Naivní Zeman: prý jen 30 % národa jsou pitomci*Šokovaní pacienti: kde končí regulační poplatky?*Policejní stát pokračuje*Důchodce zastřelil hodného cikánského kluka*Kdo zavře obchody ve svátky? Odboráři, nebo TOP 09?
Rok se s rokem sešel a my tu máme první Týdnoviny roku 2012. Nuže, pojďme se podívat, co zajímavého mě zaujalo v uplynulých dnech.
Zeman: Jen 30 procent národa jsou pitomci. Zpěvák na Hradě nebude
Miloše Zemana jsem vždy považoval za inteligentního, ale poněkud prostořekého politika. V mnoha jeho pohledech jsem s ním souhlasil, ale s jeho aktuálním názorem souhlasit nemohu. Zeman je přesvědčen, že v případě schválení přímé volby prezidenta by se hlavou státu nestal zpěvák (např. často zmiňovaný Karel Gott), protože: “I když podle psychologů tvoří třicet procent populace pitomci, já sázím na těch zbývajících sedmdesát procent.”
Soudě podle výsledků voleb v posledních dvaceti let jsem přesvědčen o tom, že v množině aktivních voličů je pitomců daleko více než 30 %. Sečtu-li hlasy z posledních voleb, tj. voliče ODS, ČSSD, KSČM, VV a TOP 09, dostávám se na číslo 81,15 %. Rozumnému člověku už přeci muselo dojít, že ať to hodí kterékoli z uvedených pěti stran, prakticky nic se nezmění. Důchodci z Vysočiny bych tedy doporučil sundat růžové brýle a dívat se na občany naší republiky střízlivějším pohledem. Jsem přesvědčen, že kdyby Karel Gott opravdu kandidoval, prezidentem by se stal. A tentokrát by to možná OPRAVDU nečekal.
Typický je ale pro Zemana následující bonmot, kterému dávám za pravdu: “Připusťme, že někdo do skupiny kandidátů proniknout může, ale účast umělců v naší politice byla zatím stejně úspěšná jako účast našich politiků v umění.”
Kde končí regulační poplatky? Pacienti jsou v šoku
Titulek jako z Blesku: “Pacienti jsou v šoku!” Úplně ty nemocné chudáky vidím, jak šokovaní obcházejí kolem nemocnice a udiveně kroutí hlavou. Představte si, na co přišli! Julínkovy “regulační poplatky” nijak nezvedly úroveň českého zdravotnictví, ani nesnížily počty nemocných (ehm, simulantů) v čekárnách či na lůžkových odděleních. Regulační poplatky mizí “v hromadách vyhozeného mizerného jídla, přetopených pokojích, kde není možné regulovat teplotu, či lécích, které pacienti vyplivují do kapesníků.” Jinými slovy: peníze, které pacienti nad rámec povinného pojištění napumpovali do děravé nádoby, tuto nádobu nezalepily, ale jednoduše opět vytekly ven. To je opravdu ŠOK!
Co na tom, že už dlouhá léta to tak bylo, je a dlouho ještě bude v případě všech státem řízených/provozovaných institucí: více peněz neznamená vyšší standard pro ty, kdo ho platí, tedy zde pacienty, klienty, daňové poplatníky. Více peněz znamená jen to, že dané zařízení více utratí, bez jakéhokoli dalšího efektu.
Generální inspektoři mohou zastavit kohokoliv a kdykoliv. Bez uniformy
Od Nového roku mohou řidiče zastavovat nejen uniformovaní policisté, ale též příslušníci nové státní instituce, jež se jmenuje Generální inspekce. Od policistů se liší tím, že nemají žádné uniformy a legitimují se pouze průkazem. V praxi vás tedy zastaví jakýsi člověk ve vytahaném svetru a ošoupaných džínách, načež se buď prokáže průkazem, nebo vás zastřelí, případně okrade, protože to nebude příslušník Generální inspekce.
Po více než dvaceti letech jsme to tedy dopracovali zpět do roku 1989, kdy občany mohl buzerovat nejen “esenbák” a milicionář (dnes “příslušník Policie ČR” a “strážník městské policie”), ale také “pomocná stráž VB,” což byl soudruh, který se od řadových občanů odlišoval páskou s příslušným nápisem na paži.
