Děti z minority budou mít přednost ve školkách*Nesouhlasit s Dobešem znamená výpověď – jako za socialismu*Vyčetl Kalousek ekonomický růst ze dna sklenice?*Nekuřáci jsou pro společnost mnohem větším zlem, než kuřáci.
Romské děti budou mít přednost ve školce? To snad ne, bouří se rodiče
K čemu vlastně slouží mateřské školky? Je to příprava na základní školu, nebo “dočasná úschovna dětí” na dobu, během které jejich rodiče pracují? Pravděpodobně jedno i druhé. Pokud žena po třech letech skončí mateřskou “dovolenou,” stojí před otázkou, jak se opětovně zařadit do pracovního procesu. Dítě je přitom v tomto směru poměrně omezující překážkou. Nechat doma tříletého caparta nelze, neboť v případě, že by něco provedl, či by se mu něco stalo, by jeho maminka vyfasovala trest za zanedbání péče. Babičky také nepomohou, neb obvykle ve věku, kdy jejich dcery rodí, mívají ještě do důchodu daleko. Právě proto existují školky, které mimochodem za socialismu fungovaly, společně s dnes již neexistujícími jeslemi, na výbornou (jestli komunistům něco opravdu šlo, byla to podpora rodin s dětmi).
Postsocialistické vlády se etablovaly jako asociální, takže bez ohledu na demografický vývoj rušily a spojovaly všechny instituce, smyslem jejichž existence byla péče a vzdělávání o nejmladší generaci. Nakonec jsme dospěli do stavu, kdy jsou školky takřka luxusní zboží, čemuž odpovídá také cena, za kterou jsou ochotné přijmout dítě. Podotýkám, že za socialismu byly školky zdarma a pro všechny.
Ale budiž – přijměme, že díky sérii chybných rozhodnutí, zcela nerespektujících realitu, máme prostě nedostatek školek. Z hlediska trhu by tak bylo logické, že o umístění dítěte do takového zařízení bude rozhodovat nabídka školek a poptávka rodičů, respektive z těchto křivek vzešlá cena. To bychom ale nesměli žít v Česku, kde se politici bojí volného trhu a tím také svobodného rozhodování víc, než čert kříže. O tom, zda tedy bude či nebude dítě přijato do školky, nebude rozhodovat ani školka, ani rodiče, ale hloupost, omezenost, neschopnost, neřku-li debilita daného dítěte. Ne, nedělám si legraci: “Zavedení povinné předškolní docházky by mělo být nařízeno u dětí, u nichž by se předpokládalo, že by měly problém v docházce na základní školu.” Asi nemusím nějak podrobněji rozebírat, z jaké skupiny by se tyto “problémové děti” nejčastěji etablovaly. Stejně tak není nutné zdůrazňovat, jaké nadšení tento nápad budí u rodičů, kteří se o své děti starají, věnují jim čas, díky čemuž budou mít jejich potomci menší případně žádné “problémy s docházkou na základní školu.”
To ale není vše! “Výhody by sociálně slabí a nepřizpůsobiví občané měli také finanční – byli by totiž osvobozeni od školkovného a poplatků za jídlo. Měsíc ve školce přitom běžného platícího rodiče stojí až 1 500 korun, a pokud se jeho dítě nedostane do školky státní, soukromé školky mohou vyjít až na 25 tisíc korun.” Zatímco jedni tedy budou za školku pěkně platit, ti druzí – kteří neumí, nechtějí a/nebo nemají zájem své dítě dostatečně připravit na základní školu – budou mít tuto službu zadarmo. Tedy, ehm, zadarmo… …zaplatí jim ji pracující rodiče dětí z té první skupiny.
Mám pocit, že to tato vláda se začleňováním menšin, problémových a nepřizpůsobivých už opravdu přehání….
Dobeš: Úroky za školné by měl platit stát
Ministr školství Dobeš na mne působí dojmem zjevení z jiné planety. Podobně jsem vnímal snad jen Vladimíra Špidlu. Dobeš nyní přišel s dalším “skvělým nápadem”: “Úroky z půjček na školné by během studia mohl platit za vysokoškoláky stát.” Nějak mi uchází ta logika, se kterou pan ministr dospěl k této myšlence.
Přejde-li školství na tržní systém, kdy studenti budou za své vzdělání platit, je tím vlastně řečeno, že vzdělání je komoditou, která přinese prospěch tomu, kdo ho získá. Svým způsobem se dá s touto myšlenkou do jisté míry a v některých oborech souhlasit. Například takovému právníkovi se jeho školné obvykle vrátí ve formě nadprůměrného platu.
