V Ostravě mají radnice peníze na vyhazování*Bez dotací by Rath nemohl brát úplatky*Jakl na Hrad!*Minimální stát? A proč ne?!
Nové zpomalovací pásy za 750 tisíc musely pryč, nejspíš kvůli bruslařům
Máme tu ukázku, jak se hospodaří s penězi daňových poplatníků v Ostravě. Akciová společnost Ostravské komunikace, jejímž jediným akcionářem je Město Ostrava, k vybraným přechodům nainstalovala tzv. “zpomalovací pásy.” Jedná se o povrch s lepšími adhezními vlastnostmi, na kterém by auta v případě kritického brzdění měla zastavit o něco dříve než na běžném asfaltu. Na jaře se radnice v Ostravě-Porubě rozhodla, že nechá čtyři pásy ve svém obvodu odstranit. Jeden přitom přišel na 188 tisíc korun, takže do větru se vyhodilo celkem 752 tisíc.
Proslýchá se, že důvodem k odstranění tohoto bezpečnostního prvku, je závod in-line bruslařů, který, mimo jiné, vede právě po inkriminované komunikaci.
Podle původních informací se brzdná dráha osobního automobilu na zdrsněném povrchu před přechodem může zkrátit až o třetinu. Patrně je ale pro porubskou radnici důležitější jednodenní sportovní akce než celoroční bezpečnost chodců. Radnice se sice snaží tvrdit, že se pásy ukázaly jako “ne zcela funkční”, nicméně v jiných ulicích je nechala v původním stavu a k údajnou nefunkčnost nijak nedoložila.
Místo pásů budou teď před přechody optické prvky. Přijdou na 300 000 korun. Výdaje tedy dohromady činí více než milión. V Ostravě to ale nikoho z radních neštve. Vždyť to nedávají ze svého, tak co by ty peníze nevyhodili?!
Bez dotací by nám bylo lépe, tvrdí Šichtařová. Rath by nekradl, Řecko nekrachovalo
Názory ředitelky společnosti Next Finance Markéty Šichtařové rozhodně stojí za zmínku. Je vidět, že na rozdíl od našich politiků, pro které je hlavní utrhnout z dotací co největší kus pro sebe a své kamarády, se tato dáma dívá střízlivým a rozumným pohledem.
Ostatně posuďte sami: “Kdyby bylo po mém, tak bych eurofondy úplně zrušila. Podle mě ubližují nejenom české, ale všem unijním ekonomikám. Dokonce si troufám jít tak daleko, že tvrdím, že nebýt eurofondů, tak by s velkou pravděpodobností Řecko dnes nebankrotovalo.” Chcete podrobnější vysvětlení? “Potíž je v tom, že z fondů jsou financovány projekty, které by nikdy nevznikly. Čili ty projekty nejsou vymyšleny, aby vydělávaly, ale jen proto, aby z Evropské unie odčerpaly co nejvíce peněz, které by se co nejlépe politikům kradly. Nejsou vymýšleny tak, aby ekonomice pomohly.”
Připomnělo mi to jednu z tezí Miloše Zemana, který chtěl rozhýbat ekonomiku tím, že by stát zadával více státních zakázek, na kterých by pracovalo více lidí. Ti pracující by pak dostali peníze (od státu, tedy z daní od jiných pracujících) a více by utráceli, čímž by zvýšili poptávku, na kterou by následovala reakce v podobě vyšší nabídky. Teoreticky je to pěkné, pokud se nezamyslíme nad detaily a pokud bychom měli v politicích opravdu dobré hospodáře, kterým by šlo jen o všeobecné dobro jejich občanů, nikoli o vlastní prospěch. Situace je ale taková, jaká je, takže kdyby Zemanova teorie přešla do praxe, dopadla by stejně, jako unijní dotace. Část by se rozkradla, další část by získali majitelé spřátelených firem. Jako státní zakázky by se dělaly akce, které nikdo nepotřebuje, jen proto, aby se nažralo co nejvíce tunelářů. Třeba v takové Porubě by s tímto přístupem mohli pokládat zpomalovací pásy každý lichý týden a každý sudý je frézovat. Ekonomika by se sice rozhýbala, ale ne tak, jak by skutečně potřebovala.
Pokud by neexistovaly dotace EU a vše by se řídilo podle základních tržních principů, nemuseli bychom snášet oprávněnou kritiku za předražené cyklostezky, zmanipulované státní zakázky, ani se bavit středočeským hejtmanem, podivujícím se nad tím, že v krabici s vínem nebylo víno.
Dovolím si zakončit tuto úvahu naprosto trefným popisem fungování EU z úst paní Šichtařové: “Celé to ve své podstatě vede k tomu, že ze zemí, které jsou schopné a efektivně dokážou tvořit nové peníze, jsou peníze odčerpávány a plynou do zemí, které peníze tvořit neumí, ale umí je rozkrádat jako třeba Česká republika.”
