Používám Linux už více, než měsíc, takže bych se rád podělil o své zkušenosti s programy, jež se mi nejvíce líbí. Ubuntu ve verzi 8.04 mám aktuálně jako druhý systém na domácím PC a notebooku, v práci pak na své druhé stanici, kde na něm pracuji zhruba 50% pracovní doby. Musím říci, že zatím k takřka naprosté spokojenosti. Pojďme se tedy podívat na to, s jakým softwarem jsem se setkal.
Virtuální plochy
Pro Windows jsme se konečně dočkali virtuálních ploch od takřka fenomenálního Marka Roussinoviche pod názvem MS Desktops 1.0 (recenze od Jana Polzera viz Maxiorel). Samozřejmě jsem je otestoval a musím říci, že ani od autora tak kvalitních aplikací, jakými jsou například PSTools, to není to “pravé ořechové,” na co jsou uživatelé Linuxových “okýnek” zvyklí již řadu let.
V Linuxu (konkrétně teď mám na mysli grafické prostředí Gnome v Ubuntu 8.04) si můžete nastavit počet virtuálních ploch prakticky dle libosti (MS Desktops nabízí čtyři – ani více, ani méně), můžete “odesílat” již otevřené aplikace z jedné plochy na jinou (v MS Desktops nelze – musíte aplikaci otevřít na té ploše, kde ji chcete mít), stejně tak možností přepínání mezi plochami nabízí Linux více.
K čemu jsou virtuální plochy dobré, ptáte se? Já je využil například před dvěma týdny při aktualizacích Windows serverů (ano, aktualizoval jsem Windows servery z Linuxu :)) ). Na jednu plochu jsem si otevřel excelovský soubor se seznamem serverů a stavem jejich aktualizace, na druhé ploše jsem měl otevřená terminálová spojení na právě aktualizované servery, na třetí ty, které už za sebou měly restart a na čtvrté e-mail a webový prohlížeč. Na tuhle vlastnost jsem si zvykl opravdu rychle a rád :). Efektivitu práce u tohoto konkrétního úkolu mohu objektivně posoudit a zcela jednoznačně říkám, že systém virtuálních ploch tak, jak ho přináší Gnome, je velice efektivní.
Webový prohlížeč: Opera 9.52
Operu používám i pod Windows s přestávkami již nějakých devět let (začínal jsem s ní ještě v době, kdy obsahovala povinný reklamní proužek). Během té doby jsem vyzkoušel patrně všechny browsery i jejich nadstavby, spokojený jsem však byl jen s Internet Explorerem 6 a Maxthonem 1.x. Když se objevila Opera v “devítkové” verzi, začal jsem ji po čase znovu zkoušet a skončilo to tak, že jsem u ní už zůstal. Nedávno jsem dokonce předefinoval přídavné tlačítko myši tak, aby místo Internet Exploreru spouštělo právě tento prohlížeč, což je v mém pojetí “výsada nejvyššího stupně” (protože tlačítka s tímto účelem mám jen dvě).
Když jsem začal s Ubuntu, samozřejmě jsem vyzkoušel Firefox, který je součástí instalace. Připadal mi ale, podobně jako pod Windows, neohrabaný, pomalý a celkově nevyhovující. Po menších peripetiích jsem si tedy stáhnul a nainstaloval Operu, u které zatím zůstávám. Vyhovuje mi především patrně nepřekonatelnou rychlostí, při nehodě ve vlaku Studénce jsem například využil automatické obnovování listů v určitých intervalech, výtečně je zpracovaný i správce hesel, kterého jsem v jiných prohlížečích rezolutně odmítal. Opera je jednoduchá, rychlá, obsahuje vše, co potřebuji a ještě celou řadu (pro někoho) užitečných funkcí navíc. Pro čtení internetových stránek je to naprosto nejvhodnější software.
