Se zavedením školného musí přijít i snížení daní*Poslanec TOP 09 chce snížit korupci zvýšením platů politikům*Schodek rozpočtu bude vyšší – to je ale překvapení!*Jak bude pokračovat snaha o zakázání Svobodných?*Stát chce mít zásadní roli v životech občanů bez ohledu na jejich přání a potřeby.
Zavedení školného musí provázet snížení daní
Studenti budou dříve či později platit školné na státních školách – o tom není pochyb. Zda je to správné či nikoli, je samozřejmě otázkou. Na jedné straně možná přijdeme o schopného vědce či lékaře, protože dotyčný nebude mít na studia a nesplní podmínky stipendií. Na straně druhé studenti budou mít motivaci k tomu, aby dokončili studium v nejkratším možném čase, u dětí z nízkopříjmových a středních vrstev snad pak i odpadne “věčné studování,” jehož cílem je snaha o co největší oddálení nástupu do pracovního procesu. Možná také poklesne množství vrácených lahví od alkoholu v obchodech poblíž vysokoškolských kolejí.
Jenže vraťme se k jádru pudla: kdo dnes platí studentům jejich studia? Je to stát? Ale kde že! Politici se sice tváří, jako kdyby studující platili ze svých kapes a na svůj úkor, ale realita je mnohem prostší: státní školy platí každý pracující občan, odvádějící daně. Bez ohledu na to, zda sám vystudoval na státní škole (nebo jestli vůbec vystudoval), nebo jestli na ní studovaly/studují/budou studovat jeho děti.
Teď je tu zásadní otázka: co se stane s penězi, které dosud šly do školství, poté, co si studenti začnou platit školné sami (resp. prostřednictvím svých rodičů)? Vžijme se do situace rodiče, který na daních odvede nějakou částku, z níž je třeba 200 Kč přiděleno na provoz vysokých škol. Najednou takový rodič bude platit 200 Kč státu a 1 000 Kč přímo škole. Dává to logiku? Z pohledu současných vládních stran asi ano: zavedly se “regulační poplatky” ve zdravotnictví, občan za lékařskou péči platí více, ale zdravotní daň (tzv. “pojištění”) se mu nesnížilo. Podle stejné logiky se nesníží ani daňová zátěž v případě, kdy se zavede školné. Peníze, které se získají navíc, buď půjdou do školství, což si osobně nemyslím, nebo je vláda přesměruje jinam.
Naprosto souhlasím s vizí školného tak, jak ji nabízejí Svobodní: “Svobodní prosazují, aby služby vysokých škol platili přímo jejich uživatelé, místo daňových poplatníků. Není však možné 20-30 miliard ročně ušetřit a nepromítnout to do výše daní.” Předseda strany Petr Mach pak k uvedenému tématu dodal: “Dlouhodobě prosazujeme zrušení Daně z příjmu fyzických osob, které studentům a jejich rodinám vykompenzuje zavedení školného.”
Připadá i vám logičtější systém, kde o tom, co si pořídí za své peníze, rozhoduje ten, kdo je vydělal, namísto všemohoucího “státu” zastoupeného zkorumpovanými a neschopnými politiky v čele s Miroslavem Kalouskem? Mně by se líbilo, kdyby mi politici řekli: “Občane, tady máš svoje daně. Chceš armádě koupit Pandury? Pošli na tento účet s tímto variabilním symbolem stovku. Chceš, aby Tvé dítě studovalo na státní škole? Ulož si každý měsíc 350 Kč do nějakého spoření a za patnáct let mu to budeš moci dopřát!”
Jenže této opravdové osobní svobody se v naší zemi patrně nikdy nedočkáme. Proč? No především proto, že některé skupiny obyvatel, jejichž primárním příjmem jsou námi odvedené daně, by začaly velmi hlasitě křičet. Tak hlasitě, že by to bylo slyšet až do Brusele.