Pokud bychom chtěli školné rozporovat, pak můžeme použít argument, že právník, který vystudoval za “státní peníze,” je státu vrátí ve formě vyšších daní, jež ze svého platu nedobrovolně odvede. O tom ale nyní nedebatujeme.
Nesporným kladem placeného školství bude fakt, že se eliminuje část “věčných studentů,” jež se nyní v hojném počtu vyskytují (ano, “vyskytují” – nestudují) na vysokých školách jen proto, že “ještě nechtějí pracovat.” Při zpoplatnění by “věčné studium” nebylo tak lukrativní a dá se předpokládat, že by se tito studenti raději zařadili do pracovního procesu, než aby platili za “klídek a pohodu ve škole.”
Pokud tedy otočíme stávající systém, kdy studentům platí jejich studia stát, udělejme opravdu reformu od základu! Nemíchejme už stát do tohoto procesu, a to ani formou placení úroků. Udělejme ale ještě jednu věc: přestaňme vybírat ty peníze, jež nyní pracující odvádějí na daních, a které jdou právě do resortu školství. Pokud se neučiní tento krok, nebude školné ničím jiným, než dalším nesmyslným kočkopsem, jakým jsou poplatky ve zdravotnictví. Prostě nemůžeme za jednu věc platit dvakrát – jednou státu a podruhé škole či nemocnici! Pak nechť si občané platí školné buď z financí, které díky snížení daní ušetří, nebo z půjček, které splatí pěkně i s úrokem.
Úřednice, která kritizovala nadržování sociálně vyloučeným, skončila
Fanatismus, vzepřela se úřednice Dobešovi. Na školství skončila
Následující zpráva mě přesvědčila o tom, že jsme se po více než dvaceti letech obloukem vrátili před rok 1989. Kdo si dovolil v socialismu kritizovat režim, skončil ve vězení. V epším případě umýval výlohy, topil v kotelně, případně se jeho děti a další příbuzní nedostali na školu. Během “Sametové revoluce” jsme doufali, že právě tohle bude jedna z věcí, která se změní. Nestalo se.
Úřednice ministerstva školství Marta Teplá z úseku speciálního vzdělávání kritizovala strategii vzdělávání dětí z tzv. vyloučených lokalit. Označila ji za nemravnost a fanatismus. Kritika byla zaměřená především na myšlenku postupného “rozpouštění” zvláštních škol. Jinými slovy se postavila proti tomu, aby děti, které často neumí ani pořádně česky, a u kterých je leckdy otázkou, zda jsou vůbec vzdělatelné, chodily do “normálních škol.”
V tomto směru mám, myslím si, co říci. V době, kdy jsem studoval, neexistovala víceletá gymnázia. Musel jsem tedy celých osm let sedět v lavicích základní školy a vzdělávat se tempem, které bylo nastaveno tak, aby ho stíhaly i děti, které se v dalším životě věnovaly manuální práci. Ne, nemám nic proti manuálně pracujícím – vím, že bych se bez nich neobešel a k mnoha “fachmanům” vzhlížím s úctou, respektem a obdivem. Byl jsem, jsem, a budu přesvědčen o tom, že jejich nároky na vzdělání a jeho tempo jsou prostě nižší, než byly tehdy mé.
Proto mě velmi potěšilo, když generace po nás už měly možnost volby: děti, jež “měly na víc,” tak mohly studovat v instituci, která jim dala prostor. Například na vysokou školu pak byly lépe připravené, neboť byly zvyklé se více učit, ale také samostatně myslet a vyhledávat si informace. To po dětech na běžné základní škole nikdo nechtěl.
V poslední době se ale začínají ozývat hlasy, že by se víceletá gymnázia měla zrušit, protože není dobré vyčleňovat a dělit děti na ty “chytré” a “méně chytré.” Jinými slovy: není vhodné ani žádoucí, aby někdo vybočoval z řady. Raději zašlapat včas, než nás přeroste….
Tím bychom se dostali do stavu, v jakém se ocitlo školství v USA, kde se tempo výuky nastavovalo podle slabších žáků (typicky afroamerických dětí). Výsledkem je to, že základní škola ve Spojených státech dá dítěti jen naprosté minimum, které je – v případě těch chytřejších – nutné dále rozšiřovat. Jinými slovy: z takových škol prostě lezou blbé děti.
