Tak se to nějak semlelo a já šel včera na pohovor. Přitom v nemocnici, kde pracuji, jsem vcelku spokojený. Pravda, plat by mohl být vyšší (i když zrovna tento měsíc mi ho zvedli), perspektiva školení je nulová, ale jako celek to není (na zdejší region) tak špatné.
Minulý týden jsem dlouho do noci řešil výpadek jednoho z programů, který naše nemocnice používá. Nakonec jsem se musel obrátit na dodavatele, se kterým jsme po telefonu závadu odstranili. Během řešení problému jsme se bavili o všem možném, až jsme došli k tomu, že technici u dodavatele berou o 50% vyšší platy a zrovna jeden z nich odchází. Chlapík na telefonu byl majitelem té firmy, takže mi nabídl, zda bych nechtěl přijít na pohovor. Tak trochu z hecu, trochu díky vidině vyšší mzdy a také ze zvědavosti jsem mu odpověděl, že se následující den domluvíme.
Dopadlo to tak, že mi poslal inzerát, jež v brzké době vyjde na Internetu a já mu na oplátku poslal životopis. Včera jsem hned z práce vyrazil do oné firmy. Po dvacetiminutovém čekání jsem se dočkal pana majitele a také mírného šoku z toho, jak moc se může lišit nabídka z inzerátu a realita. Posuďte sami. Nejprve co firma požadovala:
- Řidičský průkaz skupiny B – mám od roku 2000, zatím stále bez nehody :).
- Dobrý zdravotní stav – mám, alergie jim nevadila.
- SŠ vzdělání – mám (a k tomu i celkem užitečná školení v oboru).
- Komunikační dovednosti – mám (myslím, že zrovna v mém případě o nich není nutno pochybovat 😀 ).
Jak vidíte, požadavky firmy jsem splňoval na 100%. Naopak v tom, co firma nabízela, mě čekala slušná deziluze.
Atraktivní platové ohodnocení ve formě variabilní složky mzdy v praxi znamená (dle pana majitele) základ 10 000 Kč, k tomu (cituji) “nějaké to osobní” a pak další, bohužel nijak konkrétně nespecifikované ohodnocení za opravený/sestavený počítač. Opravdu nevím, zda je na Ostravsku něco špatně, ale základ 10 tisíc považuji za komický (nebo tragický – záleží na úhlu pohledu). Dokonce i podle státních tabulek, které jsou výsměchem všem pracujícím pro stát, mám mít vyšší plat…. Chápu, že je to účinný nástroj, když se firma chce někoho zbavit, nasadí mu jen základní plat a dotyčný jistě rád odejde ihned dohodou. Každopádně atraktivní ohodnocení si představuji v poněkud jiné rovině.
Pružnou pracovní dobu zde konkrétně neznamená, že můžete přijít v 6, 7, nebo v 8, jako v nemocnici (případně až v 9, jak jsem byl zvyklý v Praze, kde se déle spí 🙂 ), ale že pokud chcete peníze, musíte makat “od nevidím do nevidím” – a to doslova. Tedy konkrétně, slovy pana majitele: “Máme tady technika, který tady není do večera, protože potřebuje domů za dětmi a manželkou, takže ten má míň. Naopak jeden, ten nemá co dělat a je tady třeba do noci, takže si samozřejmě vydělá víc.” Samozřejmě chápu, že práce u soukromníka neznamená “čtyři hodiny, padla, zahodíme šroubovák a jde se.” Ostatně i v nemocnici jsem byl kolikrát dlouho do noci, když se vyskytl problém. Ale za “desítku” hrubého nemůže nikdo čekat, že budu trávit svůj čas raději v práci, než s mou milovanou manželkou – za tyhle peníze opravdu, ale opravdu ne :).
