Sociální systém je asociální sponzorství*Sociálně slabí jezdí pro dávky taxíkem*Vyženeme nezaměstnané zametat?*Zvýšení regulačních poplatků přinese pacientům prd*Minimální mzda v ČR: 8000 Kč. V Řecku 21 560 Kč. Musíme poslat pomoc!*Řebíčkova mafie a podivné soudy*Pražský magistrát vládne, a nechce být rušen.
Zvýšení poplatků v nemocnicích kvalitnější péči nepřinese
Stokoruna za den v nemocnici? Pro pracujícího bezdětného člověka relativně snesitelná částka, kterou by doma nejspíše projedl také. Zapomíná se ale na to, že mnohým důchodcům po zaplacení nájmu a energií ta stovka na den určitě nezbývá. Při pobytu v nemocnici – tím spíše, jedná-li se o neplánovanou hospitalizaci – tedy rozhodně nelze tvrdit, že něco ušetří díky tomu, že není doma.
Kdybychom se alespoň za zvýšení poplatku o 67 % dočkali nějakého zlepšení – například kvalitnější stravy, příjemnějšího prostředí, nebo dokonce lepší léčby! Jenže zapomeňme: “Peníze, které vyberou nemocnice od pacientů navíc, jim totiž nebudou stačit ani na zvýšení platů lékařů a sester a náklady spojené s vyšší DPH.” Jinými slovy: to, co se vybere navíc, se jednoduše “prožere.”
Současný systém zdravotnictví zůstal někde na půli cesty. Ze socialismu zůstaly striktně nařízené povinné odvody a skoro nulová míra odpovědnosti pojištěnců za jejich zdraví, z komerčních principů se převzalo jen to, že se za lékařskou péci platí. Díky tomu každý pacient platí třikrát a vícekrát: jednou ze své výplaty, další část za něj platí zaměstnavatel (pokud by neexistovaly povinné odvody, mohl by si občan za tyto peníze koupit pojištění dle svých potřeb), nakonec je “kasírován” u lékaře v ambulanci i v nemocnici za pobyt na lůžku. Ani vláda, která se tvářila jako pravicová, s tím nic neudělala a zcela nesmyslný a nelogický systém, zavedený ministrem Julínkem, neposunula blíže k tržním principům. Je to škoda, protože takto vedená cesta by mohla začít opravdovou reformu zdravotnictví. Navíc, jak už jsem někde četl: do děravého vědra lije více vody jen blbec.
Minimální mzda v Řecku: 21 560 Kč
Vykresleme si modelovou situaci: soused vydělává 20 tisíc čistého, ale každý měsíc utratí 30 tisíc. Jak to s ním asi dopadne? Samozřejmě, že pokud nemá dostatečné rezervy, ocitne se brzy v nezáviděníhodné situaci. Teď si představte, jak byste se zachovali, kdyby vás přišel poprosit o půjčku. Pokud by bylo na první pohled zjevné, že ji pravděpodobně nesplatí, nejspíš byste mu nedali ani korunu. Zaveďme ale do naší alegorie Evropskou unii v podobě soudce, který by vám nařídil, že svému sousedovi půjčit musíte. Bylo by vám příjemné přispívat člověku na život, na který by ze svých vlastních prostředků neměl?
Přesně o tom je “pomoc Řecku.” Petr Mach (Svobodní) nyní přišel s tím, že: “V Řecku je minimální mzda 21 560 korun (862,82 eur) na měsíc. Zaměstnat někoho za míň je ilegální.” Podle posledních statistik tedy minimální řecká výplata odpovídá té, která je v Česku průměrná. Ano, je to ta částka, na kterou většina českých občanů nedosahuje. U nás je minimální mzda 8 000 korun (320 eur). Nikomu ještě nepřijde nelogické, že sponzorujeme Řecko?
Mach také poukazuje na nesmyslnost principu minimální mzdy: “Představme si Řeka, který přišel o práci. Řekněme, že by jej někdo chtěl zaměstnat za 800 eur (20 tisíc korun) za měsíc. Nemůže to udělat. Dostal by pokutu a přišel by o živnostenské oprávnění. Lze se divit, že míra nezaměstnanosti je v Řecku 18 %?” Řešení? Jednoduché: nechat vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem na zaměstnavateli a zaměstnanci. Tedy nemíchat do toho stát a jeho nesmyslná nařízení. Pracující jsou dospělí lidé, absolvování základní školy je u nás povinné, takže si snad každý umí spočítat, zda má či nemá pro něj smysl pracovat za nižší, než dnešní minimální mzdu. Pořád lepších 5 000 Kč než nic, že…. Na druhou stranu: pořád lepších 8 000 z úřadu či pošty, než vstávat ráno do práce, řekli by mnozí “sociálně slabí.”
“Čím vyšší je minimální mzda, tím více bude lidí, které se nevyplatí zaměstnat.” upozorňuje logicky předseda Svobodných. Jenže v Parlamentu sedí politici jiného ražení, kteří populisticky zvyšují minimální mzdu, aniž by zohlednili negativní následky, které to může přinést. Socialismus prostě v naší politice jede dál v zavedených kolejích a toho, že by se podařilo z něj vybočit, se asi jen tak nedočkáme.
