Živnostník, který neplatí žádné daně, je pořád lepší než nezaměstnaný*Místo zvyšování daní OSVČ snižme daně zaměstnancům!*Co pro nás stát v posledních např. pěti letech udělal?*ČSSD nejlépe ví, co je pro občany dobré!*Absurdní koloběh pokuty státní organizaci*Ještě jednou k uhořelému řidiči.
Podle Tlustého ekonomika zkrachuje. A mohou za to Sobotka s Kalouskem
Tyto Týdnoviny začneme jedním z mála normálně uvažujících politiků – Vlastimilem Tlustým, původně ministrem financí za ODS. Toho překvapil údiv veřejnosti nad slovy stínového ministra financí za ČSSD Jana Mládka, který na sjezdu označil živnostníky za parazity. Podle Tlustého by Mládkova urážka neměla veřejnost šokovat – tento pohled na OSVČ je částí filozofie politiky ČSSD.
Ostatně dovolím si citovat jednoho nejmenovaného oranžového socana: “No, vždyť ten Mládek má pravdu! Oni ti živnostníci jsou fakt paraziti! Já mám s kolegou firmu, no a na té už čtvrtý rok záměrně vykazujeme ztrátu!” Tolik pro dokreslení oranžového stylu myšlení.
Tlustý konstatuje: “ČSSD nepovažuje živnostníky za lidi, kteří tím, že se starají o svoji vlastní existenci, ulehčují existenci státu. Důležité však je i to, že i takový živnostník, který neplatí vůbec žádné daně, je mnohem lepší než nezaměstnaný, jemuž se vyplácí sociální podpora.”
Tlustý také upozorňuje na to, jakých hospodářských výsledků dosáhli na svých postech ministři financí Bohuslav Sobotka a Miroslav Kalousek: “Když tihle dva začali vládnout veřejným financím, celkový státní dluh byl 370 miliard. Teď je to necelých 1 700 miliard korun a jedenáct let od všech posloucháme, že dluhy jsou strašné a vyřeší je zvýšení daní. Daně jsou od té doby na skoro pětinásobku a dál si titíž myslí, a dokonce to dělají, že to vyřeší dalším zvyšováním daní.”
Ano, do děravého vědra přilívá další vodu jen idiot. Nicméně pánové Kalousek a Sobotka takové počínání nejen nevidí jako chybné, ale dokonce ho prezentují jako nejlepší a jediné možné řešení.
Zkusme snížit zdanění zaměstnanců na úroveň živnostníků
Předseda Svobodných Petr Mach využil pseudoargumentace Jana Mládka, který i po omluvě trvá na tom, že živnostníci platí nižší daně než zaměstnanci (ano, platí, ale musí se o sebe starat sami, nemají řadu výhod atd.). Mach nejprve smířlivě konstatuje: “Nemá cenu vést webové třídní války, jestli jsou lepší zaměstnanci, nebo živnostníci. Obě právní formy práce mají své výhody i nevýhody a většina zaměstnanců i živnostníků se věnuje počestnému povolání.”
Následuje nápad, jak vyřešit onu “nerovnost”, na kterou se ČSSD snaží utáhnout své příznivce a potenciální voliče: “Když ve Spojených státech amerických chtěli po občanské válce nastolit spravedlnost mezi bělochy a černochy, neuvrhla vláda bělochy do otroctví, ale osvobodila černochy. Jestli je pravda, že u nás živnostníci platí menší daně než zaměstnanci, pak navrhuji opačný postup než Jan Mládek: žádné zvyšování daní živnostníkům, místo toho snižme daně zaměstnancům!“
Co by to obnášelo? V první řadě ochotu smířit se s tím, že zaměstnancům zbude více peněz, ale některé služby, zajišťované nyní státem, si budou muset obstarat sami. Na druhou stranu: zeptejme se každý sám sebe: co pro nás stát v posledních např. pěti letech udělal?
