Dej sem dávky!*Pracujeme proto, abychom živili druhé?*Proč nezvýšíme DPH na dvojnásobek a nevyrovnáme rozpočet?*VV chtějí progresivní daň, jako ČSSD*Budeme platit i za silnice 1. třídy?*Je hladomor v Somálsku náš problém?
Ústava neříká „Jedni občané jsou povinni živit druhé.“
Téma sociálních dávek rozvířilo v uplynulých týdnech hned několik blogerů. Ostatně v minulých Týdnovinách jsme se mu věnovali poměrně podrobně. Největší rozruch budí návrh, podle kterého by nezaměstnaní, pobírající dávky, měli odpracovat cca 20 hodin týdně pro obec. Argumentů proti je více. Čtenář HC například poukazuje na to, že si občan na svou podporu v nezaměstnanosti našetří během zaměstnání, takže pak vlastně jen čerpá své peníze. Pod určitým úhlem pohledu mu musím dát za pravdu. Tak by to fungovalo, kdybychom zde měli skutečný trh s pojištěním proti ztrátě zaměstnání. Ten by přinesl i další výhody – například člověk, který dvacet let nepřetržitě pracoval, by měl “bonusy,” tedy například nejen slevu na pojistném (kterou vám stát nedá, ani kdybyste dělali celý život), nebo vyšší plnění v případné nezaměstnanosti.
Jenže takto to v Česku nefunguje. “Díky” sociálnímu státu, na který si tu hrajeme, nemá nikdo nic našetřeno. Peníze, které nedobrovolně odvádíme, jsou následně takřka obratem přerozděleny mezi nepracující. Nedělá se přitom rozdíl v tom, zda dotyčný nepracuje proto, že nemůže najít zaměstnání, nebo proto, že jednoduše nechce. Všechno toto by přitom volný trh v segmentu pojišťovnictví dokázal ošetřit!
Vraťme se ale k povinnosti odpracovat nějaké ty hodiny pro obec. Mnozí to nazývají “nucenými pracemi,” nebo dokonce “otroctvím.” Pokud použijeme tuto perspektivu, pak vlastně nucené práce vykonává úplně každý zaměstnanec, který nedělá svou práci proto, že ho baví, ale aby měl na nájem, energie, jídlo, případně další věci nezbytné k životu. Nikoho z pracujících přitom (zatím?) nenapadlo protestovat, že je otrokem, nebo že vykonává nucené práce, a že správné a sociální by bylo, kdyby se kvůli svému živobytí nemusel zvednout od televize.
František Matějka přidává další pohled na toto téma. “Pokud bych měl něco skutečně označit za „nucené práce“, pak jedině to období, kdy občan České republiky pracuje proto, aby odvedl veškeré své vydělané peníze státu.”, píše na svém blogu. Nezbývá, než mu dát za pravdu. Přitom proti této formě otroctví, kdy občané pracují “na vrchnost,” nikdo nic nenamítá. Funguje to tady přeci už šedesát let, tak je to tak asi správné.
Asi nejvýstižnější je však následující pasáž: “Ústava České republiky neříká „Jedni občané jsou povinni živit druhé a skrze stát jim zajišťovat práci a obživu.“ Od toho je tu člověk sám a pak musí, v dobách horších, přijít na řadu rodina, která se v době nouze o své členy postará. Teprve v okamžiku, kdy toto není možné, mají přijít ostatní občané skrze stát a těm, co nikoli vlastní vinou nemají co jíst, pomoci.” Jenže to je v naší zemi příliš “nezávislý” názor. Většina občanů je zvyklá na silnou roli státu v jejich životech a považují ho za jakéhosi garanta jistot a prosperity. Málokdo se ale zamýšlí nad tím, že se státem nemá uzavřenou žádnou písemnou smlouvu a že podmínky se mohou změnit (a mění se) prakticky kdykoli a podle toho, jak se zrovna ten den vyspí nejlepší ministr financí všech dob Miroslav Kalousek. Stejně tak minimum občanů jen napadne spočítat si, jak luxusně by se mohli zajistit sami, kdyby nemuseli odevzdávat své peníze do chřtánu onoho “sociálního státu.” Jenže vyšší svoboda za větší osobní zodpovědnost není to, nač by český volič slyšel.
A co zvýšit DPH na dvojnásobek a vyrovnat rozpočet?
Dalším tématem uplynulých sedmi dnů byl státní rozpočet na rok 2012. Kalousek s Nečasem použili pro přesvědčování svých ovcí jednoduchou matematickou logiku: čím vyšší bude DPH, tím nižší bude schodek. To je přeci jasné….