Toho samého dosáhneme, pokud zrušíme zvláštní školy a jejich žáky zařadíme mezi “normální” děti. Jsou dvě možnosti: buď děti ze zvláštní školy nebudou stíhat výuku, budou se díky tomu nudit, budou demotivované a budou vyrušovat ostatní, nebo bude nezbytné přizpůsobit výuku těm “slabším,” zatímco ti ostatní se budou muset přizpůsobit.
Falešná hra na začleňování chytrých mezi průměrné a průměrných mezi hloupé má jediný smysl: zašlapat všechny do jedné řady a nedat nikomu šanci vyniknout. Šedý průměr je pro politiky a vládu tím nejlepším, co může být – tak vzniká ideální volič ODS či ČSSD.
Vraťme se ale k paní Teplé,. která kromě výše uvedeného protestovala proti tomu, “aby děti ze sociálně vyloučených lokalit dostávaly přídavky na jídlo, jízdné či mimoškolní aktivity.” iDnes pak uvádí i konkrétní případ: “Obyvatelé lokality Zelené údolí, kde žijí hlavně Romové, mohou za 250 korun čtvrt roku jezdit z domova do centra (plné čtvrtletní jízdné je 1 130 Kč). Lístek platí jen na jedné lince a mezi přesně danými zastávkami. Dopravní podnik tím chce pomoci hlavně školákům, jízdenky nicméně jsou přenosné a ostatní cestující, kteří musejí platit plné jízdné, to pobouřilo…” Není to náhodou diskriminace? Aha, není – diskriminace by to byla jedině tehdy, kdyby se slevou jezdily bílé děti. Když mají na slevu nárok cikáňata, je to integrace.
Jak to s kritičkou nakonec dopadlo? Stejně, jako za socialismu – na ministerstvu skončila. Podle oficiálního stanoviska na vlastní žádost. Kdo ale někdy pracoval, ten si umí představit, jak taková “vlastní žádost” může vypadat. Uvidíme, zda paní Teplá skončí za své názory v kotelně, nebo u výlohy. Musí přeci pochopit, že vybočovat v této zemi z řady, znamená být do té země zadupán!
Další ukázka českého Absurdistánu: Kalouskův rozpočet
Pavel Přeučil, pokud již není v důchodu, se také může těšit na nějakou teplou kotelničku. Dovolil si totiž poukázat na jistý nesoulad mezi rozpočtem na příští rok a ekonomickou realitou. I já jsem v Týdnovinách opakovaně zdůrazňoval, že ministr financí Kalousek již má za sebou jeden rozpočet s rekordním schodkem, ke kterému došlo proto, že při jeho sestavování vycházel ze zcela nerealistických čísel, které vycucal buď z prstu, nebo našel na dně nějaké sklenice.
Kalousek je ale nepoučitelný, nicméně jednou je oficiálně nejlepším ministrem financí široko daleko, tak si přeci nenechá mluvit do své práce nějakými odborníky! Postavil tedy rozpočet na předpovědi, že ekonomika v příštím roce poroste o 2,5 %. Experti přitom mluví o maximálně 1% růstu, což Kalousek ví, uznává, ale v rozpočtu to nezohledňuje. Proč? Jednoduše proto, že by mu s největší pravděpodobností vyšel rekordní schodek, což si nemůže dovolit, neboť tuto zemi přeci zadlužuje ČSSD, kdežto on je členem vlády “rozpočtové odpovědnosti.”
Myslím, že pan Přeučil to vystihl docela pěkně slovy: “Člověk ho chtě nechtě musí chápat. Aby chudák nevypadal jako úplný blbec, který už poněkolikáté postavil přes veškerá varování předních ekonomických expertů naprosto nereálný státní rozpočet, bude trvat jako paličaté děcko na svém. Občas si i dupne nožkou, udělá na všechny bububu a pohrozí Řeckem. “
Kouření v restauracích by zákázalo 70 procent Čechů
Ať kuřáci zmizí z hospod, žádají i Češi, kteří si cigaretu neodpustí
Socialismus se na občanech této republiky skutečně nepěkně podepsal. Díky totalitě a absolutní moci státu si mnozí zvykli, že “takhle to má fungovat,” a neumí si představit, natož dopustit, že by to někdy mohlo být jinak. Ostatně stačí se podívat na volby: kolik voličů volí strany, jež “se postarají o občana a jeho blaho, vyšší platy, lepší důchody, …” a kolik vhazuje do urny hlasovací lístek strany, která jim nabízí svobodu a odpovědnost za jejich život? Poměr zatím vždy vyšel přibližně 99:1.
