Proč nezavírat obchody kvůli svátkům?*Poslanci si vzali z rozpočtu 650 tisíc na své fotbalové utkání.
O pokladních a víkendech
Nápad na státem nařízené slavení vybraných svátků jen tím způsobem, který politici považují za “dostatečně důstojný”, kritizuji v rámci Týdnovin opakovaně. V kostce jde o to, že František Bublan (ČSSD) je přesvědčen, že Vánoce, Velikonoce a některé další vybrané (především křesťanské) svátky by občané měli slavit v rodinném kruhu a naopak by je neměli slavit v obchodních centrech (ať už jako zaměstnanci, nebo jako zákazníci).
Něco takového jsme tu měli za dob reálného socialismu – obchody tehdy byly státní, neexistovala konkurence a obchodníci nebyli závislí na tom, kolik zákazníků do svého krámku či “sámošky” přilákali. Proto si mohli dovolit zavřít každý den v šest večer, v sobotu mít otevřeno jen dopoledne a v neděli vůbec. Neexistoval trh, nefungovala konkurence, zákazník neměl šanci říci si: “Dobře, když mají v Signálu zavřeno, půjdu si nakoupit do Startu”.
Po revoluci začaly prodejny provozovat soukromé subjekty. Jejich majitelé usoudili, že když nechají o víkendu otevřeno, zákazníci přijdou a v součtu dokážou nejen uhradit náklady na provoz, ale také generovat zisk. Pro majitele obchodních řetězců je tedy profit jasným důvodem, proč nechat otevřeno i o víkendech a svátcích.
Pomyslná mince v tomto případě nemá dvě, ale dokonce tři strany. Tou druhou stranou je zákazník. Má něco z toho, že může chodit nakupovat o víkendu? Samozřejmě ano – pokud by z toho nic neměl, nikdo ho přeci nepřinutí to dělat. Ve velkých městech je dnes naprosto běžná pracovní doba od 9:00 do 17:30. Pokud by obchody fungovaly jako za socialismu, zemřel by takový pracovník hladem. Díky konkurenci mají dnešní obchody otevřeny pozdě do večera i o víkendech. Není tak problém, aby si každý zašel nakoupit tehdy, kdy mu to vyhovuje.
Na serveru Devian.cz autor poukazuje na to, že by bylo dobré, kdyby tak fungovaly i státem řízené úřady a instituce, jejichž pracovní doba obvykle koliduje s pracovní dobou většiny lidí natolik, že si kvůli “běhání po úřadech” musejí brát den dovolené. Jenže státní instituce nejsou existenčně závislé na tom, zda odbaví více či méně klientů. Úřady budou existovat, i kdyby do nich nikdo nechodil, což pro obchody neplatí.
V případě obchodů je celá rovnice jednoduchá – jedná se o klasickou nabídku a poptávku:
- Zákazník chce nakupovat i ve svátek, v neděli, v noci. Je jedno, zda jde o jeho libůstku, potřebu, či jedinou možnost s ohledem na jeho časové dispozice. Nevidím důvod, proč by do tohoto svobodného rozhodnutí měl kdokoli mluvit.
- Je na obchodníkovi, aby posoudil, zda se mu vyplatí takovou službu nabídnout. Jsou příjmy od zákazníků dostatečné, aby uhradily náklady na provoz (osvětlení, klimatizaci, topení, chlazení, …), platy zaměstnanců a ještě zbyl nějaký zisk? Pokud ano, je logické, že provozovatel službu nabídne. A opět tu není jediný důvod, proč by mu do tohoto svobodného rozhodnutí měl kdokoli mluvit s jakýmkoli argumentem.
Mluvil jsem o třech stranách mince. Tou poslední jsou zaměstnanci, leckdy veřejnosti prezentovaní jako “chudáci, kteří musí ve svátek do práce”. To je ale záměrná manipulace – ti zaměstnanci nikam nemusí. Oni dokonce ani nemusí pracovat, nechtějí-li. Místo práce pokladní mohou pracovat někde, kde se během svátků nepracuje. Že na jinou práci nemají kvalifikaci? Je to možné, ale je to problém jejich zaměstnavatele, který jim za odvedenou práci platí? Navíc jim platí za práci o víkendu, v noci a ve svátek příplatky!
Nezapomínejme také na to, že mnozí zaměstnanci se o sváteční směny doslova perou – dostanou totiž za víceméně stejné množství práce vyšší odměnu. Kdo by to nechtěl? A proč by jim v tom měl stát bránit?
Stejně tak pro mnohé zaměstnance den, který je většinou považován za svátek, může být úplně obyčejným dnem. Buď proto, že jejich víra dané svátky neslaví, nebo je slaví jindy, kdy mají obyčejný den ti ostatní. Nebo prostě dotyčnému nepřipadá nějak zásadní, aby neděli následující po prvním jarním úplňku nějakým způsobem slavil (ano, jsou to Velikonoce 😉 ), natož pak s rodinou. Například pro mne zmrtvýchvstání jakési fiktivní osoby neznamená vůbec nic a nevidím jediný důvod, proč je tento den oslavován. Už vůbec nechápu, proč bych kvůli jakési bajce nesměl v daný den nakupovat nebo prodávat.
