Zamyšlení nad systémem zdravotní péče*Pořádek a dobro přinesou politici*Jak spořila vláda rozpočtové odpovědnosti?*Sněmovna rozpuštěna a vypuštěna!*ČSSD nás zachrání vyšším zdaněním.
Krátké zamyšlení nad systémem zdravotní péče
Dnes si dovolím krátkou praktickou ilustraci toho, v čem shledávám stávající systém zdravotní péče nedostatečným. Manželka měla před časem menší úraz oka – konkrétně se jednalo o mechanické poškození rohovky. Asi čtvrt roku poté si začala stěžovat na výraznou bolest v oku, která byla natolik nesnesitelná, že jsme nakonec kolem půlnoci vyrazili do fakultní nemocnice na oční pohotovost. Přítomná lékařka usoudila, že manželce spadla do oka řasa a s receptem na jakési kapky ji odeslala domů. Blíže neseznámený divák by snad i mohl kroutit hlavou nad tím, proč někdo jezdí na pohotovost s řasou v oku.
Když se ani za dva dny situace nezlepšila, vyrazila choť k oční lékařce ve Studénce. Ta zjistila, že jde o opětovné poškození rohovky, předepsala antibiotickou mast a nařídila klidový režim, čítající i několikadenní pracovní neschopnost. Podrobně také manželku seznámila s možnými komplikacemi a vysvětlila jí vše, co je nutné udělat, aby se oko uzdravilo.
Na jedné straně tady máme “díky” zdravotnickému systému povinnou noční oční pohotovost. Možná by to i bylo dobře, pokud by fungovala přinejmenším tak pečlivě, jako lékařka ve Studénce. Z návštěvy pohotovosti ve “fakultce” jsem ale získal pocit, že tato instituce slouží k rychlému zažehnání příznaků, nikoli k nalezení a vyřešení příčiny. Ostatně naprosto stejnou zkušenost jsem před několika lety získal s ostravskou zubní pohotovostí, kde mi při bolesti zubů bylo doporučeno zakoupení Ibalginu. O několik dní později mi v pražské krčské nemocnici dotyčný zub trhali se slovy “tady už není co zachraňovat”. Za 90 Kč plus povinně placené zdravotní pojištění, plus ještě vyšší částku hrazenou našimi zaměstnavateli jsme tak dostali – když to řeknu hodně mírně – velmi podprůměrnou zdravotní péči, zdaleka neodpovídající tomu, kolik jsme do kasy zdravotní pojišťovny nasypali.
Manželka je na jedné straně ráda, že dostala “alespoň takovou péči”, neboť je přesvědčená, že kdyby pohotovostní službu negarantoval stát, zanikla by.
Já jsem naopak přesvědčen o tom, že tento problém by vyřešil komerční systém pojištění, zohledňující částku, kterou do něj klient vložil. Pacienti se základním “tarifem” by tak nadále mohli dostávat stávající služby, naopak ti, kteří by do kasičky sypali více, by byli přijati například na soukromé oční klinice. Lékaři by jim věnovali patřičnou pozornost, protože “náš zákazník, náš pán”. Ostatně máme zprostředkovanou zkušenost se soukromými zdravotnickými službami ze zahraničí a funguje to výborně, včetně schopnosti lékaře přizpůsobit se časovým možnostem pacienta, což je u nás něco, co patří do kategorie fantazie.
Místo stávajícího systému, kdy všichni v rámci rovnosti, jednoty a bratrství dostávají stejně špatnou zdravotní péči, by si ti, kterým záleží na zdraví (a mají na to prostředky), mohli zvolit tarif, obsahující “vyšší sortiment služeb”. Nevidím na tom nic špatného ani asociálního – ostatně něco podobného se děje i dnes, jen to není oficiální (umíte si třeba představit Václava Havla, jak leží na osmilůžáku v Thomayerově nemocnici?).
