Elektroničtí kuřáci opět v hledáčku politiků*Volný trh v naší zemi asi nebude fungovat nikdy*Ideopolicie se zajímá o IP adresy komentujících čtenářů.
Kouření zvoní hrana, elektronické cigarety budou postaveny na roveň tabáku
Elektronické cigarety zjevně leží našim politikům v žaludku. Ještě aby neležely, když se z nich nemusí platit spotřební daň! Podle mne je jen otázkou času, kdy s tímto návrhem některý politik přijde. Samozřejmě pojede v zavedených kolejích “cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly” a jistě bude argumentovat tím, že “přeci není spravedlivé, aby normální kuřák platil více než kuřák elektronický.” Spravedlivou cestou nebude zrušení spotřební daně, ale “narovnání cen” (případně bude použit jiný obrat pro zdražení) uvalením daně i na “elektroniku”.
Na ministerstvu zdravotnictví zjevně mají málo práce – ostatně bodejť by neměli, když vše funguje tak hladce, dokonale a spravedlivě, že se u nás inspiroval i americký prezident Obama – takže vymýšlejí, jak kuřákům znepříjemnit život. Dokážu pochopit, když je někde zakázáno kouření klasických cigaret, byť jsem přesvědčen o tom, že v soukromých podnicích by o zákazu měl rozhodovat výhradně jeho majitel. I jako kuřák jsem schopen připustit, že klasická cigareta při svém spalování smrdí a může tak obtěžovat ostatní – především nekuřáky. Nepochybuji ani o vlivu na zdraví pasivních kuřáků.
Elektronická cigareta ale nic nespaluje – jediné, co z nich vychází, je pára. Pokud by stát přesto chtěl zakázat její užívání na vybraných místech, pak by v rámci fair play měl zakázat i jiné zdroje páry, jako je horká voda (zákaz kávy, čaje, teplých jídel v restauracích), nebo vydechování vzduchu v zimě.
Ke stále se opakujícímu nápadu zakázat kouření v restauracích už jen stručně, protože na toto téma jsem psal své názory už několikrát. V první řadě: jedná-li se o soukromý podnik, mělo by být výhradně na jeho majiteli, na jakou klientelu bude cílit. Pokud majitel usoudí, že jsou pro něj z jakéhokoli důvodu výhodnější nekuřáci, ať si klidně provozovnu označí jako nekuřáckou. Nevidím ale jediný důvod, proč by politici měli komukoli přikazovat či zakazovat, co smí a nesmí dělat zákazníci v jeho podniku.
Absolutně nejvíc jsou pro mne nepochopitelní jásající odpůrci kouření. Na jednu stranu sice sami kritizují, že je kouř z cigaret omezuje, ovšem na straně druhé by jim omezení v podobě zákazu vůbec nevadilo. Milí fanatičtí nekuřáci: kdyby bylo provozování nekuřácké restaurace ve vašem regionu rentabilní, určitě by ji už někdo otevřel! Smysl má nechodit do kuřáckých restaurací – třeba pak majitel na základě snížení poptávky usoudí, že by možná měl nabídnout své služby nekuřákům. Určitě ale nedává smysl chodit do kuřáckých hospod, nadávat, že je tam zakouřeno, a dožadovat se zákazu!
Shell nás ničí, prodává levně, stěžují si pumpaři v regionech
Projděme si první řádky zprávy postupně.
“Třetí největší síť benzínek v zemi Shell nasadila na desítkách regionálních pump agresivně nízké ceny.”
Ano, to je normální tržní chování. Existuje celá řada strategií, jak přilákat zákazníka. Kromě lepších služeb, vyšší kvality zboží, nebo ochotnějšího personálu, je to právě snižování cen pod úroveň konkurence.
“Síť tak strhla lavinu zlevňování. Nižší ceny muselo nasadit zhruba sto pump.”
To je také celkem přirozený tržní vývoj. Provozovatele okolních benzínek nikdo nenutil, aby snižovali ceny. Jestliže má ale zákazník možnost koupit prakticky identický produkt za nižší cenu, obvykle nemá důvod kupovat dráž.