Musím říci, že poslední dobou mě hodně pozitivně překvapují komentáře v Hospodářských novinách, respektive v jejich online verzi iHNed.cz. Postupně se totiž profilují do role rýpavého média, které jen tupě neopakuje zprávy z vlády, a občas dokonce poukáží na nesoulad nebo nepravdu (to je, mimochodem, politicky korektní termín pro lež). Julie Hrstková patří k poměrně vyhraněným kritičkám, což se dnes již v novinářských řadách nevidí často. V odkazovaném článku se pod mírně ironickým nadpisem skrývá logická úvaha: “Logika zvyšování daní bez komplexní změny struktury rozpočtu nedává smysl – jistě, na daních stát vybere víc, ale pokud nebude hlídat výdaje, bude muset stejnou proceduru opakovat rok co rok. A jestliže se nyní bavíme o DPH kolem 20 procent (pokud vezmeme do úvahy všechny dosavadní návrhy), o pár let později se mohou diskuse točit kolem dvojnásobku.” Autorka má jistě pravdu, leč její pohled patří k těm minoritním. Majorita, tedy především voliči vládnoucích stran, chtěla reformy. Jediným znakem reforem je to, že musí bolet. A to se podařilo – tak je to správné, tak to má být. Málokdo je ochoten připustit, že vlastně o žádné reformy nejde a že jediné, oč tu běží, je snaha vybrat od občanů ještě více peněz, aby stát mohl ještě více utrácet. Pokud to podobně, jako posledních dvacet let, půjde i dál, opravdu se jednou dočkáme toho, že mzdu za práci rovnou celou odvedeme státu a on nám pak možná část vrátí zpět v podobě nějaké té podpory.
Asi uznáte sami, že tak otevřená kritika v celorepublikovém médiu není právě obvyklá: “Zvýšení DPH je nejjednodušší cestou výběru peněz a v krizových a velmi výjimečných situacích je krátkodobě oprávněné a obhajitelné. Pakliže tedy spolu s návrhem na zdražení přijde propracovaný návrh, jak dál – a tím nemyslíme zrovna to, že každé zvýšení daní či poplatků doprovází „přílepek“ ve formě návrhů na zvýšení sociálních dávek pro to či ono a tím pádem další nároky na rozpočet – nejen ve formě vyšších výdajů, ale také administrativy. Pánové Nečas s Kalouskem zvýšením DPH jen potvrzují, že nemají vizi, kam by chtěli vést rozpočet.”
Když už jsme došli tam, kde se aktuálně nacházíme, můžeme mít alespoň malou radost z toho, že se našlo médium, které se nebojí kritizovat. Mnohá jiná, místo aby šla vládě po krku, jí jdou doslova na ruku.
VV se brání zvýšení DPH. Raději volají po progresivním zdanění příjmu
Takzvané progresivní zdanění bylo vždy doménou “oranžových socanů.” Argumentace byla prostá, aby jí rozuměli i jejich voliči, a úderná, jak hesla komunistických pětiletek: “bohatí by měli platit/přispívat více.” Fakt, že oni “bohatí” by platili více i v případě naprosto rovné daně, zůstával voličům ČSSD jaksi utajen, nebo záměrně nebyl zmiňován.
Myšlení mnohých Čechů totiž nefunguje stylem: “Soused se má lépe než já, co tedy musím udělat, abych se měl stejně?”, ale na opačném principu: “Soused se má lépe než já, co musím udělat, aby se měl hůř?” Do této “logiky” pak progresivní daň zapadá naprosto dokonale.
Stejně tak argumenty, že ti, jež mají vyšší příjmy, je nedostávají jen tak, protože asi jen málokterý zaměstnavatel platí své zaměstnance výš, než si zaslouží, jsou smetávány ze stolu. Je jedno, jestli jste k většímu majetku přišli díky tomu, že jste odborníky v oboru, nebo protože pracujete dvakrát více hodin, než stanovuje Zákoník, či proto, že podnikáte v riskantním a tedy většinou i lukrativním segmentu. Občané mají jasno: na svůj majetek jste si nakradli. Navíc jim, i s pomocí argumentů ČSSD, připadá jaksi logické, že byste se s nimi měli rozdělit.
Ale budiž – ČSSD je taková, jaká je, a má voliče, které má. Když se ale k progresivní dani přihlásil podnikatel a neformální šéf strany Věci veřejné Vít Bárta, docela mi zatrnulo. Přeci jen VV se proklamovaly jako středo-pravicová strana a Bárta je svým výrokem doslova vehnal do náruče Bohuslava Sobotky. Umím si představit jen jednu horší variantu vládní koalice, než máme dnes: spojení ČSSD a VV.
