Poslanci si vytřeli zadky s Listinou základních práv a svobod*Sobotka chce také zvyšovat daně*Stávka zaměstnanců, které platíme ze svých kapes*Další vměšování se Bruselu do svobodného podnikání*Boj s větrnými mlýny v podobě ArcelorMittalu.
Sobotka: Vidíme možnost zvýšit daně místo vládní důchodové reformy
Rozdíly mezi takzvanou levicí a takzvanou pravicí nejsou na naší politické scéně prakticky žádné. Zatímco ODS, aby bylo na vyplácení důchodů, zvýší daně ze spotřeby (tedy DPH), ČSSD by se vydala cestou zdanění příjmů, a aby se to líbilo voličům této strany, prezentuje to jako zdanění “bohatých.” Zatímco v prvním případě platí vyšší daně ten, kdo více utrácí (a asi si to může dovolit), ve druhém případě se nejedná o nic jiného než o zdanění vyšší míry pracovitosti a úspěchu. Falešná zástěrka vynucené solidarity “bohatých s chudými” je v naší zemi natolik zažitá, že mnohým už ani nepřijde divné, ne-li dokonce morální, obírat o vyšší částky ty, jež jsou déle v práci, více či lépe studovali, jsou většími odborníky, nebo si vybrali rizikovější (a tím zpravidla lépe placený) obor. Nic to ale nemění na faktu, že takový postup je nemorální.
Bohuslav Sobotka navrhuje takzvanou progresivní daň, protože mu připadá v pořádku, když “Lidé, kteří mají vyšší výdělky, prostě platí vyšší sazbu daně.” Jaksi stranou ponechává fakt, že díky procentuálním odvodům ti s vyššími příjmy již nyní platí v absolutních hodnotách vyšší odvody. Patrně nemůžeme chtít po Sobotkovi, aby si uvědomil jednoduchou matematiku, jako že 20% z platu 10 000 Kč je 2 000 Kč a 20% z platu 100 000 Kč je 20 000 Kč a že tedy ti “bohatí” už dnes platí i mnohonásobně více než skupiny s nízkými příjmy.
Stát pod taktovkou ČSSD jednoduše nemá zájem o to, aby se lidé snažili – aby třeba podnikali, pracovali “od nevidím do nevidím,” zlepšovali svou kvalifikaci a hledali si lepší uplatnění. Tací lidé by si totiž mohli vydělat dostatek na to, aby si zajistili určitou míru nezávislosti na státu a tím pádem i svobody. Pro ČSSD je mnohem lepší variantou občan, jehož plat se pohybuje pod průměrem a v případě, že ztratí zaměstnání, půjde do důchodu, nebo onemocní, bude muset spoléhat na pomocnou ruku státu. Takový občan pak bývá vděčný a blahořečí sociálnímu státu za to, jak se o něj pěkně postaral. Neuvědomuje si, že kdyby ten stát nebyl, možná by se o sebe mohl postarat sám a leckdy i mnohem, mnohem lépe.
Odboráři, vyližte si prdel
Hlavním tématem uplynulého týdne byla stávka, nebo – abychom byli přesní – demonstrace proti vládním reformám, spočívající v zastavení práce (což se u některých státem placených zaměstnanců často nedalo rozeznat od běžného pracovního dne). D-Fens nejprve komentuje aktuální stav: “Potíž je v tom, že Nečasova vláda žádné reformy neprovádí ani provádět nebude, pouze zvyšuje daně a poplatky, takže mi to trochu připomíná koncerty proti globálnímu oteplování nebo běhy proti rakovině. Účastníci protestu se vydovádějí, popovídají si, mají dobrý pocit, jak to rakovině nandali a odejdou domů. Zbytku populace je to jedno a rakovina existuje dál.” Autor, podobně jako František Matějka nebo js, poukazuje na dosavadní neuspokojivé pracovní výkony stávkujících a upozorňuje na fakt, že stávkující podřezávají větev, na které sedí.
Zeptejme se: z jakých peněz stávkující žijí? Asi čtvrtinu až třetinu příjmů dopravních podniků tvoří jízdné vybrané od cestujících. Co ale ten zbytek? Tak třeba regionální vlaky a autobusy platí kraj, městskou hromadnou dopravu dotuje město. Jenže kde město, kraj, nebo takzvaný “stát” bere peníze? Z kapes daňových poplatníků! V konečném důsledku tak na provoz hromadné dopravy nedobrovolně přispívá každý, kdo platí daně. Minimálně ze dvou třetin jsou tedy stávkující, kteří nechali své klienty během čtvrtka ve štychu, placeni z našich kapes. Přesto mají tu drzost říci: “My dnes nebudeme pracovat.” Zkuste to sami ve svém zaměstnání – pokud pracujete u soukromníka, patrně už v pondělí nebudete muset chodit do práce vůbec. To odboráři se bát nemusí: jsou přeci v odborech a dle dikce zákona jsou chráněným druhem, který si může dělat, co uzná za vhodné – třeba i nedělat.
