Privilegovaný film?*V Ostravě vymysleli, jak zatočit se smogem. Bohužel zase špatně.*ODS zruinovala pravici levicovou politikou.
Privilegovaný film?
Minulý týden rozbouřil debatu pod Týdnovinami můj komentář k prezidentskému vetu zákona o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie. Klaus, dle mého mínění logicky, zákon zamítl s vysvětlením, že: “filmový průmysl je standardním obchodním odvětvím, nikoli veřejným statkem, který by měl být financován z veřejných zdrojů, tedy i z prostředků těch, kteří by je sami na tento účel dobrovolně nedali.”
Bouřilo to přitom nejen zde, ale například v Událostech, komentářích, kam si Daniela Drtinová pozvala předsedu Svobodných Petra Macha a zástupce těch, kteří chtějí filmovat a žít hezky bez rizika, Jana Svěráka.
Svěrák nejprve uvedl, že český film skomírá a žije jen z podpory, která je ve fondu kinematografie. Já se ani nedivím – soudě dle kvality těch několika mála českých snímků, které jsem měl v posledních letech možnost zhlédnout, na nic jiného než na skomírání nemá. V těch lepších případech se jednalo o sterilní filmy bez pointy, myšlenky, chuti a zápachu (např. Vratné láhve), v těch horších pak nenalézám pro jejich hodnocení slušná slova. Samozřejmě chápu, že průměrný český občan není příliš inteligentní – tedy soudím dle výsledků voleb za posledních minimálně dvacet let – proto ho česká filmová tvorba může uspokojovat. Zjevně ho ale neuspokojuje natolik, aby za ní platil. Proto ji musíme platit všichni?!
Petr Mach zdůraznil absurditu situace, když poukázal na skutečnost, že vláda permanentně zvyšuje daně, a tím připravuje kina o potenciální zákazníky (vyšší daně = méně peněz v kapsách občanů = menší ochota utrácet za zbytné věci). “Připadá mi, že vlády stále zvyšují daně a zvyšují dotace.” konstatoval trefně Mach.
Pojďme se podívat na argumenty Jana Svěráka: “Některé filmy jsou umělecké, některé jsou komerčnější. Film nedokážeme dělat sami doma, … Aby byl film kvalitní, tak potřebuje nějakou podporu.” Jinými slovy: pokud se například rozhodnu psát články, které nikdo nebude číst, v normálním prostředí si prostě nevydělám na chleba a třeba umřu hlady, pokud si nenajdu jiný způsob obživy. Jestliže bych viděl svět optikou pana Svěráka, měl bych mít nárok na dotaci z kapes všech pracujících, neboť píšu “umělecky” či jinak náročnější texty.
Mach pak upozornil na opakování historie, kdy o rozdělování peněz rozhodují komise, a vzpomněl na film Nejistá sezóna: “kdy si umělci na konci socialismu žadonit u soudruhů o dotace. My jsme teď v tom stejném systému.” Podobnost je i v tom směru, že komise například hodnotí, zda producent dává do filmu dost evropských hodnot. S tím ale pan Svěrák očividně nemá problém – většina takzvaných umělců je v lezení do něčího pozadí dobrá.
Přesné je také Machovo hodnocení pobídek pro zahraniční filmaře: “V čem jsou ty argumenty chybné? Jsou chybné v tom, že pokud vezmeme daňovým poplatníkům 400 milionů korun a dáme je filmařům, tak ti je utratí. Pak jsou tam ti další lidé, kterým bylo 400 milionů Kč ukradeno, a ti si koupí mnohem méně.” To si, bohužel, neuvědomují nejen zastánci dotovaných filmů, ale ani většina občanů, žijících v představě, že se o ně stát stará či má starat.
Jaké by bylo řešení této situace?
V tomto případě naprosto souhlasím s názory Jana Sychry: “Ano, pro spoustu lidí by to jistě škoda byla, tak mi neříkejte, že by nenašli způsob, jak na ty filmy dobrovolně přispět. 🙂 Sám bych se v řadě případů rád připojil. Mně se jen nelíbí ten princip – moje odvětví je specifické a mám “názor”, že se neobejdu bez státních peněz, tak mi je prostě musíte dát. No kdo by nechtěl peníze na práci, která ho baví nebo na své koníčky, že?”
Zima teprve začíná, ale Ostravsko už se smogem vede žebříčky
Už je to zase tady: přišla zima a na Ostravsku i dny, kdy množství škodlivin v ovzduší několikanásobně překračuje zákonem dané limity. Limity jsou v tomto případě přímo ukázkovým příkladem, jak je nám, občanům, stát úplně k ničemu. Sice nějaká tabulka v jakémsi zákoně říká, že povolený limit částic prachu v ovzduší je XY mikrogramů na metr krychlový, ale co se stane, když je ono číslo překročeno? A co nastane, když je překročeno desetinásobně? Nestane se nic! Proto přeci musíme ten zákon mít!
V nejdrsnějších případech některá města zakážou vjezd do centra, nebo zakážou pálit trávu a listí. Toť vše. Na největší ostravské producenty znečištění v čele s Arcelor Mittalem a Třineckými železárnami jsou naši politici hodní. Co kdyby se naštvali a odešli čoudit třeba do Indie? depak! To raději necháme naše lidi umírat na rakoviny, hlavně že máme pěkná čísla zaměstnanosti!