Do trafik dorazí v listopadu revoluce z Bruselu: samozhášecí cigarety
Brusel zase něco vymyslel. Protože občas nějaký hlupák usne s cigaretou v posteli a výjimečně při tom založí požár, při kterém uhoří, usoudili naši moudří úředníci, že je s tím potřeba něco dělat. Ostatně uznejte sami: u nás takto zemře kolem deseti lidí ročně, což je celých 0,009 % všech zesnulých. To je skutečně varující číslo!
Onen geniální vynález spočívá v cigaretovém papírku, který hoří pomaleji a pokud kuřák chvilku nekouří, cigareta zhasne. Aby kuřák udržel cigaretu “na živu,” musí “šlukovat” mnohem častěji a intenzivněji, než dosud.
Už jsem měl tu možnost nové cigarety koupit a povím vám: větší debilitu jsem ještě neviděl. Opravdu pokud “netaháte” v poměrně krátkých intervalech, cigáro zhasne. Jak asi potvrdí každý kuřák, znovu zapálená cigareta prostě nechutná dobře. Asi se mě EU snaží přesvědčit, že bych se už konečně měl začít zabývat nabídkou elektronických cigaret….
Bratr exministr Řebíčka bral úplatky, potvrdil soud
Tohle je zajímavé: “Adam Řebíček byl spolu se dvěma svými někdejšími spolupracovníky obviněn z přijetí úplatku a ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Zatímco soud první instance bratra exministra dopravy osvobodil, ústecký krajský soud dal za pravdu žalobě.” Připomeňme, že celé trestní stíhání bylo založeno na nahrávkách, které pořídil někdejší majitel teplického autobazaru Michael Bartas jako jeden z poškozených. Ačkoli z těchto nahrávek jasně vyplývalo, že bratr pana ministra přijal úplatek, okresní soud záznamy označil za nevěrohodné. Jak jednoduché, že? Ani si nepředstavuji, jak by pan Bartas obstál proti “takovému kalibru” s obviněním postaveném pouze na vlastním svědectví. Až budete někde číst tvrzení, že žijeme v právním státě, vzpomeňte si třeba na tento případ….
Z webu Prahy zmizí záznamy z jednání. Úřad to zatrhl
“Íhá!” Co to bylo? To zařehtal úřední šiml! Tentokrát z Úřadu pro ochranu osobních údajů, který pražskému magistrátu zakázal vystavovat na webových stránkách záznamy z jednání zastupitelstva. Pražané tak přišli o jednu z mála možností, jak mohli sledovat a kontrolovat činnost zvolených zastupitelů.
Důvodem k tomuto nařízení byla skutečnost, že se v záznamech objevovaly osobní údaje občanů. Tedy například: pokud si pan Slepička chtěl pronajmout parkovací místo v městem vlastněném objektu, pak byly jeho nacionále uvedeny v zápisu. O tom, že se jedná o zveřejnění osobních údajů, které se dotčeným osobám nemusí líbit, nepochybuji. Pochybuji ale o logickém myšlení úředníků z ÚOOÚ. Byl by snad problém ony osobní údaje před vystavením na web “začernit?” Asi ano – respektive nejspíš nemůžeme chtít po státním úředníkovi, aby se naučil ve Wordu požít černé písmo na černém pozadí.
Naprostou ironií pak je, že na přímé přenosy ze schůzí se zákaz nevztahuje, takže pokud pan Slepička bude chtít pronajmout parkovací místo, jeho jméno zazní a slyšet ho může každý, kde se v tu chvíli bude dívat. Pravda, logicky těch diváků bude méně, než těch, kteří si pročítali psané záznamy.
Osobně jsem přesvědčen o tom, že smysl tohoto opatření je zcela jiný: nechat magistrát pracovat podle hesla “Nerušit, vládneme!”
Koště a nástup. Drábek přinutí k práci i ty, kteří ji už zapomněli
Tento článek sem dávám především proto, abych mohl navázat následujícím, posledním odstavcem. Takže ve zkratce: “Stát bude moci od 1. ledna 2012 požadovat veřejnou službu od lidí, kteří pobírají podporu v nezaměstnanosti déle než dva měsíce. Pokud člověk veřejnou službu odmítne, přijde o podporu v nezaměstnanosti. Může proto teoreticky dojít k tomu, že člověk, který pracoval nepřetržitě řadu let a v lednu ztratí práci, aniž by do dvou měsíců našel nové zaměstnání, bude po dvou měsících zametat chodník.”
Zejména levicově orientovaní tento krok zásadně kritizují. Argumentují například tím, že pokud občan pracoval několik let, měl by mít na podporu při ztrátě zaměstnání bezpodmínečný nárok. Do určité míry lze souhlasit: přeci jen onen občan v době, kdy pracoval, zaplatil společně se svým zaměstnavatelem nemalé peníze za sociální pojištění. Bylo by tedy logické, že v případě nouze by měl mít právo z tohoto pojištění čerpat.
