Dvacet základních pravidel pro cestu vlakem ČD

Blog.ZaRohem.cz vám přináší přehled dvacítky základních pravidel, jak se chovat ve vlacích Českých drah, abyste přežili cestu ve zdraví a v pohodě.

1. Podle vyjádření jednoho z politiků jezdí vlaky v EU včas a proto se v nádražních čekárnách nemusí topit. Víme, jak můžeme věřit politikům z řad bývalých zaměstnanců ČD, takže se vybavíme teplým oblečením, spacákem a stanem. Hodit se může i tuhý podpalovač, nebo propanbutanový vařič.
2. Na cestu si zabalíme především potraviny s výrazným aroma, jako jsou pomeranče, vajíčka na tvrdo, salám, apod. Nemáme-li je, vystačíme si s poctivým řízečkem.
3. Ihned po rozjezdu vlaku tyto potraviny rozbalíme a pustíme se do jejich konzumace.
4. Jídlo se musí zapít. Kupujeme výhradně sladké limonády v PET lahvích, které otvíráme až po důkladném protřepání.
5. Nemůžeme-li sedět u odpadkového koše, přibalíme si sáček bonbónů. Důležité je, aby bonbóny byly zabalené. Papírky vyhazujeme zásadně jednotlivě, ať si ten u koše uvědomí, že to mělo být naše místo!
6. Nesedíme-li u dveří kupé, pak v intervalu pět až deset minut odcházíme na WC, nebo se prostě jen projít na chodbu.
7. Topení pustíme na maximum a okno otvíráme jen v zastávkách, aby si to spolucestující taky užili. Pokud si někdo dovolí okno otevřít i za jízdy, okamžitě ho zavřeme se slovy, že na nás fouká a je nám zima.
8. Největší radost svým spolucestujícím uděláme, vezmeme-li sebou děti. Čím více jich bude, tím lépe. Nejlepší je pro tyto účely funkce skautského vedoucího – to můžeme vzít do vlaku třeba dvacet harantů najednou. Rozmístíme je po deseti do jednotlivých kupé k ostatním cestujícím. Pokud některý cestující nevydrží a projeví se násilným způsobem – například bude chtít děti vyhodit z okna, nebo jim alespoň do okna zavřít hlavu či krk, požádáme ho, aby přestal, protože na nás fouká.
9. Nemáme-li děti, vezmeme sebou alespoň notebook. Ostatní jistě potěší zvuková kulisa Call Of Duty, nebo Need For Speed. Zásadně v takovém případě nepoužíváme sluchátka!
10. Pokud notebook nevlastníme, je nezbytné oblažovat ostatní nějakým hudebním přehrávačem, který zvládne takovou hlasitost, aby zvuk vlaku nerušil ostatní při poslechu námi produkované muziky.
11. Před nástupem si na mobilním telefonu nastavíme maximální hlasitost vyzvánění (pro Nokiáře: Profily-Hlasitě). Umožníme tak, aby s námi ostatní cestující mohli sdílet radost z každé přijaté SMS.
12. Protože ostatní cestující jsou socky – když cestují vlakem, že – musíme jim ukázat, že my mezi ně nepatříme a máme na víc! Ideálně někomu zavoláme z mobilu a mluvíme co nejdéle a především co nejhlasitěji, aby socky viděly a slyšely, že my máme mobil a máme na to, abychom z něj telefonovali. Nedoporučujeme při volání odcházet z kupé – na chodbě nás socky neuslyší tak dobře a tudíž si ani neuvědomí, že cestují s Panem Důležitým.
13. Je-li sedačka proti nám volná, natáhneme si na ní nohy. Samozřejmě si zujeme boty. Ideální je toto provádět po nějakých 4 hodinách cesty. Ještě lepší je pak zout si boty (nejlépe i s ponožkami) před Olomoucí, aby spolucestující věděli, jaká stanice bude následovat. Ušetříme tak průvodčímu vlakové hlášení.
14. Není-li sedačka naproti nám volná, můžeme se pokusit vzrušit osobu, sedící naproti, vsunutím své nohy, mezi její/jeho nohy.
15. Na záchodech vytočíme všechen toaletní papír, hodíme ho do mísy a spláchneme. To se ostatní poserou, až v pravé chvíli zjistí, že tam není!
16. Malou potřebu vykonáváme zásadně všude, jen ne do mísy. Alespoň tak jednou za čas někdo umyje podlahu.
17. Velkou potřebu můžeme vykonat do mísy, ale v takovém případě nesplachujeme! Třeba nás ten, kdo bude následovat, pochválí za hezký výkon a ocení technické provedení.
18. V nočních vlacích obsadíme kupé, zatáhneme záclonky, zamkneme a usteleme si na sedačce. Pro tyto účely oceníme deku. Cestující v Ostravě si holt pět hodinek do Prahy postojí v chodbičce – stejně jsou to cypové, tak nemají co sedět!
19. Jedeme-li z Ostravy, vybavíme se v první řadě modrobílým šálem a dostatečnou zásobou alkoholu. Během cesty se projevujeme vyřváváním „Baníčku, my jsme s Tebou…,“ zvracením a demolicí vlaku. Co nejde zdemolovat, rozbít, ani utrhnout, na to napíšeme fixem „Baník pyčo!“
20. Cestující, kteří se vám v noci vlámali do kupé a ve tmě nejsou vidět, nemusí být nutně zloději. Může jít o romanticky založené spoluobčany, kteří se prostě přišli podívat z okna, jaká je venku tma. Tento jev je častý zejména na mezinárodních rychlících.