Švarcsystém je novodobý disent*Zvolili ČSSD a doufají, že bude krást zdravě*V Ostravě Svobodní propadli*Máslo nemáslo*Zvolíte ve druhém kole socana nebo komouše?*Budeme zvyšovat daně i zdravotní pojistné!
Dienstbier: Krade se tu víc, než je zdrávo. Voliči to vládě spočítali
Musím přiznat, že pohled na smějícího se Sobotku a další “oficiálně levicové” politiky, radující se po krajských a prvním kole senátních voleb, mi rozhodně neudělal radost. Přičtěte si k tomu ještě mé osobní antipatie k panu Dienstbierovi mladšímu, kterého – z nepochopitelných důvodů – mají mnozí respondenti anket o oblíbenosti politiků hodně rádi.
Zaujala mě věta, kterou autor rozhovoru “vypíchl” do nadpisu článku: “Je pravda, že tady se krade poněkud víc, než je zdrávo.” V kontextu s ostatními tvrzeními předpokládám, že se jednalo o výtku vůči politikům vládní koalice. Nebo že by Dienstbier měl na mysli i svého bývalého stranického kolegu Davida Ratha? Ať tak, či naopak, uvedené tvrzení mi zní, jako by chtěl Dienstbier národu sdělit: “Za vlád ČSSD se sice také kradlo, ale zdravě!” Ostatně ve většině krajů, kde k rozkrádání peněz vybraných od občanů dochází v největší míře, sedí už poměrně dlouho právě i oranžoví politici. Od sociálního demokrata bych ale neočekával takovou míru sebereflexe….
Mach (Svobodní): Naše výsledky v senátních volbách jsou vynikající
Neházíme flintu do žita, ani nevyhrnujeme kalhoty, když je brod ještě daleko. Volební výsledky Svobodných, tedy strany, které jsem dal svůj hlas, nedopadly vysloveně špatně: v krajských volbách získala 1,48 % což je, jak napsal předseda strany “dvojnásobek oproti volbám do Poslanecké sněmovny v roce 2010.” Třikrát hurá! Je vidět, že počet lidí, kteří by chtěli “zažít stát poněkud jinak”, vytrvale roste. Co mě mrzí, je skutečnost, že žiji v kraji, kde Svobodní získali jen 0,63 %, což je jejich nejhorší výsledek v letošních krajských volbách. Asi bych se měl odstěhovat do Karlovarského (2,44 %) či Středočeského kraje (2,35 %).
Špatně nedopadli ani kandidáti do Senátu, nicméně tam musíme brát v úvahu menší výběr a tedy procentuálně vyšší šanci na zisk hlasu. “Pět z osmi kandidátů překonalo šestiprocentní hranici, při které stát vrací volební kauci.”
Můžeme jen doufat, že v parlamentních volbách 2014 Svobodní překonají 5% hranici, a že nám konečně ukážou, nakolik si budou stát za svým programem.
Zaznělo na Twitteru
Volby pochopitelně neunikly pozornosti ani uživatelům sociálních sítí. Vzhledem ke spektru lidí, jež sleduji na Twitteru, jsem zaznamenal především kritické, leckdy až přehnané ohlasy, včetně “vyhrožování emigrací”, jež stejně bude pro 99 % autorů pouze plácnutím do vody.
Líbil se mi ale následující komentář ke druhému kolu senátních voleb, jehož autorem je Pavel Koběrský:
Debata o druhém kole senátních voleb:
“Není z čeho vybírat.”
“Jakože tam je socan a komouš?”
“Jo, z TOPky a ODSky.”
Ve čtvrtek nám Evropská komise zakázala používat označení “pomazánkové máslo”. Výstižné komentáře, které jsem zachytil:
Svobodní: “Česko prohrálo spor o pomazánkové máslo. Je to tuk, rozhodl soud … Pomazánkové nemáslo”
Mimochodem autorem názvu “nemáslo” je velmi pravděpodobně Máslostroj, který ho použil v tweetu 7. října 2010.
Václav Vojtěch si pak zavěštil: “Dle výnosu Evropské komise nesmí již angličtina používat slovo butterfly, protože motýl obsahuje méně než 80% tuku a tudíž nejde o máslo.”
Práce načerno, aneb kdo je tady parazit
Luboš Zálom přines na serveru Mises.cz moc pěkné shrnutí názoru na takzvaný “švarcsystém”, který se významné části shoduje s mým pohledem.