Mach následně probírá rozdíly mezi živnostníky a zaměstnanci v nemocenských, důchodových, zdravotních a daňových odvodech. Prakticky ve všech případech dochází k závěru, že tam, kde OSVČ skutečně platí méně či vůbec nic, také ve výsledku dostává méně či vůbec nic. Pokud tedy stínový ministr řekl “A”, neměl zapomenout říci “B”.
Naprosto souhlasím s Machovým závěrem: “Pokud budeme chtít vše organizovat přes stát, jako to zamýšlí ČSSD i současná vláda, budeme mít vždy pocit, že někteří na státním systému parazitují. Dejme raději lidem svobodu. Pak bude věcí každého, jestli má nízký zisk nebo vysokou mzdu, a nebude důvod mít dojem, že jeden na druhého doplácí.“
Nechme otevírací dobu na obchodnících
Opět budu citovat Svobodné, konkrétně místopředsedu strany Radima Smetku, který komentuje návrh zákona zakazující sváteční prodej v obchodech. Autor nejprve upozorňuje: “Obchody nejsou otevřeny ve sváteční dny náhodou, ale proto, že to zákazníci vyžadují. Pokud obchodníci vychází zákazníkům vstříc, jedná se o oboustranně výhodný akt, kterému by stát neměl bránit.”
Porovnejte si to nyní s argumentací druhé strany – konkrétně oranžového socana Františka Bublana: “Volné dny budou nejenom pro zaměstnance dotčených obchodů, ale i pro ostatní obyvatelstvo příležitostí pro intenzivnější rodinný život, pro společné výlety, kulturní akce, sport a jiné aktivity.”
Je to poměrně zásadní ukázka rozdílu mezi pravicí a levicí (tou skutečnou pravicí, nikoli levicovou “pravicí”, za kterou se vydává ODS).
- Svobodní, coby pravice, chtějí nechat občany, ať si sami zvolí, zda budou svátky trávit sezením s rodinou, výletem, kulturní akcí, sportem, nakupováním, nebo jinou aktivitou.
- ČSSD jako levice sice nechá občany, ať si vyberou mezi sezením s rodinou, výletem, kulturní akcí, sportem či jinou aktivitou, ale běda tomu, kdo by chtěl nakupovat! ČSSD jako správná levicová strana nejlépe ví, co je pro občany dobré – a nakupování mezi “to dobré” nepatří. Aby občan neměl pokušení přesto někde potajmu nakoupit, zakáže socan prodej – a je to! Problém je vyřešen. Co na tom, že třeba nejen zákazník, ale často i prodavač, pokladní a skladník chtějí ve svátek pracovat, protože dostanou za směnu více provoz? “Leda tak nasrat! Budete povinně slavit doma s rodinou!” vzkázal by patrně Bublan.
Už vůbec raději neřeším, proč se zákaz prodeje má týkat jen křesťanských svátků. Co třeba pravoslavní, kterých na našem území nežije málo? Nebo muslimové či Vietnamci? U těch nevadí, že důležité svátky nebudou slavit s rodinou, ale budou třeba sedět ve stánku? Proč by ateisté neměli nakupovat ve dny, které pro ně neznamenají nic víc, než pracovní volno?
Je to sice postavené na hlavu, nicméně svým způsobem si za to můžeme sami. Tedy možná ne všichni, ale určitě ta většina, která volí ČSSD, TOP 09 a další strany, slibující, jak se postarají o dobro a blaho lidu. Napříč tomu, co si ten lid skutečně přeje.
“Obhajovat omezování činnosti lidí tím, že díky zákazu budou mít více příležitostí pro rodinný život, je absurdní! Stát se nemá starat o to, jak nakládáme se svým časem a nemá co rozhodovat o tom, jestli nám více štěstí přináší sportovní aktivity místo pohodlného nákupu.” konstatuje Smetka.
Na půlmiliardovou pokutu krajský soud jednoduše nemá
Pojďme se podívat na ukázku naprosto absurdní situace, která dokládá nesmyslnost současného stavu fungování veřejných financí.
