Kouření e-cigár je nutné zakázat, aby někdo nedostal chutě*Máme malé daně? Ne! Kalousek lže!*Proč platíme nesmyslné daně?*30 stupňů Celsia a v Praze se hroutí nový dům.
Zákaz kouření postihne i kuřáky elektronických cigaret
Jedna perla za druhou padá ve věci zákazu elektronických cigaret, nebo alespoň jejich citelného omezení. Pravou podstatu, kdy státu vadí, že z elektronických cigaret neplatí kuřáci nemalou spotřební daň, ale neřekne nikdo. Jak je zvykem, vymýšlí se nejrůznější šlechetné a dobře míněné úmysly a pseudo-důvody.
Vězte tedy, že tiskový mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň, který Jiřímu X. Doležalovi ještě nedávno tvrdil, že “Ministerstvo žádný zákaz elektronických cigaret nepřipravuje,” kecal jako prezident Zápotocký s měnovou reformou. Stačil týden, a Sršeň přišel pro iDnes.cz s argumentem, proč ministerstvo zákaz zvažuje: “Elektronická cigareta může v některých lidech vyvolávat například pocity bažení po nikotinu a její používání může mít negativní dopad na vnímání a budoucí návyky například u dětí.” Myslím, že na základě tohoto argumentu by ministerstvo mělo zakázat také dýchání v zimě. Vydechovaný vzduch totiž může někomu připomínat kouř z cigarety a mohl by mít chuť si zapálit. A ještě lepší by bylo zakázat i orální sex, protože v někom může vyvolat chuť na kouření ;).
Trefně okomentoval situaci nejen kolem elektronických cigaret čtenář janded, který napsal: “Jakákoliv věc, která by přinesla něco dobrého se musí zaregulovat, zdanit, zakázat, přikázat, podmínit, stanovit formulář, stanovit doplňkové kolonky, zaevidovat…. zadusit!”
Další hřebíček na hlavičku udeřil gogan: “Také by měli taky zakázat prodej nápojů, neb v alkoholikovi popíjení Kofoly MŮŽE vyvolat chuť na Kofolu s rumem. Je dojemné jak se stát začíná starat o moje zdraví, abych náhodou nedostal chuť na cigáro.”
Až vám budou říkat, že máte nízké daně… Čtěte a kouzlech, která vás odrbávají
Ano, až nám opět jeden z největších lhářů a převlékačů kabátů ministr financí Kalousek bude tvrdit, že máme nízké daně, vzpomeňte si na následující čísla: “Češi prý platí deváté nejvyšší daně z třiačtyřiceti zemí OECD. Bezdětný zaměstnanec tak z hrubého příjmu odevzdá 42,5 procenta na dani a sociálním pojištění.” Vzpomene si někdo na hodiny dějepisu, ve kterých je hrůzostrašně líčeno období feudalismu, v němž museli chudí poddaní odvádět desátek šlechtě? Zlatí feudálové!
Pro srovnání: “Nevzali jsme lidem ani korunu navíc, řekl před časem ministr financí Miroslav Kalousek a dokladoval to jednou z nejnižších složených daňových kvót v Evropě.”
Vtip je v tom, že kromě daně z příjmu, která je sama o sobě absurdní, platí zaměstnanec ještě povinné zdravotní a sociální pojištění. Aby toho nebylo málo, platí další nemalé peníze do státní kasy zaměstnavatel. Přitom kdyby stát nevybíral tyto povinné odvody, mohl by peníze vyplatit zaměstnanci, který by si za ně mohl, ale nemusel, koupit pojištění dle svých představ, požadavků a potřeb.
Jeden z mála rozumných politiků – ekonom Vlastimil Tlustý – komentoval Kalouskovy výroky: “Něco z toho asi nebude pravda. To je první komentář. Druhý? To si představte, že se to má ještě zřetelně zvyšovat. A to si ještě představte, že se tak má dít v době evidentní krize.” Ty, kteří sledují Kalouskovy kroky, chystaná opatření nepřekvapí – už dlouho totiž ví, že Kalousek zjevně nepřišel do styku ani se základy makroekonomie.