Výstižně situaci okomentoval čtenář, vystupující v diskuzi pod článkem jako Zefram Cochrane: “Vím, že již mnoho přepadení proběhlo ve falešných uniformách, ale abych zastavil civilistům, kteří maximálně tak mají nápis na autě, který uděláte na každém třetím plotru, to si dělají legraci. V této zemi se děje tolika divností, že takovou akci bych považoval za přímé ohrožení sebe a svých blízkých jedoucích ve vozidle a raději bych přidal. Nejsem tak důležitý a ani nemám tolik peněz, ale co se honí v hlavě kriminálním živlům a z jakých informací vycházejí a třeba jde o záměnu, mne vede k názoru, že zastavovat komukoliv podezřelému (civil možná ve vestičce s nečitelným nápisem) je sebevraždou.”
Trefně také stále rostoucí výčet osob s rozšířenými pravomocemi popsal čtenář s přezdívkou Gift: “Připadám si jako v KLDR. Mám dojem, že v tomto státě mě už může zastavit, legitimovat (a případně zastřelit) kde jaký hejhula. Státní policie, městská policie, kriminální policie, vojenská policie, celníci, exekutor, BIS, ochranka supermarketu, myslivec, porybný, revizor, kontrolor nemocných, hygienik, veterinární služba, ochranka toho či onoho objektu a nyní ještě jakási pochybná inspekce. A to jsem za bolšviků nadávali na policejní stát. Doopravdy by nestačila jedna pořádná, neúplatná státní policie?”
Urna s popelem Václava Havla byla uložena do rodinné hrobky
K této věcné zprávě si dovolím doplnit jen dva komentáře:
- Doufám, že tím už konečně bude od masové mediální propagandy ve jménu Václava Havla konečně pokoj,
- Vrcholem nevkusu se, tradičně, stal iDnes, barvitě popisující, kterak vdova Dagmar olizovala nádobu s mrtvolou v sypkém stavu.
Teď se chci ještě zeptat: už dlouho nebyla k večeři popálená Natálka Siváková. Nechystají naše televize nějakou reportáž, jak její rodiče naložili s vybranými penězi?
Mrtvý Rom. „Měl střílet nejdřív do vzduchu“. Omyl, pane Gorole…
Třiašedesátiletý muž z Tanvaldu si dovolil opravdu hodně: při napadení dvěma cikány nesehrál tradiční roli oběti, nenechal se zmlátit, pořezat, ani okrást, ale aktivně se bránil. Konkrétně jednoho z útočníků zastřelil a druhého zranil. Kdyby byli všichni účastníci bílé barvy pleti, v médiích by proběhla maximálně tak dvouřádková informace. Protože se ale jednalo o cikánskou menšinu, rozjela se tradiční propaganda “Podívejte, jak ti bílí zase ubližují cikánům!”
Jako jeden z prvních se ozval cikánský aktivista Štefan Gorol, který, aniž by byl seznámen s dosavadními výsledky vyšetřování, měl okamžitě jasno: jednalo se o popravu, napadený měl nejprve střílet do vzduchu, a teprve poté třeba do nohy či do ruky. Pravda, Gorol mohl jít ještě dál a navrhnout, že napadený měl v rámci fair-play cikánské přesilovce odevzdat svou zbraň, sepsat dopis na rozloučenou, odevzdat doklady, mobil, cennosti a peníze, a nechat se zastřelit.
František Matějka upozorňuje na kontrast – když cikánská banda zmasakrovala bílé zákazníky baru mačetami, mohla za to servírka. Samozřejmě bílá servírka. Jistě jí dalo hodně práce přemluvit mírumilovné cikány, aby bezdůvodně rozmlátili lebky a způsobili řezné a sečné rány hostům podniku.
Matějka dále říká: “neplatí, že bezúhonný a netrestaný občan, což je v České republice základní podmínkou pro legální držení zbraně, je snad povinen při jejím použití nejprve střílet do vzduchu a pak teprve na cíl, jehož kroky se cítí být ohrožen na životě nebo zdraví – natož aby pak mířil jen „třeba do nohy nebo do ruky“. Mýlíte se a bylo by dobré, abyste zbytečně nemátl další případné oběti oprávněné obranné střelby.”
Nezbývá než doufat, že na podobný odpor narazí pokud možno všichni pachatelé trestných činů, kteří žijí v přesvědčení, že 63letý důchodce” bude jednoduchou kořistí. Čím více zločinců bude zastřeleno v sebeobraně, tím lépe pro nás všechny!