Odkud se berou peníze na mzdy naprosté většiny stávkujících? Z daní
Na výše řečené výborně navazuje článek Jiřího Táborského na iHNed.cz. Docela mě překvapilo, že takto objektivní článek vyšel v mainstreamovém médiu. Výborný je také citát děkana Národohodspodářské fakulty Vysoké školy ekonomické Miroslava Ševčíka: “Jistě, že to jsou de facto státní zaměstnanci. A můžeme si za to sami. Kdybychom jim ze státního rozpočtu nedávali tolik peněz, nebylo by jich tolik a nebyli by tak zdivočelí.” Pravda pravdoucí. Jen víc takových článků, kde si čtenář objektivně přečte, jak to tady vlastně funguje!
K ochraně svobod jednotlivců patří i vodní děla a antony
Podle původních plánů chtěli odboráři nejen stávkovat, ale také zablokovat osobní dopravu ve velkých městech. Já jsem v reakci na to nazval minulé Týdnoviny Odboráře rozehnat vodními děly! a konstatoval jsem, že “Silniční komunikace je určená pro auta a nějaký řidič autobusu, tramvaje nebo metra v ní nemá co pohledávat, natož aby měl dokonce tu drzost ji zablokovat a bránit občanům v jejím užití.” Podobného mínění je i František Matějka, který jde v pohledu na tyto plány ještě dál: “Celý život jsem zastáncem maximální možné nikým dalším nesdílené svobody jedince, do které stát zasahuje jen minimálně. Jsem ale také zastáncem tvrdých postupů a postihů za zneužití této svobody, když něčí kroky směřují k porušení práv a zejména újmě jiných.” Dále pak navrhuje “V případě blokády veřejných komunikací a neuposlechnutí výzvy k ukončení jsem pro použití síly – policii k uvolnění prostoru a armádu pro zajištění chodu státu.” Já s tímto názorem naprosto souhlasím. Odborář přeci nemůže zablokovat silnici, byť se může domnívat, že je to jeho svobodné právo. Ano, bylo by, pokud by tu silnici nechtěli použít další občané – což je také jejich právo. Svoboda jednoho přitom končí tam, kde začíná svoboda druhého, takže případné zablokování komunikací by mělo za následek omezení svobod jiných lidí, kterých by s největší pravděpodobností bylo více. Výstižně to popsal js v diskuzi, kde napsal: “Já kdybych chtěl protestovat proti vládě, tak by mě ani ve snu nenapadlo, že bych třeba šel a autobusu dopravního podniku prořízl gumy. Má to nějakou logiku?” Já mu odpovídám: milý js-i, kdybyste byl odborář, logiku byste v tom viděl ;). Naštěstí nejste odborář, ale rozumný a inteligentní člověk – což je v podstatě protiklad odboráře ;).
S výmluvami na osobu blízkou je konec. Pokuty bude platit majitel vozu
Výmluvám na osobu blízkou odzvonilo
Národ jásá: z televize, rádia, Internetu i novin se dozvěděl, že ten šikovný a hodný stát si konečně došlápl na hajzly a piráty – “Sněmovna schválila novelu zákona, která určuje, kdo zodpovídá za dopravní přestupek. Veškerá odpovědnost bude spadat na provozovatele vozidla.” Prakticky všechna zpravodajství to prezentují stylem: “skončila možnost výmluvy na osobu blízkou” a jaksi záměrně vynechávají skutečnost, že žádná možnost výmluvy v našich zákonech nikdy zakotvena nebyla. Jde o úmyslnou a cílenou propagandu, jejímž cílem je snaha zakrýt podstatu celé věci: totiž že stát, ve spolupráci se soukromými firmami typu Czech Radar a. s., bude vybírat peníze od těch, kteří buď vůbec neporušili zákon, nebo jim toto porušení nikdo jednoznačně neprokázal. Ve skutečnosti nejde totiž o bezpečnost silničního provozu – jde samozřejmě o peníze.
Certifikovaný radar, měřící rychlost, je poměrně drahé zařízení. Mnohá města si z tohoto důvodu (ale patrně i z jiných zištných pohnutek) radary pronajímají – například právě od výše uvedené firmy. Ta přitom dostává provize z vybraných pokut. Zda se o tyto provize dále s někým dělí, je spekulací, nicméně mnohé můžeme předpokládat z dosavadních zkušeností s městskými, krajskými a státními zakázkami. Je jasné, že čím více pokut se vybere, tím více peněz dostane město, ale také pronajímatel radarů a na něj napojení lidé. Stejně tak je zřejmé, že nikomu příliš nemohl vyhovovat stav, kdy občané odmítali platit peníze jen proto, že nějaká automatická krabička vyfotila jejich vozidlo s tvrzením o překročení povolené rychlosti. Logicky požadovali po policii, aby dělala svou práci a podle základního principu presumpce neviny dokázala aktérovi, že to byl právě on, kdo porušil zákon a má být potrestán.