Existovala by i možnost volby pro ty, kteří by zdravotní pojištění z jakéhokoli důvodu neplatili: buď by následně nevyžadovali lékařskou péči, nebo by platili hotově. Rozhodně je to spravedlivější systém, než když někdo nedává do systému ani korunu, ale služby čerpá ve stejném množství a kvalitě, jako poctivý zaměstnanec.
Bohužel ještě z dob reálného socialismu přežívá ve většině lidí přesvědčení, že je lepší, když budou mít všichni stejné hovno, než kdyby každý měl podle svých zásluh.
Pořádek a dobro musí bejt
js se po delší odmlce opět pustil do blogování a s plným nasazením a patřičnou dávkou sarkasmu přinesl svůj virtuální volební program, postavený na vysledovaných požadavcích voličů současných stran. Myslím, že pokud by reálně zabojoval o parlamentní posty, měl by velkou šanci usednout do poslanecké lavice, protože národ si žádá silnou ruku státu. Voliči chtějí, aby skupina “vyvolených” dohlížela na jejich zdraví a v tomto rámci je motivovala ke zdravějšímu životnímu stylu, ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že jde jen a pouze o vyšší výběry do státní pokladny. Vždyť ano, tak je to správné – stát je tu proto, aby se o nás staral!
Kromě zavedení minimální mzdy by js zavedl také mzdu maximální – přesně v duchu mého předchozího příspěvku. Vždyť co by to bylo za pořádky, kdyby se měl někdo lépe než ostatní! Jisté limity by dostaly i vybrané lukrativní obory soukromého podnikání – přeci nenecháme jedince, aby si “nahrabal”! Však jistě všichni víte, jaká jsou ti bohatí podnikatelé verbež!
js zakončuje svou úvahu slovy: “Tak co, dostal bych s tímto programem aspoň 50 % ve volbách? Snad ano; než budu kandidovat, můžete zatím volit zelený komouše, klasický komouše, Zemanovy komouše, socany, Babiše, toho šaška s dětskou pistolkou, TOP0jáužnevímkolik nebo jinou vlezlou ultralevicovou pakáž.”
Inu, výběr je opravdu široký 🙂
Peníze jen létají. Výdaje ministerstev na objednané služby vzrostly až o 90 procent
To bylo radosti v řadách domnělých pravicových voličů, když v roce 2010 vyhrála volby ODS! Slyšeli jsme o reformách, které sice budou bolet, ale jejichž výsledkem bude, že se již zítra budeme mít lépe než včera, nebo jak to bylo. Jedněmi z nejskloňovanějších slov byly “úspory” a “šetření”. Šetřit se muselo všude, protože státní kasa přeci není bezedná, že ano? Vlastně ona svým způsobem bezedná je – stačí zvednout daně, a dno je zase o něco hlouběji. Jenže to ODS ústy svého předsedy Petra Nečase slibovala nedělat. Prostě: vypadalo to dobře, protože tu byla perspektiva, že se státní finance přestanou bezuzdně vyhazovat, jako se to dělalo za “oranžových socanů”.
Co ale čert nechtěl: nedlouho po volbách přišlo zvýšení daní. To je poměrně zvláštní způsob realizace úsporných opatření. Ale voliči to strpěli, neboť přeci naši politici šetří, kde mohou, škrtají v rozpočtech ministerstev, krajů, jakýmsi zázrakem, hodným náboženské sekty, dokonce vyléčili celou řadu invalidů, takže se mohly snížit výdaje na invalidní důchody. Jediné, na co se raději nesahalo, byly finanční dávky pro sociálně vyloučené. Logika je jasná: nacpeme jim peníze, oni za to nebudou krást, rabovat, loupit a páchat další činnost, která by většinové společnosti mohla vadit. Vlastně počkat – mnozí přece kradou, loupí i rabují, dávky – nedávky. Ale to je jedno.
Logicky bych čekal, že politici půjdou příkladem a má-li být šetřeno na voličích, budou šetřit také oni sami. Gesta v podobě snížení platů jsme se nedočkali – páni poslanci a dámy poslankyně si pro korunu nechají vrtat koleno, takže ani symbolický pokles jejich platů nikdo nenavrhl.
