Tento víkend byl pro naše hlavní město netypický: od pátečního večera do nedělního dopoledne probíhal nácvik stavění (a následně i rozebírání) povodňových bariér, které by měly Prahu ochránit před velkou vodou.
Média se o tuto událost pochopitelně zajímala a spot, týkající se cvičení, označeného jako Voda 2005, se objevil ve zpravodajských relacích všech celostátních televizí. Televize Prima dokonce uvedla, že skoro všichni, kdož žijí v dotčených oblastech, odcestovali mimo Prahu.
Sám si myslím, že realita byla maličko jiná, neb jsem se v sobotních odpoledních hodinách pohyboval společně se svou Drahou polovičkou poblíž Vltavy. Celkem bez skrupulí mohu říci, že situace v Praze rozhodně nebyla až tak dramatická, jak líčila některá média.
Naší cestu jsme započali na Nádraží Braník, kde na konečné autobusových linek postávalo několik náklaďáků společnosti Kroupa, které podle všeho přivážely a odvážely díly na stavbu bariér. Na povodňové cvičení pak řidiče upozorňovala tabule nad ulicí Modřanská, doporučující vyhnout se nábřeží a centru města. Odtud jsme bez problémů pokračovali tramvají č. 16 směrem do centra. Až na Výtoň jsme nezachytili ani kousek povodňových bariér. Na Výtoni pak byl kus povodňové bariéry, umístěný u sestupu k nábřeží. První pikantností bylo policejní auto, které stálo ZA touto bariérou (netuším, jak by se dostalo na druhou stranu bez rozebrání bariéry). Druhou pikantností pak byla samotná instalace – mobilní hráz byla nasazena mezi dvěma kusy plůtku. Nic proti – kdyby tento plůtek nebyl propustný a voda by skrze něj kdykoli bez problémů protekla kolem bariéry.
Z Palackého náměstí jsme dále pokračovali pěšky po Rašínově nábřeží. Ani zde jsme prakticky nikde nenarazili na povodňové zábrany. Je ale pravda, že hladina Vltavy je v těchto místech relativně “hluboko” pod úrovní komunikace, takže zaplavení je málo pravděpodobné. Jediné, co mě překvapilo, byla absence hrazení na Podolském nábřeží, kde se přitom v roce 2002 Vltava vylila z koryta.
Teprve na Masarykově nábřeží poblíž Slovanského ostrova potkáváme další protipovodňové hráze. Vjezd na můstek k ostrovu je ale volný. Budiž – přeci jen šlo jen o cvičení a bylo by zbytečné uzavřít tuto atraktivní lokalitu.
Pokračujeme dál po Masarykově nábřeží. Na křižovatce Masarykovo nábřeží-Smetanovo nábřeží-Národní-Most legií narážíme na první dopravní uzavírku: na Smetanovo nábřeží se autem bez povolení nedostanete. Naštěstí chodci mají vstup povolen :). Paradoxní je, že ačkoli Národní divadlo (resp. jeho sklepy) bylo při povodních v roce 2002 zatopeno, nejsou zde ani sebemenší zábrany proti vodě.
Směrem ke Karlovu mostu protipovodňové hrazení vyrůstá do úctyhodných výšek (u Karlových Lázní má odhadem výšku přes tři metry). Na druhé straně Vltavy – na Kampě – právě nastupuje primátor Pavel Bém na loď Hamburg (typické jméno pro naší metropoli, že? :)) ). Kampa samotná je pak doslova zabarikádovaná a výše zábran přesahuje hladinu, kam dosahovala voda při ničivých povodních. Pohled na hliníkové zábrany a na dle mých dojmů nepříliš silnou ocelovou konstrukci, zasazenou do země jen několik centimetrů dlouhými šrouby, ve mně ale nevzbuzuje příliš velkou důvěru a sám sobě kladu otázku: “opravdu má tohle udržet ohromnou sílu valící se vody?” Odpověď se možná dozvíme při příštích záplavách….
Primátor Bém mezitím odplouvá na lodi a na horní palubě poskytuje interview novinářům. V dolním patře je pak připraveno pohoštění (aby náhodou při hodinové projížďce někomu nevyhládlo :))) ).
Pokračujeme dále po pravém břehu Vltavy. O pár metrů dále – na křižovatce Platnéřská-Křižovnická, končí dopravní uzávěra. Další protipovodňové hrazení potkáváme až na Dvořákově nábřeží. Chodník je zde ohraničen páskou “Městská police – vstup zakázán,” nicméně ač je na blízku hlídka strážníků, chodci pásku ignorují. K vidění je i další vozidlo městské policie, stojící ZA protipovodňovými zábranami. Policisté si dávají šlofíka a svačinu. Doufám, že podobně hloupě nebudou stát při případných povodních – kdyby toho Renaultíka odnesla voda, byla by ho škoda :).
Na nábřeží Ludvíka Svobody pak čekala motoristy další dopravní uzavírka. V těchto místech bylo protipovodňové hrazení opravdu více, než dostatečné a proplést se skrze něj vcelku obtížné. Naštěstí na místě hlídkovalo hned několik strážníků a policistů, kteří ochotně poskytovali informace zbloudilým chodcům i motoristům. Naší cestu jsme pak ukončili na Florenci.
Celkově vzato si myslím, že takové cvičení má smysl. Podle dostupných informací se podařilo veškeré povodňové zábrany postavit rychleji, než bylo stanoveno a podle všeho by se tak mělo dít i v případě opravdové povodně. Ostatně ne nadarmo se říká “těžko na cvičišti, lehko na bojišti.”
Subjektivně mohu říci, že dopravní omezení byla v rámci této akce zcela minimální a nijak zásadně nenarušila pohyb po naší metropoli. Velké plus má u mně informační server pražské radnice Praha-Město.cz, kde se pravidelně objevovaly aktuální informace o průběhu celého cvičení Voda 2005.
Malinko ve mně hlodá červíček pochybností, zda byly zábrany instalovány všude, kde by měly být (např. u zmiňovaného Národního divadla, na Podolském nábřeží, …) a jestli byly instalovány v takovém rozsahu, jako by byly u povodních (třeba na Výtoni byla jejich instalace zcela zbytečná).
Odkazy na zdroje, týkající se cvičení voda 2005:
- Požáry.cz – harmonogram, podrobnosti o průběhu akce a téměř padesátka fotografií od pražských hasičů.
- iDnes: V Praze vypukly protipovodňové manévry
- Blesk: Povodeň: Praha se jí už nebojí!
0 komentářů