Práci na živnostenský list v režimu, který více či méně připomíná klasický pracovní poměr, vidím jako jednu ze skulin, skrze kterou lze realizovat na trhu práce tradiční tržní principy. Politikům, aktuálně v čele s ministrem práce a sociálních věcí Jaromírem Drábkem, je ale tento způsob zaměstnávání trnem v oku. Leckdy jim ani není hloupé označovat ho jako “parazitování”.
Pojďme si projít některé důvody, proč si myslím, že “švarcsystém” není špatný, ba dokonce ho v mnoha směrech považuji za korektní.
- Švarcsystém je výhodnější pro zaměstnavatele – například proto, že mu odpadá administrativa – stačí zaplatit vystavenou fakturu. Nemusí platit povinné odvody za zaměstnance (zdravotní a sociální) v řádech tisíců korun. Své povinnosti vůči státu vypořádává sám zaměstnanec. Jedná se tedy o klasickou ukázku samostatného přístupu k životu, v tomto případě k práci.
- Švarcsystém je variabilnější a svobodnější – je jen na zaměstnanci a zaměstnavateli, jak si postaví smlouvu, jaké podmínky si do ní dají apod. Takový poměr se neřídí zbytečně omezujícím Zákoníkem práce. Nezapomínejme na důležitou skutečnost, že uzavření takového poměru je na obou stranách naprosto dobrovolné. Nechcete pracovat na živnostenský list – nemusíte.
- Protože zejména ze stran odpůrců slyším kritiku, že “švarcsystém je špatný, protože si stát nepřijde na své”, dovolím si citaci Luboše Záloma: “Je naprostým omylem tvrdit, že se prací načerno někdo dopouští něčeho nemorálního, že snad parazituje na zbytku společnosti nebo na sociálním systému. … je potřeba si nejprve položit otázku, zda má někdo právo těžit z práce druhého, jinak řečeno z dobrovolně uzavřené smlouvy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.”
- Zejména, pokud je člověk zaměstnán v klasickém pracovním poměru, tj. na osm hodin denně, on i jeho zaměstnavatel za něj odvádí povinná pojištění, nechápu, proč by z případného přivýdělku, kterého se dotyčný “dopustí” ve svém volném čase, měl profitovat stát, potažmo nic nedělající lide, závislí na státu. Logika: “čím více pracuješ, tím více odvedeš” je i při zdanění fixním procentem dost uhozená a demotivující, přičemž si dovolím podotknout, že leckteré strany mají tendence danit pracovitější lidi progresivně.
- K předchozímu tématu si dovolím ještě jednu citaci: “Zaměstnanec nabízí svůj čas a schopnosti podnikateli, který za ni odpovídajícím, domluveným způsobem zaplatí. Užitek obou se zvýší. Nikdo třetí na tomto vztahu nic netratí a nevzniká žádný morální závazek vůči komukoliv jinému. Ve skutečnosti je to stát (potažmo jeho klienti v podobě pobíračů dávek), kdo se všemožně snaží cizopasit na produktivní práci jednotlivců, a zpravidla se mu to daří, zejména proto, že lidé jsou přesvědčeni o svém oprávněném nároku na plody práce druhých lidí. A naprostá většina produktivních lidí se před státním násilím pokorně skloní, ba co víc, mnohdy si ani neuvědomuje, jaké násilí je vůči nim soustavně pácháno. … Kdykoliv někdo vyprodukuje nějaké hodnoty, objeví se na scéně parazit s listinou sociálních práv v ruce a ptá se, kde je jeho podíl.“
- Švarcsystém je reakcí na to, že současný právní systém de facto zakazuje svobodný trh práce, bez nesmyslných restrikcí. Například pokud by neexistovala minimální mzda, našli by velmi pravděpodobně práci mnozí nezaměstnaní. Proč? Jednoduše proto, že nekvalifikované síle by někdo rád dal třeba 30 Kč za hodinu na ruku, kdežto dnes je stanoveno, že za takovou cenu nikdo pracovat nesmí. A co kdyby chtěl? Nesmí a tečka! Co třeba zaměstnanec, který nepožaduje “ochranu” Zákoníkem práce? Dnes nemá na výběr, zda chce či nechce podepsat smlouvu, která se od Zákoníku odchyluje. Proč ne? Pracovat smí jen dospělí lidé, kteří by měli být schopni posoudit, zda jim smlouva vyhovuje, či nikoli.