Školení v oboru v praxi znamená – a zase pustíme ke slovu pana majitele: “No, vzdělávání, prostě každý se učí, jak může, takříkajíc za pochodu. Když zákazník něco potřebuje, tak se to snaží nastudovat na Internetu a to nás udržuje v pokroku.” Pominu fakt, že když zákazník něco potřebuje, měl by si na to pozvat firmu, která má v daném segmentu (nejlépe certifikované) profesionály. Je přeci jen rozdíl, když vám server nainstaluje někdo, kdo se tím zabývá denně a prošel x školeními od Microsoftu, nebo někdo, kdo si našel na Internetu “instantní kuchařku k instalaci serveru Windows 200x pro úplné lamy,” nebo ještě lépe “Blufujeme o Windows serverech.” Největší hráč v tomto oboru – Autocont – si zakládá na tom, že má lidi se všemi (nebo snad téměř všemi) existujícími certifikacemi Microsoftu, takže zákazník má jistotu, že se jeho problémem bude zabývat někdo, kdo tomu rozumí. Ostatně úroveň profesionálů z Autocontu mohu posoudit a musím říci, že skutečně umí. Představa, že by mi sem k serveru přišel “patlal-samouk,” mě děsí.
Jakým kontrastem je proti tomu můj poslední pražský zaměstnavatel, který sám vydal směrnici, že se zaměstnanci musí vzdělávat a pak mě personalistka skoro nutila, že si musím vybrat nějaké (certifikované) školení, které – pochopitelně – platila firma. Pro zajímavost až do částky 60 000 Kč ta firma nechtěla od zaměstnance žádný závazek!
Příspěvek na stravování znamená stravenky a toto je asi jediný bod, který podle pana majitele seděl. Takže to máme “desítku” základ a stravenky…. :))
Služební vozidlo bylo největším překvapením. A hned dvakrát! Poprvé, když jsem si ten inzerát četl a říkal si, jak to bude super, že budu jezdit autem do práce, po republice, nejspíš i soukromě (když to dávají do inzerátu jako “nabízíme,” že ano?)…. Pomalu už jsem si vykresloval, jestli to auto bude mít klimatizaci, nebo jestli to bude Felicia, kterou mám hodně v oblibě, nebo Fabia, kterou jsem ještě neřídil, těšil jsem se na desítky tisíc kilometrů za volantem, protože řízení je to, co mě vážně baví. Když majitel firmy přijel v Audi Q5, naděje na hezké svezení ještě více stouply (třeba taková A6ka jako služebáček…. 🙂 ) :).
Podruhé jsem byl překvapen, když na tento bod došlo u pohovoru. Firma má na šest lidí jedno služební vozidlo Škoda Favorit, tj. minimálně 14 let starý střep (tuším se “fáva” vyráběly do r. 1994?), kterým se, dle pana majitele “jezdí na nákupy a tak podobně.” Favorita jsem měl, takže si umím představit technický stav tohoto auta, tuplem když je používané jako služební….
Když na mne vybalil otázku, zda mám vlastní vozidlo, zůstal jsem v šoku ještě více, nicméně odpověděl jsem kladně…. Prý že “Kluci jezdí svými auty a pak si píšou cesťáky” – což by dle jeho slov mělo být výhodné. Osobně si to nemyslím – “cesťák” jsem si psal v práci a hodil mi navíc jen několik desetikorun. Když to srovnám s náklady na provoz auta, docházím k přesvědčení, že se to nemůže vyplatit: pominu-li naftu, tak provozní náklady jen za pololetí, co auto máme, vylezly do desítek tisíc. Vraťme se ale k jádru problému: pokud zaměstnavatel nabízí “služební vozidlo,” představuji si to poněkud jinak, než že musím k výkonu povolání používat vlastní auto. Třeba tak, jak tomu bylo v podobné firmě, kde jsem krátce pracoval nějakých osm let nazad, kde jsme si služební auta mohli brát na víkendy a po práci k soukromým účelům apod..
Nabízené služební vozidlo se stalo terčem vtipů celý včerejší večer a jako humorná vložka vydrželo až do dnešního rána, kdy jsem se manželky ptal, zda mě do práce hodí “jejím autem,” nebo “mým novým služebákem.” Když se ochotně nabídla k svezení tím “jejím,” přesvědčil jsem jí, že si ho má šetřit a že dnes pojedeme tím služebním :-D. Ještě, že v garážích, kde parkujeme, nepřišli na to, že sice platíme jedno parkovací místo, ale stojíme tam dvěma auty 😀
Závěr? Asi nechám na vás. Napsal jsem toho dost na to, že šlo o jeden pohovor, nebo přesněji jeden pracovní inzerát. Tento článek budiž názornou a varující ukázkou toho, jak zásadně se může lišit to, co zaměstnavatel nabízí v inzerátu, od toho, co vám pak opravdu dá. Takže dávejte si pozor!
0 komentářů