Už jste někdy slyšeli o tom, že až Kalousek už nebude mít co danit, zdaní vzduch? Tak v Ostravě je tento záměr relativně blízko. Zdejší radní totiž přišli s geniálním nápadem: když množství škodlivin v ovzduší překročí povolené limity, budou do centra města vjíždět pouze auta s nálepkou. Nálepka samozřejmě nebude zadarmo, nebude ale podmíněná splněním nějakých ekologických limitů! Podle náměstka pro životní prostředí Dalibora Madeje by nálepka měla přijít na 50 korun, bohužel nikde není řečeno, zda za den, měsíc, nebo rok. Ve skutečnosti nejde o nic jiného, než další formu zdanění. Tentokrát je to forma o to absurdnější, že za ni občan nedostane žádnou protihodnotu (kromě nálepky za pár kaček). Představíme-li si, že takto vydá nálepku každá obec, nezbude řidičům, kteří jezdí po republice, nic jiného, než sledovat provoz před sebou z bočního okénka.
Svou genialitu opět prokázal ostravský primátor Kajnar, který nápad zveřejnil: “Za utržené peníze bychom mohli poskytnout lidem MHD zdarma.” Buď má pan primátor velmi krátkou paměť, mdlejší rozum, nebo dobrého dodavatele kvalitního matroše, protože před rokem Ostrava zkoušela při špatných rozptylových podmínkách nabídnou hromadnou dopravu zdarma – kromě toho, že o ni nebyl prakticky žádný zájem (naštvaní mohli být leda majitelé předplacenek) a město zaplatilo dopravnímu podniku 23 milionů korun, nepřinesla celá akce žádný zaznamenatelný ekologický efekt.
K tomu ještě dobrá připomínka z diskuze pod článkem o vinětách, kde se Martin Konečný ptá: “Zajímá vůbec někoho, že ve vzorovém Německu ty ekologické viněty nefungují, nebo tu o to vůbec nejde?“ a odkazuje na článek Auto.cz: Emisní zóny v Německu: Méně aut, stále více prachu.
Dovolil bych si panu Konečnému odpovědět: ne, o to tady vůbec nejde. Ostravští politici pouze vymysleli další způsob, jak z občanů vytahat další peníze. Jak je v naší zemi zvykem, obhajují to zdánlivě dobrým, ale ve skutečnosti naprosto nereálným důvodem.
Osobně jsem přesvědčen, že zdejšímu regionu nejvíce pomáhají návštěvy ministrů životního prostředí. Nejlépe, když pan ministr přiletí z Prahy do Ostravy letadlem, zatímco pro něj po zemi jede z Prahy do Ostravy několik aut s řidiči a ochrankou.
Jak u blbejch, odsoudil Vlastimil Tlustý vládu. Má pro vás zlé zprávy
S Vlastimilem Tlustým obvykle souhlasím a nejinak je tomu v případě jeho komentáře k současné vládě: “Vždyť oni úplně zruinovali pravici levicovou politikou.” Bohužel mnoho lidí stále věří tomu, že současná vláda je pravicová, ačkoli opak je pravdou. Kroky, které provádí kabinet Petra Nečase, jsou vysloveně levicové – ať už se jedná o snahu posílit vliv státu na život občanů, nebo o zvyšování daní.
Přátelé, pokud je tu někdo, kdo to ještě neví: ODS, TOP 09, Věci veřejné, ani LIDEM nejsou pravicové strany, přesto, že se to o sobě snaží tvrdit. Jmenované politické subjekty dělají prakticky úplně stejnou politiku, jakou bychom tu měli, pokud by vládla ČSSD s KSČM.
Premiér Nečas při svém znovuzvolení na post předsedy ODS sliboval, že se jeho vláda zaměří na to, aby občanům lépe vysvětlovala své kroky, které on sám považuje za reformy. Tlustý to komentuje: “Není to tak, že to vláda nezvládá komunikačně, ona to nezvládá fakticky. To, co dělá, nemůže vysvětlit, protože to se ani vysvětlit nedá.”
Určitě se všichni těšíme na zvýšení všemožných daní (což je opět typicky levicový krok). Vyšší daně měly podle původních tvrzení vést ke snížení rozpočtového schodku. Nepovedou. Proč? Protože “Ani ne čtrnáct dnů poté, co ve jménu udržení nízkých deficitů zvýšili daně, tak říkají, že ty peníze, které tím získají, použijí na prorůstová opatření. To ale přece znamená, že je tedy nepoužijí na snížení deficitu. A tak se nabízí otázka, proč se zvyšovaly daně.” Proč se zvyšovaly? Jednoduše proto, že monstrózní stát, který se snaží vecpat co možná nejvíce do životů svých občanů (včetně toho, že rozhoduje o tom, jaké filmy se budou točit), neustále bobtná a potřebuje více a více prostředků ke svému životu. Proč hledat úspory a snižovat pozici státu, když stačí v Parlamentu odmávnout vyšší daně?
Zkuste si představit, že by takto mohl řešit finanční deficit občan: “Vzal jsem si drahé auto na leasing a nemám na splátky. Odhlasuji si, že mi zaměstnavatel musí platit víc.” Ano, přesně takto funguje stát – a tím zaměstnavatelem jsou všichni pracující a podnikatelé.
“„A na to všechno se dá říct jediné, proč daně místo zvýšení naopak nesnížili. Nemuseli by si lámat hlavu s prorůstovými opatřeními. Pravicová vláda má jednoduchý recept – snížit daně. Mohli jen vymýšlet které, ale v žádném případě je neměli zvyšovat,” konstatuje Vlastimil Tlustý.
0 komentářů