Diskriminace nezaměstnaných, nebo zodpovědnost?*Za Pandury jsme zaplatili čtyřikrát více než Portugalci*Slovenské reformy: bez práce nejsou dávky*Heger a Rath – dva z jednoho těsta*A nakonec jeden anální D-Fens.
České pandury jsou výrazně dražší než portugalské, mají i horší výbavu
Češi zaplatili za stejné pandury čtyřikrát víc než Portugalci
Při čtení článku o tom, jak Češi nakoupili úplně stejné, nebo možná dokonce o něco hůře vybavené, obrněné transportéry Pandur jako Portugalci, ale za čtyřnásobnou cenu, jsem si nemohl nepovzdechnout, nakolik je to pro naši zemi typické. Ani mě nepřekvapilo, že “Čeští politici tedy při obhajobě ceny strojů, kdy jeden stál až 135 miliónů korun, nemluvili pravdu.” Čeští politici tak nějak poslední roky nejen nemluví pravdu, ale zcela nehorázně lžou, až se jim křiví huby.
Připomeňme si, že původně smlouvu o dodávce podepsala vláda pod taktovkou ČSSD. Následně ji vláda ODS zrušila, aby o něco později uzavřela novou nevýhodnou smlouvu. Za vlády ODS, která před posledními volbami do Parlamentu tvrdila, že je stranou, jež – na rozdíl od ČSSD – nezadlužuje naší zemi, byla tedy uzavřena zjevně nevýhodná smlouva, kterou zaplatí všichni občané země v daních. Šance na to, že by byl kdokoli potrestán za tuto zakázku, je prakticky nulová – když jde o podezřelé utrácení peněz z kapes poplatníků, nikdy žádný politik nic neví, u ničeho nebyl a nic nepodepsal, v krajním případě podepsal, ale nevšiml si, co a nenese za to odpovědnost.
Realita je ale pravděpodobně podstatně jiná: z té čtyřikrát předražené zakázky má někdo, a tím “někdo” mám na mysli především zaangažované politiky ODS, pořádný “vejvar.” Teď můžeme jen čekat, kdy se provalí, kteří z tehdejších členů vlády staví v zahraničí vily za částky, jež si v Parlamentu ani ve vládě nikdy nemohli vydělat. Můžeme být možná rádi, že zakázka byla předražená jen čtyřikrát – to se páni politici tehdy ještě drželi docela při zemi.
Slovenské reformy: Neodpracujete-li 270 dní, snížíme vám přídavky na děti
Stále častěji na základě informací od našich východních sousedů docházím k závěru, že jsem se při dělení federace hodně mýlil, když jsem se tehdy domníval, že Slováci zůstanou pozadu, zatímco my poletíme vpřed jako raketa. Tedy přinejmenším co se týká politiky, jsou mnohá slovenská opatření výrazně sympatičtější než ta naše.
Aktuálně na Slovensku přišli s tím, že “Rodiče, kteří dlouhodobě nepracují, mohou přijít až o polovinu příspěvků na děti.” Je to vcelku logický krok, který slovenský ministr práce a sociálních věcí Jozef Mihál vysvětluje slovy: “… jednoduše jde o to, že státní zdroje by neměly sloužit na to, aby si někdo z plození dětí dělal výdělečnou činnost. Jde o to, aby podporu dostaly ty rodiny, které této republice něco odevzdají.” Vždyť je to naprosto logické a samozřejmé. Ostatně již v době, kdy vznikaly první dobrovolné sociální systémy, ukládali horníci, kteří chtěli mít jistotu, nějakou sumu do společné kasy, a když například onemocněli, zranili se, nebo zemřeli, dostali z této kasy finanční podporu. Asi nikoho, kdo do společné pokladny nepřispíval, by tehdy nenapadlo nárokovat si jakékoli dávky.
Jenže doba se změnila a z dobrovolné solidarity se stala solidarita povinná – tím pádem se vlastně přestalo jednat o solidaritu v tom původním slova smyslu. Kdosi “chytrý” totiž přišel s tím, že bohatí (respektive ti, jež vydělávají více) musí pomáhat chudým (resp. těm, kteří vydělávají méně či vůbec). Zcela zmizel logický postup “nepřispíváš = nedostaneš” a z dobrovolného participování na systému podobném dnešním komerčním pojištěním se stalo povinné odvádění desátku a jeho následné přerozdělování mezi ty, jež odvedli méně či vůbec.