Exemplárním příkladem je nedávný průzkum společnosti Median, podle kterého by bezmála 70 % Čechů souhlasilo se zákazem kouření v restauracích. Ten zákaz by samozřejmě musel vydat a vymáhat jejich hodný strýček Stát.
Co na celé věci nechápu, je “logika” těchto lidí. Někdo je majitelem restaurace, platí nájem, či si koupil objekt, hradí provozní náklady, vložil do podnikání nějaké prostředky a riskuje, že třeba za rok zkrachuje. Je to prostě “jeho byznys,” tak proč by do něj měl mluvit stát?
Pokud je skutečně takový zájem o nekuřácké restaurace, jak je možné, že jsou naši podnikatelé tak neuvěřitelně hloupí, že na poptávku nereagují, případně reagují v jen velmi malém počtu? Nebude to náhodou tím, že něco jiného říkají lidé v průzkumu, ale v reále jsou kuřáci pro provozovatele restauračních zařízení důležitou klientelou? Spíše to vypadá, že průzum vznikl na objednávku, aby stát konečně mohl něco zakázat s argumentem Miloše Jakeše: “Ne “My si to přejeme,” ale lid to žádá!”
Nechápu ještě jednu věc: nekuřák vleze do kuřácké hospody, a pak si stěžuje, že je tam zakouřeno. Dle zákona se přitom už na dveřích dozví, že v podniku se kouří. To je ale překvapení!
Představa fanatického nekuřáka je ta, že po zákazu kouření by buď kuřáci chodili ven, abstinovali, nebo nechodili do hospody vůbec, pokud se bez cigaretky k pivu neobejdou. Když ale nekuřákovi nabídnete, že může sedět venku on, případně že do té zakouřené hospody nemusí chodit vůbec, hned bude oheň na střeše – vždyť co mu má někdo zakazovat či přikazovat? Navíc: venku je přeci zima a on nebude kvůli někomu mrznout. Ale zakazovat kuřákům, to by se mu líbilo!
Nemohu si pomoci, ale pokud například nemám rád prostitutky a prostituci, nelezu do bordelu. Když už tam dobrovolně vstoupím, nebudu si stěžovat, že jsou tam štětky, natož abych požadoval jejich zákaz v tomto typu podniků.
Nekuřáci jsou ale pro společnost mnohem větším zlem, než kuřáci. Nejen, že obvykle umírají později a spotřebují tedy více peněz z vratkého důchodového systému, odvádějí méně peněz státu na daních, čímž prohlubují finanční deficit, ale ještě mají fanatické tendence přikazovat soukromému podnikateli, na jakou klientelu má cílit, bez ohledu na to, zda následně zkrachuje. Nemluvě o tom, že chtějí zakazovat užívání státem oficiálně povolené a podporované látky. Co nám zakážou jako další? Čepovat v hospodách pivo?
Ne, nejsem bezohledný kuřák – na zastávkách MHD jsem nekouřil roky předtím, než to zakázali. Jednoduše proto, že mi připadalo neslušné obtěžovat lidi na zastávce, ke které jaksi cigaretový dým – na rozdíl od restaurací – nepatří. Stejně tak si ani dnes v restauraci nesednu poblíž rodiny s dítětem, aby capart, který nemá možnost volby, nemusel dýchat mé exhalace (byť si pokaždé pomyslím, jací jsou ti rodiče blbci, když vezmou dítě do kuřáckého prostředí). Dokonce ani nejsem rád, když mí nekuřáčtí přátelé a známí musí vdechovat mnou vydechovaný kouř, ale nenutím je, aby se se mnou scházeli. Když už se se mnou sejdou, počítají a akceptují, že jsem dobrovolně závislý. Především pak nelezu do nekuřáckých podniků, a když už do takového vstoupím, nevymýšlím, zda by tento typ restaurací neměl stát zakázat, protože mně nevyhovuje.
Na snahách zakázat kouření mi vadí pouze to, že jedna skupina chce druhé skupině něco zakazovat, bez ohledu na cokoli. Přátelé, už asi 22 let snad nežijeme v totalitě! Proč místo pindání a snahy zakazovat neotevřete nekuřáckou restauraci pro vám spřízněné duše? Brání vám v tom někdo nebo něco?
0 komentářů