(Nejen) poslední dobou mám dojem, že lidem nějak chybí tolerance. Nejeden blogger (a mezi nimi i mnoho kvalitních, jakými byli Pixy, nebo Arthur Dent) zabalil svou “kariéru” jen díky bandě netolerantních čtenářů, kteří čekali na každý jeho nový článek, aby si v diskuzi pod ním mohli pohonit své ego.
Již jsem zmiňoval netoleranci k ostatním slovanským národům (viz Ktož sú boží bojovníci). Koncem uplynulého týdne mě překvapila další sorta netolerantních: ve zprávách se objevila reportáž o lidech, protestujících proti registrovanému partnerství pod laciným heslem Rodina začíná mužem a ženou. V záběrech byly zejména matky, takřka hystericky tlačící své kočárky. Patrně tím chtěly znázornit, že TOHLE (míněno harant v kočáru) “ti buznové a lezby mít nikdy nebudou.”
Přitom se musím ptát: z kolika dětiček v těch kočárcích, vyrostou kriminálníci, dealeři drog, feťáci, zloději a jiní ničemové? Kolik nás ty dětičky budou stát na daních? Nás – tedy všechny – včetně těch, kdož (třeba jen zatím) – svými ratolestmi nezatěžujeme státní rozpočet?
Ne, opravdu nemám nic proti rodině, ani proti dětem. Sám se budu za půl roku ženit a časem určitě přijde na řadu i to miminko. Ale nikdy se nebudu dívat na gaye či lesbičky skrze prsty. Dokáži pochopit, že stejně, jako mám já rád svou nastávající manželku, může mít rád i jiný kluk kluka, nebo holka holku. Prostě jsou “jinak zaměření,” ale to není přeci důvod, abych je zatracoval, nebo se snad dokonce cítil povýšeně jen proto, že my dva z biologického hlediska můžeme mít děti.
Zákon v podobě, v jaké byl schválen, považuji za celkem dobrý – nedává homosexuálním svazkům nic navíc, proti klasickým “hetero” sňatkům. Definuje jen základní práva dvou lidí, kteří se prostě rozhodli trávit život společně.
Argumenty křesťanů (které s chutí přejímají ti, kdož nemají vlastní argumenty), že takový svazek je “nezdravý,” protože základem všeho je rodina, jsou vyvařené z vody. Bude snad stát bránit sňatkům impotentních mužů a neplodných žen? Bude Václav Klaus osobně chodit odebírat sperma všem ženitby-chtivým mužům, aby zjistil, že svazkem manželským bude opravdu garantováno založení oné rodiny? Ne snad, že bych si ho neuměl přestavit, jak čeká před obřadní místností a loudí: “Ehm, mohl byste mi tady, ehm, cintnout trošku do kelímku?” Uměl, to ano…
Panovi (záměrně nepíši “prezidentovi” – za takového prezidenta se musím stydět) Klausovi (tomu skutečně čím dál více monarchistickému, vrtošivému staříkovi, který si myslí, že je ze všech nejchytřejší), stejně jako hysterickým maminkám s kočárky, jež jely protestovat na Václavák (místo aby se staraly o to, aby z jejich harantů vyrostli slušní lidé), bych chtěl vzkázat: jste ubozí – učte se toleranci!
Naučme se nesrat se do věcí, jako jsou otázky, kdo může a kdo nemůže mít děti! Naučme se považovat sexuální praktiky druhých (včetně gayů a lesbiček) za jejich soukromou věc, do které nám prostě nic není. Naučme se tolerovat ostatní takové, jací jsou a především: naučme se to, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. A homosexuální páry nás – “heterouše” – nijak neomezují! Dejme jim klid a pokoj!
0 komentářů