Povyk kolem Jakla
Podle některých médií by jedním z kandidátů na prezidenta mohl být poradce Václava Klause Ladislav Jakl. Nominovat ho chtějí Svobodní. Na sociálních sítích tato zpráva vzbudila velkou vlnu reakcí, z nichž poměrně velká část byla značně kritická ať už k osobě Jakla, nebo ke Svobodným.
Situaci komentoval na svém blogu js: “Co mě pobavilo, byla snaha rozšířit svou nenávist ke Klausovi přes Jakla na celé Svobodné a brát to tedy jako důvod, proč je nelze volit ani v jiných volbách.” Ano, také jsem pár takových reakcí zaznamenal. A souhlasím s autorovým konstatováním, že: “často jsou u nás politické strany vnímány jako nějaký fotbalový klub, kterému fandíme (úplně nejvíc tehdy, když to nandá klubu, který naopak nesnášíme) a fandit přestaneme, když najmou hráče, kterého nemáme rádi (a ani vlastně nevíme, proč).”
Uvedený popis stavu voličské obce v naší zemi je dokonale vidět na volebních preferencích, které se už přes dvacet let přelévají z jedné strany na druhou mezi ODS a ČSSD, ačkoli oba politické subjekty, když se dostanou k moci, dělají fakticky skoro stejnou politiku. Jenže občan-volič má rád jednoduchost, takže když to v posledních volbách hodil “oranžovým,” a oni udělali něco, co se ho dotklo (nejčastěji finančně), hodí to příště “modrým.” Za čtyři roky zase “oranžovým,” protože modří se neosvědčili, a v následujících volbách zase naopak. Co na tom, že na základě dosavadních zkušeností by už i hodně velký hlupák musel pochopit, že volba jedné či druhé strany nepřinese žádnou změnu? Kolik lidí sahá na zapálená kamna opakovaně, aby se spálením ujistili, že jsou opravdu horká? V Česku asi hodně.
Vraťme se ale k panu Jaklovi coby kandidátovi na prezidenta. Samotný problém je v tom, že kritici leckdy nemají ani tak základní přehled, aby odlišili kontroverzního poradce Hájka od podstatně konvenčnějšího a umírněného Jakla. Chcete důkaz? Podívejte se, nad čím se národ baví – tady je prý důvod, proč by se Jakl neměl stát prezidentem “v přehledné infografice.” Jako vtip slabé, o autorově přehledu pak hodně vypovídá fakt, že hláška “Já z opice nepocházím” je z pera Petra Hájka.
Proč bych o Jaklovi uvažoval jako o svém prezidentovi? Důvody jsou tři – dovolím si ve dvou případech citovat:
- Je kandidátem Svobodných a jsem přesvědčen o tom, že jakákoli propagace této strany je dobrá.
- Souhlasím s js-ovým pohledem: “Na Jaklovi se mi líbí jeho schopnost vyjadřovat se krátce (a velmi trefně) k řadě problémů.”
- A nakonec Petr “Pixy” Staníček: “Na mě působí jen jako velmi inteligentní, klidný a rozumný člověk.”
Smiling Jack: Obhajoba minimálního státu
Smiling Jacka jsem v Týdnovinách už několikrát citoval. Tentokrát mi svým pojednáním na téma “minimální stát” připomněl mou někdejší vícedílnou úvahu o státu pravicových blogerů.
Autorův pohled je v mnohém v souladu s mým viděním – hlavní funkce státu vidí v zajištění justice, vnitřní a vnější obrany. Dodává, že ani na jedno by ale stát neměl mít monopol, aby si občan mohl vybrat, kde a za jakých podmínek se chce soudit, či jakým způsobem bude chránit sebe, svou rodinu a majetek.
Líbí se mi výpočet daně, kterou by obyvatel takového státu musel platit: “Celoroční rozpočet ČR : počet osob : 12 měsíců = výsledná částka, kterou člověk zaplatí na dani.” Jednalo by se tedy o daň “za hlavu,” nikoli nesmysly typu “progresivní daň,” která je zcela demotivační, nebo “daň podle výše příjmu,” kterou politici rádi obhajují solidaritou “bohatých s chudými.”
Nezbývá než doufat, že jednou dostanou obyvatelé této země rozum a přestanou věřit lžím politiků, kteří se je snaží přesvědčovat o tom, že jedině s jejich pomocí se budou mít dobře. Třeba jednou přijde den, kdy si všichni, nebo alespoň většina, lidí uvědomí, že pomocnou ruku by v první řadě měli vždy hledat na konci své paže.
0 komentářů