Jak zabít korupci? Zvýšit politikům platy. Recept TOPkaře Polčáka
Poslanec za TOP 09 Stanislav Polčák konečně přišel na to, jak vyřešit korupci. Stačí prý zvýšit platy politikům. Ty jsou totiž podle jeho názoru “podhodnocené.” V zemi, kde si průměrný občan vydělá asi 970 euro, připadá cca 4 000 eur pro politika, který vlastně ani nemusí chodit do práce (tedy určitě nemusí chodit na osm hodin každý den), má prázdniny a další nejrůznější výhody, panu Polčákovi málo? Uvědomuje si, že ten “malý plat” dostává z kapes těch, jež – na rozdíl od něj – opravdu pracují (míněno ve smyslu, že za sebou zanechávají nějaké výsledky)?
Autor opírá své tvrzení o to, že jako advokát by si vydělal více. Brání mu snad někdo v tom, aby namísto poslancování dělal advokáta? Nebo pan poslanec popřel svou potřebu o co nejlepší zajištění sebe a rodiny, aby mohl “pracovat pro lid?” Tomu asi nikdo nevěří.
Samozřejmě chápu, že je jednodušší vyfasovat více “od státu,” než si domlouvat provize s lobisty a následně hlídat, zda za to, že poslanec zvedl ruku “dle svého nejlepšího přesvědčení,” příslušná firma připsala na jeho účet slíbený obolus.
Poslanci Polčákovi a všem politikům, kteří se snaží tvrdit, že když dostanou více peněz, nenechají se korumpovat, jednoduše nevěřím. A vysvětlím vám proč, byť to bude poněkud delší cestou.
Mám možnost sledovat poměrně z blízka situaci v Řecku. Tamní krize má samozřejmě řadu příčin, sám jako hlavní vidím příliš štědrý systém, s ním spojené vysoké výdaje, které narazily na špatný výběr daní. Řekové jsou přitom doslova experti v tom, jak neplatit daně – například daň z nemovitosti se platí z dokončené stavby. Jednoduše část domu nechají nedokončenou, zbytek obývají a daně tedy neplatí. Manželka měla možnost mluvit se soukromým podnikatelem, který má celkem solidní obraty i zisky. Jeho snahou je přitom platit co nejmenší, nebo ideálně vůbec žádné daně. Tedy ne, že by třeba deset či dvacet procent příjmů nedanil – on se snaží nedanit skoro nic! Je to skoro jako určitý druh národního sportu.
Oklikou se dostávám k podstatě sdělení: mnoha lidem (a pro politiky to platí zvlášť) nestačí ukrást si deset tisíc, nebo sto tisíc. S jídlem roste chuť a ani plat v řádech milionů nezabrání v tom, aby politik přijal “lukrativní nabídku” lobisty. Proč si nepřivydělat ke dvěma milionům třeba další tři?
Velmi výstižně to vyjádřil otec mé tchyně: “Nikdo není neúplatný, pouze každý má jinak vysokou cenu, za kterou se dá koupit.”
Schodek rozpočtu bude vyšší, než s jakým počítala vláda
Po informaci, že ministr financí Miroslav Kalousek vůbec poprvé přiznal, že vláda nemusí dodržet schválený schodek státního rozpočtu ve výši 135 miliard, a že Vláda rozpočtové odpovědnosti si letos může připsat nejvyšší zářijový schodek státního rozpočtu v historii samostatného Česka, už jsem jen čekal, kdy se na televizní obrazovce zjeví Kalousek v párty čapce, nadšeně volajíc: “Překvapenííííí!”
Takto tedy vypadá vláda “koalice rozpočtové odpovědnosti”? Tak vypadá náš rozpočet, když zemi vedou strany, jež nás – na rozdíl od ČSSD – nezadluží? Zajímavé, ale představoval jsem si to trochu jinak.
Klidně se s vámi vsadím, že podobné “překvapení” nás čeká i příští rok. Kalousek sice hraje hluchého, absolutně ignoruje výtky, které k ním sestavenému rozpočtu mají ti, jež ekonomice – na rozdíl od něj – opravdu rozumí. Počítá s růstem domácí ekonomiky, který s největší pravděpodobností není dosažitelný. Díky tomu se za rok, nebo možná i dříve, budeme zase divit, že schodek je větší, než se počítalo. Kalousek se pak může bavit rozesíláním dalších složenek občanům.