E-mailový klient: Evolution Mail
Nemám rád velké, neohrabané balíky a tak, ačkoli na správu schůzek a termínů používám pod Windows Outlook, synchronizovaný s Google Calendar, poštu si zásadně čtu a píšu v Outlook Expressu. Pro Linux je poštovních programů nespočet, mezi nejznámější patří například Thunderbird, dostupný i pro Windows. Já jsem zkusil a zatím zůstávám u Evolution Mail, který je obsažen ve standardní instalaci Ubuntu 8.04. Je příjemně svižný, obsahuje dokonce i kalendář, jen mě na něm mrzí nedobrá komunikace s kalendářem Google (některé schůzky se prostě nezobrazují, což je dost zásadní problém). Na práci s elektronickou poštou mi ale vcelku vyhovuje podobně, jako zmíněný Outlook Express z Windows. Za nevýhodu považuji občasné zamrzání aplikace.
Kancelářský balík: OpenOffice.org 2.x
I tento balík aplikací najdete ve verzi pro Windows. Kromě toho, že je zdarma, je navíc obsažen ve velkém procentu linuxových distribucí, takže narozdíl od Windows můžete hned po instalaci začít vytvářet textové dokumenty, tabulky i prezentace. Ve Windows vás naproti tomu čeká ne zrovna krátká instalace balíku MS Office, který není zadarmo a během instalačního procesu budete muset zadávat 25-místný kód, načež při pokusu o aktualizaci budete prověřováni, zda nejste softwarovým zlodějem.
OpenOffice.org, kromě toho, že je připraven k práci hned, má jednoduché rozhraní (samozřejmě věc názoru – uživatelům, navyklým na Office 2007 se asi líbit nebude), dělá to, co má a zatím mi nechyběla žádná funkce, s výjimkou kontingenčních tabulek. Výhodou je schopnost otevírat a ukládat dokumenty ve formátu MS Office, takže bez obav můžete komunikovat s uživateli, používajícími komerční alternativu. Samozřejmě je nutné počítat s tím, že některé dokumenty se mohou zobrazit jinak, než v nativní aplikaci.
Jsem ale přesvědčen o tom, že OpenOffice.org bude bohatě stačit 90% uživatelů, kteří potřebují napsat dopis, vytvořit formátovanou tabulku, či udělat prezentaci.
ICQ klient: Pidgin
Pidgin je opět k dispozici i pro Windows. Nabízí celou řadu komunikačních protokolů, včetně u nás velmi populárního ICQ. Skype, pro který není (alespoň co vím) žádný alternativní klient, bohužel chybí i zde. Standardem je komunikace s více účastníky v jednom okně, což šetří místo na hlavním panelu. Oceňuji především střídmý design, který bude vyhovovat všem, kterým připadá aktuální klient ICQ jako velký, barevný kolotoč.
Po instalaci mi nefungovalo připojení k ICQ serveru, nicméně to vyřešila aktualizace systému.
Hry: Supertux, Sudoku a Frozen Bubble
I pod Linuxem si můžete zahrát hry. Ano, není jich zdaleka tolik, jako pod Windows (mně asi nejvíce chybí tolik milované simulátory čehokoli, co se dá řídit), ale přesto je o slušnou zábavu postaráno.
Sudoku patrně nemusím představovat – k dispozici jsou čtyři úrovně, přičemž i ta “Easy” mi dala pořádně zabrat (průměrně jsem nad jedním sudoku strávil 12 minut).
Frozen Bubble je hra, kde vystřelujete barevné kuličky tak, abyste spojili tři kuličky stejné barvy, které následně spadnou (a hrajete-li multiplayer, objeví se v okně soupeře). Právě možnost hraní proti živému hráči, ať už formou vertikálního “split screenu,” nebo přes síť, dodává této hře tu správnou šťávu a rozhodně neomrzí.
