Dnes jsem, po deseti letech práce s Windows, začal vážněji koketovat s Linuxem. Po zkoušce několika Live distribucí (Danix, Knoppix, SUSE) a několika „ostrých“ verzí (Red Hat, Kubuntu, …) jsem nakonec sáhl po Mandrake 10.1. Důvody, proč jsem se rozhodl k tomuto „zahrávání“ proberu v nějakém jiném článku – bylo by to na dlouho….
Po všech výše uvedených pokusech jsem pochopil, že jedním ze základních předpokladů začátečníka je snaha a chuť učit se. Bez ní to prostě nejde, protože Linux není „klikoidní“ Windows a vyžaduje nějaké ty znalosti a vědomosti. Nejde o to, zda je, nebo není Linux „obtížnější“ po uživatelské stránce (to závisí na tom, jak moc do hloubky se chcete systémem zabývat a znát jej), ale spíše o to, že se některé věci dělají úplně jinak, než je běžný uživatel Windows zvyklý.
Takže jsem v pátek při cestě vlakem k mé Milované přečetl prvních sto stran příručky k Mandrake 10.1 a dnes jsem se pustul do instalace. Vybral jsem si k tomuto účelu jeden firemní počítač, který zrovna neměl využití a během 30 minut jsem měl nainstalovaný komplet celý systém, včetně několika desítek aplikací (např. kancelářského balíku). Dokážou tohle vaše Windows? :)) Všechno běhalo, jak má – tedy až na zvukovku, ale tu jsem neřešil, protože k PC stejně nejsou připojené reproduktory.
Svůj pokus jsem zopakoval na firemním notebooku – prakticky se stejným úspěchem. Jen jsem chvilku zápasil s grafickým adaptérem (halt ATI – to jistě znají všichni, kdo se snažili grafiku téhle značky rozchodit pod Windows 🙂 ). Nicméně postačilo mrknout do manuálu (aneb oblíbené RTFM=“Read The Fucking Manual“ má něco do sebe :)) ) a problém byl odstraněn. Zvukovka šlapala, jak má, bez jakéhokoli zásahu :). Stejně tak snadno jsem se vypořádal s problémy při aktualizaci systému. Prostě ač jsem před Linuxem seděl poprvé (hokusy-pokusy nepočítám), tak jsem si zatím dokázal poradit se vším, na co jsem narazil. Tedy skoro se vším – se zbytkem mi pomáhal ochotný Almad, kterému tímto děkuji za ochotnou pomoc při mých prvních krůčcích.
A jaké jsou mé první dojmy? Je jisté, že Windows ještě nějaký čas budou mým hlavním operačním systémem – potřebuji je na administraci sítě, nebo třeba na střih videa apod.. Nicméně Linux budu spouštět čím dál častěji. To je mi jasné už nyní. Už třeba pro ten pocit, že si mohu surfovat, kde se mi zachce a nemusím se přitom bát, co se mi zase nacpe do systému…. A nebo třeba proto, že si mohu „udělat“ systém tak, aby odpovídal přesně mým představám, v čemž Linux uživatele prakticky (alespoň ve srovnání s Windows) neomezuje (tedy nebude omezovat… …až to budu pořádně umět 🙂 ).
Začínám mít toho „tučňáka“ rád :).
O svých dalších pokusech a postřezích vás samozřejmě budu informovat 🙂
0 komentářů