Proč nebudu volit Karla?*Jak Karel dosud pracoval? Velmi špatně! Vlastně skoro vůbec*Překvapení: při veřejných zakázkách si mastí kapsy manažeři*Kalousek vybral na dani z paliv málo. Snižovat ji nebude*Zákaz kouření v hospodách přinese sérii krachů.
Minulý týden proběhly prezidentské volby, tedy přesněji řečeno jejich první kolo. Do finále postoupili, jak nesporně víte, Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg.
Osobně jsem v původní sestavě devíti kandidátů neměl žádného, o kterém bych mohl říci, že ho volím, protože s ním souhlasím. Svůj hlas jsem nakonec dal Miloši Zemanovi – ačkoli se s ním neshoduji ve velké většině případů, především pak s jeho ekonomickými názory, byl pro mne nejvíce čitelný a srozumitelný.
Stojíme před kolem druhým a mé rozhodnutí je jasné – musím si vybrat mezi proevropským levičákem Milošem Zemanem a dalším levičákem, na kterém mi vadí:
- že jako potenciální prezident Česka neumí českou hymnu,
- že by první dáma pravděpodobně neuměla ani slovo česky,
- že je předsedou strany TOP 09 – tedy strany, která měla či má ve vládě takové ministry, jako je Miroslav Kalousek, Kim Čong Heger, nebo Jaroslav Drábek,
- že je to Havlův člověk – a Havlovi lidé se po revoluci rozlezli do všech koutů politického a kulturního života této země,
- další argumenty přidal František Matějka, jehož cituji hned v prvním komentáři těchto Týdnovin.
Má volba je tedy jasná – ze dvou levičáků jsem si vybral toho, který je pro mne snesitelnější. Svůj hlas mu půjdu ve druhém kole dát jen proto, aby nevyhrál Schwarzenberg. Mnohem raději bych ale dal svůj hlas Ladislavu Jaklovi.
Karel Schwarzenberg. Lesk a bída kurtizán po česku
František Matějka přinesl poměrně zajímavá čísla o tom, jak Karel Schwarzenberg dosud pracoval pro tento národ. Možná by bylo přesnější říci “jak nepracoval”. Nuže, pohleďme, jak se pan ministr, člen vlády, předseda strany, senátor a poslanec snaží: “V letech 2006 až 2008 byl ze 765 hlasování nepřítomen 637krát a v letech 2008 až 2010 byl nepřítomen 628krát z celkového počtu 799 hlasování.” To máme v letech 2006 – 2008 83% absenci a v letech 2008 – 2010 79% absenci. Jak by asi s takovou účastí v pracovním procesu dopadl obyčejný občan – zaměstnanec?
Chápu, že poslance nemá kdo vyhodit – vlastně nemusí vůbec chodit do práce, přesto bude dostávat plat v plné výši. Klidně může stranickým kolegům a voličům vzkázat: “Nač chodit do práce, když svačinu si mohu sníst doma?!” Divím se ale tomu, že ho nyní voliči – a je jich poměrně značné množství – chtějí poslat na ještě vyšší post. Na co čekají? Na moment, kdy přijede třeba Obama či Putin a na dveřích českého prezidenta narazí na ceduli “nepřítomen”?
Ironické je, že si Karel Schwarzenberg na některá hlasování čas našel: “Jako senátor stihl hlasovat například pro Lisabonskou smlouvu, nebo zákon o podpoře obnovitelné energie,” konstatuje Matějka.
Možná by voliči pana Schwarzenberga měli hodnotit nejen podle toho, co říká (když je mu náhodou rozumět), ale především podle toho, co dosud dělal.
Nemocnice nakupovaly dráž, živily tím manažery
Ano, to je skutečně velmi překvapivé zjištění, které nikdo, kdo má alespoň rámcovou představu o tom, jak vypadají státní/krajské/městské/obecní zakázky nečekal. “Několik let nakupovaly nemocnice v Královéhradeckém kraji zdravotnický materiál dráž, než musely. Tvrdí to ředitel nemocnice v Trutnově Martin Limburský. Přirážka, kterou zařízení platila, mířila na zdravotnický holding kraje, přes který nákupy probíhaly. Peníze, které šly do kapes jeho úředníků, přitom měly být určeny na péči o pacienty.”
Na péči o pacienty měly jít například takzvané regulační poplatky. Hádejte, kde ve většině případů skončily….
