Když jdu v ČR na kulturní nebo sportovní akci, vím, že bezpečnost je tu podstatně lepší, než v jiných státech. Člověk si nechce připouštět, že by všichni, kteří tu jsou od toho, aby se starali o naši bezpečnost, neplnili svoji práci na sto procent. Ale jak je tomu ve skutečnosti? Bezpečnostní akce alá proč dělat víc, než je výše našeho platu, bohužel nejsou nijak ojedinělé. Ráda bych věřila, že je toto jen můj pocit a že se nikomu nemůže nic stát. Když se jedná o větší akce, všude vidím muže, kteří nosí nápis Security, záchranou službu, policii, někdy i těžkooděnce.
Nedávno jsem byla na hokejovém zápase Sparty. Nic závažného se zde v podstatě nestalo, ale celá bezpečnostní opatření určitě stojí za zmínku. Vcházíme do pražské Tesla Areny, ostraha letmo pohlédne na otcovu zimní bundu. Kontrola vnášení střelných zbraní a trhavin do objektu neprobíhá. Pak přicházím na řadu já. Ostraha mě požádá o kabelku, kterou jim celou podávám. “Ne, ne, prosím, otevřete ji sama, to my nesmíme.”, odpovídají. Moje kabelka má opravdu hodně kapes, takže už počítám, kolik nadávek uslyším od rozvášněných fanoušků za mnou, než všechny ty kapsy otevřu. Po otevření první velké kapsy mě ostraha pouští do objektu. Zřejmě si také spočítali, kolik by schytali nadávek, kterých si určitě užijí dost doma, kdyby tu kabelku prohlédli důkladně. 🙂
Během zápasu se v hale rozhlížím kolem a nemohu se ubránit dojmu, že 99% naší ostrahy se skládá z mužů důchodového věku. I jejich výrazy napovídají tomu, že kdyby se něco skutečně dělo, půjde to mimo ně. Ano, pár fanoušků odtud vyvedli, ale těch agresivnějších si, vyjma jimi postižených diváků, nikdo nevšímá. Během další třetiny přichází na řadu petarda, kterou vhodil rozzuřený fanoušek mezi diváky na plexisklo za brankovištěm. Udivila mě “rychlá” reakce ostrahy – securiťák, který stál přímo u místa exploze petardy, si jaksi “nepovšiml,” nebo se tak lekl, že zůstal stát jako přibitý, načež se asi po dvou minutách od uvedené události odkudsi vynořil jiný a začal pátrat po výtržníkovi. Po chvíli získal bezradný výraz. Asi usoudil, že divák se zřejmě vypařil společně s dýmem z dělbuchu a tím se to “vyřešilo”. Nechci domýšlet jak pohotově by reagovala ostraha na podobné akci v případě ozbrojeného psychopata, nebo terorismu…
Do hal se nesmí vnášet ani jídlo, nápoje, voňavky, deštníky,… To vše musíte vyhodit u vchodu. Avšak jak vidíte, dělbuchy sem v klidu propašujete. Není to směšné? Ještě paradoxnější ovšem je, že po vstupu do prostor haly si můžete zakoupit jídlo a nápoje, z PET lahví vám ale sundají víčka, abyste je nemohli házet po účinkujících. Při jedné akci mi nedalo se nezeptat, zda by mi slečna za barem neměla odebrat i láhev s nápojem, kterou mi právě prodala, neboť tu po účinkujících lze hodit s ještě větším efektem nežli víčko… 🙂 To mi neuměla vysvětlit jinak, než že je to nařízení shora, kterým se musejí řídit. Jak jinak než že ono řešení postavené na hlavu je pouhým obchodním tahem, jak zákazníka donutit si zakoupit během večera více nápojů. Máte-li totiž v ruce otevřenou láhev a nemůžete si ji ani na chvíli nikam postavit, je jednoznačné, že podvědomě se z ní budete snažit pít rychleji, neboť vám překáží. Když však dopijete, dostaví se pocit, že již nemáte co pít a půjdete si koupit další. V tomto případě se opravdu o bezpečnostním opatření nedá hovořit…
V jiné hale (kde obdobná nařízení platí také) jsem se naopak setkala s dobrou prací ostrahy, ale nepříliš pohotovou prací záchranářů. Byla jsem na tribuně, když tanečníkovi vedle mne spadl dolů mobilní telefon za plentu, která oddělovala taneční plochu od uzavřené části pod tribunou. Snad během vteřiny se za plentu seběhla ostraha a okamžitě řešila “nález” mobilního telefonu.
Během večera se zde udělalo nevolno mladému muži, který zkolaboval. Viděla jsem ho shora a ihned se začala rozhlížet po nejbližším pracovníkovi záchranné služby, po kterém zde nebylo ani vidu ani slechu. Ty, kteří stáli dole, nikdo neoslovil a sami si několik následujících minut člověka ležícího na zemi vůbec nevšimli. Samozřejmě nepomíjím fakt, že zde nehrála roli jen jejich nepozornost, ale také lidská lhostejnost.
Neustále se nám předkládá jak se přibližujeme západu. Ano přibližujeme – hlavně vysokými cenami. V ostatních směrech je ještě hodně co vylepšovat. Zajištění naší bezpečnosti ve všech oblastech nevyjímaje.
0 komentářů