Dobrá, tak snad alespoň snížili výdaje státního aparátu. Kdepak, přátelé, takový ministr, náměstek, poslanec a politik má celou řadu známých, příbuzných a kamarádů, se kterými se chce podělit o přítok státních financí. Tak například: snad každé ministerstvo zaměstnává právníka, leckdy i několik právníků. Jenže na právnické práce si ministerstva velmi často najímají také externí firmy. Vidím tu úplně jasné místo, kde by se dalo parádně ušetřit – buď vyhodit zaměstnance, nebo vypovědět smlouvu s externí firmou. Nestalo se ani jedno, ani druhé.
Modří socané, TOP 09 a Věci veřejné mají očividně více “přátel” na porcování medvěda, takže za poslední dva roky vzrostly náklady některých ministerstev na externí právníky či poradce až o 90 procent! “Vyplývá to z prověrky Nejvyššího kontrolního úřadu. Ministerstva si například nechávala zpracovávat návrhy zákonů nebo zajištění tendrů, ačkoli měla desítky zaměstnanců, kteří to mohli udělat sami.” konstatují Parlamentní listy. Mluvčí NKÚ dokonce prezentovala názorný příklad: “MPO například zaplatilo externí advokátní kanceláři za zpracování věcného návrhu zákona 239.000 korun, přestože danou problematiku měl na ministerstvu v působnosti odbor ekologie, který v té době disponoval 24 zaměstnanci.” A tohle je ještě lepší…. Začnu ale otázkou: kolik myslíte, že stojí stanovisko napsané na třech stránkách? Dozvíte se dále: “MMR si zase nechalo zpracovat třístránkové kontrolní stanovisko za 240 000 korun a za 1,1 milionu korun sepsání materiálů k centralizovanému zadávání veřejných zakázek. A to přesto, že na dvou odborech zabývajících se touto tematikou v té době pracovalo celkem 48 zaměstnanců.”
No, kdyby takto fungovala pouze ministerstva, možná by to nebyl až tak velký problém. Bohužel takto funguje většina podniků, patřících státu, kraji, městu, obci….. Vím například o instituci, která má vlastní oddělení pro veřejné zakázky, čítající dva zaměstnance. Skoro všechny větší veřejné zakázky jsou ale ve skutečnosti realizovány přes externí firmu, která pochopitelně provádí tyto práce za jiné než státní “tabulkové” platy.
To je, prosím pěkně, jen jedna z mnoha a mnoha děr, kterými utíkají peníze daňových poplatníků a povinných pojištěnců do soukromých kapes. A protože je těch kapes stále více, logicky je nutné posílit zdroj – tedy výběr peněz zvýšením daní.
Viděli jsme, jak si vedla vláda, která sama sebe označovala jako “vládu rozpočtové odpovědnosti”. Jak si asi povede strana, která se k odpovědnosti za rozpočet nikdy nehlásila?
Sněmovna odhlasovala své rozpuštění. Ale předtím se děly věci…
K tomuto bodu jen stručně: ač jsem předpokládal, že kapříci si sami rybník nevypustí, nakonec se tak opravdu stalo. “Pro návrh hlasovalo 140 poslanců, proti 7.”
Docela chápu motivaci, proč pro návrh hlasovaly ČSSD a KSČM – v jejich případě je dobrý výsledek voleb téměř jistý a obě strany se hrnou ke kormidlům. V případě TOP 09 je také scénář jasný: půjde do koalice s kýmkoli, kdo vyhraje volby, i kdyby to byl Adolf Hitler.
Ač se tedy na podzim dočkáme nové sněmovny a vlády, změny k lepšímu či alespoň opačným směrem bych nečekal. Přeci jen rozdíl ve filozofii oranžových a modrých socanů není příliš velký.
Asi nemusím dodávat, že svůj hlas jednoznačně hodím Svobodným, neboť jsou pro mne asi jedinou politickou stranou, s jejímž volebním programem z větší části souhlasím.
