V ČR se brutalita nejen toleruje, ale i podporuje. Důkazem je článek, otištěný v časopise Čilichili 1/2009
Procházím kolem prodejny Vodafone a vyzvedávám si zde svůj oblíbený časopis Čilichili. Vím, že se u tohoto časopisu, kde je “od všeho něco,” vždy dobře pobavím a články v něm jsou na poměrně slušné úrovni. U vydání 1/2009 ale zcela měním svůj názor – opravdu nestačím zírat na článek s názvem Tragická Praha od Jana Nejedlého, který se nachází v kapitole kultura. (Než budete číst můj článek, doporučuji Vám si nejprve přečíst výše zmíněný…)
Čtu první řádky a při detailním popisu brutálních činů, které se staly v Praze, se domnívám, že něco takového snad autor píše jenom proto, aby nakonec dospěl k nějakému ponaučení. Když čtu, jak pachatel vyřízl oběti játra a usmažil si je na cibulce před přihlížejícím svázaným vojákem a hned nato se dočtu, že typicky českou specialitou jsou rakvičky se šlehačkou, uvažuji o autorově duševním zdraví. Podle mého názoru nejspíš trpí nějakou úchylkou, těžkými depresemi, nebo to byl nezdařilý pokus o černý humor. Čtu dál a pomalu, ale jistě mi dochází, že autor to myslí vážně. Nemohu najít pointu a nabývám dojmu, že smyslem článku bylo nejen vyjádřit svoji podivnou zálibu v cizím neštěstí a brutalitě, ale také svoji nenávist vůči Praze popisem toho místa, jako hororového města. V celém článku není jediná pozitivní zmínka.
Kroutím hlavou nad tím, jaké materiály je možné autorům otisknout. Ještě více mě překvapuje, že jsem takový našla zrovna v časopise Čilichili a ještě k tomu u vydání, které nese na titulní straně nápis DOBRÉ ZPRÁVY…
0 komentářů