Viděli jste
dokumentární film Český sen? Pokud ne, připomenu
v kostce jeho pointu. Dva studenti (Vít Klusák a Filip
Remunda) “postavili” neexistující
hypermarket. Začali masivní reklamou a skončili na zelené
louce, kam dorazily stovky koupěchtivých zákazníků. Ti
teprve tam zjistili, že žádný hypermarket na daném
místě neexistuje, což některé z nich značně vytočilo.
Film je prokládaný
mnoha zajímavými vsuvkami – například se
můžete podívat do zákulisí reklamní
agentury a měření “účinků” reklamního
letáku na čtenáře. Úplně nejzajímavější
mi ale přišly rozhovory s obyčejnými lidmi. Zejména
jedna “teen-age” dívenka ukázala, jak hluboko
je hyper-supermarketová kultura zakořeněná v dnešní
mládeži (a bohužel nejen v té mládeži…).
Nejprve hovoří
rodiče oné “teenky” o tom, že byli na procházce
v šáreckém údolí a že slečna byla
celá posmutnělá a bez nálady. Pak ji vzali do
hyper-supermarketu a ona najednou ožila. Následuje dotaz na
onu slečnu – jak se cítila a jak by to vyjádřila.
To, co z té “teenky” vypadalo, mi ještě dnes
vyráží dech: “No,… …no, to bylo jako
kdyby bylo celý den zataženo a najednou vysvitlo sluníčko!”
Jasně, puberta je
těžká, ale nějak si nemohu pomoci – dříve se
projevovala jinak (možná i proto, že žádné
hyper-super nebyly). To je dnes opravdu pro (některé) lidi
výlet do hyper-super podobným, nebo dokonce ještě
lepším, zážitkem, jako například pro jiné
návštěva kulturní akce, posezení s
přáteli, nebo procházka přírodou? Bohužel,
nejspíš ano :(.
Ostatně stačí se
podívat na současné předvánoční reklamy,
které nás zvou ze všech vitrín a
reklamních ploch na “užití si” v tom či onom
obchodním megacentru, plném obchůdků a hlavně se
spoustou zábavy. Prostě chcete-li zažít opravdovou
vánoční pohodu a ještě k tomu být sexy a
“be in,” nepovede se vám to jinak, než že vlezete do
některé z těchto praček mozků a strávíte
tam několik hodin.
Nevím, jak vy,
ale já osobně jsem v žádném hyper-super nic
zábavného nenašel. Naopak mě tyto velekomplexy
děsí. Nevidím nic zábavného v proplouvání
uzavřenými prostorami, plnými lidí, kde vás
z každé strany “lákají” přesvětlené
výlohy nejrůznějších obchodů.
Tento víkend
jsem s Drahou polovičkou vyrazil na Chodov, kde vyrostlo nové
obchodní centrum (buď je a nebo bude největším
OC u nás). Cílem mého výletu nebyly
desítky a stovky obchodů, neb tam není snad žádný,
který by mě zajímal. Jel jsem tam proto, abych vyfotil
pro svůj web nově upravený vestibul stanice metra. Nicméně, když už
jsme byli na místě, rozhodli jsme se i nakoupit nějaké
ty potraviny ve zdejší Hypernově.
První, čeho si
určitě všimnete, je výrazně zvýšený
provoz lidí ve stanici metra. Zatímco dříve
patřil Chodov spíše k průměru, dnes je výstupní
schodiště nacpané k prasknutí.
Po nafocení
kýžených snímků jsme konečně vstoupili do
hyper-super. Nejvíce sledovanými byly orientační
plánky, sporadicky roztroušené po budově. Ač s
orientací v mapách nemívám problémy,
ony “orientační plánky” mi tedy moc v
orientaci nepomohly – jsou IMHO dosti nepřehledné.
Stejně tak orientaci
neprospívá umístění eskalátorů,
spojujících jednotlivá patra, v různých
částech budovy. Domnívám se, že účelem
tohoto na první pohled nesmyslného řešení,
je snaha donutit zákazníka, aby prošel co
největší část budovy a tím pádem
shlédl i “neodolatelné” výlohy co
možná největšího počtu obchodů.
