(Foto)report z našeho výletu za keškami na Plzeňsko

V pondělí 4. září jsem měl v Praze důležité jednání, takže jsme využili příležitosti a přesunuli se z Ostravy do našeho hlavního města už v sobotu. Protože bylo příjemné počasí s teplotami jen lehce nad 20 °C, nechtěli jsme sedět v penzionu, takže jsme si naplánovali výlet na Plzeňsko.

Hlavním cílem bylo odlovit alespoň jednu keš v každém ze sedmi plzeňských okresů. Nejprve jsme vybrali města v jednotlivých okresech tak, abychom neztráceli zbytečně moc času dlouhými přejezdy. I tak bylo zřejmé, že nás čeká minimálně 320 kilometrů, což po sobotním přejezdu z Ostravy do Prahy a s očekávaným pondělním návratem do Ostravy nebylo právě málo.

Následně jsme vybrali kešky, přičemž jsme se snažili, abychom v každém okrese měli alespoň tři keše – pro případ, že bychom nějakou nenašli. Protože jsme chtěli posbírat i několik keší s vysokým hodnocením, měli jsme v konečném výsledku na seznamu 32 kousků.

Vyrážíme na cestu na Plzeňsko

V neděli jsme vstali docela rozumně (na naše poměry a zvyky) a v 10:02 jsme vyjížděli z garáže. Přes pražský okruh jsme najeli na dálnici D5 a fičeli směrem na jihozápad. Naše první zastávka vedla na náměstí v Komárově, kam jsme dorazili v 10:56. Cílem byla virtuální keš, což znamená, že úkolem nebylo najít krabičku a zapsat se do ní, ale vyfotit se s pamětním sloupem Jubilejní zemské výstavy 1891. Byla to rychlovka, takže jsme během několika minut mohli pokračovat v cestě.

Další zastávkou byly Rokycany, kam jsme dojeli v 11:28. Odlovili jsme první keš, natankovali na zdejší čerpací stanici a podívali se na Masarykovo náměstí, kde jsme posbírali několik keší. Náměstí je – to musím uznat – pěkně malebné, s dominantou v podobě kostela Panny Marie Sněžné. Ani zde jsme se však nezdrželi dlouho a kolem poledne jsme se vydali na další cestu.

Pokračovali jsme do Ejpovic, kde nás čekala keška v bývalé telefonní budce, která dnes funguje jako knihobudka. Sem jsme dorazili ve 12:19 a po poměrně rychlém odlovu jsme pokračovali dál. Následující keška, věnovaná staré silnici I/5, nás potěšila svým pěkným provedením.

Poté následovala biltema. Biltemy jsou keše umístěné ve velké výšce na nejrůznějších objektech (stromech, sloupech, …), na které nelze vylézt. K sundání a opětovnému vrácení je tedy nutné použít speciální (většinou teleskopickou) tyč. V tomto případě byla keš věnovaná šumivému vínu, takže „krabička“ měla tvar láhve od šampaňského naplněné polystyrenovými bublinkami. Při sundávání nám spadla na zem, nicméně nerozbila se, neboť byla vyrobená z plastu.

Keška s vodou bez vody

Po úspěšném odlovu jsme se přesunuli do Kozolup, kam jsme dojeli ve 13:25. Keš je umístěná na nádraží, konkrétně na druhém nástupišti, takže jsme se k ní vydali podchodem. Nádraží samo o sobě není ničím zajímavé, ale kousek od něj je docela hezký výhled na město.

Následoval přejezd do vesničky jménem Bdeněves, ve které žije jen 790 lidí. Dorazili jsme ve 13:39 a keška byla schovaná pod okenním parapetem na zdejší kapličce, takže její hledání netrvalo dlouho. Následovat měla keš, kterou je nutné vyplavit ze skrýše 1,5 litry vody. Jenže, co čert nechtěl, vodu jsme zapomněli na penzionu. Naštěstí nás zachránil místní obchůdek, provozovaný Vietnamcem, kde jsme pořídili pro jistotu hned dvě láhve kýžené kapaliny.

Následoval tedy přejezd ke kešce, nicméně na místě se ukázalo, že vodu k jejímu odlovu potřebovat nebudeme. Takže jsme zakoupené tři litry později použili k naředění zbytečně přeslazeného čaje Nestea. Po úspěšném odlovu jsme tedy pokračovali dál.

Stříbro a Stod

Naše další cesta směřovala do města Stříbro, kam jsme dojeli ve 14:23. První zastávkou měla být Koubkova branka – součást hradebního systému města, kterou nechal na vlastní náklady vystavět mlynář Koubek. Ač je na navigaci Waze docela spolehnutí, tentokrát nás přivedla z ne úplně ideální strany. Já se tedy vydal pro kešku, zatímco Kiki musela vycouvat poměrně dlouhou ulicí zpět.

Následovalo zastavení u třináctého poledníku, který je na místě ztvárněn zajímavou plastikou v místním parku. Zdejší keš jsme však, bohužel, nenašli. Akorát se mi z jednoho z otvorů ve zdi podařilo vytáhnout zřejmě použitou dámskou vložku. To bylo radosti!

Návštěvu Stříbra jsme zakončili u jednoho z hutních vozíků. Zaparkovali jsme na příhodném místě a čekal nás strmý kopec směrem dolů. Vozík jsem samozřejmě vyfotil, takže se o něj mohu podělit. Keška byla schovaná v jeho podvozku, takže hledání netrvalo dlouho. Následně jsme se vydali zpátky do prudkého krpálu k autu.