Krajský soud v Brně má zaplatit pokutu ve výši 480 milionů korun za chyby v zakázce výstavby brněnského justičního paláce. Soud peníze nemá, respektive jedná se o částku ve výši jeho ročního rozpočtu, proto patrně požádá “o příspěvek od státu”.
Podívejme se nyní na absurditu vzniklého stavu:
- Krajský soud v Brně prošustroval nikoli státní, ale peníze, vybrané státem od občanů.
- Pokutu nedostala konkrétní osoba či osoby, ale soud jako instituce. Soud nedisponuje žádnými jinými penězi, než těmi, které stát vybral od občanů.
- I kdyby soud nepožádal o příspěvek, zaplatil by pokutu za prošustrované peníze od občanů penězi těch samých občanů. Je to stejné, jako kdyby zloděj zaplatil pokutu z peněz okradeného.
- Pokud soud požádá “o příspěvek od státu”, vlastně tak udělá co? Řekne: “Ano, okradli jsme našeho občana o peníze, porušili jsme zákony při nakládání s občanovými penězi, ale, milý občane, nyní za nás musíš ještě zaplatit pokutu!”
- Ilustrační grafika, ukazující, jak ministerstvo financí posílá peníze od občanů ministerstvu spravedlnosti, to ten samý balík vezme a pošle soudu, který následně ty samé peníze pošle finančnímu úřadu, aby nakonec celý balík skončil zase na ministerstvu financí, už jen dokládá zhovadilost udělování pokuty jednou státní institucí druhé státní instituci.
Co vidím na celém případu jako hlavní poselství? Za špatné nakládání s penězi občanů nebude potrestán žádný konkrétní člověk, ale instituce. Ta následně zaplatí pokutu z peněz občanů. Co brání osobě, která špatně nakládala s penězi, aby se příště chovala jinak? Ano, správně: vůbec nic. Tato osoba (nebo osoby) totiž jako jediná v celém procesu zůstane zcela bez trestu. No není to vtipné? A to se, vážení a milí, celý příběh odehrává v justici!
Ten zátaras jsme byli my, říká svědek o zákroku policie na D1
Před třemi týdny jsem se v Týdnovinách vyjadřoval k policejní akci, na jejímž konci narazilo pronásledované auto do stojící kolony, řidič v něm uhořel a další osoby byly zraněny, nemluvě o materiálních škodách.
V polovině tohoto týdne se objevilo svědectví jednoho z řidičů, kteří stáli v inkriminované koloně. Popisuje poměrně detailně, jak policisté (které ovšem v daném momentě neviděl) zastavili provoz na dálnici, patrně doufaje v to, že pronásledovaný před kolonou zastaví. To se ovšem nakonec nestalo a celá akce skončila hromadnou nehodou se zraněnými účastníky a mrtvým pronásledovaným.
Kromě toho řidič zmiňuje také skutečnost, že po havárii se policisté nijak nesnažili pomoc zraněnému a zaklíněnému řidiči jednoho z vozů.
Z mého seznamu nová informace škrtá jeden bod: “Netušíme, zda kolona vozidel, do které dotyčný havaroval, byla “živým štítem”, vytvořeným policií se záměrem zpomalit respektive zastavit prchající vozidlo.”
Budeme-li předpokládat, že dotyčný řidič se ve svých závěrech nemýlí a kolona stojících vozidel opravdu vznikla s účelem zastavit prchající vozidlo, pak uznávám – jednalo se o fatální selhání, které by v žádném případě nemělo zůstat bez trestu. O to více je varující, jak rychle původně inspekce uzavřela případ s tím, že se vlastně vůbec nic nestalo a celý zásah byl naprosto v pořádku. Kdyby se jeden z řidičů nedokázal vnutit do médií s “pohledem z místa”, asi bychom neměli šanci se dozvědět, že možná vše bylo jinak.
Na svém názoru, že smrt sedmnáctiletého řidiče, který odcizil svému otci auto, je regulérním následkem jeho vědomého jednání, ale nic neměním. Špatně je samozřejmě to, že to odskákali i zcela nevinní lidé, kteří neudělali nic nepatřičného.
0 komentářů