Uplácení je špatné, pokud z něj stát nedostane daň*Měli jsme se lépe za socialismu, nebo dnes?*Lež policejního prezidenta o tom, zda se vyplatí Passaty*Řebíček utajil stamilióny, hrozí mu směšná pokuta*České podnikatelské prostředí: prodávám šmejd, když na to někdo ukáže, budu ho žalovat.
Konec uplácení lékařů, od dubna si ženy za porodníka připlatí legálně
Myslím, že iDnesu se podařilo v titulku shrnout jeden ze základních principů, na kterých funguje tento stát. Zatímco uplácení lékařů bylo opovrženíhodné, když úplně ty samé peníze projdou účetnictvím a stát z nich dostane daň, je vše v nejlepším pořádku.
Nejinak je tomu na trhu drog: ty, ze kterých závislí přispívají do státní kasy, jsou tolerovány (byť se stát na oko tváří, že proti nim bojuje – například dalším zvyšováním daňové zátěže), uživatelé a zejména distributoři takzvaných “nelegálních drog” jsou tvrdě postihováni, ba dokonce zavíráni do vězení. Proč? Nevěřte tomu, že tak stát činí proto, že jsou tyto drogy škodlivé a nebezpečné. Stačí se podívat na čísla úmrtnosti v souvislosti s alkoholem, cigaretami a tvrdými drogami, abychom pochopili, že o nějaké snaze “pomáhat a chránit” toto ani zdaleka není.
Věřím tomu, a krok ministra Hegra mi můj názor jen potvrdil, že kdyby stát dokázal zdanit tvrdé drogy, velice brzy bychom si je mohli legálně kupovat třeba v Lidlu.
Rozčilovat se nad tím, že ministerstvo zdravotnictví legalizovalo úplatky, je stejné, jako se čertit nad prodejem alkoholu a cigaret. Když to sype a stát si na tom namastí kapsu, jeho podpora je jistá.
Ještě mě napadá jedna myšlenka: když teď lékaři budou mít možnost přivýdělku tímto způsobem, proč by jim měl Heger z našich daní zvyšovat platy?
Occupy Olomouc
Kromě toho, že autor vcelku trefně glosuje naše levicové politiky (“Bohuslav Sobotka vášnivě kritizoval “hamižnost” finančního sektoru a skromně zapomněl, že si z nakradených poslaneckých náhrad koupil byt za sedm mega. Lubomír Zaorálek neustále používal frázi “ti bohatí”, aniž by přiznal, že díky svému vysoce nadstandardnímu příjmu k nim také patří.”), přináší také zajímavé statistiky ČSÚ a MPSV. Je jasné, že na základě uvedených čísel jen málokdo může pochybovat o tom, zda jsme se (z materiálního hlediska) měli lépe za socialismu, nebo dnes.
Policejní Passaty – skutečná cena jejich provozu
“Dle údajů policejního prezidenta vydělaly passaty za cca 2,5 roku provozu 70 mil Kč.” Skoro by to snad i člověka přivedlo k myšlence, že policejní VW Passaty se nejen zaplatily, ale jsou vlastně mimořádně výdělečné…. Jen více takových Passatů!
Nezapomínejme ale, že informace pochází od policajta, a jako taková je tudíž buď lživá, nebo neúplná. D-Fens nelenil a udělal skutečný rozpočet na provoz šestnácti buzeračních vozidel. Hned v úvodu podotýká: “Policie samozřejmě počítá pouze výnosy, a jako jediný náklad vidí pořizovací náklady. Těmi to ale jen začíná.” Následně vyjmenovává položku po položce: pneumatiky, servis, palivo, … …platy policistů. A dochází k závěru, že konečný výsledek zúčtování s Passaty činí bezmála mínus 10,5 milionu.
Jestli se to vyplatí, nebo ne, policejního prezidenta nezajímá, a ani zajímat nemusí. Policie není komerční firma, jejímž cílem je maximalizovat zisk, nýbrž uskupení, jehož cílem je, aby si občané nedělali, cokoli je napadne. A i za ty prachy se to státu prostě vyplatí.
Řebíčkovi za zapření stamiliónů hrozí směšná pokuta
Co se stane, když se pustíte do soukromého podnikání a omylem a/nebo díky neznalosti neodvedete daň (přesnější by asi bylo nazývat to “výpalné za pobyt v této zemi) do posledního haléře? Došlápne si na vás finanční úřad a věřte, že to došlápnutí bude velmi tvrdé, možná až likvidační. Proč? Jednoduše proto, že jste se zařadili do kategorie občanů, kteří se o své jistoty a prosperitu chtějí postarat sami, což socanské vlády vidí velmi nerady.
Teď si to porovnejte s Alešem Řebíčkem – člověkem, který se proslavil jako ministr dopravy, úspěšně přihrávající státní zakázky (tedy zakázky placené z našich kapes) firmě, kterou vlastnil. V majetkových přiznáních uvedl příjem z prodeje Viamontu někde kolem 300 milionů, což není špatné. Jak ale nyní vyplavalo na povrch, skutečně za prodej dostal více než dvakrát tolik – tedy 700 milionů. Předpokládám, že důvodem, proč neuvedl v majetkovém přiznání tuto částku, byla (úspěšná) snaha zaplatit méně na daních – tedy “odrbat stát,” přestože byl v tu chvíli jeho zástupcem.
Čekali byste, že pan Řebíček půjde za takové jednání před soud a následně do vězení? Ano, takový postup by možná platil pro mne a pro vás, ale nikoli pro mafiána napojeného na ODS. Co tedy Řebíčkovi hrozí? Skoro se to až bojím napsat, protože je to částka, která ho pravděpodobně přivede na pokraj existenční krize…. Nuže: hrozí mu pokuta ve výši maximálně 50 tisíc korun! Jak to nazvat jinak, než výsměchem a plivnutím do tváře všem slušným lidem?
