Navzdory všemu, co zde pravicová vláda, včetně přípravy církevního tunelu, napáchala v posledních letech, lze pozorovat, že média ve většině více či méně fandí pravici. Předvolební snahy médií jsou umocňovány trapností snah převážně pravicových politků a také mnohých takzvaných umělců.
Jsme svědky beznadějného ódesáckého bratro-poslanecko-vražedného zápolení o kroužky voličů, provázeného pomluvami a nactiutrháním. Vnímáme obscéní, nevkusný výtvor vztyčeného prostředníku. Nevěřícně slyšíme či čteme nestoudně drzá slova Kalouska, ohledně snížení chudoby. Snížení chudoby prý zásluhou (dle Kalouska obdivuhodné) práce Drábka. Věřte nevěřte, skutečně to prohlásil. A to vše je korunováno ztrátou sebeovládání církevního potentáta Duky v rozhlasovém vysílání a článkem ohledně strachu, volbami vyděšeného exministra obrany, Vondry.
Vondra, neohrožený bojovník proti komunistům, kterého komunisté z neznámých důvodů nechali vystudovat na fakultě prestižní University Karlovy. V únoru 1989 odsouzen na 2 měsíce, v září 1989 (listopad za humny) nastoupil do vězení. Jeho kádrový materiál tím perfektně dovybaven na polistopadové angažmá. Myslím, že před nastávajícími volbami je jeho vyděšení vskutku opodstatněné. Mimo jiné a možná i pro tunel zvaný ProMoPro.
Za povšimnutí stojí rozhlasové extempore církevního potentáta Duky. Ztráta sebeovládání kardinála, zdánlivě zaslepeného mamonem, k informacím ohledně církevního tunelu a vzájemné podpoře příslušných politických stran a církví, by určitě nevedla. Nicméně v nečekanou atrakci vyústit mohla. To by ale nesměla být rozhlasová relace předčasně ukončena. K lítosti příznivců levice, vyhodnotila redaktorka možné dopady stupňující se ztráty sebekontroly církevního hodnostáře správně. Pod přijatelnou záminkou přerušila vysílání, takže k náležitému vystupňování zastydlého, kolovrátkového útočení proti KSČM a k antikomunistickým výkřikům již nedošlo. Kardinál v afektu a naprostém nepochopení věci, končil slovy o cenzurovaném vysílání. Ve svatém rozhořčení mu ani na mysl nepřišlo, že po neblahém konání pravicových vlád, včetně schválení církevních “restitucí” odmítaných markantní většinou občanů, ztratilla antikomunistická hesla a výkřiky na významu i účinku. Naopak, pomalu ale jistě začínají přinášet opačný efekt. Podobně, jako přinášela opačný efekt komunistická protikapitalistická masová agitace před listopadem 89. Tedy před tím, než mnozí komunisté z řad protikapitalistických komunistických bojovníků doplnili pravicové strany.
V této souvislosti umím pochopit mnohé naše umělce. Chovají se racionálně, naprosto stejně, jako v totalitní době. Dle přísloví “čí chleba jídáš, toho písně zpívej”. Mistr Kája by to mohl dosvědčit.
Méně již chápu pubertální a postpubertální mládež. Nám, když za komunistů, za mlada, ve školách a sdělovacích prostředcích, něco neustále vtloukali do hlav, tak jsme tomu nevěřili a vzdorovali tomu. Pochybovali jsme, dělali si z toho legraci, odmítali to. Ale dnes? Dnes permanentní, mnohdy přihlouplé anitkomunistické propagaci ve školách i v médiích, mladí bezvýhradně věří (alespoň podle médií to tak vypadá). U mládeže opačný efekt prozatím asi nefunguje. Je až smutně komické, když mladí lidé, kteří v totalitní době ještě nebyli ani narozeni, se snaží zasvěceně poučovat o tom, jak hrozně a těžce se nám v době té nesvobody žilo. Pravda, byly zadrátované hranice směrem na západ, (byť naprosto zbytečně), a byla pracovní povinnost. Svoboda bezdomovců neexistovala stejně, jako neexistovali bezdomovci. Když ale mě, tehdejšího nevoliče, chce adolescent poučovat, jak jsme museli manifestačně volit, nebo chodit do prvomájových průvodů, nevycházím z údivu. Málo platné ale zákony, ať již byly na rozdíl od těch dnešních jakékoli, byly ctěny. A nevolit a nejít do průvodu, to protizákonné nebylo. Protizákonný byl hazard a jeho propagace, lichva a činnost “šmejdů”, a další, po různu rafinované aktivity, sloužící k okrádání spoluobčanů. To bylo protizákonné. V takových věcech měla svoboda utrum.
