Počet voličů ODS ubývá jako tajícího sněhu na jaře a strana tápe. Klopotné snahy o návrat voličských preferencí jsou velice rozporuplné až vyloženě protichůdné.
Třtina ve vichru Kalouskových požadavků se klátící, přeborník extraligové úrovně co se prázdných siláckých gest a razantních výroků nulové platnosti týká, premiér Nečas, neustále ustupuje a je zřejmě odhodlán i nadále, neochvějně ustupovat od předvolebních slibů strany. Stejně jako od vlastních razantně nekompromisních prohlášení.
Po přesunu odpadlíků z VV do čehosi s pozdějším názvem LIDEM, znovu vytažený bubák předčasných voleb s vyhlášeními o tom, že nemá smysl vládnout s méně než s jasnou většinou, je zakopán hluboko pod zem. Důrazná neochota vládnout byť s těsnou, stojedničkovou většinou, se postupem času přerodí do současných, krajně trapných a úporných snah, udržet vládnutí i za cenu smíření se koaliční menšinou. Věřit a znovu věřit, že po všech těch předchozích vyhlášeních Petr Nečas opět a znovu nelpí na pokračování vlády a je ochoten přejít do opozice, může snad již jen několik fanatických přívrženců ODS, pobývajících toho času v léčebně psychických závislostí.
Originální pojetí sebereflexe ODS po krajských volbách vyústilo v některé takřka humorné závěry. Tři z krajských sněmů ODS nenominovaly na post předsedy strany nikoho. Na většině sněmů byl nominován Petr Nečas, takže pro volbu předsedy strany, jak bývá zažitým zvykem v totalitních stranách, bude nominován pouze jeden kandidát. Nijak moc se nedivme, není to jediný prvek, který soudruzi z ODS převzali od soudruhů z KSČ. (Mimochodem, ať se to komu líbí či nikoli, nepleťme si prosím v souvislosti s předchozí větou KSČ s KSČM, přestože i ona si řadu prvků z KSČ asi taky převzala, stejně jako další politické strany).
Olomoucká ODS ve výše zmíněném originálním pojetí sebereflexe, vyrukovala se zlatým hřebem. Vedle podpory Petra Nečase nominovala Ivana Langera do výkonné rady ODS. Téhož Ivana Langera, co byl „vykroužkován“ v parlamentních volbách. A sice nikým jiným, než samotnými voliči ODS. Nepochybně takový počin není nezbytně nutné považovat za pohrdání voliči. Naopak. Lze jej považovat za projev otcovské lásky ODS k jejím voličům. Otec se synem či dcerou přeci nepohrdá, jenom se snaží uvést je na tu jedině správnou cestu životem.
Dlužno dodat, že Ivan Langer, beroucí nominaci s pokorou, nemíří rovnou na velitelský můstek, ale do strojovny. A v té strojovně, dle jeho slov, chce pomoci ODS jako krizový manažer. Schopnost strategického myšlení a pracovitost mu prý upřít nikdo nemůže. Tak tedy hurá do práce.
Jsem toho mínění, že je žádoucí upozorňovat na výše uváděná, místy až humorná fakta. Stejně jako na skutečnost, že v záplavě zpráv nám vedle těch podstatných, zdůrazňovaných, mnohé méně zdůrazňované unikají. Například profesně sebelikvidační zpráva o věšení pravičáků na facebookovském profilu Jaromíra Petelíka, jejíž podstrčení dle vyjádření znalců Facebooku a IT odborníků je zřejmé. Na druhé straně skutečná, nepodstrčená slova nesympaticky tvrdě, poctivě, přísně a důležitě se tvářícího studijního sprintéra, odborníka přes práva z Plzně, Marka Bendy, ohledně ověšených lamp komunisty, žádoucí pozornosti unikají.
Domnívám se, že je potřebné, aby nejen voliči ale občané všeobecně, brali na vědomí výše uvedené řádky bez ideologických předsudků. Aby vzali v potaz i to, jaký dopad na jejich životní úroveň, „sebereflexe“ nikoli jen ODS, ale „sebereflexe“ celé té podařené vládní koalice, a další pokračování její vlády, jaký dopad na ně to bude v konečných důsledcích mít.
Na výsledek kongresu ODS lze vsadit takřka s jistotou výhry. Předsedou bude s nejvyšší pravděpodobností zvolen rozumově vysoce uvážlivý a verbálně, co se dodržení slova týče, neuvážlivě a nadmíru labilní Petr Nečas. Jiné, než vrcholně trapné zdůvodnění snadno předvídatelného výsledku kongresu, než jest ochrana národa i státu před rudooranžovou katastrofou, snad ani očekávat nemůžeme.
Může být, že vzdor oprávněným pochybám zvítězí varianta s novým předsedou. Navzdory podpoře vehementně, nekompromisně, až velitelsky diktované Kalouskem. Podpoře podepřené nadmíru hazardním vyhrožováním. V reálu vyhrožováním stejně plytkým, jako tolik do větru vyslovených silných slov premiéra.
Nicméně pro dosažení kompromisní dohody ODS s Top 09, čili s Kalouskem, toho v cestě až tolik nestojí. (Peak a její LIDEM odkývá cokoliv). Kalousek hladce a obratce se smíří s neuposlechnutím jeho diktátu na zvolení předsedy ODS a případně i s novým premiérem, ať již o tom hlásal cokoli. Bez problémů se smíří i s vynecháním milionářské daně. Pohrají si s počty daňových procent tak, aby bylo jasno, jak moc ODS lpěla na jejích daňových slibech a jak moc lpěl Kalousek na rozpočtové odpovědnosti. O tom, že většina nás na to doplatí netřeba pochybovat. Prioritou je vydundat co nejvíce z důchodové reformy a z církevních restitucí. To, že na úkor většiny občanů, včetně většiny voličů ODS a TOP 09, nikomu z těchto vůdců politických stran, ani jejich poslankyním a poslancům, pranic nevadí. Možná ani těm jejich voličům. A když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří.
Je vůbec možné proti tomu cokoli dělat? Tak na tuhle otázku mám jednoduchou odpověď. Ne-li již tento měsíc, ne-li konkrétně sedmnáctého listopadu tohoto roku, tak nic. Pak neremcejme. Smiřme se s tím, jak to je.
Luděk Prokop, 1. 11. 2012.
0 komentářů