Kde je problém? Podle České televize v tom, že “se vládě nedaří podle plánu vybírat daně z příjmu lidí ani firem.” Jak je to možné? Jednak proto, že ekonomika neroste tak, jak Kalousek před rokem spočítal. Kromě toho hraje velkou roli i skutečnost, že danit (zde už bychom měli spíše použít výraz “dojit”) občany a firmy lze jen do určité míry. Pak se začnou bránit legálními i nelegálními prostředky.
Jaké například bylo překvapení, když stát zavedl vyšší spotřební daň na naftu a Kalousek už si mnul ruce nad tím, kolik to přinese do státní kasy. Jako ekonomickému expertovi a nejlepšímu ministru financí v regionu mu ale uniklo, že poptávka je nepřímo úměrná ceně a že pokud je někde levněji, nakoupí každý rozumný člověk tam. Dopravní firmy, tedy největší odběratelé nafty a tím pádem i největší plátci spotřební daně, si nenechaly kálet na hlavu a začaly tankovat v zahraničí, kde jsou výrazně nižší ceny. Namísto vyššího výběru tak objem příjmů ze spotřební daně z nafty klesl. Že by ministerstvo financí zareagovalo tržně a daň snížilo? Nenechte se vysmát – to se spíše dočkáme restrikcí typu “kamiony, vjíždějící na území ČR, nesmí mít v nádrži naftu na více než deset kilometrů cesty.”
A podobné to jistě je i v dalších segmentech, z jejichž daní plynou peníze do státní kasy. Jak jsem řekl výše: občané se prostě nechají dojit jen do určité míry. Jakmile je tato míra překročena, začnou se bránit. Daně prostě nelze zvyšovat donekonečna, jak si patrně ministr Kalousek myslí.
Vláda schválila blbost a u soudu se ztrapní, říká šéf euroskeptiků
“O možnost dát svůj hlas stejné straně jako v minulých volbách mohou přijít ti, jimž je blízké pravicové pojetí politiky či nechuť k Evropské unii, a proto se klonili ke Straně svobodných občanů. Právě tato strana je mezi těmi, jimž ministerstvo vnitra navrhuje zrušení či pozastavení činnosti a vláda to na dnešním jednání schválila.”
Musím říci, že zpráva o snaze zrušit Svobodné mě velice nemile překvapila. Nevěřím už poměrně dlouho, že bychom žili ve svobodné zemi, kde každý může vyjadřovat svůj názor, byť by se tak mělo dít jen prostřednictvím voleb. Již několik let můžeme sledovat snahu politiků o to, aby občan neměl na výběr z těch subjektů, které jsou podle aktuálně vládnoucích politiků “nevhodné.” V oficiálním newspeaku se jim říká “extrémistické.” Vláda tak s voliči zachází jako s dětmi: “Chceš mrkev, nebo rajče?” “Já chci bonbóny!” “Ne, bonbóny si vybrat nemůžeš. Mrkev, nebo rajče?” “Tak teda mrkev.”
Přitom kdybychom měli opravdu svobodné volby, mohli by si občané zvolit třeba fašisty, bez ohledu na to, zda si politici myslí, že to není vhodný názorový proud.
Svobodné rozhodně nelze označit za extrémisty – naopak jde o vysloveně decentně působící stranu. Proti režimu se ale opakovaně proviňuje tím, že kritizuje nejen současný systém, ale především – a to považte, co to je za drzost – Svaz evropských socialistických republik! Umíte si představit, že by za socialismu někdo veřejně kritizoval SSSR?
