Kim Čong Heger ví nejlépe, co je pro nás dobré*Za netříděný odpad platit více? Ale jak?!*Díky amnestii stát ušetřil. Pusťme všechny vězně!
Svět bez kuřáků?
Místopředsedu Mladých konzervativců Matěje Trávníčka jsem dosud neznal – nutno dodat, že k mé škodě. Soudě dle názorů, které publikuje na svém blogu, bychom se v mnohém shodli. Při čtení jeho článku “Svět bez kuřáků?” pro Pravý břeh jsem měl dokonce místy pocit, jako bych četl některé ze svých nedávných textů :)).
Začněme sice obecně známým, leč pořád málo zažitým citátem: “Když se konzervativci něco nelíbí, nedělá to. Když se něco nelíbí socialistovi, všem to zakáže.” Bohužel musím konstatovat, že všechny současné české parlamentní strany patří v tomto směru mezi socialisty – bez ohledu na to, jak se jmenují a jestli samy sebe deklarují jako pravici či levici. Zakazovat a utahovat šrouby – to je nosná politika ODS, stejně jako ČSSD, TOP 09, stejně jako KSČM.
Jedním z hlavních bodů, kde se politici obzvláště rádi realizují, je tendence zakazovat a omezování užívání státem povolených návykových látek – tedy v první řadě alkoholu a cigaret. Dodnes jsem například přesvědčen o tom, že metanolová aféra byla (v tom lepším případě) zneužita k testu, jak dalece se ovčané nechají omezit ve svých svobodách. Tradičně se tehdy postupovalo stylem dláždění cesty do pekel dobrými úmysly – “Zakazujeme vám nakupovat alkohol, abyste se neotrávili!”
Další kroky v tomto směru připravuje ministr zdravotnictví Kim Čong Heger, který by sice nechal kuřákům možnost kupovat cigarety (a vybírat z nich daně), ale nejraději by jim je zakázal konzumovat vždy a všude. Potřeboval k tomu dodat onen dobrý úmysl, který ovce ocení, takže přišel s vizí, ve které maminky s kočárky mohou bez obav chodit i do pajzlů nejnižší cenové kategorie, aniž by děti musely dýchat zakouřený vzduch. To, že se taková maminka případně v onom pajzlu zlije jako hovado, už pana ministra netrápí – řešení této otázky možná přijde na pořad dne později.
Je asi jasné, že následující otázky si ve shodě s Trávníčkem kladu také: “Pakliže je kouření legální, je přece na majitelích, zda se rozhodnou provozovat kuřácký, či nekuřácký podnik. Co je státu do toho? Proč by měl takovou věc vůbec řešit zákon? Opravdu jsme si stát zřídili proto, aby nám říkal, jestli můžeme v hospodách kouřit?“
Shodně s autorem se samozřejmě také pozastavuji nad snahou zakázat jedním šmahem i elektronické cigarety, ačkoli jakákoli jejich škodlivost – včetně sebemenších dopadů pasivního kouření – dosud nebyla prokázána. “Nejde o ochranu lidského zdraví, ale o vymýcení kuřáků jakožto živočišného druhu. Ještě štěstí, že žijeme v právním státě. V totalitním režimu by zřejmě posílali kuřáky do gulagů či rovnou stavěli ke zdi”, konstatuje Trávníček.
Mimochodem: tvrdí-li Kim Čong Heger, že “Zahrnutím užívání elektronických cigaret pod pojem kouření je sledována zejména ochrana zdraví dětí a mládeže tak, aby nebylo tolerováno zdravotně nežádoucí chování, které podlamuje snahy o denormalizaci tabakismu, a aby byly eliminovány možné nežádoucí dopady na osoby v okolí uživatele elektronické cigarety”, pak se musím ptát:
- Chápu správně, že toto opatření má být zavedeno proto, aby děti neviděly kouřící dospělé ani s elektronickou cigaretou, protože je to špatný příklad?
- Jestliže je odpověď na mou otázku kladná, musím se ptát dál: co udělá stát proto, aby děti neviděly dospělé, jak pijí alkohol? Zakáže ho?
