Kolik much dovolí Evropská unie na WC?*Reality show Rath funguje!*Kdo bude volit Babiše, ten u mne není normální!*Lživé statistiky základ státu.
Persona non gRATHa
Zatčením Davida Ratha jsem se podrobně zabýval v minulých Týdnovinách. Uplynulý týden byl ve znamení klasické mediální “reality show,” ve které se lační čtenáři dozvěděli snad úplně všechno, počínaje tím, co měl Rath k večeři, a konče výčtem tělních otvorů, které mu vězeňská správa kontrolovala. Kauza tak zastínila vše ostatní, což byl patrně i jeden z důvodů, proč vznikla. Asi každý ví, jak byl středočeský hejtman dopaden, kde měl schovaný úplatek i kolik milionů našli policisté v podlaze jeho domu. V médiích se sice skloňovalo slovo “korupce” ve všech myslitelných pádech, nikde jsme se ale nedočetli, jak ji řešit. Tedy kromě toho, že jednou za čas bude vybrán nepohodlný politik, jež bude přistižen a exemplárně propírán v televizi, rozhlase, novinách a na Internetu. To aby veřejnost viděla, že s tou korupcí se tady opravdu bojuje, jak sliboval před volbami Radek John.
Je jasné, že podobných kauz by mohlo být více – desítky, pravděpodobně i stovky, a to na všech úrovních, počínaje ministry, přes jejich náměstky, hejtmany, primátory, starosty, a konče nejrůznějšími úředníky, kteří mají oprávnění dávat nějaká důležitá razítka.
D-Fens ve svém komentáři konstatuje: “Různí Dalikové, Bartákové, Babišové a další by měli stanovit rozpis služeb a nosit Rathovi do vězení každý týden buchty, protože pro ně nevědomky udělal takovou službu, jako nikdo nikdy. Z přítmí je posadil do tmy. Mohou dál krást, protože teď se bude mnoho týdnů řešit Rath.”
To je klasika českých informačních médií, která místo toho, aby zastávala roli “hlídacích psů demokracie,” štěkají po laciných kauzách. Jednou je to Anna Škrlová, vydávající se za nezletilou dívenku či chlapce Adama, podruhé je to Anička Janotková, kterou policie nalezla až když bylo pozdě, teď je to David Rath. Hlavně, aby se občané nezajímali o něco, co je opravdu důležité a co se jich přímo dotýká.
Důvody, proč v naší zemi bují korupce, v oficiálních médiích nenajdeme. D-Fens je vyjmenoval a myslím, že se s jeho závěry shodne každý, kdo poslední roky nespal jako Karel Schwarzenberg. “Nikdo se neptá, jak je vůbec možné, že kraj řídí nemocnice. Že kraj opravuje zámek. Že kraj organizuje dopravu. Vždyť tohle je samo o sobě perverzní! Nemocnici by měl řídit její vlastník, ať už fyzická nebo právnická osoba. Zámek by měl opravovat jeho majitel. Kdo se bude jak dopravovat, by měli především určovat cestující a nakupovat dopravní výkony podle svých potřeb. Najednou by nebylo potřeba úplatků a provizí, zmanipulovaných výběrových řízení a jako protipatření sofistikované kontrolní metody, komplikované zákony a morální kodexy, které jsou k smíchu.”
Jenže to, co D-Fens vidí jako samozřejmé a jednoduché řešení korupce, má jeden háček: pokud by stát neřídil nemocnice, neřešil opravu zámku a neorganizoval dopravu, přišel by o svou pozici “nenahraditelného.” Časem by dost možná občané dospěli k poznání, že ke svému spokojenému životu potřebují jen minimální, nebo dokonce vůbec žádný stát. Kde by se pak uplatnili lidé, jako je třeba Bohuslav Sobotka? Proto se stát tak urputně drží svých pozic.
Špatně mířený hněv zemědělců. Bude policie konat?
Minulý čtvrtek jsem viděl Máte slovo na téma “Zrušení zelené nafty.” Díval jsem se, protože jedním z hostů měl být předseda Svobodných Petr Mach. Nakonec ale pro mne hlavní hvězdou večera nebyl on, nýbrž majitel agrochemického holdingu Agrofert Andrej Babiš. Myslel jsem, že podnikatel, který vydělal miliardy, bude mít alespoň základní úroveň vyjadřování a chování. Zjistil jsem ale, že úspěch v podnikání není automaticky indikátorem jakékoli osobnostní úrovně. Pan Babiš totiž zbohatl především díky lobbingu, čili ke svému úspěchu nepotřeboval hlavu a schopnosti, ale dobré kontakty. Jinak je Babiš, soudě dle jeho chování a projevu v uvedeném televizním pořadu, velmi primitivní člověk.
Babiš stál na straně zemědělců, kteří ve středu 23. května na mnoha místech naší země blokovali provoz pomalu jedoucími traktory a stroji. Důvodem k protestu je skutečnost, že stát chce zemědělcům zrušit tzv. “zelenou naftu.”
Místopředseda pražského krajského sdružení Svobodných Damir Špoljarič se rozhodl uvedené téma probrat podrobněji. Hned v úvodu přitom vysvětluje omyl, ke kterému může dojít spojením slov “zelená” a “nafta.” “Na zelené naftě samozřejmě není nic „zeleného“ resp. ekologického. Jedná se o běžnou naftu, ze které ale zemědelci nechtějí platit spotřební daň v běžné výši.” Jinými slovy: zemědělci neplatí celou spotřební daň, a svým protestem přitom omezili všechny, kdož spotřební daň nedobrovolně platí.