Supertux je klasická “skákačka,” kde s tučňákem pobíháte rozličnými bludišti, sbíráte bonusy (zvětšení, zbraň, život navíc, dočasnou nesmrtelnost) a vyhýbáte se nepřátelským potvůrkám. Je neskutečně chytlavá a hodiny u ní vydržel sedět i můj švagr, který je jinak vyslovený “Windows-only-user.” Předchozí verzi jsme dohráli až do konce, současnou (ve stavu vývoje) hrajeme už asi třetí týden a především mou ženu opravdu baví. K dispozici je několik ostrovů, na každém ostrově odhadem kolem dvou desítek misí a aby toho nebylo málo, přidali tvůrci ještě dodatkové levely. Za sebe říkám, že patrně není na světě hra, která by mě dokázala tak vytočit svou obtížností, nicméně úspěchy mé ženy dokazují, že jde o hru s dobrou hratelností. Vyžaduje velkou dávku trpělivosti, postřeh a šikovné prsty. Pod Windows jsem podobně chytlavou skákačku neviděl, z dob DOSu s láskou vzpomínám na Prince of Persia a Keena.
Windows Servery: Terminal Server Client
Podobně, jako je pod Windows Remote Desktop Client, nabízí Ubuntu v základní výbavě možnost připojení k jiným počítačům. K dispozici je klient pro nejznámější freewarový protokol VNC (u nás v nemocnici instalovaný na všech počítačích), tak i pro RDP, které je nezbytné pro práci s Windows Servery 200x. Terminal Server Client je v podstatě shodný s tím, nač jsou zvyklí uživatelé Windows. Zásadní plus ale shledávám v automatickém znovu-připojování se – tedy konkrétně: pokud “pošlete” server do restartu, pod Windows se ukončí i Remote Desktop Client. Naproti tomu Linuxový Terminal Server Client se vždy po třiceti vteřinách snaží připojit znovu, takže snadno ohlídáte, zda server najel a je k němu možné RDP připojení. Při aktualizacích serverů, kdy restartuji během hodiny dvacet strojů, mi tato funkce ušetřila neskutečné množství času a odpadlo nekonečné sledování “pingů” a zkoušení, zda už je možné se připojit vzdálenou plochou, či nikoli.
Terminál
Terminálu zatím říkám “příkazový řádek.” Už jsem o něm psal a i nyní si stojím za tím, že se jedná o mimořádně silný nástroj, s jehož pomocí zvládnete udělat celou řadu věcí. Vyhovuje mi například instalace programů jednoduchým příkazem, nebo posílání pingů, které na rozdíl od Windows nepošle jen čtyři pakety, ale “pinguje,” dokud příkaz nepřerušíte (samozřejmě pod Windows znám parametr -t, ale často na něj zapomínám). V Terminálu můžete například vypsat všechny běžící procesy, nebo některý proces ukončit, což ve Windows uděláte jedině s PSTools od System Internals, které – opět – musíte doinstalovávat dodatečně. Zkušení “linuxáři” by mi vypsali ještě hodně dlouhý seznam toho, co všechno lze v “příkazovém řádku” ještě dělat. Je mi jasné, že než se naučím využívat všech vymožeností, uplyne ještě hodně času….
Aktualizace
Nakonec si nechávám jednu z věcí, která se mi na Linuxu líbí asi nejvíce. Zatímco Windows Update, resp. Microsoft Update vám zaktualizuje pouze operační systém, případně ještě produkty Microsoftu a nějaké ovladače, aktualizace v Linuxu (ať už prováděná přes “okýnkové rozhraní,” nebo “příkazový řádek”) zkontroluje a aktualizuje vše. Tedy nikoli jen operační systém, ale opravdu všechny aplikace, ke kterým byly vydány nové verze, nebo záplaty. Nemusíte tedy sledovat, zda nevyšla novější verze vašeho oblíbeného hudebního přehrávače, nebo jiného programu, abyste měli operační systém bez chyb a bezpečnostních děr. Myslím, že v tomto směru by se mohl Microsoft hodně co učit.
Tečka
A co je na tom všem úplně nejlepší? Že všechno výše popsané softwarové vybavení mám úplně zdarma a především legálně! To je, dle mého názoru, největším plusem Linuxu.
0 komentářů