Eurovia se pře s ŘSD o zvlnění D47, chce žalovat i ministerstvo
To je, panečku, správný podnikatelský přístup k zákazníkovi! Firmě ODS-DSO spadl díky šlendrijánu a nebetyčnému amatérismu (zejména projektant byl pravděpodobně mentálně retardovaný) před třemi lety do kolejiště most. Následně do tohoto mostu narazil vlak a výsledek znáte: 8 mrtvých a několik desítek zraněných. Celkem logicky bych čekal, že taková firma už nedostane od státu, kraje, či města zakázku ani na výstavbu kašny na náměstí. Jenže prsty ODS-DSO byly a jsou dlouhé a přinejmenším v Moravskoslezském kraji sahají opravdu vysoko, takže kšeftíky se dál jen hrnou. Ostatně zkuste si tipnout, kdo bude opravovat Svinovské mosty v Ostravě….
Firma se následně přejmenovala na Eurovii – patrně proto, že z původního názvu celkem jasně vyplývalo, která politická strana jí přihrává nejlepší zakázky. Stavěla tedy dálnici D1 do Ostravy. Ani zde se ale nepředvedla v o moc lepším světle, než ve Studénce. Most sice zatím žádný nespadl, nicméně podle zpráv jsou mnohé ve velmi špatném stavu. Můžeme být rádi, že ODS-DSO/Eurovia neexistovala v době Karla IV. – dnes by turisté neměli proč jezdit do Prahy, protože by dávno neexistovaly žádné památky.
Ale budiž – Eurovia odvedla svou typicky fušerskou práci, do podloží dálnice zahrabala bordel, včetně větví ze stromů, díky čemuž se komunikace následně zvlnila. Čekal bych, že se zástupci firmy omluví a se svěšenou hlavou a studem veškeré fušeřiny opraví. Jenže tady jsme v Česku a zdejší podnikatelské prostředí není ani náhodou o slušném vztahu k zákazníkovi, ale o drzosti, aroganci a ostrých loktech. Ostatně výše zmiňovaný úspěšný “podnikatel” Aleš Řebíček je jasným důkazem tohoto mého tvrzení.
Ředitel firmy Eurovia Martin Borovka, místo aby vyhodil odpovědné zaměstnance a nařídil okamžitou opravu na vlastní náklady, obviňuje ředitele ŘSD a ministra dopravy z poškození dobrého jména. To je takový místní zvyk: pokud jste nespokojeni s prací nějaké firmy, a upozorníte na to, poškozujete její dobré jméno. Je úplně jedno, že firma Eurovia nikdy žádné dobré jméno neměla – tedy minimálně ne u těch, jež si pamatují, pod jakou značkou působila dříve a co zavinila – a tudíž není možné ho poškodit.
Na jedné straně jsou sice fakta, jako že v některých směrech byla při výstavbě až pětinásobně překročená norma, na straně druhé si ředitel Eurovie představuje, že by se o tom mělo mlčet. V nejhorším případě by mohla špatně postavenou dálnici vyřešit správně naditá obálka a značky, omezující rychlost. Alespoň by policejní VW Passaty měly kde lovit.
A co heslo “Náš zákazník, náš pán”? Ale jděte! To tady platilo naposledy za Masaryka.
Rybí prsty s mizivým obsahem masa se stahují z prodeje
Státní veterinární správa (SVS) nařídila stáhnout z prodeje některé druhy rybích prstů, protože obsahují málo masa. … …”Například ve výrobku Spar jsme nalezli pouhých 14 procent rybího masa, deklarováno bylo 22 procent, což je samo o sobě velmi málo,” řekl televizi Václav Beneš ze sdružení dTest.
Přiznám se, že tato zpráva poněkud narušuje mé vnímání trhu, jako prostoru, kde firmy bojují o zákazníky nejlepším poměrem kvalita/cena. Z informace tak například vyplývá, že obchodní řetězec Spar podal na obalu zboží zákazníkovi nesprávné, nebo dokonce lživé informace. Zákazník přitom nemá šanci, jak ověřit, zda deklarované množství suroviny odpovídá tomu, co najde uvnitř. Ač jsem odpůrcem silného státu, při pohledu ze kterékoli strany mi vychází, že zrovna tady jeho mechanismy potřebujeme. Přinejmenším proto, aby stanovil tresty za podobné podvodné jednání, kontroloval a následně opravdu trestal.
Teoreticky by sice kvalitu mohla prověřovat i nezávislá společnost, jenže kdo by ji platil? A hlavně: kdo by zajišťoval a kontroloval její nezávislost? Stačí si v televizi pustit jeden reklamní blok a “výsledků nezávislých testů” tam určitě zahlédnete hned několik. Problém je v tom, že ve většině případů ty testy zaplatila firma, jejíž výrobek vyhrál.
Asi těžko si můžeme představit, že by zákazník koupil balení rybích prstů, odnesl je do nějaké laboratoře a zaplatil jejich rozbor, jehož výsledky by následně (opět za své peníze) publikoval. Bez státní kontroly by tedy těžko fungovaly mechanismy, které odhalí podvody a upozorní zákazníky, že s tím či oním produktem je problém, a že se ho výrobce a prodejce snaží ojebat.
Přiznám se, že jsem sám z této své úvahy poněkud zmatený. Chtěl bych stát, který by byl víceméně jen formálním a dobrovolným institutem. Ale nevím, jak bez státu vyřešit třeba výše zmíněnou problematiku. Liberálové a libertariáni, napadá vás něco?
0 komentářů