Na Slovensku tedy chtějí pochroumaný systém napravit a donutit tak ty, jež berou ze společné kasy, aby také za to něco udělali. Jenže u nás, na Slovensku, ale i v jiných krajinách žijí skupiny osob, které jako zdroj peněz nevidí práci, ale místní pobočku pošty. Leckteří z nich dost možná ani netuší, že se peníze dají získat také jinak a žijí v představě, že na tzv. “dávky” mají jakýsi shůry daný nárok. Co je to za lidi, dosvědčuje i reakce nevládních organizací, které návrh označují za rasistický. Je pravda, že jsem nečetl text onoho návrhu, ale myslíte si, že by autor zákona opravdu napsal jeho znění ve smyslu: “Cikáni nebudou dostávat přídavky na děti”? Pravděpodobně to tak nebude – reálně lze očekávat spíše to, že se v zákoně mluví o těch, kteří nepracují a pracovat nechtějí. Samozřejmě něco bude i na tom, že tato skupina se ve velké většině případů kryje se jmenovanou menšinou.
Na jedné straně se tedy ozývá: “na dávky budete mít nárok, ale musíte pro to něco udělat,” na straně druhé: “na dávky máme nárok, a když nám je nedáte, je to rasismus.” Nevím, jak vy, ale já Slovákům hodně fandím, aby toto dotáhli do konce.
Heger chce peníze kuřáků. Zvyšme daně z tabáku a dejme je do zdravotnictví, navrhuje
Zkusme najít deset rozdílů mezi politiky ODS a ČSSD. Jedni jsou přeci pravice, která by měla prosazovat více osobní svobody za vyšší míru zodpovědnosti, druzí jsou ti zlí, kteří chtějí posílit stát, který by se na oplátku staral o své občany. Logicky by tedy postoj ke kuřákům měl vypadat následovně: levice by prosazovala zvýšení daní, ze kterých by platila jejich léčení, pravice by naopak výkon zdravotního pojištění nechala na pojišťovnách a bylo by jen na nich, jaké pojistné plány by nabídly kuřákům, jaké nekuřákům a jaké například lidem, aktivně se starajícím o své zdraví.
V Česku je to ale takhle: v roce 2005 měl levičák David Rath (ČSSD) nápad na: “zavedení zvláštní zdravotní daně, která by byla na tabákové výrobky uvalena. Výtěžek z ní by putoval do zdravotního pojištění.” Přesně podle výše uvedeného se jedná o klasický přístup levicového politika. Teď máme, respektive média o tom tak mluví, “středo-pravicovou vládu.” S čím tedy přichází ministr zdravotnictví Heger, člen strany TOP 09, která se před volbami deklarovala jako pravicová? “Heger uvedl, že je zastáncem dalšího zvýšení daně u tabáku a přeje si, aby prostředky z ní šly na zdravotní péči.” Vidíte? A to byl David Rath jako ministr často kritizován za své levicové postoje.
Co je horší: ministrův návrh podporuje také ředitel VZP Pavel Horák. Oba chtějí motivovat lidi k větší odpovědnosti při péči o své zdraví. Jenže stát není ten, kdo má lidem říkat, zda a jak se mají starat o své zdraví. Už vůbec není tím, kdo by měl nedodržení takové představy sankcionovat. Silně mi to připomíná princip dopravní policie, která tady oficiálně existuje proto, aby dohlížela na pořádek a dodržování zákonů na silnicích, reálně ale slouží pouze jako další výběrčí peněz do státní kasy. Hegerův návrh zapadá přesně do této škatulky a potvrzuje, že jediným cílem této vlády je zdanit pod nejrůznějšími rouškami a pseudodůvody občany od hlavy až k patě.
