Schwarzenberg už připravuje lid na další zvyšování daní*Obvinit policistu je v Česku zakázané*Odboráři rozhodují nejen o věcech soukromých firem, ale i o tom, zda a kdy si budeme moci nakoupit*Vyhazování peněz na konci roku – ukázka hospodaření státních firem*Marek Ženíšek z TOP 09 dostává titul Euro-řitní alpinista roku 2011.
Schwarzenberg: Sjednocení DPH na 20 procent může být nevyhnutelné
Ani jsem netušil, že ministr zahraničí Schwarzenberg čte Týdnoviny a považuje je za inspirativní zdroj. Minulý týden jsem psal: “Já si myslím, že by se s tím nejlepší ministr financí na světě neměl párat, a mohl by zavést rovnou 100% DPH. Občan by si pak třeba koupil chléb, pekař by celou částku odvedl státu, a všichni by se měli dobře. Nebo ne?” Schwarzenberg se tento týden nechal slyšet, že: “Zvýšení DPH je velice nepříjemné, ale může nastat situace, že se tomu nevyhneme. Prodlouží-li se krize, budeme muset daň zvýšit, aby se pokryly státní výdaje.” Všimněte si, prosím, té logiky uvažování, která je naprosto v souladu s politikou ČSSD: nehledat, kde by se dalo ušetřit, například zrušením zbytečných státních institucí, ale jednoduše vybrat potřebné peníze od občanů. Myslím, že doba, kdy budeme pracovat jen proto, abychom následně celý svůj plat odevzdali státu, není daleko….
Řidič křivě nařkl policistu, že je opilý. Hrozí mu pokuta až 20 tisíc
Zajímavý precedens: řidiče zastavila hlídka, ten pojal podezření, že jeden z policistů je pod vlivem alkoholu (ponechme teď stranou, zda policistu obvinil záměrně či nikoli). Protože málokterý řidič sebou vozí cejchovaný alkotester a jako řadový občan nemá právo požadovat po policistovi vykonání dechové zkoušky, musela přijet druhá hlídka, která podezření vyvrátila. Řidiči, který celou akci inicioval, nyní hrozí pokuta až 20 tisíc korun za nepravdivé nařčení.
Otázka zní: jak mohl řidič vědět, je či není-li policista opilý, a bude-li tedy jeho obvinění (ne)pravdivé? Ano, je velmi pravděpodobné, že se v rámci msty za pokutu pokusil “udělat policajtovi pakárnu,” nicméně existuje jednoznačný důkaz, který by tuto domněnku potvrdil? Znamená konstatování, že řidič půjde před přestupkovou komisi, poselství všem občanům, že raději mají držet hubu, a pokud si nejsou jisti, že policista požil alkohol, tak mají pokorně sklonit hlavu a mlčet?
Zajímavý argument předložil také čtenář, vystupující v diskuzi pod článkem jako lucky_24: “Policajt dá dejchnout každýmu, koho zastaví, čímž ho nepřímo nařkne, že je opilý. Ovšem pokud je tomu naopak, tak je to křivé nařčení až za 20 000? To se nám asi stala někde chyba.”
Prezident Klaus: Zvyšovat zadlužení ČR půjčkami pro zadlužené je nezodpovědné
Koloběh peněz v Unii nejsem nějak schopen pochopit. Z jednoho konce rve EU formou dotací miliardy do našich měst, obcí a infrastruktury, na straně druhé požaduje 90 miliard korun jako příspěvek do “záchranného fondu.” Přitom žádný unijní úředník se nezabývá tím, že velká část z poskytnutých dotací skončí v předražených zakázkách, na kterých si nějaký chytrý Čecháček namastí kapsu. Opět mě napadá přirovnání k děravému vědru, ze kterého sice voda crčí do všech stran, ale idioti dál dolévají vodu, co to jde, místo toho, aby lepili díry.
Prezident Václav Klaus se vyjádřil k tématu “půjčky” docela trefně, což je ostatně většinou jeho dobrým zvykem. Dovolím si shrnout jeho názory v bodech:
- Summit EU s žádným plánem na řešení akutní evropské dluhové krize nepřišel.
- Česká republika sama žije s deficitem, který – jak je vidět – není schopna eliminovat.
- Vláda zvyšuje daně, proto provádí rozpočtové škrty, které tvrdě dopadají na občany, zejména na sociálně slabší.
- Zužovat svobodu našeho rozhodování argumentem, že se bez našeho přijetí bruselského plánu dostaneme do jakési izolace, je mylné.
Škoda, že podobně střízlivě uvažujících politiků nemáme více. Když vidím v televizi žvatlajícího ministra Schwarzenberga, který ze sebe pracně vysouká tvrzení, jak bychom se mohli ocitnout v izolaci, což je samozřejmě špatné, chce se mi zvracet. Švýcarsko je jednou z nejizolovanějších zemí “starého kontinentu,” a nemám pocit, že by to mělo na jeho obyvatele nějaký negativní vliv. Spíše naopak.
