V pondělí jsem vstával v pět hodin ráno. Ve firmě totiž předělávali elektriku a bylo nutné rozběhat počítačovou síť, která samozřejmě následkem několik hodin trvajícího výpadku spadla. Vstávání samo o sobě nebyla až taková katastrofa, jako jsem čekal. I když vstávat takto každý den, to bych do týdne padal na hubu. Co mě překvapilo, byla rychlost, s jakou jsem se dostal do práce – běžně mi cesta kolem půl hodiny, v zácpách i více, ale takhle po ránu jsem byl na cílové zastávce za neuvěřitelných 17 minut. Ještě o fous více potěšující byl fakt, že jsem si v metru i v autobuse pohodlně sednul. Síť jsem rozběhal během nějakých pěti minutek a zbytek dne jsem řešil jen běžné záležitosti.
Včera jsem trávil tři hodiny přidáváním maturitních otázek, kterých mi Drahá polovička poslala 53. Vše bylo nutné zkonvertovat z DOC do HTML (to provádím v Open Office.org – má IMHO nejlepší HTML filtr), následně vyčistit kód (přeci jen ani OOo není zcela dokonalý), udělat popisky a zadat do redakčního systému. Z neustálého Ctrl+C a Ctrl+V jsem měl večer křeč v ruce:). Každopádně díky tomu najdou maturanti každý den (až do 19.2.), včetně sobot a nedělí, v příslušné sekci hned dvě nové maturitní otázky z češtiny, literatury, marketingu, managementu, ekonomiky obchodu a výpočetní techniky. Snad to někomu pomůže.
Během toho jsem zjistil, že nám nefunguje RSS pro články. Problém je podle všeho ve znaku &, který je v názvu jednoho z posledních článků. V tuto chvíli to neřeším – článek postupně “zmizí v hlubinách” a vše by zase mělo šlapat, jako obvykle.
Největším problémem tohoto týdne je můj pracovní počítač. Při jakékoli věští zátěži prostě vytuhne, monitor se přepne do úsporného režimu a je konec. Tou větší zátěží nemám na mysli hry, ale postačí třeba spuštění videa, nebo načtení nějaké www stránky. Původně jsem toto chování přičítal již docela “jetému” systému Windows XP, ale když se totéž stalo i minutu po nabootování do Linuxu, začalo být jasné, že se jedná o hardwarovou závadu. Rozebral jsem tedy počítač s vizí, že se patrně neběží chlazení na procesoru. Protože jde o PC Dell, je zde chlazení řešeno poněkud netradičně – větrák je na zadní straně a fouká vzduch tunelem na pasivní chladič CPU. Větrák se točil, čili tady problém nebyl. Zaměřil jsem se na čipset, který byl – na rozdíl od procesoru – horký tak, že se na něm nedala udržet ruka. Vymontoval jsem tedy tunel k procesoru, aby větrák mohl chladit i přiléhající komponenty. Situace se sice výrazně zlepšila, ale například dnes, při pokusu o práci s firemním informačním systémem, jsem během půlhodiny absolvoval 7 nucených restartů.
Dnes jsem také byl donucen k papírování. Tedy měl jsem do systému zadat nové počítače a notebooky, zakoupené v uplynulém měsíci. To byl porod jak z hororového filmu. Nesnáším toto papírování a nenávidím jakoukoli papírovou administrativu obecně. Když vidím systém ISO v praxi, nemohu se ubránit dojmu, že se dnes papíruje mnohonásobně více než kdykoli v minulosti (včetně socialismu). Ostatně stačí se podívat, jak rostou stále nové budovy pro úředníky. Nakonec budou všichni sedět v kancelářích. Otázkou je to, kdo na ně bude vydělávat….
Co mě hodně pobavilo, byl volební billboard ODS, propagující slibotechnu “Modrá šance.” Je na něm předseda ODS pan Topolánek a ještě nějaký maník z klanu modrých ptáků. Oba stojí proti sobě a stlačují velký červený míč s nápisem “daně, byrokracie.” Přemýšlel jsem nad tím, že kdyby ten míč prasknul, tak se oba aktéři srazí hlavami:)). Ten plakát nádherně ukazuje, co by se taky mohlo stát po volbách – sliby se rozplynou a na otázky, kam se poděly, si budeme odpovídat “Se praštili do hlavy, ne? Kde vidíte jaké sliby?”
Na Internetu mě zaujalo hned několik věcí. Po Petrovi “Pixym” Staníčkovi a Arthurovi Dentovi zabalil blogování také Patrick Zandl – někdejší šéfredaktor (snad se nepletu) Mobil.cz. Co mě ale překvapilo ještě více, je skutečnost, že o něčem podobném už veřejně uvažuje i známý “zmrdobijec” D-FENS, který patří mezi mé absolutně nejoblíbenější autory. Důvody všech jmenovaných jsou v podstatě stejné – otrávenost, zejména pak z reakcí některých čtenářů. Náš blog má čtenost výrazně menší, než blogy výše zmíněných pánů, ale je pravda, že i zde jsem už několikrát narazil na lidi, kteří diskuze využívají k tomu, aby se duševně vyzvraceli a dokázali si své ego. Naštěstí slušných čtenářů, kteří v diskuzích vyjadřují názory, nebo doplňují informace, je stále ještě drtivá většina.
K této problematice se vyjádřil i Ivo Lukačovič (zakladatel Seznam.cz) na svém ILBlogu. Jeho článek Jak blogovat a přežít doporučuji všem, kdož si píšou nějaký ten webový deníček. Zejména s prvními čtyřmi body souhlasím beze zbytku.
0 komentářů