díky čemuž ztratil část strany. Je otázkou, zda je za tím nezkušenost s vedením ženského kolektivu, kde se Bursík dopustil těžkého prohřešku, když začal jednu z žen preferovat ať už po stránce osobní, nebo později i po stránce profesní. Já osobně zkušenosti ze ženského kolektivu mám a hned, jak prosákly první zprávy o více než důvěrném vztahu Martina Bursíka s Kateřinou Jacques, jsem si říkal “To neděláš dobře s těma sirkama, Vladimíre!” Soudě dle kritiky Jakubkové a Zubové jsem navíc nebyl jediný, kdo Bursíkovi vytýkal, že coby předseda Zelených málo prosazuje “zelené” (rozuměj “ekologické”) návrhy a profiluje svou stranu spíše jako “paralelní ODS.” Podobně o/zklamáni byli i voliči, ať už volili tuto stranu proto, že sympatizovali s “paní au-au” protože ji zmlátil policajt, nebo proto, že si mysleli, že jde o stranu, která se “bude starat o kytičky a přírodu.”
Tato vláda padla především díky chybám, které dělala a kauzám, na něž nebyla schopna rozumně reagovat. Padla i díky tomu, že se chovala arogantně a to nejen vůči voličům, ale především uvnitř jednotlivých stran vůči vlastním poslancům. Bylo jen otázkou, jak dlouho může fungovat vláda, založená na leckdy více či méně zkorumpovaných přeběhlících typu Melčák, Pohanka, nebo Wolf. Nyní vláda padla díky tomu samému, na čem stála – díky “přeběhlým” poslancům. Inu, kdo s čím zachází, s tím nejednou schází.
Nyní je otázkou, co bude dál? Je skoro jisté, že prezident republiky dá příležitost k sestavení další vlády opět Mirku Topolánkovi. Dostane tato vláda důvěru Sněmovny? Pokud ano, jak ji získá? Opět využije materiály, sesbírané panem Dalíkem, k vydírání některého z “neposlušných” poslanců? Pokud se bude chovat slušně a ne jako mafie, s níž jsme měli tu čest dosud, nemá absolutně šanci na to, aby důvěru Parlamentu získala!
Takže se možná dočkáme předčasných voleb. Ale koho volit? Přiznám se, že sám jsem v tomto směru na vážkách. Je jasné, že například ODS u mne nemá nejmenší šanci a to jak z hlediska personálního, tak i programového. Zelené nechci ani vidět, ať už díky Martinu “silou, Katěnko, silou” Bursíkovi, nebo jeho silně afektované družce. Jejich ministři jednoznačně patřili a patří k tomu nejhoršímu, co jsme kdy ve vládě měli. Nevěřím ani jejich programu. KDU-ČSL je zcela mimo mé představy o tom, jaké zákony a teze bych chtěl prostřednictvím svých zástupců prosazovat. Dostáváme se k ČSSD, kterou asi mnozí z vás v mém případě tipují. Nezakrývám, že tato strana má nejvíce politiků, kteří jsou mi sympatičtí, ať už je to David Rath, nebo Lubomír Zaorálek. V čele této strany je ale člověk, který mi osobně v mnoha směrech nevyhovuje a to jak svým způsobem vystupování, tak především podivnými konexemi na lidi, jako je rodina Kočkových (se kterou ale mají vztahy i někteří lidé z ODS). Nebráním se ani variantě, že bych dal svůj hlas KSČM a to především proto, že se s touto stranou shoduji ve většině otázek, zejména pak v negativním vztahu k Lisabonské smlouvě, nebo radaru. KSČM ale nemá tolik “tahounů,” ani osobností, kterým bych mohl dát svou důvěru – sympatický je mi vlastně jen Vojtěch Filip. Jako jednu z hlavních předností této strany ale vidím skutečnost, že není (alespoň ne tak okatě) napojena na “podivné lidi” a “mafií zavánějící spolky.”
Chtěl bych stranu, která by byla jakýmsi politickým “hybridem,” založenou na lidech, jako je Rath či Zaorálek, s evropským přístupem alá KSČM a některými tezemi čerstvě vzniklé Strany svobodných občanů. Naopak nechci stranu s arogantním budoucím premiérem, ať už by jím měl být Topolánek, nebo Paroubek. Nechci stranu, jejíž lidé budou napojeni na podsvětí a kteří budou dávat státní zakázky svým kamarádíčkům. Především chci ale stranu, která bude mít sociální přístup k reformám zdravotnictví (tady vidím největší potenciál v Davidu Rathovi) a především bude tu pro těch deset milionů lidí venku nejen v okamžiku, kdy jí půjde o krk. O takovém politickém subjektu si ale nejspíš mohu nechat jen zdát.
0 komentářů