Odborářské představy o zdravotnictví
js se formou protiargumentů postavil odborářským tvrzením ohledně placeného zdravotnictví. Dovolím si upozornit především na následující: “Nicméně, zde bych… …rád připomněl, že za zdravotnictví se platí. Ano, už dnes. A to sice tím nejdražším možným způsobem, zdravotní daní. Stát nám nařizuje platit nějakou částku, říká tomu vznešeně pojištění a výše této částky se řídí výší mzdy (jelikož zřejmě – dle aplikace pojistné matematiky – vychází, že čím je člověk bohatší, tím je nemocnější).” Těch zajímavých a především racionálních postřehů je ve článku více. Škoda jen, že lidé jako js nekandidují na politické funkce – byl bych jejich přesvědčeným voličem.
Diskriminace nezaměstnaných v Česku se stupňuje
Paní Janu Petrovou, autorku výše odkazovaného článku, jsem dosud neznal. Po přečtení musím říci, že to tak asi bylo lepší…. Již dogmatické konstatování, že “Znakem vyspělé společnosti je zásadně a vždy – sociální smýšlení.” naznačuje, že dotyčná nepatří zrovna mezi osoby, se kterými by se dalo diskutovat. Její nezlomné přesvědčení o vlastní pravdě je více než patrné a já osobně si s takovými lidmi moc nerozumím.
Následně hází do jednoho pytle všechny “pravicové blogery,” mezi které se, s dovolením, také počítám. Jako správná zastánkyně levicových názorů je přející: “Vaše sobectví a lhostejnost se vám jednoho dne vrátí.” Poté přichází ten nejtvrdší kalibr: “Nezaměstnaní mají – podle nových návrhů – už od třetího měsíce, co budou bez práce – pracovat. Na tom by nebylo nic špatného. Ale mají odpracovat až dvacet hodin týdně.” Panečku, to je masakr! Celých dvacet hodin odpracovat za to, že člověk dostane dávky, vyplácené z kapes těch, kteří dlí na pracovišti minimálně čtyřicet hodin týdně, leckdy ale i mnohem, mnohem déle. Vždyť co to je za spravedlnost? Vyspělá společnost je přeci sociální a tudíž by měla rozdávat peníze jen tak – prostě pokud sedíte doma, dostanete dávky. Když chodíte do práce, dostanete plat (a odvedete daně a “pojištění,” ze kterých ty dávky zacvakáte). Ano, takto je to spravedlivé, nebo ne?
Paní Petrová dále označuje snahu, aby ti, kdož pobírají dávky z naší společné kasy, pro ně alespoň něco dělali, za novodobé otroctví a nucené práce. Svým způsobem má pravdu – já vlastně také, pokud chci bydlet, jíst, jezdit autem, užívat si dovolenou, kouřit, pít, telefonovat atd., jsem nucen pracovat! Z logiky autorky usuzuji, že i to je špatné, protože jsem k něčemu nucen. V té správné sociální společnosti bych přeci mohl sedět doma a zaměstnavatel by mi posílal peníze tam. Přesně podle hesla “Proč chodit do práce, když svačinu si mohu sníst doma.”
Nakonec se paní Petrová pouští do kritiky plánovaného opatření, podle kterého by osoby závislé na dávkách nedostávaly peníze na ruku, ale na účet, ze kterého by čerpaly skrze karty. Za tyto karty by nebylo možné koupit například peníze nebo alkohol. Naprosto souhlasím: není přeci vůbec fér, když občan nemůže peníze, které vydělali jiní, prochlastat a prokouřit. Vždyť v ideálním zřízení, kdyby to tehdy soudruzi dotáhli do vítězného konce, by každému bylo dáváno dle jeho potřeb. Potřebuješ chlastat? Tu máš flašku! Chceš kouřit? Tady máš karton cigaret!
Ano, takto by vypadala ideální společnost podle “sociálně smýšlejících,” tedy slovy autorky “vyspělá společnost.” Je přeci naprosto logické bohatým brát a chudým dávat. Stejně tak je v pořádku brát peníze pracujícím a dávat je těm, kteří nepracují a pracovat nebudou, protože proč chodit do práce, když si dávky mohu vyzvednout na poště?
Nejvíce mě ale děsí závěr článku, který nepochází z pera autorky, ale z rukou čtenářů – píše se tam karma článku: 47,40. Maximum je, tuším, 50. Tak to jsme, přátelé, asi v háji, pokud drtivá většina čtenářů s názory paní Petrové souhlasí.