- Co hodlá stát dělat s tím, aby děti neviděly pijící a kouřící dospělé ani doma, na ulici, v parku, ….?
Já vím – nejlepší by bylo všechno zakázat. Jen čekám na okamžik, kdy Kim Čong Heger začne vystupovat na veřejnosti v pyžamu, jezdit vlastním vlakem a vyhrožovat Spojeným státům vyhlášením války.
Netřídíš, zaplatíš: U Moravce se bojovalo o odpadky
Krátká ukázka politiků odtržených od reality. Jak vyřešit údajně nízké procento recyklovaného odpadu? “Recept je přitom jednoduchý, kdo netřídí odpad, sáhne hlouběji do vlastní kapsy.” Asi vás také hned napadla otázka, jak to udělat? Především na sídlištích je prakticky nereálné od sebe rozlišit dvě domácnosti, z nichž jedna poctivě třídí odpadky, kdežto druhá hází vše do jednoho pytle.
Bývalý ministr životního prostředí Ladislav Miko přišel u Moravce s nápadem z Belgie: “Lidé jsou totiž nuceni nakupovat velmi drahé pytle na netříděný odpad, což je značně motivuje ke třídění odpadků.”
Nemohu si pomoci, ale připadá mi to jako slušné sci-fi. Kdo a jak mě donutí kupovat “drahé pytle”? Jakým způsobem mi zabrání, abych vyhazoval odpadky v igelitové tašce ze supermarketu? Bude snad u každé popelnice stát policajt a kontrolovat, v jakém pytli jsem přinesl své odpadky? Nebo budou ve spalovně rozbalovat “necertifikované levné pytle” a s pomocí detektivů pátrat po jejich majitelích?
K tomu, aby lidé na sídlištích více třídili, by stačilo málo. Opravdu tak málo, že bych i já začal o třídění uvažovat! Ke každému vchodu by se přistavily menší plastové popelnice na papír, sklo a plasty, kdežto kontejnery na směsný odpad by byly o kousek dál – společné pro všechny vchody (jak je tomu vlastně nyní). Obyvatel, který by netřídil, by musel chodit až ke kontejnerům, zatímco “třídičům” by stačilo jen vyjít před vchodové dveře.
Jenže proč to dělat jednoduše, když to jde udělat složitě? Proč nabídnout občanovi volbu mezi pohodlím a nepohodlím, když mu můžeme nařizovat, zakazovat, vybírat od něj peníze a pokutovat?
Díky amnestii ušetříme 180 milionů korun, hlásí ministr Blažek
“Díky lednové amnestii exprezidenta Václava Klause ušetří Ministerstvo spravedlnosti asi 180 milionů korun za rok a nebude otvírat dvě věznice.”
Já myslím, že by politici mohli dotáhnout celý nápad do zdárného konce a propustit všechny vězně na svobodu. To by byly úspory, panečku!
Napadají mě dvě otázky:
- Proč vězeňství zajišťuje stát?
- Proč platí vězňům vězení daňoví poplatníci?
V souvislosti s tím i rychlý náčrt řešení:
- Věznice provozované soukromníky. Segment by mohl být ekonomicky zajímavý – vězni byli, jsou a budou, stejně jako mrtví.
- Vězeň by si pobyt platil sám – přesněji řečeno by si ho odpracoval.
- Vězeň, který by odmítal pracovat, by nedostával stravu, žil by v uzavřené místnosti bez jakékoli elektrické výbavy včetně osvětlení, bez topení, bez vody, …. Prostě v takové energeticky zcela nenáročné kobce. Jeho věznění by nic nestálo, tudíž by tam mohl fungovat, dokud by buď nezačal pracovat, nebo dokud by nezemřel hlady.
Efekt by byl dvojí: náklady státu na vězeňství by se radikálně snížily – v podstatě by nemusel platit nic. Kriminálníci by si určitě více rozmýšleli, zda se budou chovat tak, aby je zavřeli. Dnes je to jednoduché – vězení je vlastně takový hotel s postelí, stravou, televizí, Internetem, sportovním vyžitím a ostrahou.
0 komentářů