Bárta argumentuje tím, že reforma s nižší DPH a progresivní daní by měla menší dopad na sociálně slabší obyvatele. To už je rétorika, na kterou jsme zvyklí z úst Jiřího Paroubka, navíc Bártovi ji jednoduše nevěřím.
Ještě o něco výše zaperlil Radek John, podle kterého “I firmy by měly přispět svojí troškou. I nejbohatším musí záležet na tom, aby se tato země nezřítila do dluhové pasti.” Nevím, kde pan John žil dosud, respektive vím, že jako jeden z mála byl za komunistů v USA, ale on mu nikdo neřekl, že firmy a “ti nejbohatší” platí nemalé daně a na tom, abychom se “nezřítili”, se podílejí celou dobu své existence?
Věci veřejné tedy zjevně nastupují cestu k zavedení rovnostářství, které v teoretické rovině slibovala KSČ. Proč by se někdo měl mít lépe jen proto, že více pracuje? Mějme se všichni stejně! Hezky ty “bohaté” zkrouhněme a budeme žít všichni spokojeně s vědomím, že soused se nemá lépe než my.
Vidím ale ještě jeden důvod, proč se většina dosavadních vlád tak snaží postihovat úspěch. Oni “bohatí” by se totiž mohli stát nezávislými občany, kteří pro svůj život nepotřebují instituci státu. To je přesně to, co naši politici nikdy nedopustí.
Senátní imunitní výbor neschválil vydání Lajtocha k trestnímu stíhání
Vydávání politiků k trestním stíháním je v naší zemi dobře známou komedií s naprosto předvídatelným výsledkem. Proto mě nepřekvapilo, když jsem si přečetl, že: Senátní imunitní výbor ve čtvrtek neschválil doporučení vydat senátora ČSSD a přerovského primátora Jiřího Lajtocha k trestnímu stíhání. Policie ho podezřívá z účasti na podezřelých zakázkách v Přerově.” Jak prosté, přátelé: senátorů je 81. Všichni se znají a všichni navzájem mohou rozhodovat o svém osudu, pokud někdo z nich poruší zákon. Dnes senátoři podpoří Lajtocha, příště zase Lajtoch zachrání před rukou zákona je. Ze Senátu a Parlamentu se nám tak stala partička vyvolených, kteří si sice hrají na vydání či nevydání, ale prakticky není šance, aby na ně právo dosáhlo.
PS: Tak nakonec mě čekalo překvapení – ve čtvrtek odpoledne se objevila zpráva, že Senát vydal Lajtocha ke stíhání. To jsem skutečně nečekal…. Ale nejásejme předčasně: celý případ přeci může být (a bude! o co?!) policií odložen.
Nový plán, jak získat miliardy do rozpočtu: zpoplatnit i silnice první třídy
Zavedení známek pro silnice I. třídy? Postihlo by to všechny řidiče
Podívejme se nejprve na to, jak rostla cena dálniční známky v naší republice: v letech 1995-1997 stála 400 Kč, 1998-2003 podražila na dvojnásobek, tedy 800 Kč, 2004-2007 byla za 900 Kč, 2008 a 2009 za 1000 Kč a loni i letos 1200 Kč. Kromě toho platí motoristé ještě spotřební daň z pohonných hmot ve výši 10,95 Kč/l nafty a 12,84 Kč/l benzínu a 20% DPH (tedy při spotřebě 7 l/100 km to dělá “mýtné” asi 1,23 Kč/km respektive 1,36 Kč/km – tolik nezaplatíte ani za luxusní dálnici v Chorvatsku, ze které by se skoro dalo svačit…).
Pokaždé, když se známky zdražovaly, argumentovalo se tím, že vyšší výběry půjdou na budování nových úseků a opravy těch stávajících. Skutek ale utekl – naše nejstarší dálnice D1 je v dezolátním stavu, jízdou po ní trpí tlumiče, ale i posádka auta. Dopravní stavby Vít Bárta pozastavil, takže se sice vybraly peníze za známky, ale nic se za ně nepostaví.
Přesto má ministerstvo dopravy tu drzost přijít s návrhem na dvojnásobné zdražení, tedy konkrétně: “1500 za dálniční kupon pro auta a 600 korun za kupon na silnice prvních tříd, po kterých dosud jezdí auta zadarmo.” Počítá se také s dálniční známkou pro motocykly za 1000 Kč, což je silně v nepoměru proti známce na osobní auto, které zatěžuje těleso komunikace několikanásobně vyšší hmotností a dvojnásobkem kol. Výsledkem tohoto opatření by mělo být pět miliard navíc do rozpočtu. Tentokrát už alespoň neslibují, že se za to bude více stavět nebo opravovat.
