Politici chystají změnu volebního systému. Bez mandátu od voličů. * Církev chce majetek, státní příspěvky i peníze na charitu. Hamty, hamty, hamty! * Zahalená muslimka musí zaplatit pokutu. A co jako?
Rodí se většina pro změnu volebního systému. Má zamezit roztříštění vlád
Začneme zprávou z iDnesu: “Politici se začínají přiklánět k výraznější změně volebního systému. A to nejen zástupci vznikající trojkoalice. Posílit většinové prvky při volbách do Sněmovny chtějí všechny strany s výjimkou komunistů. Hnutí ANO si dokonce přeje úplnou změnu systému na dvoukolový většinový.”
Při čtení tohoto nápadu a sledování způsobu jednání Miloše Zemana jsem si uvědomil jeden ze zásadních nedostatků současného systému. Řekněme, že jste si zvolili některou ze stran, která je nyní u moci, a která se nyní hlásí k plánu změnit volební systém. Zásadní otázka zní: měla vaše strana tento plán ve svém předvolebním programu? Pravděpodobně ne! Přesto má paradoxně právo se na takovém jednání podílet. Politici se totiž domnívají, že zvolením dostávají mandát nejen k tomu, co slíbili ve svém programu, ale úplně ke všemu, co je v jejich funkčním období napadne. Pokud by měla demokracie fungovat tak, jak je deklarována ve své definici, museli by zvolení politici provádět jen a pouze ty kroky, které si před volbami stanovili v programu. Na jakékoli další kroky nebo změny by museli získat souhlas svých voličů, což, jak víme, se neděje.
K čemu to může vést? Třeba k tomu, že v roce 2017 vyhraje volby Andrej Babiš, který slíbí každému voliči koblihu zdarma. Když dosáhne 67 % hlasů, což není zcela nereálné, může ve svém volebním období kompletně překopat volební systém i Ústavu. Zcela legitimně tak například schválí zákon, podle kterého bude jediným zdrojem moci Andrej Babiš a jeho strana. Jasně, můžeme s milým agentem Burešem zúčtovat v příštích volbách, jenže co když už žádné další volby nebudou? S ústavní většinou si může kterákoli strana s touto zemí dělat prakticky cokoli, co uzná za vhodné – a přitom vše bude v rámci zákonů.
Článek iDnesu také ukazuje způsob, jakým média nejen předávají informaci, ale přímo ovlivňují názor občanů. Nestačí totiž sdělit, že se uvažuje o změně volebního systému, ale také je nutné tento nápad podpořit. Takže tam plácli pseudo-argument, že cílem hry je “zamezit roztříštění vlád”. Na to všichni uslyší – ostatně každý ví, jak dlouho po volbách obvykle trvá, než se politici dohodnou, kdo si vezme které křeslo.
Většinový systém má jednu zásadní výhodu. Bohužel jen pro vítěze voleb – zatímco dnes koaliční vláda může narazit na nesouhlas jedné nebo více zúčastněných stran, vláda jedné strany nikdy takový problém řešit nebude. Tak například: kdyby dnes Bohuslav Sobotka přišel s tím, že otevře koncentrační tábor, možná by se proti němu postavili lidovci a hrozilo by, že vláda ztratí většinu. Samozřejmě nic se nemá přehánět – pravidelně měsíc co měsíc se opakující demonstrativní “odchody” Věcí veřejných z vlády také nebyly tím “pravým ořechovým”. Pokud se povede prosadit nápad pana Babiše, mohl by si Sobotka stavět koncentráků, kolik by chtěl, a nikdo by neměl šanci hodit mu klacek pod nohy.
Když už máme tak hloupý systém, kdy slovy Miloše Zemana dva idioti jednoduše přehlasují jednoho inteligenta, tak bych mnohem raději viděl jeho ještě větší otevření. To znamená, že ke křeslu ve Sněmovně by stačilo 0,5 % získaných hlasů. Současná hranice 5 % pro vstup v praxi neznamená nic jiného, než že se ze 4 969 984 platných hlasů přesně 625 031 vyhodilo do koše. Bezmála 13 % lidí, kteří přišli k volbám, systém sdělil: “Děkujeme za Váš hlas, ale sereme na něj.”
Jsem naprosto přesvědčen o tom, že i kdyby byli v Parlamentu zástupci dvaceti různých stran, bylo by to v konečném důsledku dobře. V první řadě proto, že by téměř každý měl v centru moci svého politika, hájícího jeho názorový proud. Kromě toho je také důležité, že zatímco tři vládní strany se jistě dokážou dohodnout na společném tichém rozkrádání státu, v případě dvaceti už je šance, že se najdou jeden či dva, kteří začnou hlasitě křičet.
Hloupé je, že ačkoli nikdo nedal současným politikům mandát k tomu, aby měnili volební systém, neexistuje cesta, jak jim v tom zabránit.
Lidé přestávají dávat církvím na charitu. Máte dost z restitucí, říkají
Já nevím, ale mně to nepřipadá nějak divné. Představím si to na přízemnějším příkladu – budu mít třeba chudého souseda, kterému sem tam pomohu. Třeba mu věnuji obnošené oblečení, sem tam mu třeba dám něco, co jsem dostal a nevyužil bych to. Pak ten soused vyhraje ve Sportce deset milionů. Nakolik by bylo normální, abych mu dál nosil obnošené hadry?
Vtipná je také tato pasáž, kterou řekl ekonom Pražského arcibiskupství Karel Štícha: “Dříve jsme dostávali často státní příspěvky, nyní se mezi žadateli posouváme k těm, kteří jsou spíše níže.” Vidím, že církev by asi nejraději tu variantu, že by jí stát měl navalit veškerý majetek a následně dotovat z peněz všech jeho provoz, rekonstrukce a zvelebování.
Průlomový verdikt? Zahalená muslimka musí zaplatit pokutu
Jakási muslimka urážela ve Francii policistu, za což dostala pokutu 500 eur. K tomu – ještě jako bonus – dalších 120 eur za “porušení zákona z roku 2011. Ten zakazuje úplné zahalení obličeje. Podle soudu ve Versailles je zákon v souladu s ústavou.”
Já nevím, proč se o tom vůbec píše!? Píšou snad noviny o každém turistovi, který dostal pokutu za to, že se promenádoval v plavkách nebo nějakém podobně “neuctivém” oděvu v místech, kde to zákony muslimských států zakazují? Ne, nepíšou. Víte proč? Protože když Evropan někam přijede, zpravidla akceptuje místní pravidla, pokud jsou mu známa. Respektuje, že je v dané zemi na návštěvě, a podle toho by se měl chovat. Když dostane pokutu, nikoho nenapadne to medializovat, protože za porušení pravidel je trest logickým důsledkem.
Ne tak ale muslimové – ve svých zemích nekompromisně vyžadují dodržování svých pravidel, ale v zahraničí se domáhají domnělých práv na projevy svého náboženského vyznání. Zakážete muslimce nosit její hábit? Tak se těšte, protože ona má svá práva, a klidně to požene až k Evropskému soudu. To je prostě typický rys této a mnoha podobných kultur – ostatní omezovat, ale sobě vyžadovat veškerou svobodu.
Někdo by měl muslimům vysvětlit, že jejich svoboda spočívá v tom, že chtějí-li se pohybovat na veřejnosti ve svých kostýmech, nikdo jim nebrání, aby odjeli do země, kde je to normální a obvyklé. Svoboda neznamená možnost přiohnout si zavedená pravidla cizí země k obrazu svému!
0 komentářů