- V případě, že by existoval volný trh, by zaměstnanec dostal smluvně dohodnutou částku. Bylo by na něm, zda uzavře zdravotní pojištění, jaký si vybere pojistný plán (na rozdíl od soustavně se měnícího státního pojištění by přesně věděl, na jakou péči má a nemá nárok), jestli si část mzdy uloží na stáří, či zda se pojistí pro případ nemoci a ztráty zaměstnání. Umím si představit i variantu souběhu současného systému pro ty méně samostatné, a otevřeného trhu pro ty, kdož se o svůj život a jeho kvalitu chtějí postarat sami. Jenže to je něco, co politici nikdy nedopustí.
- “Šedá ekonomika, do níž lze nelegální zaměstnávání řadit, představuje jakýsi novodobý disent, jenž vzniká všude tam, kde svobodný trh podléhá v souboji s direktivami a zákazy. Stejně jako disent v období komunistické totality, i tento dnešní musí čelit hrozbě stíhání a ekonomické likvidace i neustálému špiclování a udavačství poslušných a shrbených občanů, kteří uvěřili tomu, že nelegální zaměstnávání je připravuje o něco, na co mají právoplatný nárok.”
Chleba může podražit, obilí se neurodilo
Malá úroda obilí rovná se dražší chleba. Potud v pořádku. Ovšem zeptejme se již dnes: až bude zase dobrá úroda obilí, klesnou ceny zpátky? Odpovědět si můžeme již dnes: nikoli!
Stejně, jako je každé zdražení pohonných hmot zdůvodňováno rostoucí cenou ropy, ale v okamžiku, kdy cena ropy spadne na stejnou či nižší úroveň, paliva zlevňují jen velmi neochotně a pomalu.
Podobné je to například s vodou. Její cena vytrvale roste. Zákazníci reagují celkem rozumně a tržně: snaží se spotřebovat méně vody. Náklady vodáren ale neklesají přímo úměrně se spotřebou a jejich podstatnou část tvoří fixní náklady. Proto vodárny reagují dalším zdražením, na které zákazníci odpovídají dalším snížením odběru. Jen čekám na moment, kdy spotřeba klesne na nulu a cena jednoho litru vody vyletí k nekonečnu.
Heger chce pomoci VZP a navrhuje vyšší pojistné i poplatky
“ODS nebude zvyšovat daně”, říkal velmi důrazně a relativně důvěryhodně v roce 2010 Petr Nečas. Co se nestalo? Vzrostly snad všechny povinné odvody, které musí platit občan státu.
Pořád není konec – vždyť zbývají ještě dva roky u kormidla! Pamatuje si ministryni Filipiovou, kterak u Václava Moravce šermovala výstřižky z novin a grafy, ze kterých mělo vyplynout, že regulační poplatky náramně pomohly těžce nemocným? Nepracovat v nemocnici, možná bych té dámě i věřil. Ve skutečnosti se ale nejednalo o nic jiného, než zvýšení odvodů do zdravotnického systému. Zeptejte se nějaké účetní, co dělají s regulačními poplatky lékaři, kteří “pracují sami na sebe”. Možná se budete divit: jejich výběrem si zvýšili své příjmy. Lepší péče se pacienti nedočkali, a to nejen u soukromých doktorů, ale ani v nemocnicích.
Pak následovalo další zvýšení poplatků ve zdravotnictví. Co myslíte: dotklo se nějak pozitivně pacientů? Samozřejmě zase nikoli.
No, a protože není nad to opakovat osvědčené metody, přišel nyní ministr zdravotnictví s dalším nápadem, hodným sociální demokracie: “navrhuje vládě, aby se zvýšilo zdravotní pojistné živnostníků i zaměstnanců, vzrostly regulační poplatky ve zdravotnictví a ze zdravotního pojištění byly vyřazeny zubní plomby.”
Nyní můžeme začít uzavírat sázky: už poněkolikáté začneme nalévat do zdravotnictví více peněz. Změní se něco? A co na to rčení, že do děravé nádoby lije vodu jenom idiot?
Povšimněte si, prosím, že ministr Heger vůbec neřeší otázku, zda se ve zdravotnických zařízeních a pojišťovnách neplýtvá a nekrade, a jestli se peníze vynakládají efektivně. To nikoho nezajímá a jistě by bylo pracnější optimalizovat, kontrolovat, nebo dokonce pustit do tohoto segmentu trh. Všechno zdražit a zahojit se na nemocných je jednoduché, rychlé a fungující řešení.
Mimochodem jedním z důvodů, proč musí pracující občané nalít více peněz do zdravotních pojišťoven, je skutečnost, že VZP prodává své pobočky pod cenou a neprůhledně.
0 komentářů