O Ukrajině se u nás vypráví leccos. Na jednu stranu je pravda, že je tam propastný rozdíl mezi venkovem a velkoměstem – to určitě ano. Ale na druhou stranu, že by tam lezli po stromech, jak se tady traduje, to skutečně ne.
Vozový park
Vozový park je po barevné stránce uniformní – všechny soupravy jsou v národních barvách (tedy v kombinaci modrá-žlutá). Svézt se můžete jak soupravami typu “E” z roku 1968, tak klasickými 8171, ale i 8171 z roku 2003, které již ale nejsou vyráběné v Mytišči, ale v Petrohradě (typově jde ale stále o nám známé vozy 8171-7 a 8171-4). Petrohradské soupravy jsou celkem podařené, ale přeci jen je to pořád “jen mitišč” s drobnými vylepšeními. Byl jsem docela překvapený, když jsem zjistil, že se ještě v roce 2003 vyráběl tento model a že se neposunuli ve vývoji alespoň na úroveň našich repasů.
Paradoxem je, že mi kyjevské vlaky metra, alespoň subjektivně, připadají v lepším stavu, než naše 8171. Ačkoli jsem k muzeálním kouskům typu “E” či 8171 dosti skeptický, tak v Kyjevě jsem se v nich rozhodně cítil lépe a bezpečněji, než v těch našich. Nikde nic nesmrdělo, odnikud se nelinuly podezřelé zvuky, vagóny do sebe vzájemně nenarážely a nezaznamenal jsem například ani jeden špatně brzdící vůz – prostě jelo to, jak mělo :).
Červené světlo na boku vagónů (u nás používané, tuším, jako signalizace stykače) svítí tehdy, je-li použita pneumatická brzda – to mi připadá velice praktické: jednak jsem jako cestující mohl sledovat, kdy se brzdí (třeba nouzové brždění) a druhak proto, že strojvedoucí pouhým pohledem do zrcátka okamžitě zjistí, když se mu neodbrzdí vagón.
Jízda vlakem metra
S vlaky se jezdí většinou jinak, než u nás – strojvedoucí rozjede soupravu na plný výkon (a to u “Éček” vypadá opravdu hrůzostrašně), dlouhý kus před stanicí se přejde na výběh a do stanice se vjíždí zvolna a pomalu (ne jako u nás, kde se do stanice vjíždí skoro na plný kotel a pak se prudce brzdí). Klasickým způsobem (tedy jako tady v Česku) jsme zastavovali snad dvakrát za celou dobu (možná se dohánělo zpoždění, nebo nevím).
Co já osobně považuji za vymoženost, ve které Ukrajina utekla nejen našim repasům, ale i Siemensům, je oboustranná komunikace (!!!) ze salonu se strojvedoucím. Tedy žádné “zvonkové tlačítko,” jako máme my, ale krabička s tlačítkem, mikrofonem a reproduktorkem. Mají je ve dvou provedeních – novějším a starším (až budu házet na web fotky, uvidíte je). Co je opravdu zajímavé, že jsou i v těch nejstarších “Éčkách.”
Některé vozy dokonce mají u stropu televizi, na které se v tunelech promítají reklamy a při zastavení ve stanici název zastávky a graficky i následující (tuším dvě) stanice a případná možnost přestupu. Opět je to lepší, než naše LED displeje….
Špičkový interval (odjezd-odjezd)… …a teď se držte: 90 vteřin!!! Jestli se takto jezdí se zabezpečovačem, nebo ne, to jsem bohužel nezjistil.
Zajímavá jsou i hlášení. Při příjezdu do stanice hlásí název a na důležitých místech i turisticky důležité body (zhruba ve stylu: “Chresčatik, možnost výstupu k náměstí, muzeu atd..”). Zhruba každé tři stanice ještě pouštějí “vážení cestující, nezapomeňte si při výstupu z vagónu své věci” a “vážení cestující, uvolněte prosím místa starým lidem, těhotným ženám a invalidům.” Před zavřením dveří se ozve “Ostarožna, dvere začinájut sa” – což je asi 2 vteřiny a pak prásk a dveře jsou zavřené. Ne jako u nás, kde uplyne X sekund, než se odhlásí “ukončete, prosím, bla bla bla….” Že byste slyšeli kouzelné slovíčko “prosím,” na to můžete v kyjevském metru zapomenout. Většinu těch hlášení mám i nahraných, takže také je v případě zájmu uslyšíte, až je hodím na web 🙂
Co je k vidění celkem často, jsou žebráci, nebo prodavači ve vagónech. Žebráci jsou klasika – začnou tím, že nevidí, neslyší, jsou chromí a že Bůh se odvděčí všem, co jim něco dají. Obvykle mají tak vytrénované hlasy, že dokážou řvát i v “Éčkách” za jízdy a jsou slyšet :))) . Prodavači pak nabízejí všechno možné, nejčastěji pak noviny, ale viděl jsem i lidi, co v soupravě prodávali náplasti :))). Každopádně ten prodej novin není špatný nápad….