Oč jednodušší přitom je zdržovat na silnicích ostatní, než se snažit přimět údajně pravicovou vládu k opravdu pravicovému kroku – totiž ke zrušení spotřební daně nejen pro zemědělce, ale pro všechny bez rozdílu?
Vraťme se ještě k postavě pana Babiše, kterého Špoljarič představuje následovně: “Andrej Babiš – slovně ne příliš obratný „podnikatel“, ale rozhodně dobrý lobbista, který si před dvěma lety podobným způsobem „prolobboval“ vyšší podíl přímíchávání biosložky do paliv, díky čemuž všichni občané (vč. zěmědělců!) platí o několik korun více na každém litru paliva, na čemž pan Babiš, jakožto jediný akcionář společnosti Agrofert Holding a.s. profituje, a jistě mu to výrazně pomohlo k tomu, aby se stal 3. nejbohatším člověkem v České republice. Panu Babišovi bych jeho majetek skoro 30 miliard Kč i přál, pokud bych se na růstu jeho majetku nemusel nedobrovolně podílet při každém tankování.”
Co dodat v kontextu s předchozím povídání o korupci? Myslíte, že na přimíchávání řepky zbohatl jenom Babiš, nebo i ti, kteří o něm rozhodovali?
Heger chystá zákaz kouření v restauracích. Pro je už téměř osmdesát procent Čechů
Máme tu krásnou ukázku manipulace s médii. Když jsme měli vstupovat do EU, byla většina občanů naší republiky proti. Následně začala média přicházet s průzkumy veřejného mínění, přičemž v každém dalším pomalu ale jistě přibývali zastánci vstupu. Přibývali, přestože vláda ani Evropská unie nevyvíjela jakoukoli snahu či aktivitu, aby občanům vysvětlila, v čem by pro ně mělo být členství v EU přínosné. Snažit se vlastně nemuseli – průměrný občan jde raději s davem, takže místo toho, aby zůstal stát opodál a hledal argumenty pro i proti, raději přijme většinový názor. Nemůžeme se divit, že v referendu nakonec občané vstup do EU “odmávli.”
Další ukázkou manipulace s názorem je propaganda kolem zákazu kouření v restauracích. Zde bylo rozložení sil jasné: pro zákaz byli nekuřáci, proti zákazu pak kuřáci a případně tolerantní nekuřáci a zastánci svobody. Jenže to se vládě nehodilo, takže postupem času z dalšího průzkumu vyplynulo, že pro zákaz je dokonce i malá část kuřáků. Už to samo o sobě znělo poměrně těžko uvěřitelně.
Aktuální čísla, podle kterých je pro zákaz kouření v restauracích už skoro 80 % Čechů, jsou ale očividně vylhaná. Pokud by byla pravdivá, znamenalo by to, že skoro třetina kuřáků si přeje, aby jim stát zakázal kouření v hospodě. Tomu prostě nelze věřit. Vždyť čtyři roky nazad byla pro zákaz ani ne polovina současného počtu respondentů.
Fakt, že se jedná o bohapustou lež, dosvědčuje konstatování o ochotném ministrovi zdravotnictví Hegerovi, který ve stylu Miloše Jakeše “Ne my si to přejem! Lid to žádá!” ochotně přispěchal s tím, že přání oné drtivé většiny milerád zakomponuje do novely tzv. “tabákového zákona.”
Jak je to nejspíš doopravdy? Heger chce omezit svobodu provozovatelů restauračních zařízení, tedy svobodu podnikání, ale nedovolí si to udělat “na vlastní triko.” Vzhledem k tomu, že dnes není problém podplatit kohokoli, jistě nebylo obtížné nechat si udělat “průzkum veřejného mínění,” během kterého se dost možná firma, která ho dělala, ani žádných respondentů neptala. Na základě takto vykonstruovaného průzkumu nyní Heger může tvrdit, že svobodu neomezuje, protože to chce on, ale protože si to přejí lidé.
Bohužel nemůžeme čekat logické uvažování od politiků, nebo zfanatizovaných nekuřáků, povyšujících svá domnělá práva nad práva a svobody kohokoli. Komentář čtenáře Petra tak můžeme pouze pochválit za to, že na rozdíl od vládní tendence má hlavu a patu: “Opravdu nechápu tupé přikyvování davu. Pokud je restaurace kuřácká a nevyhovuje mi tak do ní prostě nejdu. A když nás bude dostatek, tak majitel restaurace sám pochopí, že se mu vyplatí, aby byla nekuřácká. A naopak. Omezovat práva majitelů restaurací je jen jeden z kroků oklešťování práv jako takových, byť pod libivou rouškou typu “Kdyby to mělo zachránit jen jeden lidský život…””
Na záchodcích mohou být jen dvě mouchy, nařídila radnice v Pekingu
Jaký režim je v Číně? Socialismus s komunisty v čele. Soudě dle tendenčních reportáží Tomáše Etzlera také “těžce totalitní.” Teď například pekingská radnice přišla s se směrnicí, podle které nesmí být na jednom veřejném záchodku více než dvě mouchy.
Proč mi to tak nápadně připomíná směrnice Evropské unie? A jaký režim vlastně v EU je? Já vidím jasný socialismus s totalitními prvky. Takže nebojte: brzy se podobného nařízení jistě dočkáme také!
0 komentářů