Restaurace není nemocnice*Odvážnej chlap krade i za bílýho dne*Zlí šlechtici požadovali po chudých desátky. Hodný stát chce jen polovinu.*Měli by chudí více pracovat?
Jaroslav Kubera: Restaurace není nemocnice
ODS si patrně chce na svém straníkovi senátoru a primátorovi Teplic Jaroslavu Kuberovi alespoň trochu vylepšit pošramocenou pověst pravicové strany. Kubera je přitom jedním z mála racionálně a liberálně uvažujících politiků, přičemž je jen otázkou, proč ještě zůstává u “modrých ptáků” a dávno nepřešel k jeho názorům bližším Svobodným. To ale nic nemění na faktu, že názory pana Kubery stojí za to číst a přemýšlet nad nimi.
K iniciativě fanatického anti-kuřáka Borise Šťastného a ministerstva zdravotnictví, jež se společně snaží zakázat kouření elektronických cigaret v restauracích a na předzahrádkách, Kubera trefně podotýká: “Restaurace přece není nemocnice.”
Skoro nikdo nebere v potaz, že restaurace má nějakého majitele, který za ni buď zaplatil, a jedná se tedy o jeho nikoli veřejný prostor, nebo za ni platí měsíčně, a pak se jedná o prostor pronajímatele, jehož výsadním právem je určit si podmínky pronájmu. Stát by v tomto směru neměl do soukromého vlastnictví nijak zasahovat, tím spíše, pokud tím ovlivní ekonomický profit podnikatele. Kubera k tomu uvádí: “Zrovna dnes jsem tu měl na návštěvě majitele zahrádky, který do ní investoval 250 tisíc korun a teď se bojí, že ho zákaz zničí. Maminky s kočárky mu tržbu neudělají. Poradil jsem mu, ať na nekuřáckou zahrádku dá vstupné deset korun, aby se mu vrátily peníze.”
Dalším paradoxem, na který tento politik poukazuje, je skutečnost, že ačkoli část politiků chce zakázat kouření klasických cigaret, protože jsou škodlivé, stát nezakáže jejich výrobu a prodej, jak je tomu u jiných škodlivých drog. Rozdíl je vlastně jen v tom, že z cigaret má stát daně (a ne malé – podle Kubery 58 miliard), zatímco z ostatních drog nikoli. Pokud by se podařilo zdanit například heroin či pervitin, možná by stát svolil s prodejem těchto látek v běžné prodejní síti.
Sarkastický, leč výstižný komentář má Kubera i k pokryteckým varováním ministra zdravotnictví na krabičkách od cigaret: ” To je, jako by se na auta měly dávat fotky z nehod a nápisy Pozor, zabíjí. Na autě vám to přijde absurdní, na krabičce ne.”
Odvážnej Saša Vondra rozjel kampaň, na kterou nezapomenete
Alexandr Vondra chce koryto. Chce jistotu stabilního a solidního platu alespoň na dalších šest let. Pracovat moc neumí, tak šel tou jednodušší cestou: opětovně kandiduje do Senátu v obvodu Litoměřicko a Slánsko.
Za tímto účelem rozjel nové webové stránky www.odvaznejchlap.cz. Ponechme nyní stranou snahu “být free, cool a in” záměrným použitím nespisovného tvaru slova “odvážný”. Zajímala by mě zdroj toho nápadu, označit Vondru za odvážného. Kdy prokázal svou odvahu? Když jako místopředseda vlády pro evropské záležitosti odvážně prosazoval umístění amerického radaru na našem území? Nebo když se za jeho působení v roli ministra obrany nakoupily předražené Pandury? Nebo jeho odvahu dokazuje kauza ProMoPro, kvůli které stát přišel o více než půl miliardy, ale Saša Vondra za nic nemohl, ačkoli byl zodpovědnou osobou?
Velmi vtipná je také kampaň, kterou chce Vondra zaujmout: “Lidé si pak podle tří regionů mohou vybrat z několika navrhovaných projektů, které by nejraději zrealizovali.” O tom, které projekty by měl Saša realizovat, rozhodnou voliči výběrem z nabízených možností v hlasování na zmíněném webu. Jinými slovy: odhlasujte, co chcete slíbit, a Vondra vám to slíbí.