V Královéhradeckém kraji přitom nevynalezli kolo – založení “zprostředkovatelské společnosti”, která “zařídí levnější nákupy” je poměrně starým trikem. Z jedné pražské nemocnice si z roku 1998 pamatuji založení dvou s. r. o., která následně nakupovala energii pro nemocnici u dodavatelů, aby ji následně se ziskem nemocnici prodala. Byznys plán to byl natolik dobrý, že ekonomický náměstek, který stál u jeho zrodu, velmi rychle z nemocnice odešel, aby záhy nastoupil na manažerskou pozici jednoho z nově vzniklých s. r. o..
Přitom jde pořád a dokola o jedno a to samé: pokud někdo má rozhodovat o penězích, které sám nevydělal, jen výjimečně to bude dělat bez ohledu na vlastní prospěch. Dokud budou vítěze výběrových řízení na dodavatele toho či onoho vybírat lidé, primární při jejich výběru bude otázka “A co z toho budu mít já?”
Kalousek vybral na dani z paliv nejméně za čtyři roky
Týden přišel s čísly, která už během roku několikrát naznačila, že zvýšení spotřební daně nakonec nepřinese to, co očekával ministr financí – tedy zvýšený výběr do státní pokladny – ale přesně pravý opak. Pokud totiž občané mohou danou komoditu pořídit levněji, učiní tak. To se v tomto případě týká především dopravců, jejichž kamiony jsou schopny projet republikou, aniž by zde tankovaly. Logicky “brali plnou” tam, kde je to finančně výhodnější – tedy ve všech okolních státech. Výsledek? Naprosto jasný a pochopitelný pro každého, kromě Kalouska: na spotřební dani z nafty se vybralo suverénně nejméně peněz přinejmenším od roku 2009.
- 2009 – 79,5 miliard
- 2010 – 81,4 miliard
- 2011 – 80,9 miliard
- 2012 – 78,8 miliard
Jinými slovy: stát kvůli Kalouskovi (a samozřejmě i všem poslancům, kteří hlasovali pro zvýšení daně) přišel o více než dvě miliardy korun. Jaké budou následky? Upraví Kalousek daně tak, aby respektovaly ekonomickou realitu? Asi těžko. Bude nějak postihnut za výpadek ve výši dvou miliard? Určitě ne. Dál bude vesele ministrovat a připravovat další podobně produktivní opatření. A my, občané, budeme muset skousnout, že “Česká republika platí jedny z nejvyšších spotřebních daní z paliv v Evropě. Stát si z každého litru prodané nafty na spotřební dani bere 10,90 korun a 12,84 korun za litr benzinu.”
V Británii už kouření v pohostinstvích zakázali
Ministr zdravotnictví Heger chce prosadit úplný zákaz kouření v restauračních zařízeních. Ponechme nyní stranou dohady o tom, zda je vhodné, aby stát určoval pravidla v rámci soukromých prostor a soukromého podnikání. Maminky s dětmi už se těší, jak s ratolestmi vyrazí do dříve “zahulených pajzlů”, nekuřáci prý vezmou hospody takovým útokem, že hostinští nebudou stíhat nosit pivo a jídlo. Podobně vykreslují obrázek nekuřáckých hospod i mnozí političtí představitelé.
Jak to nejspíš bude doopravdy? Miroslav Otáhal přinesl názorný příklad přímo z Velké Británie, kde od poloviny roku 2007 platí zákaz kouření ve všech pohostinstvích. Britská zkušenost rozhodně nenasvědčuje tomu, že by restaurační podniky po takovém kroku praskaly ve švech: “V Británii po zákazu kouření ubylo hned v prvním roce přes 1000 pohostinství, ve druhém a třetím roce po zákazu už to byl úbytek po více než dvou tisících pohostinství ročně. Ještě plných pět let po zákazu počet pohostinství klesá. Navíc tamní často velké podniky zejí prázdnotou a zaměstnávají jen část z dřívějšího personálu.”
Jenže my si, bohužel, stejně jako v případě spotřební daně, budeme muset počkat, až se spálíme sami. Zkušenost ze zahraničí prostě našim rozumbradům nestačí.
Otáhal na závěr konstatuje: “Takhle to dopadá, když se lidem vezme svoboda a také odpovědnost. Je přece na každém z nás, jestli půjdeme do kuřácké, nebo nekuřácké hospody. Ve městech je nekuřáckých hospod dost. Pokud by byla pravda, že zákaz kouření nepoškodí (nebo dokonce naplní) hospody, tak by je jejich majitelé jako nekuřácké provozovali už teď. Vědí lépe než úředníci, vědci a odborníci jak vydělat.”
Já bych jen dodal: pane Otáhale, hluboce se mýlíte. V této zemi vědí jen dva lidé, jak všechno dělat správně: Miroslav Kalousek a Kim Čong Heger.
0 komentářů