“Jejich zástupci si stěžují u antimonopolního úřadu, že je to ničí.”
A toto už není tržní chování, ale specifikum českého “trhu”, kde slovo “trh” je odvozeno od “trhni, co můžeš!”
Podobně nedávno zkoušeli pražští taxikáři zakazovat konkurenci jezdit za nižší ceny, než nabízí velké firmy.
Antimonopolní úřad by měl, dle mého mínění, smést výhrady konkurentů už z toho důvodu, že Shell ani náhodou nemá monopol – ostatně hned na začátku zprávy jsme se dočetli, že je až “třetí největší”.
Provozovatelé konkurenčních benzínek se chovají tak, jak je v naší zemi zvykem: nabídnout nižší ceny by je prý zruinovalo? Dobrá, proč nezkusí nabídnout lepší služby, nebo kvalitnější produkt? Jednoduše proto, že by museli něco dělat! Brečet na Úřadu a dožadovat se zákazu, je přeci jen stojí výrazně méně úsilí.
Levný benzin jen uškodí, říká zástupce firem, které si stěžují na Shell
K předchozímu tématu ještě jednou – iHNed udělal rozhovor s analytikem a se zástupcem pumpařů, protestujících proti cenové politice Shellu. K tomu, abych měl představu, zda a který z těchto dvou pánů lže, mi stačila jejich odpověď na druhou otázku: “Komu tahle cenová válka pomůže a komu škodí?” Zatímco analytik poznamenal, že “Vítězem minimálně v prvním kole bude spotřebitel a z toho nemůžeme mít nic jiného než radost.”, zuřivý čerpadlář chce tvrdit, že: “Nevidím nikoho, komu by mohla pomoci.”
K tomu jednu otázku: proč lidé, preferující silný stát, tak často lžou a překrucují fakta?
Osobně jsem přesvědčen o tom, že Shellu se podařila jedna zásadní věc – má reklamu zdarma ve všech celostátních i regionálních médiích, což ostatně zmiňuje analytik: “… podle mého osobního názoru je spíše záminkou marketing, který je s tím vším spojený. Shell byl vždy brán jako prémiová, ale dražší značka. Kvanta článků jej teď ukážou v jiném světle a cena může postupně růst.”
Policie se pokouší získat IP-adresy komentátorů tohoto blogu
Co trápí českého policistu? Že by vysoká kriminalita, špatná vymahatelnost práva, nebo dokonce korupce? Nikoli! Českého policistu zajímá identita komentátorů blogu, který názorově nesouzní se současnou vládní garniturou.
Přesvědčte se o tom z nahrávek, pořízených autorem onoho blogu Tomášem Pecinou, kterému z čísla 731 195 407 volal kapitán Šmíd z pražské kriminálky hned dvakrát! Očividně jsme asi dospěli do stavu, kdy policie nemá nic důležitějšího na práci.
Až si záznamy poslechnete, pojďme zavzpomínat na doby, kdy existovala svoboda slova. Vznikaly pořady, jako například Česká soda, lidé se mohli nadechnout, a z plných plic říci, co si myslí. I když jsem byl v té době teprve puberťák, který úplně nechápal, “co na těch komunistech bylo tak špatnýho”, cítil a vnímal jsem, že jsme svědky mimořádného období.
Dnes musím konstatovat, že jsme se – a to je vidět nejen na uvedeném případu – vrátili zpět před rok 1989. Můžeme čekat na to, kdy nás někdo udá, nebo kdy si pro nás přijde ideopolicie, protože veřejně nechválíme přátelství se Svazem evropských socialistických republik, nevěšíme na prvního máje vlaječky do oken a nedržíme hubu a krok.
Povím vám jednu věc: vždy jsem považoval emigraci za slabošské řešení. Možná je to mým věkem, nebo jsem o něco moudřejší, ale dnes vidím emigraci jako jediné reálné řešení.
0 komentářů