Problém je ale v tom, že žijeme v “sociálním státě,” který je postaven na “solidaritě bohatých s chudými.” V praxi to tedy znamená, že se zaplacené sociální odvody neukládají občanovi na účet, odkud by je následně mohl čerpat, ale obratem se “rozdají chudým.” Ti “chudí” ale leckdy nejsou v tíživé finanční situaci, jak si ukážeme dále, ba dokonce mnozí z nich ani nikdy nepracovali a čerpají tak ze systému prostředky, které do něj sami nevložili.
Právě to je ten základní rozdíl mezi komerčním pojištěním, založeným na tržních principech, a státním povinným pojištěním. Kdyby sociální systém fungoval na tržně, pak by peníze od pojišťovny nemohl čerpat nikdo, kdo nebyl pojištěn a nikdy neplatil pojistné. Sociální pojištění by tak nefungovalo jako průtokový ohřívač, kdy z jedné strany pracující sypou a ze strany druhé nepracující, bez ohledu na to, zda ztratili práci, nebo nepracují záměrně, berou.
Právě proto, že dostat peníze ze “společné kasy” je tak snadné, je mnoho těch, kteří systém poměrně jednoduše zneužívají. Proto ministr Drábek navrhuje opatření, které by alespoň trochu omezilo nesmyslné a neopodstatněné výdaje. Uznávám, že pro poctivého pracanta, platícího celý život daně a další odvody, kterého vyhodili z fabriky, je nepříjemné po dvou měsících zametat chodníky. Možná je to svým způsobem až asociální. Jenže ve skutečnosti je problém právě v tom, že celé tohle divadlo je založeno na socialisticky-sociálních principech. Jak jsem již uvedl výše: pokud by podpora v nezaměstnanosti fungovala jako běžné pojištění, nikdy by se nestalo, že ji dostane někdo, kdo nepracoval.
Šluknovsko: Taxíkem pro dávky a nakupovat
Žena na sociálních dávkách si přijela nakoupit taxíkem
Krásně na mou kritiku sociálního systému navazuje zpráva o kontrole lidí, jež pobírají sociální dávky, která proběhla ve Varnsdorfu. Podle ní “devět osob prohrávalo peníze v automatech, žena v hmotné nouzi si jela nakoupit do obchodu taxíkem.” Napadá mě: kolik z vás, pracujících a/nebo studujících, jezdí do práce, do školy, nebo na nákupy taxíkem? Jako bych slyšel argumentaci “levicových” a “sociálně smýšlejících” voličů: určitě se jednalo o výjimečný případ! Ale kde že… “Varnsdorfští taxikáři přiznávají, že když se vyplácejí dávky, devadesát procent jejich klientely jsou sociálně slabí.”
Pojďme si to shrnout: my, pracující, odvádíme daně, zdravotní a sociální pojištění. Náš zaměstnavatel “za nás” (reálně nám to strhává ještě před tím, než se to objeví na výplatní pásce) také. Většina z nás jezdí do zaměstnání hromadnou dopravou, ti šťastnější autem, které je ale pořád zhruba desetkrát levnější než přeprava vozem taxi. Naše peníze pak stát přerozdělí “sociálně slabým,” kteří si díky tomu mohou žít, jak vidno, na lepší úrovni, než pracující. Není to divné? Nestalo se tak z Jánošíkova “Bohatým brát a chudým dávat” cosi podivného? Kdybychom byli ve zvířecí říši, mohli bychom (samozřejmě jen některé) sociálně slabé označit jako parazity.
A teď se ptám: opravdu je v této zemi tolik lidí, kterým nevadí, jak stát zachází s jejich penězi? Chápu, že mnozí voliči ČSSD nechápou pořádně ani položky na výplatní pásce, ale jistě i oni si uvědomují rozdíl mezi “hrubou” a “čistou” mzdou. Možná jen nepřemýšlejí nad tím, co se s penězi, které by při neexistenci státu a jím vybíraných odvodů zůstaly jim, vlastně děje.
Sledujme a přemýšlejme nad tím, jak stát hospodaří s penězi, které jsme mu nedobrovolně dali. Ptejme se, zda s nimi nakládá podle našich představ a v náš prospěch. Klaďme si otázku, zda bychom si za ty samé peníze nedokázali zajistit lepší podmínky – třeba kvalitnější zdravotnickou péči, vyšší důchod, lepší podporu v nezaměstnanosti bez podmínky, že po dvou měsících budeme muset zametat chodníky. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby se voliči ODS, TOP09, ČSSD, KSČM a dalších podobných stran, jejichž systém vládnutí stojí na silné roli státu, “starajícího se o své občany” (za jejich či cizí peníze, pochopitelně), trochu více zamysleli, už nikdy by hlas těmto stranám nedali. Volili by je pouze ti “sociálně slabí,” kteří ze současného stavu mají prospěch.
0 komentářů