Povolební priorita ČSSD: zvýšit daně firmám
Voliči takzvané levice si jistě oddechli a těší se na to, jak se k moci dostanou hodní sociální demokraté a komunisté. Ti se o ně přeci, na rozdíl od té ošklivé a zlé “pravice”, dokážou postarat. Sundejme růžové brýle a ptejme se: co byl nejzásadnější krok, kterým dosavadní vláda uškodila této zemi? Asi se shodneme na tom, že zvyšování daní. To se projevilo na cenách zboží a služeb, v další fázi pak nižší koupěschopností obyvatelstva. Voliči ČSSD a KSČM jistě hlasitě křičeli, že zvyšovat daně je špatné a asociální vůči chudým.
Dobrá, podívejme se na to, co pro obyvatele této země chystá ČSSD, která by teoreticky celou problematiku měla pojmout přesně opačně. “Vyšší daně pro firmy a lidi s vysokými příjmy, zavedení registračních pokladen, konec druhého pilíře penzijního systému. Dva měsíce před chystanými předčasnými volbami se rýsují první kroky možné levicové koalice.”
Není divné, že levicová vláda patrně udělá totéž, co pravicová? Ne, není, protože žádná pravice u moci v tomto státě už minimálně 65 let nebyla. Plán na další zvýšení daní pro lidi s takzvanými “vysokými příjmy” není u ČSSD ničím výjimečným. Ono totiž nestačí, že lidé “s vysokými příjmy” platí více peněz i kdyby byla rovná daň (stejné procento z vyšší sumy rovná se vyšší odvod). “Ty bohaté” je potřeba odrbat ještě více. Proč? Protože “chudí” rádi uvidí, když těm bohatým někdo něco sebere. Neuvědomují si a nechtějí připustit, že více vydělávající lidé zpravidla nemají své vyšší příjmy zadarmo – dostávají je za to, že více pracují, jsou většími odborníky, tráví zaměstnáním víc času, jsou pro firmu nepostradatelní. V představě prostého voliče ČSSD je dobře, když uklízečka se sotva dokončenou základní školou bude mít stejný plat jako transplantační chirurg. V čem je problém? V tom, že ten chirurg se jednou naštve a odejde jinam, kdežto ta uklízečka nám tu zůstane.
Zvýšení daní firmám se na první pohled levicového voliče nedotkne a vnímá to zpravidla také jako správný krok. Firmy mají přece “spousty peněz,” tak proč jim nevzít trochu více? Vždyť je to pro dobro všech!
Nedochází jim, že vyšší daně znamenají pro firmu zvýšení nákladů, které někdo musí zaplatit. Ať už firma prodává výrobky nebo služby, své náklady musí pokrýt – jinak by její fungování nedávalo smysl (pokud tedy nejde o státní firmu nebo podnik, žijící z dotací či státních zakázek). Logicky tedy zvýšení nákladů promítne do cen svých produktů a zaplatí to kdo? Samozřejmě zákazník – tedy i volič, který nadšeně tleská, jak je dobře, že stát zvýšil daně firmám a ne jemu samotnému. Jinými slovy: zvýšení daní firmám rovná se zvýšení daní občanům.
Pojďme si ještě maličko zavěštit – tento slib zní moc hezky: “uvažujeme, že bychom léky osvobodili od daně, nebo by měly nižší sazbu než nynějších 15 procent,” plánuje šéf ČSSD Bohuslav Sobotka. Již dnes hlásám, že je to jeden z mnoha politických slibů, na který se zapomene v okamžiku, kdy se zavřou místnosti. Již teď slyším Sobotkovu výmluvu, proč snížení daní u léků nejde provést – buď to bude kvůli koaličním partnerům, nebo protože by to znamenalo příliš velký výpadek v rozpočtu. Však on na to volič do příštích voleb stejně zapomene, a pak mu to Sobotka může slíbit znovu.
0 komentářů