V celé budově je
nepříjemné horko, takže ačkoli jsme dorazili z mrazu v
teplých bundách, skončili jsme nakonec v tričkách.
Osobně bych teplotu odhadoval na nějakých 25-26 stupňů, což má
do “příjemné pokojové teploty” opravdu
daleko.
Než jsme našli
Hypernovu, byli jsme nuceni strávit nějakou tu minutu
blouděním v labyrintu. Při sledování ostatních
zákazníků jsem nabyl dojmu, že většina se sem
skutečně přišla projít – výjimkou
nebyly ani rodinky s dětmi, kterým rodiče patrně tímto
způsobem kompenzovali víkendovou procházku.
O množství
pipinek, oblečených ve stylu “Kenvelo,” “New
Yorker,” “Orsay,” či dalších, se snad
ani nebudu vyjadřovat. Každopádně procento těchto bezduchých
bytostí s růžovými botičkami, bundičkami, kalhoty,
pásečkem a kabelčičkou, je v OC Chodov na můj vkus až
nadprůměrně vysoké. O to více jsem vděčný své
přítelkyni, která – ač se obléká
hezky, moderně a vkusně – těmto trendům nepodléhá a
obchody výše zmíněných značek ji
nechávají chladnou.
Konečně jsme našli
Hypernovu. Ačkoli obchod samotný zabírá značnou
plochu hlavní budovy, jakoby úmyslně jsou zde velice
úzké chodbičky mezi regály. Na většině
míst nemáte šanci nacpat vedle sebe dva vozíky.
Právě tohle mě přivádělo k zuřivosti, protože jsem šel
nakoupit a ne se projíždět volnou vycházkovou chůzí
mezi regály, jako většina ostatních, kteří
mě tím pádem zdržovali. Zhruba po polovině našeho
pobytu v tomto obchodě už jsem byl vytočen na maximální
možnou míru, takže jsem si razil cestu mezi zevlujícími
zákazníky opravdu razantním způsobem, neb jsem
zde – na rozdíl od nich – nechtěl strávit
celé odpoledne.
I tak jsme v obchodě –
především díky totálně nesmyslnému
rozmístění jednotlivých potravin – zabili
půl hodiny. Ani ceny zde nejsou moc příznivé a
Hypernova tak v tomto směru prohrává i v porovnání
s Albertem na Hájích, kde nemusím nachodit dva
kilometry kvůli deseti rohlíkům.
Tradičně jsme se
zasekli u pokladny. To je také zvláštní
skutečnost, o kterou se s vámi musím rozdělit: ať si
totiž v jakémkoli krámě vyberu kteroukoli pokladnu
(zpravidla tu s nejkratší frontou), vždy se něco
pos..e. Buď dojde páska v tiskárně účtenek, nebo
si zákazník zapomněl zvážit cibuli, případně
zjistil, že cena u pokladny je jiná, než na regále a je
tedy nutné provést storno… …nebo se stane cokoli
jiného, díky čemuž se právě ta naše
fronta zasekne. Samozřejmě se tak stává v okamžiku, kdy
již máme vyložené zboží na páse pokladny
a jeho zpětné naskládání do vozíku
by zabralo další čas.
Takže i v Hypernově
jsme si vybrali kasu, kde silně obézní paní (tak
140 kg bez kostí) ztratila cenovku z balíčku zákusků
(asi usoudila, že její váha ještě není
dostatečná na to, aby dostala dálniční známku).
Tím pádem se samozřejmě pokladna zastavila a čekali
jsme, až hbitý posel na kolečkových bruslích
zákusky odveze zpět, tam je vybalí, znovu namarkují,
vytisknou nový lísteček a posel je opět přiveze na
pokladnu, kde je konečně započítají k účtu.
Z chodovského
mega-super-hyper centra jsem odcházel zpocený, značně
vynervovaný a nas..ný s konstatováním, že
sem už opravdu nikdy nepůjdu. Nehodlám, na rozdíl o
těch, které to baví, trávit víkendy v
davech, ploužících se mezi regály a bloumajících
kolem obchodů se zbožím, které mě nezajímá.
PS: o
hyper-super-mega-marketech se rozepsal i Almad. Vizte:
0 komentářů