Hodinu před popravou
D-Fens pojal příběh o zastřeleném cikánovi svým typickým sarkasticko-ironickým způsobem. Myslím, že aktivista Gorol ale patrně vidí situaci přesně tak, jak ji D-Fens popsal – totiž že dva slušní, vzdělaní cikáni, šikanovaní většinovou společností, šli spolu podél trati, až narazili na rasisticky smýšlejícího občana, který po nich začal střílet. Typická ukázka toho, jak jsou chudáci menšinoví spoluobčané poškozováni!
Nuže, “poslyšte příběh o tom, jak nebezpečná a rasistická země Česká republika je! Taky se vám nezdá, jak mohl třiašedesátiletý důchodce ubližovat dvěma o čtyři desítky let mladším cikánským výrostkům, nakonec je přemoci, popravit je, a to přesto, že byli na vrcholu fyzických sil a ještě si přitom přivodit řeznou ránu na hlavě? Zde je vysvětlení.”
Poprava hodných kluků
Také blogera Rudolfa Polaneckého zaujala argumentace cikánské minority, konkrétně jakési sousedky, jež událost komentovala slovy: “Byli to totiž hodní kluci. A i kdyby například kradli, nemůže je někdo jen tak zastřelit.” Možná by bylo na čase, aby si ti, kdož kradou a přepadají lidi, uvědomili, že je někdo může zastřelit. V tom se ostatně shoduji i s autorem, který říká: “faktem je, že by člověk, který jde krást, měl počítat i s variantou, že se ze své loupežné výpravy už živý nevrátí.”
Nicméně i díky nedávno zesnulému pravdoláskaři V. H. a jeho názorovým a politickým stoupencům zde máme “humánní zákony,” na jejichž základě je s grázly nakládáno s největší úctou, jaké se netěší ani krávy v Indii. Nejen, že ve věznicích žijí na účet společnosti jako prasata v žitě, ale běda, pokud se jim někdo pokusí zkřivit byť jediný vlásek. Jsou to přeci také lidé! Sice vraždili, ubližovali, znásilňovali, kradli, kašlali na práva svých obětí, ale jim ta práva nesmějí být upřena.
Polanecký k tomu říká: “Bohužel, máme zde v tomto ohledu tak hloupě postavené zákony, že i policista, který zneškodní ozbrojeného muže vyhrožujícího zabitím všem je hnán před spravedlnost, ačkoli mu v daný okamžik šlo o život a nastala situace kdo s koho.”
Macek v botách: Středeční glosy 4. 1. 2012
Stručně, jasně a výstižně okomentoval situaci také Miroslav Macek v rámci svých pravidelných Glos: “Každý má právo na život, toho se však v okamžiku, kdy se rozhodne někoho okrást či přepadnout, dobrovolně vzdává. Je nejvyšší čas, aby se tato prostá zásada začala vtloukat do všech hlav už od dětství – ani eurodotací k tomu netřeba.”
Škoda, že se pan Macek takto neprojevoval v době, kdy byl u kormidla.
Nový úřad ohlídá, kde vzaly strany peníze. Kampaně limit nedostanou
Rád bych věřil tomu, že někdo bude hlídat, odkud tečou peníze do politických stran, a co za ně dárci následně – v případě, že dotyčná strana uspěla ve volbách – dostali. Jenže to bych nesměl žít v naší zemi tak dlouho, abych chápal, že toto téma je tabu a občané nikdy nebudou mít šanci nahlédnout za zástěnu, kde fungují mafiánské praktiky. Věta, že nový úřad ohlídá, kde vzaly strany peníze, tedy ve mně vzbuzuje jen rozčarování nad tím, že v plejádě úřadů přibude další, který budeme muset zaplatit my – daňoví poplatníci.
Neřekl bych ani popel, kdyby taková instituce fungovala na tržním principu – tedy že z odhalených nepravostí dostane určité procento na svůj provoz. Jenže to by bylo možné jen tehdy, kdyby opravdu někdo chtěl odhalit zákulisní čachry a propojení politiky s byznysem. V tomto směru ale všechny parlamentní strany jedou na stejné lodi, takže nemůžeme čekat, že nový úřad přijde se skandálními odhaleními. Možná před volbami, kdy vznikne potřeba potopit některého z případných rivalů, se něco malého provalí. Po většinu své existence ale půjde jen o další zbytečnou instituci.
Odboráři: Zavřít obchody na svátky je náš nápad, ne TOP 09
Opravdu vtipná situace: nejprve přišli odboráři s tím, že by rádi nařídili soukromým podnikatelům, kdy smějí provozovat své obchody a kdy nikoli. Následně s tím samým návrhem přišla TOP 09, která se před volbami deklarovala jako středo-pravicová. Skončilo to sporem o to, čí tento socialistický nápad vlastně je.