Odkazovaný článek napsal člověk, který – jak sám uvádí – pracoval jako pokladní. Zastupuje tedy (rozumnější část) oné údajně “kapitalistou ždímané” skupiny, která “jen kvůli kapitalistově zisku” musí do práce. Dotyčný zdravě konstatuje: “Bavíme se o dospělých lidech a vždy jsem žil v domnění, že dospělí lidé se spolu umí dohodnout sami a jen člověk opovrhující osobností druhého se ho snaží přinutit k ústupku silou.” Jenže to je právě to, co náš stát nechce a vlastně ani nepotřebuje – lidi, kteří se budou chovat jako dospělí. Dospělí lidé by mohli chtít samostatnost a tím pádem by časem přišli na to, že vlastně ten stát tak moc nepotřebují. Proto politici utahují šrouby všude, kde je to možné, včetně takových zdánlivých maličkostí, jako je práce o víkendu.
Neměli bychom zapomínat ještě na jednu zásadní věc: omezení provozu obchodních center přinese větší počet nezaměstnaných. Důkaz?
Pokud bude mít obchodník otevřeno od pondělí do neděle od 7 hodin do 22 hodin, potřebuje dvě směny: ranní a odpolední. Zákonem je stanoven maximální počet odpracovaných hodin týdně na 40. Náš zlý kapitalista ale potřebuje odpracovat 15 x 7 hodin na jedné kase – tj. celkem 105 hodin. Bude tedy muset zaměstnat minimálně tři pokladní (přesně 2,63).
Pokud budeme požadovat zákaz práce v neděli, bude potřebovat jen 2,25 pokladní, takže ztratíme polovinu úvazku na jedné kase. Spočítejte si, kolik pokladen mají velké supermarkety a z toho snadno odvodíte, kolik lidí bude muset zaměstnavatel vyhodit.
Otázka tedy zní: je lepší nechat člověka (často i dobrovolně a leckdy i z vlastní iniciativy) pracovat o víkendu a ve svátek, nebo ho vyhodit?
Kdyby o tom mohl rozhodnout František Bublan, asi by neudělal radost mnoha živitelům a živitelkám rodin, když by mohli “trávit čas s rodinou” i ve dny, kdy chtěli/potřebovali vydělávat peníze.
Skupina poslanců chce 650 tisíc ze státního na parlamentní fotbal v Soči
Přátelé čtenáři, potřebuje tohle nějaký komentář? “Šest set padesát tisíc korun. Přesně takovou sumu má dostat ze státního rozpočtu z kapitoly všeobecné pokladní správy poslanecká fotbalová jedenáctka na mezinárodní turnaj v kopané v Soči, kterého se mají účastnit poslanci z několika evropských parlamentů. Jako mimořádné rozpočtové opatření to ve středu většinou hlasů schválil sněmovní rozpočtový výbor.”
Připomeňme si alespoň některé z kroků našich pánů poslanců:
- Chcete lepší kyčelní náhradu? Budete si ji muset zaplatit ze svého. Je nutné šetřit peníze z rozpočtu.
- Kalousek neustále omílá, jak je nutné vybrat více peněz od podnikatelů, protože státní kasa strádá.
- V systému bezplatné zdravotní péče platíme povinné poplatky za návštěvu lékaře, návštěvu pohotovosti, den na lůžku, za recept.
- Uvažuje se o zvláštní dani pro pojišťovny, která by prý pomohla rozpočtu.
- Vydávají se státní dluhopisy, jejichž úroky nakonec zaplatí občané, odvádějící peníze státu. Ale pomůže to (dočasně) hospodářské bilanci státu.
- Stát hodlá čerpat peníze ze státních podniků, protože rozpočet díky tomu může získat ročně miliardy.
A tak dále, a tak dále. Máme vyšší DPH, protože rozpočet prý krvácí, nicméně politikům není hloupé vzít si ze společné kasy 650 tisíc na nějaký jejich blbý fotbal! I kdyby nakrásně ten turnaj v Soči vyhráli, komu tím prospějí?
Jednou bych chtěl mít práci, kde bych si mohl odhlasovat plat dle své libosti, dostávat nezdaněné peníze a ještě si moci vzít ze společné kasy stovky tisíc!
Z dopisu kamarádovi
Dovolím si uzavřít krátkou úvahou z mailu, který jsem psal dlouholetému kamarádovi. Omluvte místy jadrnější slovník – s kamarády si takto píšu 🙂
Jo, to opakované zdaňování, o kterém píšeš, mě také pěkně sere. Přesně, jak píšeš: než dostaneš peníze, zdaní Ti je. Koupíš si cihly a maltu – platíš daň. Přijedou dělníci, pracují, musíš je zaplatit – opět platíš i daň z nafty, daň za jejich práci, …. Když je barák hotový, platíš každý rok za to, že vlastníš barák. A když přijde čas prodeje, daníš znovu.
Mne docela překvapuje, že to lidi nesere, protože v době údajného “nevolnictví” odváděli poddaní státu/králi desátek, tedy jednu desetinu. Dnes odvádíme více než polovinu jen z příjmu a další desítky procent z výdajů.
Ale to víš, někdo ten šílený aparát musí živit.
Právě proto, že mě to štve, nevolím ani jednu z parlamentních stran, protože ani jedna neslibuje snížení státních výdajů a následně i daní. Proto volím Svobodné.
Proto jsem libertarián a minarchista, protože bych chtěl minimální stát, po kterém sice nebudu skoro nic chtít, ale který mě nebude odrbávat z kůže.
0 komentářů