V prvním pololetí tohoto roku naší nemocnici opustil programátor a kamarád a asi nikoho nepřekvapí, že si našel lepší místo :-D. Hned, jak podal výpověď, dávali jsme do novin, na Úřad práce a na Internet inzerát, kde jsme hledali náhradu. Přišlo jen minimum adeptů, z nichž jeden například aplikační rozhraní MS SQL Serveru považoval za okno Accessu a ostatní na tom nebyli o moc lépe. Jediný, který vypadal jakž-takž nadějně, se nakonec neozval.
Až v průběhu srpna přišel šéf s tím, že budu mít v kanclu nového kolegu. Oči navrch hlavy, jak je to výborný programátor a jak zíral na ty jeho programy, co napsal. Když jsem se ptal, jaké programy že má ono programátorské eso “na triku,” ukázalo se, že šéfa zaujal jen jediný: šachy. Protože šéf je fanda této hry a nováček je dokonce v jakémsi šachovém kroužku, nebo co…, padl šéfovi do oka a bez ohledu na to, co umí, nebo ne, ho přijal.
První, co mě zaujalo, když nový kolega nastoupil, byl neskutečný pach potu. Měl jsem ještě z dovolené docela silnou rýmu, takže jsem se ptal kolegyň, zda se mi to třeba jen nezdá. Nezdálo. Kolegyně se od té doby naší kanceláři vyhýbají a když už sem musí, zadržují před vstupem dech, přičemž někdy dosahují skoro potápěčských výkonů :). Všeříkající je komentář jednoho kolegy, který mě zastihl při odchodu z WC: “Tak sem se chodíš nadýchat čerstvého vzduchu!!”
Zatím se snažím najít nějaký klíč k tomu, kdy náš nový kolega smrdí více a kdy méně (nejtragičtější zatím bylo toto pondělí). Zkrátím vyprávění o tom, co se vlastně textem ani nedá popsat (to prostě musíte cítit!) a pojďme se společně podívat na to, jakého výborného programátora vybral náš šéf. Abych zachoval nějakou míru soukromí, bude náš nový kolega – vzhledem k senzorickým vlastnostem popisovaného objektu – označován v následujících řádcích jako Tchoř.
Pondělí 1.9. – první den v zaměstnání. Tchoř dostal počítač (poněkud jetý, ale co se dalo dělat). Po instalaci programů je potřeba udělat restart, takže samozřejmě následuje zavírání otevřených aplikací. Tchoř nechápavě kouká na monitor, pak se na mne otočí a zeptá se: “Tady mi to píše, jestli chci zavřít všechny záložky?! Co tam mám dát”
Asi nikoho, kdo někdy viděl Internet Explorer 7, podobný dialog nepřekvapí. I kdyby se jednalo o jedince, který se s tímto produktem ani koutkem oka nesetkal, jsou v dialogu nabízeny jen dvě možnosti: Zavřít záložky a Storno. Co byste například zvolili vy v případě, že hodláte udělat restart PC? Náš mistr-programátor se ale musí zeptat :)).
Upřímně: práci s MS IE 7 zvládá a takhle pitomý dotaz u nás dosud nepoložila ani úplně nejhloupější osoba, která je v naší nemocnici zaměstnaná (a že se jedná o bytost, schopnou pronést perly typu “Asi jsem si smazala Windows!”).
První týden zaměstnání. Odpověď na otázku vedoucího oddělení, který se ho zeptal, co dělal poslední dva roky, které ve svém životopise jaksi “přeskočil.”
Tchoř: “No, odpočíval jsem a žil z úspor.”
Vedoucí se podivil nad tím, že by nemohl být dva roky doma a nepracovat, protože by mu z toho začalo hrabat.
Tchoř: “Já nežiju, abych pracoval, já pracuji, abych žil.”
Ja fajn, když se čerstvě nastupivší zaměstnanec prezentuje tímto způsobem! 😀 Myslím, že všechny přesvědčil, že je opravdu pracant! 😀
Další story: Tchoř si na Intranetu čte zápisy z pravidelných porad našeho oddělení. Následuje dotaz: “Mohu se zeptat, co je to ten stoh?”
Napadá mě odpověď ve stylu, zda někdy viděl uskladněné seno, ale držím se: “No, to jsou dva a nebo více switchů, propojených tak, že se tváří jako jeden.”
Tchoř ale překvapuje: “A co je to ten switch?”