S něčím podobným uspěly před dvěma lety Věci veřejné, které záhy poté, co se dostaly do vlády, hodily na nějaká internetová hlasování svých z/pomatených příznivců bobek. Není důvod myslet si, že právě Vondra bude tím, kdo splní to, co si přejí jeho voliči.
Ostatně: kdyby byl odvážný, jistě by nechal hlasovat i o tom, zda nemá složit svůj senátorský mandát již dnes.
Mimochodem: patrně nejpřesnější vyjádření, proč je Vondra “odvážnej chlap”, poskytuje billboard, který začal kolovat po sociálních sítích.
Cesta peněz: proč jich k vám tolik nikdy nedojde
Opakování je matkou moudrosti, což potvrzuje i článek Michala Chlebouna, publikovaný na serveru FinMag. Autor poukazuje na skutečnost, jak draho nás přijde stát, přičemž používá názorný příklad řemeslníka, který si vydělá na melouchu tisíc korun. Ačkoli je nezdaní, získá z těchto peněz stát 532 korun. Jak je to možné? Dotyčný řemeslník si koupí benzín (státu jde spotřební daň a DPH), cigarety (opět spotřební daň a DPH) a nakonec zašel do hospody na nějaké to pivko, jídlo a panáčka (DPH, u alkoholu též spotřební daň).
Níže pak autor vysvětluje, o kolik oškube stát na daních a pojistné občana v běžném pracovním procesu. Tentokrát používá fiktivní pár, jehož superhrubá mzda činí 52 429 Kč (hrubého 39 126 Kč) a na účet jim přijde od zaměstnavatele jen 33 321 Kč. I z těch pak při nákupech zboží a služeb platí další odvody státu. Konečný účet zní, že stát dostane z každé odpracované koruny přibližně padesátník. Neučili nás v dějepise, jak hrozný byl feudalismus, protože chudí museli odvádět šlechtě desátek (tj. skutečně jen 10 %)? Jak asi bude v dějepise třeba za 500 let popisována naše společnost?
Chápu, že většině čtenářů Týdnovin je reálná míra zdanění státem jasná. Přesto si ale myslím, že bychom měli na každý takový článek odkazovat. Co kdyby si ho přečetl někdo méně znalý, kdo si myslí, že stát mu bere “jen” asi 14 % mzdy? Pak se nemůžeme divit, že se z takových lidí rekrutují voliči stran, slibujících, že se stát postará o své občany. Pokud budou znát reálnou cenu toho “postarání se”, možná jim dojde, že by se za ty samé peníze sami o sebe uměli postarat lépe.
Kdo žárlí na bohaté, ať začne víc pracovat, vzkázala chudým australská miliardářka
Všimněte si vyznění nadpisu odkazovaného článku – nedozvíme se z něj jméno, práci, kterou dělá, nápady, prostě nic – jen to, že zmíněný vzkaz pronesla miliardářka. To je v očích průměrného občana apriori něco špatného, neboť milionář, natož pak miliardář si peníze nikdy nevydělal, ale vždy si je nakradl a měl by se tedy o ně rozdělit s chudými. Když někoho srazíte na přechodu Škodovkou, věnují vám média možná dva řádky, ale pokud totéž provedete v BMW či Mercedesu. Pak bude vaše vozidlo oštítkováno jako “luxusní” a vy budete přinejmenším “podnikatel”, což pro většinu čtenářů nejkupovanějších médií znamená gauner, zloděj, a/nebo povaleč.
A teď si představte, že jakási australská miliardářka vzkázala chudým: “Na to stát se milionářem nikdo nemá monopol. Žárlíte-li na ty, kteří mají víc peněz než vy, neseďte, nestěžujte si a udělejte něco pro to, abyste vydělali více. Nevěnujte tolik času popíjení, kouření a tlachání, pracujte usilovněji. Staňte se jedním z těch, kdo tvrdě pracují, investují a budují, přičemž vytvářejí práci a příležitosti pro ostatní,” Je jasné, že tím ty chudé pěkně naštvala :). Pracovat? Pche!
0 komentářů