Tak jsem včera spokojeně jel 139kou z worku domů a těšil se na to, že si trošku odpočinu, abych byl čerstvý na večerní sraz se svou kamarádkou. V zastávce Na Rolích jsem z okna zahlédl něco, co jsem ještě neviděl: u bílé dodávky ležel na zemi muž, nad ním stál druhý, který do něj s neuvěřitelnou brutalitou kopal a dupal (ano, dupal!) mu na hlavu. Chvilku jsem váhal, zda mám vystoupit a zavolat policii (zasahovat “do dění” jsem vzhledem k brutalitě útočníka nechtěl, páč mi bylo jasné, že by to nemuselo dopadnout dobře)… …a než jsem se rozhodl, autobus zavřel dveře a jal se ubírat k následující stanici. Ještě jsem si stačil všimnout muže v černé bundě, který přiběhl a snažil se útočníka odtrhnout, ale ten se nedal a zaútočil i na něj. Volat z autobusu se mi nechtělo, protože by všichni kolem blbě čuměli a zvědavě poslouchali. Naštěstí následující stanice byla blízko, takže jsem vystoupil a v 15:33 vytočil linku 158.
Už zde mě čekalo první nepříjemné překvapení: celou minutu jsem poslouchal “Policie České Republiky. Čekejte, prosím!” Možná jsem náročný, ale měl jsem za to, že v hlavním městě, čítajícím přes milion obyvatel, je linka tísňového volání dimenzována a zajištěna tak, aby volající nemusel čekat. Po minutě se mi ozval operátor, kterému jsem popsal, co a kde jsem viděl – tedy že se jedná o napadení, že napadená osoba leží pasivně na zemi a útočník jí dupe na hlavu. Chvilku jsme se dohadovali na přesné poloze onoho místa, neb moje označení “zastávka MHD Na Rolích” nebylo jednoznačné, protože v tom místě jsou zastávky dvě (respektive dvě a dvě pro každý směr). Nakonec se mi podařilo objasnit, o kterou z nich se jedná. Celý hovor trval i s čekáním asi dvě minuty.
V prvním momentě poté mě napadlo, že se zajdu podívat, jaký dojezdový čas bude mít naše drahá policie. Přeci jen mé zkušenosti s jejich rychlostí nejsou zrovna pozitivní a tak mě zajímalo, jak hbitě zareagují v případě nahlášení takto závažné události. Vydal jsem se tedy pěšky zpět na zastávku Na Rolích.
Tam jsem dorazil cca. v 15:39. Útočník již na místě nebyl – samozřejmě utekl, policie zatím také ne. Napadený muž, zhruba ve věku kolem 45 let, seděl na obrubníku, z hlavy mu tekla krev a měl opravdu pořádnou fialovějící bouli. Na místě, kde dotyčný ležel, byly docela slušné loužičky krve. Nějaká žena zanedbaného vzhledu se snažila mu ošetřit ránu a vedle seděl muž v černé bundě, kterého jsem viděl z autobusu.
Od okolo stojících lidí jsem zjistil, že již volali záchranku. V 15:41 jsem tedy znovu vytočil linku 158, abych ještě lépe upřesnil místo, kde došlo k incidentu a tentokrát jsem “čekejte prosím” slyšel díkybohu jen jednou. Popsal jsem stav napadeného (jako že není v bezvědomí, ale krvácí) a dodal jsem, že záchranka už je zavolaná.
Teprve poté jsem si důkladněji prohlédl onu partičku kolem napadeného a podle nedaleko stojící láhve alkoholu i jejich zevnějšků mi došlo, že jsou to místní bezdomovci, což mi potvrdil jeden ze svědků incidentu. Nakonec jsem zjistil i příčinu celé události: útočníkovi se “nelíbilo,” že napadený měl boty značky Adidas a chtěl, aby mu je dal. Když dotyčný projevil nesouhlas, brutálně ho napadl a následně zkopal.
Nyní přichází hlavní bod programu – je přesně 15:46 (a jak jsem uvedl výše, celou záležitost jsem hlásil v 15:33) a přijíždí policejní felicie se třemi policisty. Celkem tedy od nahlášení uplynulo 13 minut, což mi připadá dlouho. Neměl bych opomenout ani fakt, že policejní stanice, ze které policisté přijeli, je vzdálena pouhých 900 metrů od místa činu. Průměrná rychlost tedy vychází na nějakých 4,2 km/h. Nemohu si pomoci, ale dokáži pochopit, že policie nepojede tryskem například k nahlášenému psímu bobku na chodníku, ale pokud mají hlášené napadení s kopáním do ležící oběti, čekal bych rychlejší reakci. Takhle mám dojem, že si policisté z Michelské pět minut vařili kafe, pak pět minut zjišťovali, proč ještě není uvařené a zjistili, že nemají konvici v zásuvce a nakonec tedy vylezli a vyjeli k nahlášenému případu.