Dobře, beru, že programátor nutně nemusí vědět, co je switch, i když na stranu druhou i průměrný “ajťák,” který si přečte maximálně tak Živě.cz, by takové základy, myslím, měl znát.
Úterý 16.9. ráno. Tchoř si jeden den napsal odchod z práce až v 18:00. Docela jsem se podivil, protože chodí až po začátku pracovní doby a mizí, jakmile je to možné, v několika případech i podstatně dříve. Neseděla mi ani skutečnost, že ten den byla budova uzavřena krátce po páté odpoledne. Přišel tedy čas na malý rozhovor, aby Tchoř viděl, že tu z nás nebude dělat blbce.
Já: “Mohu se Vás zeptat, jak se vám ve středu 10.9. povedlo odejít v šest večer?”
Tchoř: “Cože?”
Znovu jsem zopakoval se zdůrazněnou dikcí tu samou tázací větu.
Tchoř: “Éeee, to jsem asi nějak, nějak popletl, jsem si to špatně napsal! Jsem šel v pět. Maximálně v pět!”
Pro mne naprosto ideální šance využít užitečné informace: “No, já jsem si říkal, jak se Vám povedlo opustit budovu, když vrátná zavírala v 17:07 a po uzamčení patra se v celém baráku aktivují pohybová čidla.”
Pár minut na to již v docházkové knize byla osmička přepsaná na sedmičku :-D.
Úterý 16.9. dopoledne. Vedoucí oddělení přinesl na CD programy předchozího programátora. Protože jejich objem byl větší, než 700 MB, “zapakoval” je do archivu.
Tchoř zasunul médium do mechaniky, funkce “automatické spuštění” otevřela obsah disku v Průzkumníkovi, kde se skvěl jediný soubor s celkem očekávanou ikonou balíčku a příponou ZIP. Tchoř nechápavě hleděl na monitor, jako by se ptal: “Tohle má být program?” Po několika vteřinách trapného ticha to šéf nevydržel: “No, dvakrát na to klikněte, no!” Tchoř dvakrát kliknul, zobrazil se obsah archivu…. Jenže on si ani v tuto chvíli nevěděl rady, co dál! Co dodat? Snad jen že podpora pro archivy formátu ZIP je integrovaná v systému od Windows XP, tedy od roku 2001….
Úterý 16.9. před polednem. Tchoř zadumaně studuje zdrojové kódy programů svého předchůdce. Nejprve mi položí dvě otázky, na význam příkazů v Delphi. Odpovídám, že nevím, protože nejsem programátor. Tchoř chvilku mlčí a pak mě totálně odbourá dotazem: “No, by mě zajímalo, kdo je tady vlastně programátor a kdo ne?”
Chvilku jsem na něj nechápavě civěl a domníval se, že si dělá legraci. Pořád jsem věřil tomu, že se v naší nemocnici objevil na základě inzerátu, kde bylo jasně napsané: “Pozice: Programátor.” Leč jeho naprosto vážný výraz mě přesvědčil, že svou otázku míní vážně. Zmohl jsem se jen na: “No, programátor jste Vy…”
Není nad moment překvapení 😀
Úterý 16.9. krátce po poledni. Další zapeklitá otázka na téma “tipy a triky pro Windows XP.”
“Který adresář v rootu není systémový?”
Následuje můj podivený výraz nad tím, na co a především proč se ptá.
Tchoř doplňuje: “Jako když si tam založím adresář, vadí to něčemu, nebo ne?”
Bože můj, proč by založení adresáře v kořenovém adresáři mělo činit nějaký problém?
Středa 17.9. ráno. Uživatelům se v osm hodin automatický spouští virový skener AVG. Tchoř: “Mohu, když běží test AVG, vytvářet nové soubory?”
Zná, prosím, někdo ze čtenářů antivir, který by znemožňoval vytváření souborů během své činnosti?
Středa 17.9. v poledne. Tchoř si pročítá jídelní lístek naší kantýny. Nejprve se zasměje pro sebe, následně ale usoudí, že se se svým vynikajícím vtipem musí podělit i se mnou: “No, tady čtu polévka houbařská zalitá a další by třeba mohla být polévka houbařská vylitá!” Tolik pro představu o typu humoru našeho programátora.
Další kapitoly budou přibývat podle toho, jak mě Tchoř bude překvapovat svými znalostmi, hláškami a svým specifickým druhem humoru. Tedy pokud do té doby nezemřu udušením.
0 komentářů