Před týdnem za mnou přišel blízký kamarád s radostnou zprávou, že se bude stěhovat do nově pronajatého bytu v centru Prahy. Minulý víkend se mi pronajatým bytem nadšeně pochlubil. Už na první pohled však bylo jasné, že zde budeme mít hodně práce. Byt byl jen částečně zařízený, což alespoň znamenalo velký prostor na zařízení podle našeho vkusu. Využili jsme v pondělí 17. listopadu státního svátku a místo demonstrací našich vládou přehlížených názorů, vyrazili demonstrovat naše názory do IKEy. 🙂 Ani jeden z nás nemá auto, takže možnosti našeho nákupu byly omezené na to, co uneseme v náručí a v batohu.
S koupelnou a předsíní nebyly prakticky žádné starosti, ale zbývala nám kuchyň a obývací pokoj – ložnice – místnost 2 v 1. Vzhledem k obrovské velikosti obou místností jsem vymyslela atypické řešení – “rozdělit” kuchyni na kuchyni s jídelnou a zbytek místnosti využít jako “relaxační” kout. První starostí byl úklid. Když jsem tento víkend dorazila ke kamarádovi, k mé neradosti jsem zjistila, že si do nového obydlí stihl navozit většinu svých věcí z toho starého, které se k mému zděšení povalovaly všude, kde jen to bylo možné. Rozhodli jsme se je tedy zatím nanosit do obýváku, což nám zabralo zhruba půl hodiny. Už zde se objevil první problém, kdy při nošení věcí nejdříve podlaha jaksi vrzala a postupně se “zdálo,” že se i poněkud třese a prohýbá. Usoudila jsem, že je zemětřesení, nebo bych měla zhubnout, ale kamarád mě ujistil, že nemám mít obavy, neboť se v oné budově lehce propadají stropy
Poté nastal úklid kuchyně. Sporák, bílá kuchyňská linka a dlaždice vypadaly jako po výbuchu ropovodu. Speciálním saponátem jsem opatrně omyla dlaždice, které na mne po celou dobu výhružně dělaly křup, křup. Zatím naštěstí neodpadly, to si nechávají až na poklidný, romantický večer…. Linka se tvářila jako dřevo Později jsem pochopila, že to byl pouze její výsměch mým schopnostem, neb po chvíli otírání vlhkým hadrem se z ní začala odlupovat vrstva připomínající tapetu. Tento trik imitace dřeva se výrobci opravdu vydařil… 🙂
Při vytírání podlahy jsem pak zjistila, že za sporákem je cítit plyn, takže jsme zapomněli na to, že si po vší práci uvaříme kafíčko, protože na ohňostroj a dělbuchy je ještě příliš brzy Budeme tedy muset zavolat plynaře.
Ani posunování lednice po místnosti nebylo bez problémů – při prvním pohybu se totiž vyvalilo tolik prachu, že jsem si připadala jako v pohádce Mrazík – “Kožíšek je jako nový, ať mi ho vrátíš!”
Když už byla celá místnost uklizená, začali jsme dle mého plánu stěhovat nábytek. Nejprve stůl a židle, jejichž nohy se třásly “strachy” jako kdybychom se je právě chystali sníst. Následovalo přesunutí křesla a dvou polic – knihovniček do kouta. Křeslo jsme dosunuli jako po másle (doufám, že JAKO :)), avšak police nám oznámily, že jsou z dřevotřísky = těžké jako … a také staré a nebudou s námi spolupracovat. I přes opatrné přenášení vypadla vrchní část zadní strany, která byla uchycena pouze jedním tenkým hřebíčkem. Ještě že máme kladivo, i když v tento moment jsme měli pocit, že by jsme jej nejradši použili na celou sestavu… 🙂
Nakonec jsme ještě zjistili, že v bytě jsou křivé zdi, takže spodní část vyšší knihovny přiléhá ke zdi, horní však nikoli. No, do zdí zde vrtat nemůžeme, tak je jen otázka času, kdy se police převalí. I když asi lepší, než aby na nás při vrtání vypadla celá zeď a sdíleli jsme kuchyni se sousedkou. 🙂 Také stůl naznačil, že u zdi určitě stát nebude a čeká nás koupě speciálních klipů k uchycení ubrusu, abychom se o něj s kamarádem při jídle “nepřetahovali”.
Nakonec přišlo pokládání malého koberečku před křeslo. Již v IKEe jsem upozorňovala na to, že takovýto koberec musí mít zespoda protiskluzovou vrstvu, ale kamarád trval na svém, že se mu koberec natolik líbí, že to nějak vyřešíme. Nyní se ukázalo, že jsem měla pravdu – po položení koberce a následné chůzi přes něj jsme se provezli po kuchyni jako na snowboardu Tento víkend nás tedy čeká koupě oboustranné lepenky na koberce a zařizování obývacího pokoje. Takže se těšte na další článek… 🙂
0 komentářů