Zodpovědnost není otrokářství
Petr Novotňák sepsal reakci na výše uvedený článek. Já mu za ni děkuji, protože alespoň lehce zchladil mé rozhořčení a rozptýlil můj dojem, že snad skoro všichni (nebo skoro úplně všichni čtenáři iDnesu) jsou názorově někde úplně jinde než já.
Se zdravým rozumem konstatuje: “Když Vám stát ze solidarity poskytuje pomoc v hmotné nouzi, tak má naopak právo vědět jestli tyto peníze využíváte na účely, na které vám je stát poskytl!” Správně pak podotýká, že ony dávky nespadly z nebe, ale pocházejí z kapes daňových poplatníků. I ti mají právo na to, aby stát s jejich penězi hospodařil účelně a aby jejich využití kontroloval. Řešení “problému s kartami” je přeci jednoduché: nechceš, aby Tě stát omezoval v tom, co kupuješ? Nelíbí se Ti, že to bude kontrolovat? Tak zvedni zadek a jdi makat. Z vydělaných peněz si pak můžeš koupit třeba každý den drogy, alkohol, tabákové výrobky, co hrdlo ráčí.
“Novodobé otrokářství? Vy byste snad chtěla dávky v nezaměstnanosti dostávat jen tak pro nic za nic a napořád?” ptá se autor. Bohužel stejný pohled, jako paní Petrová, má poměrně dost spoluobčanů. Ti žijí v představě, že mají na dávky automatický shůry daný nárok. Nepřemýšlejí o tom, kde se vzaly a jaký mají účel. Odmala viděli, že když rodiče potřebovali peníze, zašli na úřad nebo na poštu. Rodiče vrstevníků, kteří pro peníze chodili na osm hodin denně do práce, nikdy nepochopili. Z jednoduché logiky přeci vyplývá, že peníze z pošty jsou získány s podstatně menší námahou, než peníze z práce. A tak je to přeci správné! Nutit někoho pracovat? To je přeci otrokářství a návrat k tuhé totalitě, kterou jsme tu mívali.
Nezbývá než souhlasit se závěrem pana Novotňáka: “Mějme tedy zodpovědnost za to, co děláme, pokud budete zodpovědně nakládat pomocí v hmotné nouzi a tato bude vydávána jen lidem, kteří ji skutečně potřebují, uvidíte, že těch peněz pro potřebné bude nakonec víc. Člověk, který dostane peníze za odvedenou práci (i v případě práce na podpoře), si svých peněz více váží a nakládá s nimi zodpovědněji, než člověk, který k nim přijde bez práce.”
O chudých a bohatých, pracujících a s nataženou rukou čekajících
Pěkně a přitom velmi stručně a jasně zareagovala také Zuzana Kulhánková, která názor shrnula do několika krátkých vět. Mně se, v kontextu s výše uvedeným, nejvíce líbí: “Začátek konce každého státu nastane, když polovina lidí zjistí, že nemusí pracovat, protože se o ně druhá půlka postará, a ta druhá půlka zjistí, že nemá cenu pracovat, protože výsledek dostane někdo jiný.” Přesně tak!
Anál fiskálu
Jak vypadá náš stávající sociální stát v praxi, popsal D-Fens, který navštívil úřad v době vyplácení dávek. “Sociálně vyloučení spoluobčané přistupovali více či méně organizovaně k pokladně a dostávali svůj příděl peněz, čímž se sociálně začleňovali.” popisuje situaci na místě. Znepokojení pak vyjadřuje nad bezstarostností, “s jakou někteří očekávali i přijímali to, co vypadlo z análu sociálního státu.” Pod závěr bych se pak podepsal naprosto bez výhrad: “Ano, byl jsem tím znechucen. Moje ochota podílet se na financování sociálního státu, byla toho dne definitivně podlomena. Nechápal jsem vůbec účel takto vyplácených dávek. Měl jsem původně za to, že se dočasně vyplácejí proto, aby občan, který se ocitl vlivem nepřízně osudu v hmotné nouzi, neztratil sociální zázemí a neměl existenční problémy. Jenže já na většině přítomných neviděl hmotnou nouzi ani nepřízeň osudu. A hlavně jsem neviděl žádnou dočasnost, protože z většiny přítomných sálala rutina.” A tohle chce paní Petrová z našich kapes nadále sponzorovat….
0 komentářů