Je jasné, že Svobodné nebylo možné zrušit za jejich názory, neboť oficiálně (ještě) není trestné nesouhlasit. Takže politici čekali, až se konečně dočkali: Svobodní udělali chybu a k výroční zprávě přiložili listiny, které nebyly úředně ověřené. Vláda po této skutečnosti skočila doslova jako slepice po flusu a prakticky hned podala návrh k Nejvyššímu správnímu soudu na pozastavení činnosti Svobodných. Strana sice následně chybu napravila, ale to už nikoho nezajímá. Přeci jen kolem Svobodných se shlukuje stále větší počet potenciálních voličů, kteří by chtěli od základu změnit centralizovaný stát, nastolit tržní principy, snížit vliv státu na občana, a ještě k tomu by mohli prosadit vystoupení z “Eurosajůzu.” A to všechno je přeci špatné, tomu je potřeba zabránit!
Napadá mě, jaký by mohl být další postup. Vycházím ze zkušeností s předchozím režimem, který se od toho stávajícího už zase tak moc neliší: v další fázi by mohli pozatýkat všechny voliče a příznivce Svobodných. Už se snad i těším, až si pro mne přijdou a stanu se politickým vězněm :).
Policie rozpustila shromáždění aktivistů na Šumavě nezákonně
Na červencové tahanice kolem kácení stromů údajně napadených kůrovcem si asi pamatujeme všichni. Aktivisté se tehdy přivazovali ke stromům, policisté proti nim používali násilí, aby je z oblasti těžby dřeva dostali pryč. Jeden z aktivistů podal správní žalobu proti nezákonnému rozpuštění shromáždění, a soud mu dal zapravdu.
“Soud v rozhodnutí konstatoval, že policie zasáhla protizákonně. Policisté pochybili zejména v tom, že se vůbec nezabývali otázkou oprávněnosti kácení, proti kterému blokáda směřovala. Nesprávně také vyhodnotili otázku, proti komu zasahovat.”
Je pěkné, že soud si zachoval nezávislost, protože je mi více než jasné, že na něj byly vyvíjeny tlaky. Přeci jen pokud stojí před soudem na jedné straně policie a na straně druhé občan, má policie nesrovnatelně vyšší šanci, že odejde jako vítěz.
Otázkou je, co nyní s uvedeným rozsudkem dělat dál. Čas už vrátit nejde, účastníci, proti kterým bylo násilně zakročeno, si na faktu, že jednání policie bylo nezákonné, prakticky nemají co vzít. Nějaká omluva či odškodnění v řádech tisícikorun už nikdy nevezme zpět fakt, že někdo, kdo by měl lidem pomáhat a chránit je, je v rozporu se zákonem fyzicky atakuje.
Znárodnění člověka
Root ze serveru DFENS se tentokrát pustil do kritiky daně na tzv. “zdraví škodlivé potraviny,” kterou zavedlo Dánsko a Maďarsko. Na jednu stranu to vypadá jako bohulibý úmysl: stát omezí zvýšením ceny dostupnost komodity, která pravděpodobně škodí zdraví, a očekává od toho nejen zdravější občany, ale také snížení nákladů na jejich léčbu. Jenže je tu několik zásadních “ale.” Tím prvním je fakt, že se omezila svoboda – a to, bez ohledu na to, zda je takový záměr kryt “dobrým úmyslem,” je prostě velmi špatné. Mělo by být na občanovi, zda si bude huntovat zdraví, nebo jestli si bude vybírat potraviny, které třeba nejsou tak škodlivé.
Druhým “ale” je skutečnost, že uvedené státy jasně ukázaly, jak zásadní roli chtějí mít v životech svých obyvatel stylem: “Víme lépe než vy, co je pro vás dobré, což jinými slovy znamená Myslíme si, že jste úplně blbí a tak jsme se rozhodli, že bude lépe, když o tom, co budete jíst, budeme rozhodovat my.”
Autor pak dochází k závěru: “stát takovým opatřením dává svým občanům najevo, že jejich těla a jejich životy nenáleží jim, ale že náleží státu,” a dodává: “Právě tento trend je skutečným nepřítelem naší civilizace, ty ostatní problémy jsou jen jeho důsledky.”
Smiřme se s tím, že stát chce mít zásadní roli v životech občanů bez ohledu na jejich přání a potřeby.
0 komentářů