Jedná se o typické opatření současné vlády: ač platíme daň z platu, odvádíme při každém tankování DPH a spotřební daň a musíme mít dálniční známku, stát stále nemá dost. Vyřeší to jednoduše: výběrem ještě více peněz, které záměrně neoznačí jako daně, protože Nečas přeci slíbil, že tato vláda daně zvyšovat nebude.
Potřebujeme skutečné zdravotní pojištění
S předsedou Strany svobodných občanů nemohu než souhlasit. A klidně bych i přidal: potřebovali bychom nejen skutečné zdravotní pojištění, ale také pojištění při ztrátě zaměstnání, skutečné penzijní pojištění a tak dále. Shoduji se s Václavem Klausem, že stát tu není od toho, aby zastával roli pojišťovny. Sice se o to z pochopitelných důvodů, kterými je snaha udržet si moc nad občany, snaží, leč současný systém citelně kulhá na obě nohy a ani s největší fantazií ho nemůžeme označit jako výhodný pro daňové poplatníky, tedy “pojistníky.” Vydělat na něm mohou jen ti, kteří sami žádné “pojistné” neplatí.
Mach nejprve poukazuje na známý fakt, že zdravotní pojištění není pojištěním v původním smyslu tohoto slova, ale jen jinak nazvanou daní. Výstižně shrnuje základní výhody systému, založeném na volném trhu a pojistných principech: “Skutečné pojištění má své vnitřní principy, které dokážou jednak snižovat riziko pro zákazníky a jednak motivují zákazníky k odpovědnému chování. Zatímco státní všezahrnující systém bere lidem peníze bez ohledu na jejich chování a pro úhrady banalit nemá dost peněz na drahou léčbu pro všechny nemocné, skutečné pojištění nabízí slevy pojistného za snižování rizika a hradí jinak nedostupnou léčbu místo banalit… …Jakmile budou lidé (nebo aspoň část lidí) platit skutečné pojistné, a ne daň, budou moci pojišťovny začít nabízet různé pojistky, aby co nejlépe vyhověly potřebám zákazníků. O mnoho levnější bude moci být pojistka, která bude zahrnovat 10% spoluúčast, nebo která nebude hradit acylpyrin nebo endoprotézy.”
Prostě stejně, jako to funguje v ostatních oborech. Pokud například platíte povinné ručení a často bouráte, budete příště platit vyšší sazbu, neb přijdete o bonusy. Naopak jestliže jezdíte bez nehod, zaplatíte méně. Je to spravedlivé? Asi jen málokdo řekne, že ne. Zdravotní pojištění ale neplatíme podle toho, jak nakládáme se svým zdravím. Je úplně jedno, jestli sportujeme a žijeme zdravě, díky čemuž je nižší pravděpodobnost, že budeme muset navštívit lékaře a čerpat tak ze své pojistky, nebo jestli si zdraví poškozujeme svým životním stylem. Je evidentní, že jedni doplácejí na druhé. Státní systém neuznává zvýhodnění rizikových klientů před těmi zodpovědnými a každému měří víceméně stejnou měrou. Ale spravedlnost není to, na co bychom si v našem státě hráli….
Vláda: Schodek rozpočtu bude 105 miliard
Jinými slovy: “koalice rozpočtové odpovědnosti” nás zadluží o dalších 105 miliard. Možná nám před příštími volbami Miroslav Kalousek pošle další složenku k proplacení státního dluhu, abychom viděli, co zase voliči ODS, TOP 09 a VV zavinili. Má se přitom jednat o čtvrtý nejvyšší schodek v polistopadové historii. Připomeňme si, že rekordmanem je rok 2009 se schodkem 192,2. Tento rozpočet schválila vláda pod taktovkou ODS, premiéra Mirka Topolánka a ministra financí Kalouska. Druhý nejvyšší schodek jsme zaznamenali v roce 2010 – 156,42 miliard. Rozpočet sestavovala vláda Jana Fischera, ministrem financí byl Eduard Janota. Třetí nejvyšší schodek byl v roce 2003 a to 109 miliard. Tenkrát byl premiérem Vladimír Špidla (ČSSD) a ministrem financí Bohuslav Sobotka. Jinými slovy: je úplně jedno, zda je u kormidla ODS nebo ČSSD. Není ale pravdou, jak se snaží tvrdit politici ODS, že je to ČSSD, kdo zadlužuje tuto zemi. Současná vláda měla druhý pokus na sestavení rozpočtu. Přináší zvýšení DPH a dalších plateb státu, přesto není schopna dostat rozpočet do rozumných mezí. Myslím, že je čas začít s opravdovými reformami. Jenže s kterou stranou?