Ač jsem na 158čku hlásil, že sanitka je již přivolána, první, co jeden z policistů udělal bylo, že požádal vysílačkou o sanitku. Ta dorazila asi dvě minuty poté.
Pak policisté začali zjišťovat, co se vlastně stalo. Bezdomovci nejprve tvrdili, že nic neviděli a dotyčného útočníka ani neznají. Na to konto jsem policistu upozornil, že pán v černé bundě nejen celou událost viděl, ale dokonce se jí i aktivně účastnil, respektive snažil se útočníka odtrhnout. Policisté si něco říkali mezi sebou a pak v podstatě pronesli něco ve smyslu, že “kdyby věděli, že jsou to tihle bezdomovci….” No, na jednu stranu to chápu – taky bych se nepřetrhnul :).
Část svědků se vytratila, na místě jsem tedy zůstal já, pak bezdomovecká “trojčlenka” a ještě dva pánové – mladík z nedaleké firmy a pán, kterému bezdomovci při své potyčce udělali důlek na hraně střechy auta.
Co musím ocenit, že všichni přítomní policisté se mnou jednali velice slušně a bez nějaké nadřazenosti, se kterou se u těchto orgánů často setkávám. Za chování ode mně mají jedničku.
Přítomní, včetně mne, pak postupně policistům popsali, jak celou událost viděli a zdůraznili razanci a brutalitu útoku. Mladík z nedaleké firmy doslova řekl: “Kdyby nebyl opilej (ten útočník), tak věřím tomu, že by mu tu hlavu prošlápl.” Jeden z policistů se obrátil na mne s dotazem “Opravdu to bylo tak brutální?” Já mu jen ukázal třesoucí se ruce (to už na mne dolehlo, co jsem viděl) a řekl mu “Podívejte, jak se mi ještě teď klepou ruce, když si vybavím, jak tam do něj kopal.”
Policisté se snažili vypáčit z bezdomovců, kdo byl útočníkem a v tomto bodě docela příjemně překvapili. Žena-bezdomovkyně, která napadeného ošetřovala, díky své opilosti řekla, že to byl “Honza.” Policista vytáhl nějaký bloček a začal v něm listovat. Přes rameno jsem viděl, že v něm má jména, rodná čísla atd., která si patrně zapsal při nějakých předchozích kontrolách bezdomovců v blízkém parčíku. Během chvilky našel jakéhosi Honzu a když přečetl jeho příjmení, bezdomovkyně hned přizvukovala “Jó, to je von!” Takže v tomto bodě patří zasahujícímu policistovi další pochvala, neboť jinak by asi jméno útočníka nikdo nesdělil.
Pak si jiný policista (patrně vyšetřovatel) začal zapisovat svědky. První si zapsal bezdomovkyni, potom mne. Požádal mě i telefonický kontakt, který jsem mu sdělil. Mladík z nedaleké firmy u sebe občanku neměl (neb ji měl v práci), nad čímž policista mávnul rukou a nezapsal si ho, ač byl dotyčný ochoten si pro doklad totožnosti dojít. V tomto bodě tedy dávám malé mínus za to, že nebyla zjištěna totožnost všech svědků, což by mohlo být důležité v okamžiku, kdy chytí útočníka, nebo kdyby napadený například zemřel následkem nějakého vnitřního zranění. Maličko jsem byl překvapen, do čeho si policista údaje zapisuje – ne snad, že bych čekal hlavičkový papír, ale byl to bloček cca. A5 s růžovým papírem, který kvalitou odpovídal toaleťáku a psal po něm všude možně – telefonní číslo skončilo v jednom volném rohu, další údaj zase napsal na bok listu, protože se mu už jinam nevešel.
Sanitka mezitím odvezla napadeného bezdomovce do Krče a policisté začali něco řešit s majitelem poškozeného auta. Mně propustili, takže jsem se poroučel domů.
Na celé události mě zaujalo několik věcí. Patrně nejsilnějším zážitkem byla již několikrát zmiňovaná brutalita – přeci jen vidět, jak někdo dupe někomu na hlavu, není nic příjemného a otřáslo to všemi, co to viděli.
Na práci policie si udělejte z výše popsaného názor sami. Já osobně hodnotím negativně zejména dlouhé čekání na lince 158 a především pak čas, jaký policisté potřebovali na příjezd z ani ne kilometr vzdálené služebny. Stejně tak mě maličko překvapuje i nezajištění všech přítomných svědků. Naopak, abych nebyl naprostý škarohlíd, znovu musím vyzdvihnout příkladně slušné chování všech přítomných policistů.
0 komentářů