Znáte větší pitomost než daň z nemovitostí?
Jan Jandourek se v Reflexu pozastavil nad fenoménem, kterým jsem se v Týdnovinách již několikrát zabýval – tedy opakovaným zdaněním jednoho a téhož. Dochází ke stejným závěrům, jako já ve svých dřívějších úvahách: “Proč má být někdo několikanásobně zdaněn za to, že si sám obstaral a zaplatil bydlení? Copak vlastnit byt nebo dům je nějaký “příjem”? Za co tady stát lidi trestá? Vlastníci nemovitostí už platili na daních, když si nechali od řemeslníků byt upravit do přijatelného stavu a nakoupili nějaký materiál a objednali si práce. Řemeslníci také daní, aspoň většinou. Všichni pořád něco daní a to kolem dokola.”
Stejné je to i s celou řadou dalších daní, jako je dědická daň, daň z převodu nemovitosti, a další. Přijde nám skoro samozřejmé, že platíme daně, na které stát nemá morální ani logicky zdůvodnitelný nárok. Dokonce už nás skoro ani nepřekvapuje, že některé strany – jmenovitě ČSSD – chtějí prosadit ještě vyšší zdanění. Smutné na tom je, že jejich voliči na podobné sliby slyší – je pro ně doslova rajskou hudbou, že stát ukrouhne kousek majetku “těch bohatých,” kteří něco zdědili, nebo měli tu drzost, že si za vydělané peníze postavili barák.
Mohlo to být vedrem, říká Metrostav o naklonění domu v Praze. Naše chyba to nebyla
U dva roky starého domu v pražských Holešovicích se deformovala asi čtvrtina sloupů, které stavbu podpírají. Už jsme si zvykli na to, že se v Praze propadají tunely, na Ostravsku vlní dálnice, propadají hasičská auta do země, koroduje nereznoucí ocel a padají mosty do kolejiště. Hroutící se dům jsme tu ale ještě neměli – dokonce i komunistické “králíkárny” stojí po čtyřiceti a více letech na svých místech.
Kuriózní jsou následné výmluvy stavebních firem, proč jejich fušeřina vyplavala na povrch. Tak například dálnice do Ostravy se zvlnila, protože si Ředitelství silnic a dálnic výslovně vyžádalo nekvalitní strusku do podloží. Náměstí v centru Ostravy se propadlo kvůli spodním vodám a závaly při stavbě tunelu Blanka způsobilo nečekaně nestabilní podloží, které asi nikdo před stavbou neprozkoumal (logika je prostá: když stavitel neprovede důkladný průzkum, ušetří = má vyšší zisk. Když se tunel propadne, Praha zaplatí stavební práce = vyšší zisk pro stavitele). Za deformaci podpůrných sloupů holešovického domu stojí patrně nejabsurdnější důvod: “Jedna z variat, proč se dům začal naklánět, jsou třicetistupňové teploty v minulém týdnu.” Nevím, jak dnes vypadá výuka na českých stavebních fakultách a vysokých školách, nicméně předpokládal bych, že stavby, tím spíše mají-li být obývané lidmi, by měly být stavěny s jistou a dostatečnou rezervou. Tedy nikoli tak, aby vydržely řekněme 35 stupňů a při 36 stupních se zřítily, ale aby ustály řekněme alespoň dvojnásobek, ne-li desetinásobek.
Konstatování statika Václava Kučery z Technického a zkušebního ústavu stavebního, že “Stavitel musí počítat s tím, že teploty v Česku mohou dosahovat i pětatřiceti stupňů,” zní sice jako poměrně dobrý sarkasmus, pokud ovšem v dotčeném domě nemusíte bydlet.
Mimochodem, jak podotkl jeden ze čtenářů v diskuzi: konstrukční ocel částečně ztrácí pevnost při 650 ºC. Opravdu bylo v Praze až takové horko?
0 komentářů