Chápu odboráře, že předkládají požadavky, za které by se nemusel stydět ani kovaný soudruh. Přeci jen jejich uvažování funguje stylem: “Ať můj zaměstnavatel klidně zhyne a zkrachuje, hlavně že já se budu mít ještě zítra dobře! Co bude pozítří, mě nezajímá.” Vedle toho TOP 09 dala jasně najevo, že není pravicovou, ba dokonce ani středovou stranou, ale že jde o subjekt spadající někam mezi komunisty a sociální demokraty. To ostatně potvrzuje i ministr financí Kalousek, který namísto vyrovnání rozpočtového schodku úsporami chce získávat stále více a více peněz jejich výběrem.
Až mi tedy někdo bude tvrdit, že volil TOP 09, odplivnu si nad ním stejně, jako kdyby volil komunisty, nebo socany z jedné či druhé strany spektra.
Přitom by se celá situace dala vyřešit tak jednoduše! Jak napsal jeden ze čtenářů v diskuzi pod článkem: “Kdo nechce dělat, může dát výpověď a slavit doma svátky.”
Omezení pracovní doby obchodů – státní dirigismus a drzost
Zcela se ztotožňuji s názorem Jana Polaneckého, který píše: “Celý tento návrh je praktickou ukázkou čirého populismu politiků levicového střihu, státního dirigismu, potírání svobodné volby a ekonomické diskriminace garantované státem.” Dále, naprosto stejně jako já, nevidí důvod, proč by se stát měl jakkoli vměšovat do svobodného rozhodování podnikatelů a jejich zaměstnanců.
Dále se i Polanecký dostává k elementární logice nabídky a poptávky: “Pokud se obchodníkovi v danou dobu nevyplácí mít otevřeno (neexistuje poptávka po takové službě), dříve či později takový provoz omezí či uzavře. Pokud je však přítomno převažující chování zákazníků, poptávající takové služby, stát nemá absolutně právo vměšovat se do jejich (většinové) volby a regulovat „neuvědomělé“ chování obchodníků a jejich zákazníků.”
Bohužel i v diskuzi pod článkem se našli ti praví socialističtí pravdoláskaři, kteří by raději viděli národ na procházkách v lesích. Sice jim nepřísluší sebemenší právo rozhodovat o tom, co bude kdo dělat o víkendu, přesto jsou schopni vyplodit například následující úvahu: “Měl by být nějaký rozumný kompromis. V neděli a o státních svátcích bych nechal obchody zavřeny. Aspoň by rodiče mohli vyrazit s dětmi do přírody a ne do Kauflandu apod. Zase se to s tou svobodou podnikání nemusí tolik přehánět.” Ano, soudruzi, tak je to správné: s tou svobodou by se to nemělo přehánět! To říkali komunisté před rokem 1989 také.
Na závěr si dovolím ještě názor jednoho z těch utiskovaných, který musí o svátcích do práce: “Jsem zaměstnaný v takovém obchodě, když tam neděláte tak se do toho nepleťte. Já chodím rád i o svátcích, protože tam chodím především za peníze. Méně hodin otevřeno je méně peněz a taky méně zaměstnanců. Kvůli nějakým pakům v parlamentě vyhodí třetinu lidí ze zaměstnání.” Možná by si milý zaměstnanec měl uvědomit, že na to, zda chce či nechce pracovat o svátcích, se ho odboráři ani TOP 09 neptali. Nezajímá je to – oni sami nejlépe vědí, co je pro něj dobré.
Včerejší zprávy
Na závěr bych chtěl upozornit na zajímavý projekt, který rozjel, dle mého názoru, jeden z nejvtipnějších lidí na českém Twitteru, vystupující pod přezdívkou Starý Mrzout. Jeho cyklus satirických komentářů “Včerejší zprávy” se po více než čtvrtroční pauze znovu rozjíždí a nutno dodat, že skutečně stojí za to! Nejen, že shrnuje aktuální dění, ale přidává i pořádnou dávku vtipných poznámek, díky kterým se alespoň během čtení několikrát zasmějete nad tím, co se u nás děje.
Starému Mrzoutovi držím palce, ať mu vydrží elán, chuť a nápady, a ať se s jeho komentáři můžeme setkávat každý den :).
0 komentářů