Dále jsme se přesunuli do Stodu v okrese Plzeň-jih. Přijeli jsme v 15:03 a jako první jsme odlovili keš věnovanou největšímu zdejšímu rodákovi Johanu Florianovi Hammerschmidovi. Následoval odlov kešky u židovského hřbitova, kde jsme nějakou chvíli hledali, ale nakonec byla naše snaha korunována úspěchem.

Pokračovali jsme delším přesunem a přesně v 16:00 jsme odstavili auto u vyhlídkové věže u obce Čermná. Na věž jsme nešli, neboť tam bylo docela dost lidí. Samotnou keš jsme ale našli rychle a po pořízení několika fotek jsme mohli pokračovat dál.

Plzeňsko a české Stonehenge

V 16:13 jsme zastavili v malé vesničce Poděvousy (236 obyvatel) v okrese Domažlice. Zde jsme našli kešku schovanou v jalovci na zdejším náměstí (pěkně to píchalo!), a protože tu nebylo nic dalšího, co by nás zajímalo, pokračovali jsme dál.

V 16:26 jsme přijeli na jedno z nejzajímavějších míst naší výpravy – české Stonehenge nedaleko obce Srbice. Musím říci, že kamenná expozice je velmi působivá a je to něco, co určitě stojí za vidění. Ostatně – posuďte sami podle fotek. S keškou byl trochu problém – byla totiž špatně zaměřená (asi o 20 metrů), nicméně nakonec se nám ji podařilo najít. I bez keše by to ale určitě bylo místo, které by mi utkvělo v paměti.

Poté jsme se přesunuli do Malechova, kde jsme v 17:03 zastavili nedaleko zdejší studánky. Ani zde se nám hledání kešky příliš nedařilo, ale nakonec jsme se zaměřili na správné místo a našli ji. Pak jsme přejeli ke křížku o obce Švihov, kde byl nález keše rychlý, takže jsme mohli prakticky hned pokračovat dál.

Další zastávkou na naší trase byla vesnička Červené Poříčí, ve které se nachází národní kulturní památka v podobě zámku. U toho jsme ale nebyli. V 17:31 jsme odlovili zdejší kešku a pokračovali směrem do Šlovic.

Ve Šlovicích, kam jsme dojeli v 17:58, nás čekala další velmi povedená keška. Kovový panák, sedící na lavičce, skrýval poklad ve svém bříšku. Bylo nutné stisknout správným způsobem jeho ruku, následně se bříško otevřelo a my se mohli zapsat.

Plzeň

Závěr naší cesty na Plzeňsko nemohl patřit ničemu jinému než krajskému městu jménem Plzeň. V 18:24 jsme přijeli k hokejovému stadionu HC Škoda Plzeň, leč při hledání keše jsme bohužel nebyli úspěšní. Podstatně lépe se nám ale dařilo na keši věnované historickému Wilsonovu mostu přes řeku Radbuzu.

Poté jsme se přesunuli do Šafaříkových sadů, kde jsme měli za úkol vyfotit se se soškou legendárního Spejbla a Hurvínka a poté ještě se zkamenělým stromem. Určitě zde bylo hezky a mít více času, patrně bychom se zdrželi, nicméně bylo skoro sedm hodin, takže bylo na čase začít myslet na večeři a návrat.

Následovala keš s výzvou, což znamená, že si ji mohou zapsat pouze hráči splňující určitou podmínku. V tomto případě tou podmínkou bylo mít odloveno nejméně 300 keší s atributem „zaparkuj a odlov“. To jsme splňovali s velkou rezervou, neboť takových kešek máme víc než osm stovek.

Keš je umístěna v nadzemních garážích, do kterých se dá dostat jedině autem, což je s ohledem na požadovanou podmínku vysloveně tematické. Vyjeli jsme až do pátého patra, kde byla kýžená krabička schovaná ve značce označující stání pro invalidy.

V závěru jsme se přesunuli k areálu plzeňského pivovaru, kde bylo naším úkolem vyfotit se s hlavní bránou a vodárenskou věží. Poté, co jsme v 19:12 tento úkol splnili, jsme se vydali dovnitř, kde právě končil Burger fest. Je tedy jasné, že naše večeře se skládala z naprosto vynikajícího hamburgeru. Poté, co jsme nasytili žaludky, jsme ještě odlovili keš v areálu.

Následně jsme se neúspěšně pokusili o nález keše u Lochotínské lávky a v úplném závěru jsme se ve 20:12 přesunuli na náměstí Republiky, kde jsme posbírali několik lab keší a vyfotili se s plzeňským andělíčkem pro štěstí. Poté, co jsme se ze všech stran pokochali katedrálou sv. Bartoloměje, jsme se vrátili k autu, ukončili náš výlet na Plzeňsko a vydali se na cestu zpět.

Ještě jsme se zastavili v Lidlu pro nějaké pití na cestu a pak už jsme uháněli po dálnici D5 zpátky do Prahy. Na ubytování jsme dojeli ve 21:59, takže celý výlet trval 11 hodin a 57 minut, během kterých jsme najezdili 355 kilometrů, nachodili víc než 10 tisíc kroků a odlovili 27 klasických keší a 22 lab keší.