Opět o radikálních nekuřácích a svobodě*Ona ještě dnes existuje povinná četba?!*Pupendo v praxi.
Zajímavé: tento týden se událo patrně nejméně zajímavých věcí za celé tři roky, po které pravidelně píšu Týdnoviny.
Nařídit červené ubrusy a tři židle
Jiří Štěpán je sice, jak sám říká, nekuřák, na problematiku kouření v restauračních zařízeních se ale dívá bez emocí, jež bývají pro mnoho nekuřáků typické. Na rozdíl od ostatních také nepřemýšlí stylem “mně se to tak líbí, tak to nařiďte všem,” ale uvědomuje si, že do kuřáckých podniků chodí dobrovolně, s vědomím, že mé oblečení nebude večer nejvoňavější a že i na těch výzkumech o škodlivosti kouření něco může být. A stejně jako já se mohou svobodně rozhodnout i všichni ostatní nekuřáci.
Jenže svoboda rozhodování je něco, čemu ještě poměrně značná část obyvatelstva této země nerozumí. Chápu, že po čtyřiceti letech v totalitě, kdy se o občany a jejich blaho staral stát, je stále ještě v lidech zakořeněno myšlení, že stát je tu právě proto, aby se je vodil za ručičku a obstarával vše, co jim přijde na mysl. Tito lidé asi jen těžko pochopí, že restaurace není majetkem státu, ale osoby, jež z jejího provozu platí daně, povinné odvody za zaměstnance, pronájem, daň z nemovitosti a další.
Autor uvádí názorný příklad: “Každému by jistě přišlo divné přikazovat majiteli restaurace, aby měl například pouze červené ubrusy a jen tři židle u každého stolu. O tom si může každý rozhodnout sám. Stejně tak bychom neměli zasahovat do toho, zda majitel chce, aby se v jeho restauraci kouřilo, nebo ne.” Bohužel se obávám, že se mezi “obyčejnými lidmi” najdou i tací, kterým by takové nařízení vůbec nepřipadalo divné, natožpak že by v něm viděli závažné porušení svobody.
Stejně tak je marné radikálním nekuřákům vysvětlovat, že pokud v blízkosti jejich bydliště není nekuřácká restaurace, tak majitel nejbližšího kuřáckého podniku není povinen se přizpůsobit jejich představám a kouření zakázat. Jiří Štěpán k tomu dodává: “kdyby tato poptávka byla opravdu tak velká, opravdu by se vlastníci restaurací dobrovolně ochuzovali o zisk? Ony se restaurace neuživí z jedné či dvou velkých rodinných večeří měsíčně. Většinou žijí z peněz štamgastů, kteří k nim chodí pravidelně a k několika pivům si rádi dají i tu cigaretu. A o tyto zákazníky hostinští přijít nechtějí.”
Studenti marně shánějí povinnou četbu k maturitě
Nemíním se zde zaobírat tím, že v Ostravě a dost možná ani jinde nelze sehnat v knihovnách takzvanou “povinnou literaturu.” Chci se pozastavit nad samotným pojmem “povinná literatura” či “povinná četba.” Už od druhého stupně základní školy, kdy jsem na tento termín narazil poprvé, jsem nechápal, proč nám někdo nařizuje, co máme číst. Nevěděl jsem, a ani dnes pořádně nevím, kdo sestavuje seznam knih, které by studenti měli přečíst. Na základě jakých kritérií jsou knihy vybírány?
Na gymnáziu jsme pak dostali seznam “doporučené literatury.” Asi proto, že bylo krátce po revoluci, a někdejší “povinná literatura” pořád ještě smrděla komunismem a budovatelstvím. Slovo “doporučená” nám bylo vysvětleno jako: “To byste měli přečíst, pokud chcete udělat maturitu.” Nepřečetl jsem ani jednu z povinně-doporučených knížek. Příčilo se mi číst cokoli jen protože mi někdo nařídil, že to musím přečíst. Maturitu jsem nakonec – zásluhou slohové práce – přesto udělal 🙂
Očividně se za bezmála dvacet let od školy mnoho nezměnilo. Stále je tu “povinná literatura” a mezi ní například Babička Boženy Němcové. Zkusil by mi někdo vysvětlit, co má toto dílko přinést současným studentům? Má je nabádat ke skákání přes ploty a zcizování předmětů, nacházejících se na cizím pozemku? Nebo jim má vysvětlit, jak se dnes mají dobře, protože už neexistuje šlechta, nýbrž se o jejich dobro a zdanění stará dobrotivá vláda? Vždyť drtivá většina těch “povinných knížek” dnešním lidem mnoho nedá! Proč mají děti číst právě Boženu Němcovou a ne například Frédérica Bastiata, George Orwella, či Paula Coelha? Respektive proč vůbec děti mají číst to, co jim kdosi nařídil? A pokud přijmeme fakt, že “povinná literatura” prostě existuje, proč pak ministerstvo školství nenařizuje i povinné filmy, povinné seriály, povinná divadelní představení a výstavy, povinné výlety, nebo povinné koncerty? Proč nejsou v povinné četbě třeba Týdnoviny? ;-D
Podnikatel si vymyslel lijáky a záplavy, aby dostal dotaci, půjde do vězení
Starosta Huntířova na Děčínsku Josef Záruba dostal podmínku, podnikatel Petr Matoušek čtyřletý nepodmíněný trest za podvod s dotacemi. Připomíná mi to film Pupendo a pojišťovací podvody Bolka Polívky – posuďte sami: “V žádosti o dotaci bylo uvedeno, že na začátku dubna obec postihly silné deště, které spolu s táním sněhu naplavily z polí bahno do místních rybníků a poškodily komunikace. Podle meteorologů ale v té době pršelo nad Huntířovem jen minimálně a žádný sníh tam už neležel. O žádných povodňových škodách z té doby nevypovídají ani zápisy z jednání zastupitelů v následujícím období.”
0 komentářů