Stanice metra
Ve většině stanic je velkoplošná televize s plochou obrazovkou, ve které běží buď reklamy, nebo třeba TV Viva (samozřejmě se zvukem!) či zprávy, takže se člověk při čekání na vlak opravdu nenudí. Náš SWIFT aka “Metrovision” se svým PowerPointem je proti tomu jako chudý příbuzný z rozvojové země. Co bylo naprosto úchvatné, je “videoznělka” té jejich “metro-televize.” Bohužel se mi ji nepovedlo natočit, ale je opravdu graficky krásně zmáknutá: z jedné části obrazu přijíždí modroučká souprava 8171, ze druhé strany přijíždí nápis, to vše je vsazené do velice vkusné grafiky a příjemné znělky.
Paradoxem je, že cestujícím pouštějí televizi, ale strojvedoucí mají místo obrazovek velké zrcadlo, ve kterém vidí soupravu. Pravda – alespoň odpadají problémy s případnými poruchami kamerového systému :))).
Na dlouhých eskalátorech dokonce lidem hraje z reproduktorků vážná hudba…. Kultura pobytu ve stanici je v Kyjevě opravdu někde úplně jinde, než u nás. Za největší bombu považuji jednu z nejkrásnějších stanic, kde se ze stropu ozývá zpěv ptáků :).
Ve stanicích je čisto, ačkoli tam také nejsou odpadkové koše. I když tudy projde mnohem více lidí, než u nás, tak by se tam dalo jíst ze země. Uklízí se průběžně – během provozu chodí baby se smetáky a myjí prostory stanice, což je u nás sen…., takže odpadek na zemi (na rozdíl od našeho metra) neuvidíte. Ne jako u nás, kde např. na Hájích musíte na schodech koukat, kam šlapete, abyste dolů nedojeli na igelitu, PET flašce, kelímku, nebo dokonce zvratkách. Přiznám se, že jsem se docela styděl, když jsem viděl kyjevské metro. To se asi Ukrajinci z Kyjeva diví, jak to vypadá u nás…. A přitom Kyjev má čtyřnásobně více obyvatel, než Praha a tomu zhruba odpovídá i počet lidí v metru!
Zaměstnanci
Dozorčí, na rozdíl od ČR, nesedí v budkách a nepaří Solitaire, ani neposílají maily, ale neustále pobíhají po nástupišti, opravdu sledují provoz a přes příruční vysílačku dávají cestujícím instrukce přímo do staničního rozhlasu.. Některé dozorčí se ve své práci opravdu vyžívaly a pořád do té vysílačky něco mlely (“rozestupte se po celé délce nástupiště, uvolněte dveře, vyčkejte příjezdu další soupravy, …).
Na druhou stranu je i v metru znát snaha Ukrajiny o maximální zaměstnanost a tedy o vytváření umělých pracovních míst. Když jdete do metra, potkáte obvykle:
- nahoře v hale minimálně dvě báby, co za okýnkem prodávají žetony. I když tam mají na ty žetony automaty, tak kdyby prostě někdo neměl vhodnou (malou) bankovku, aby si mohl koupit žeton…
- hned u turniketů minimálně jednu babu, co s fašistickým výrazem sleduje, aby každý vhodil žeton. Nesedí v budce, ale zpravidla se opírá o turnikety. Někdy je ještě vedle ní policista….
- u eskalátorů (zpravidla dole) sedí v budce další babka a sleduje, jestli nikdo nespadl. Zejména s těmito měla při minulé cestě na UA drahá polovička problémy, když fotila v metru. Jedna z těch bab byla obzvláště dokonalá – škoda, že nemám fotku 🙂 Zabírala totiž díky své šířce prakticky celou kukaň, že se tam ani nemohla otočit.
Když je více eskalátorů za sebou, sedí většinou pod každými jedna baba…. - na nástupišti pak již výše zmiňovaná dozorčí.
- a nezřídkakdy byly na nástupišti vidět i uklízecí čety, obvykle ve dvoučlenném složení, s velkými smetáky, kýblem a hadrem, jež se starají o čistotu.
Takže, jak vidíte, zatímco u nás se v některých stanicích dozorčí rušili, na Ukrajině potkáte jen cestou dolů spooooustu zaměstnanců.
Fotografie, videa a zvuky budu od pondělí 16. srpna postupně přidávat na metro.zarohem.cz
0 komentářů