Dej sem dávky, obořila se žena na doručovatelku a povalila ji na zem
Mám pro vás hádanku! Začněme ale zprávou z tisku: “Incident se stal v úterý v půl jedenácté dopoledne. Doručovatelka šla s poštou… …Nedaleko domů ve Varšavské ulici ji zastavila jedna z místních žen s dotazem, jestli jí už konečně nese sociální dávky. Pracovnice pošty ženě sdělila, že jí vhodila do poštovní schránky lístek, že si peníze může vyzvednout na přepážce pošty. Žena se s touto odpovědí nechtěla smířit a začala do pracovnice pošty strkat, vyhrožovat a vulgárně nadávat, že pokud jí peníze ihned nevydá, tak jí ublíží.”
Zkusme si tipnout, co to asi bylo za ženu. Známe indicie:
- pobírá sociální dávky,
- tyto dávky považuje za své právo, na které má automatický nárok,
- v půl jedenácté dopoledne zjevně není v práci,
- bydlí v Ústí nad Labem,
- když není po jejím, neváhá použít násilí.
Já nevím, jak vy, ale já mám úplně jasno…. Jen se divím, že na iDnesu pod touto zprávou preventivně nezakázali diskuzi, jak bývá v podobných případech zvykem.
Konec výmluv na osobu blízkou, žádají řidiči
Takzvanou “osobu blízkou” řešíme v Týdnovinách také poměrně často. D-Fens tentokrát upozornil na tendenční článek z MF Dnes, podle kterého údajně “řidiči žádají konec výmluv na osobu blízkou” shodou náhod právě v den, kdy se o novele mělo hlasovat v Senátu. Poslanecký návrh přitom naprosto trefně popisuje jako: “návrh, jak ústavu obejít pomocí “právní” konstrukce, která sice neodstraňuje problém s dokazováním, ale zajišťuje, že obec nebo stát dostanou peníze z pokut za vybrané přestupky, za které by ze zákona vždy odpovídal provozovatel bez ohledu na to, zda vozidlo řídil či nikoli.” Přesně o tom totiž ve skutečnosti předložená novela je! Nejde o to, že by policie chtěla trestat “hříšníky,” ale pouze o to, aby stát získal více peněz z výběru pokut, bez ohledu na právo.
Z čeho je mi ale skutečně na zvracení, je konstatování, že “Třetina lidí by raději oznámila totožnost svého příbuzného, jen aby nemusela platit pokutu z vlastní kapsy.” Pokud si autor vycucal tuto informaci z prstu, je mi na blití z autora. Jestliže se ale zakládá na reálných podkladech, pak je mi na blití z tohoto národa. A pak se divme, že tady za socialismu tak dobře prosperovala StB, když každý třetí Čech je ochoten udávat svou rodinu. Fuj! Chce se mi zvracet….
Hladomor v Somálsku? No a co my s tím? Vždyť je to přirozené
A ještě jednou František Matějka. Zatímco televize v čele s tou vyváženou a objektivní vysílají snímky údajně vyhladovělých obyvatel Somálska a apelují na solidaritu, Matějka zachovává odstup. Naprosto korektně upozorňuje, že za tamní situaci mohou právě “humanitární zásahy” ze strany civilizovaných zemí: “V roce 1975 bylo provedeno v Somálsku sčítání lidu. Tehdy tam žilo 3,3 milionu obyvatel. Kvůli našim „humanitárním“ zásahům za cenu vlastního zadlužení západních států jsme docílili stavu, kdy je dnes Somálců mezi 8 až 10 miliony. A najednou se všichni ti mírotvorci diví a volají o pomoc, že tam miliony lidí trpí hladem a chtějí další a další peníze na další marný boj…”
Racionálně pak konstatuje: “Kdybychom se tam nenaváželi s naším vnímáním „humanity“, která je stejně provázena obrovskou korupcí z veřejných prostředků a protežováním známých, umíralo by tam hladem podstatně méně lidí, neboť by jich tam prostě nikdy tolik nežilo.” Nezbývá než souhlasit. Kdybychom se nesrali do věcí, do kterých nám nic není, nadělali bychom méně škody – sobě i druhým.
0 komentářů