Nechte zaměstnance prožít svátky s rodinou, vzkazují supermarketům odbory
Odboráři chtějí omezit provoz obchodů o Vánocích a svátcích
Minulý týden jsem se tady rozčiloval nad tím, jak si odboráři nárokují právo (spolu)rozhodovat o soukromé firmě. S jídlem roste chuť, takže teď už odbory chtějí rozhodovat o všech lidech, včetně mne, či vás.
Začneme od lesa: občan dostane na Vánoce pod stromeček jako dárek obálku s penězi. Rád by si – ideálně samozřejmě stylem “včera bylo pozdě” – za ně koupil něco, co si přál, takže druhý den vyrazí do obchodů. Obchodník, celkem logicky, chce situace využít, a jde mu primárně o to, aby obdarovaný utratil své peníze u něj. Nikdo ho k tomu nenutí, ale je velmi pravděpodobné, že pokud nenabízí exkluzivní zboží, pak v případě, že nechá svůj obchod zavřený, zákazník nakoupí u konkurence, která bude mít tou dobou otevřeno.
V případě obchodů je, pochopitelně, nutné, aby v nich byli zaměstnanci. Pokladní, skladníci, prodavači a prodavačky tedy musí hned po Štědrém večeru do práce. Opět je k tomu nikdo nenutí – mohou místo toho třeba zametat ulice, sedět na úřadu práce, nebo, mají-li na to schopnosti, dělat v nějaké firmě manažera. Nutno podotknout, že za práci ve státní svátek náleží zaměstnanci příplatek. Mnoho zaměstnanců přitom o toto přilepšení má zájem, a leckde se i skoro perou o to, komu má vedoucí na svátky napsat směnu.
Zdálo by se to jako dobře fungující ekosystém, kde každý dostává to, co potřebuje: zaměstnavatel tržby a zisk, zaměstnance plat a odměny, zákazník možnost nakoupit si dárky.
Jenže to bychom tu nesměli mít odbory, které chtějí rozhodovat o všem, protože jedině kovaný odborář ví, co je pro všechny dobré. Přišli tedy s tím, že by stát měl zakázat či regulovat pracovní dobu obchodních řetězců ve sváteční dny. Jen z této jediné věty plynou dvě otázky:
- Proč by stát měl něco nařizovat, zakazovat, nebo regulovat soukromé firmě?
- Když už, tak proč jen obchodním řetězcům, ale nikoli čerpacím stanicím, hasičům, doktorům a dalším, nejlépe všem?
Odboráři přitom nedbají přání nikoho: ani zákazníků, kteří chodí po svátcích do nákupních center, aby zde utratili své peníze, ani zaměstnanců lačných odměn. Přitom určitě existují zaměstnanci, kteří buď Vánoce z jakéhokoli důvodu neslaví (třeba proto, že jsou svobodní, nebo jehovisté, …), nebo si rádi přivydělají pár stokorun ke svému platu, tak proč by jim to měl někdo zakazovat?
Úplně postavený na hlavu je pak nápad, že by se uvedené opatření mělo týkat jen obchodů s plochou nad 200 metrů čtverečních. Nějak nejsem schopen pochopit logiku odborářů, protože když tedy připustím jejich představu, že vánoční svátky by pokladní z Tesca, Intersparu, Globusu a dalších řetězců měly trávit s rodinou, proč by je stejně neměly trávit čerpadlářky ze Shellu, či prodavačky v malých obchodech? Ukazuje to, jak těžko lze v odborářských hlavách hledat náznaky logiky.
Podobně by se dalo rozporovat tvrzení místopředsedkyně Odborového svazu pracovníků obchodu Renáty Burianové: “V 90 procentech obchody zaměstnávají ženy a my chceme, aby na Štědrý den byly doma se svými rodinami.” Co když ty ženy nechtějí trávit Štědrý den s rodinou? Co ty, které žádnou rodinu nemají? Co ty, jejichž plat sotva postačí na pokrytí základních potřeb, a rády by si přilepšily nějakou tou “kačkou navíc?” Takto daleko, zjevně, myšlení odborářů nesahá. Oni prostě chtějí sedět doma a basta! Ostatní musí sedět také.
Asi nepřekvapí, že podobné tendence – tedy direktivně rozhodovat o tom, co mají, nemají, musí či nemusí dělat soukromé firmy – můžeme vidět například u ČSSD a KSČM. Tyto dvě strany se již pokoušely zakázat noční prodej.