Neumím těsně před volbami odhadnout, zda vedle propadu stran vládní koalice, zásluhou jejich bezuzdného počínání, zásluhou protlačování zákonů jsoucích v rozporu s vůlí markantní většiny občanů, zásluhou podvodů a lhaní, zda bude hrát roli i zmiňovaný opačný efekt. Efekt, který zřejmě u mládeže dosáhnuvší na volební věk, dosud nefunguje. Jsou tu nové volební subjekty a některé z nich se do parlamentu dostanou. Mediální masáž proti nim vedená neznamená, že každý takový subjekt musí nevyhnutelně zklamat své voliče. Byly to především již zavedené pravicové strany, které zkamaly své voliče. Nový subjekt “Věci veřejné”, je zklamal hlavně tím, že se k těm starším připojil a držel s nimi příliš dlouho basu.
Paradoxní na nynějším volebním klání je, že jediná politická strana působící od vzniku ČR bez přestávky v parlamentu, která ještě (odmyslíme-li otazník u volby prezidenta Klause) zásadním způsobem své voliče nezklamala, je KSČM. Možná to je i složením její voličské základny, která nevymírá ale naopak, rozšiřuje se. Dlužno dodat, nedostala až tak velikou šanci zklamat je. My, voliči, máme demokracii, svobodu rozhodování.
A máme možnost, dle naší libosti, jít cestou “pokus – omyl”. Konec konců, mnozí z nás tomu již přivykli.
Odpůrci církevních restitucí, “restitucí” v chaotickém, nejasném podání zákona neeticky protlačeného vládní koalicí, mají možnost před rozhodnutím komu dát hlas ve volbách posoudit, jak která ze stran k “restituční” záležitosti se staví. KSČM chce údajně prosadit referendum, ČSSD jednoroční zmrazení vydávání majetků. Možná hodlá přistoupit i na referendum v průběhu té doby.
Volby se přiblížily o další den, kdy se voliči budou moci rozhodnout, zda a komu dají svůj hlas. ODS rozložena bojuje o kroužky sama se sebou. Kalouskova strana TOP 09 již nebude rozesílat fiktivní složenky na strašení státním dluhem. A rozhodně nebude rozesílat ani složenky na vytvořený dluh plynoucí z církevních restitucí, které s nebývalou vehemencí protlačila přes koalici a následně i přes parlament.
Od stran Okamury a Babiše lze očekávat lecos, v negativním i pozitivním duchu. Od ČSSD a KSČM, po otřesné vládě pravice lze očekávat politiku levicovou.
Slova místopředsedkyně KSČM Miloslavy Vostré o tom, že jenom dostatečný mandát KSČM bude garantem toho, že nebude možné vytvořit levo-pravou koalici a ČSSD nebude mít možnost při plnění programu vymlouvat se na koaliční strany, rozhodně nelze brát na lehkou váhu.
Co říci závěrem?
Klopotné, zločinné vládnutí pravicové koalice dokonale zprofanovalo pojem pravice. Na rozdíl od mnohých, více čí méně zřetelných snah či náznaků médií, lze konstatovat toto. Slušní lidé z řad voličů pravice se již nemusí stydět za volbu levicové strany a slušní lidé z řad voličů levice se nemusí stydět dát hlas pro KSČM. Lidé by měli volit se zřetelem na vlastní prospěch, na prospěch vlastní kapsy. Nikoli volit ve prospěch příjmů horních deseti tisíc, ve prospěch multimilionářů, ve prospěch vlastníků velkých firem a vysoce přeplácených manažerů. Neměli by volit proti vlastním zájmům, ve prospěch nejbohatších a v neprospěch vlastní.
Pokud by voliči tuto jednoduchou úvahu vzali v potaz, neměla by pravice ani z poloviny takovou šanci, jaká jí po schválení velkorysého a podivně nejasného zákona o církevní restituci a po jejím tříletém bezuzdném řádění a rozkrádání ještě zbyla.
Luděk Prokop.
0 komentářů