Byl bych rád, kdyby nejen politici, ale i odboráři a další jim podobní pochopili jednu věc: trh, a tedy i obchod či nákupní centrum, stojí primárně na dvou věcech: nabídce a poptávce. Když nebude zákazník chtít nakupovat, obchodník/majitel prostě nebude mít důvod otevírat. Když prodavačka či pokladní nechce sedět v práci, nikdo ji nenutí – může sedět doma, pokud má dostatek peněz. Jakýkoli zásah do těchto přirozených tržních principů je nepřípustným omezením svobody podnikání.
Zběsilé utrácení koncem roku. Úřady nechtějí o přidělené peníze přijít
Jedna z mnoha transparentních ukázek faktu, že státní instituce, sponzorované z našich daní, doslova vyhazují peníze z oken. “Běžnou praxí se koncem roku staly nákupy, jimiž se úřady snaží vyčerpat finanční prostředky. Zabránit těmto last minute nákupům by se dalo tehdy, pokud by úřady mohly zbylé peníze běžně převádět do dalšího roku a vytvářet si rezervy.”
Aktuální stav tak, nutno říci že oprávněně, nahrává všem, jež jsou přesvědčeni, že prakticky ve všech sektorech, ve kterých nyní figurují státní instituce, úřady a firmy, by lépe fungoval soukromník. Rozdíl je evidentní: státní instituce dostane nějaké finanční prostředky, a když je do konce roku neutratí, dostane jich příště méně. Proto raději případné zbývající finance vyhodí za něco, co nepotřebuje – třeba za 3000 počítačů v hodnotě 40 milionů korun, jak to udělalo Generální finanční ředitelství. Mimochodem: ví někdo, k čemu slouží tato “firma,” kde minimálně tři tisíce lidí sedí u počítačů?
Proti tomu soukromník neutratí to, co sám nevydělal – tj. jeho výdaje jsou, na rozdíl od státních firem, řízeny a regulovány tím, zda je či není o jeho služby či produkty zájem. Pokud je úspěšný a na konci roku má přebytek financí, může s nimi naložit různě, ale patrně je nevyhodí za něco, co prokazatelně nepotřebuje. I kdyby to udělal, je to jeho věc, neboť by takto utratil peníze získané svou prací, nikoli z ministerstva, tedy z našich kapes. Je tak pravděpodobné, že s nimi bude nakládat uvážlivěji, opatrněji, šetrněji… …prostě jako “dobrý hospodář.”
Ženíšek (TOP 09): „Ne“ Evropě, „Ano“ Rusku?
Bububu, děti! Když budete zlobit, přijde si pro vás čert. Když budete hodné, možná vám něco přinese Mikuláš. A bububu, rodiče! Když neodvedeme z vašich daní devadesát miliard do Brusele, přijde si pro vás Sovětský svaz, zase nám bude v rámci RVHP nařizovat, kolik cukrové řepy a vína máme pěstovat a – což bude nejhorší – příkazy, nařízení a zákazy z Brusele skončí, a vy nebudete vědět, co máte dělat, ani co dělat nesmíte!
Zhruba v tomto duchu a intelektuální rovině se nese článek místopředsedy TOP 09 Marka Ženíška. Ten je, zjevně, nepříliš zdařilým manipulátorem. Přesvědčuje občany, že půjčka 90 miliard je vlastně pro naší republiku výhodná, protože na dotacích z EU dostaneme daleko více. Záměrně se neptá: proč jednou rukou peníze dáváme a druhou bereme? Vůbec se pak nepouští do úvahy, zda toto jednání dává alespoň elementární smysl.
Oč je pan místopředseda horší manipulátor, o to více hystericky prezentuje celou situaci. V jeho slovníku nechybí obraty jako “hospodářská katastrofa,” či “dramatický pokles životní úrovně.” Už chybí opravdu jen ten čert, peklo a vaření v kotlích!
Úplně nejlepší argument si ale Ženíšek nechal na konec, kde sám sobě odpovídá na otázku, co by se stalo, kdyby se Česká republika, podobně jako Velká Británie, k tomuto vyhazování peněz nepřipojila. Z jeho slov mi jde mráz po zádech: “Historicky jsme vždy byli součástí nějakého většího celku a je naivní si myslet, že tomu bude v budoucnu jinak.” Ano, možná je naivní si myslet, že by naši politici někdy přestali lézt do něčí prdele. Už jsme byli ve východní prdeli, teď jsme v západní, na jihu už jsme před sto lety byli také, byť ne dobrovolně, takže po další revoluci se můžeme vydat na sever. Představa, že bychom tady někdy žili v suverénní a samostatné zemi, podobně jako Švýcaři, je s dnešním politickým ansámblem a stavem společnosti opravdu naivní.
Každopádně nemohu se zbavit pocitu, že tak moc, jak podkuřují Bruselu dnešní politici, soudruzi z dob budování socialismu Kremlu nikdy nepodkuřovali.
0 komentářů