“Obyčejní lidé” to ale vidí jednoduše: silnice podle nich brázdí piráti, kteří si dovolí v polích zrychlit, když vidí značku konce obce a široko daleko není jediný dům či člověk. Jiní piráti zase parkují tam, kde město nakreslilo žluté čáry, aniž by nabídlo jinou možnost – třeba i zpoplatněného – parkování. Média jim pak vykreslila dokonalý obraz gaunera, který nepřichází na policejní stanici se sklopenou hlavou, ale drze se policistům vysměje s tím, že vozidlo řídila osoba blízká. Těmhle lidem teď konečně poslanci “zatrhnou tipec.”
Jenže realita je jaksi někde jinde. Pokud opravdu někdo chodí na stanici s tím, že řídila osoba blízká, tak je to blbec, který potenciálně (pokud by policajti nebyli líní) zadělal na problémy manželce, dětem, rodičům a dalším, jež do tohoto rámce dle zákona spadají. Zkuste si sami představit, jak nadšená by byla vaše žena, kdyby jako osoba blízká pětkrát měsíčně musela chodit na policajty podávat vysvětlení….
Novela naprosto popírá Listinu základních práv a svobod, konkrétně čl. 37 odst. 1, kde se uvádí: “Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.” Listina platí dál, odepřít výpověď nadále můžeme, ale přesto, jsme-li majitelem vozidla, dostaneme pokutu, aniž by se kdokoli musel snažit nám dokázat, že jsme to byli právě my, kdo porušil zákon. Přitom pokud například někoho zavraždíte, nejste – dle uvedeného – povinni proti sobě vypovídat a jestliže policie nesesbírá dostatek důkazů o vaší vině, na základě kterých můžete být odsouzeni, neměli byste se dostat do vězení. Samozřejmě jestliže “budete zpívat” a pánům policajtům se – třeba kvůli výčitkám – přiznáte, je to vaše právo. Pokud bychom ale schválenou novelu převedli i do ostatní legislativy, pak by to vypadalo zhruba následovně: sice jsme vám vraždu nedokázali, ale oběť byla podříznuta vaším nožem, vy jste nehlásil jeho krádež, takže jako majitel půjdete sedět. A za týden už byste byli v base.
Je mi na zvracení z toho, jak se lidé nechají manipulovat médii. V tomto konkrétním případě si ani nedohledají, co to vlastně institut osoby blízké je, proč vznikl a jak přesně funguje. Stačí jim, že Borhyová s Korantengem v televizi říkali, že řidiči toto zneužívají a vymlouvají se, což je podle zpráv TV Nova špatné. Jen na základě toho pak nadšeně tleskají, jak to ti poslanci udělali dobře a je jim úplně jedno, že si naši zákonodárci vytřeli prdel s Listinou základních práv a svobod.
Útok na potěšení Čechů, v neděli se nenakupuje
“V Bruselu za podpory církve už v pondělí chystají vlivné německé a rakouské odbory založení Evropské aliance pro neděli. Cílem aliance je přitom prosadit zákaz nedělního prodeje a výrazné omezit také prodeje v noci.” Už jsem nechtěl psát o odborech, ba ani o Bruselu, ale nedá se svítit. Nechápu na této zprávě jednu věc: proč má pořád někdo tendence nejen kecat, ale i přikazovat a zakazovat druhým, co a jak smí dělat ve svém podnikání? Proč neexistuje svoboda, kde by se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodli na podmínkách dle svých představ, vůli a ochotě? Nechcete pracovat v neděli? Nepodepisujte smlouvu se zaměstnavatelem, který to vyžaduje! Chcete příplatky za práci v noci? Domluvte si je při přijímacím pohovoru! Můžete pracovat 16 hodin denně? Proč ne! Tady máte smlouvu a tady platový výměr s dvakrát vyšším platem, než má Franta, který dělá osm hodin denně. Chcete pracovat jen čtyři dny týdně? I to by bylo možné, pokud by pracovní poměr byl svobodně uzavřenou smlouvou dvou stran.
Místo toho máme stovky paragrafů, které svobodu omezují. Ochranářský stát skrze ně chrání nejen ty, jež se neumí bránit, respektive se neumí ozvat, ale i ty, kteří to po něm vůbec nežádají. Aby toho nebylo málo, bude do legislativy kecat ještě Brusel ve spojení s odbory a církví. To nám opravdu ještě chybělo :(.
Hluk z Mittalu budí lidi ze spaní, soud tomu nevěří
Hutě společnosti ArcelorMittal indického podnikatele jsou v Ostravě chráněné městem. Obyvatel místní čtvrti Radvanice Ondřej Chrapek se přesto obrátil na soud, protože “Chce, aby firmě zakázal rušit v noci hlukem nad 40 decibelů, jak to nařizuje zákon.” Nevím, jak dlouho pan Chrapek v Ostravě žije – já necelých pět let a vím, že je to boj s větrnými mlýny, protože Mittal si v tomto městě prostě může dělat, co chce, a nikdo z vedení si nedovolí ani se na něj škaredě podívat, natož mu šlapat na paty. Přesně podle toho to také u soudu vypadá: jako první přišly na řadu důkazy. “V roce 2008 navíc monitorovala hluk v Radvanicích krajská hygienická stanice a naměřila 48 decibelů, což je o osm decibelů více, než kolik umožňují platné předpisy.” To ale pro nezávislou justici není dostatečný důkaz. Budiž – přidáme další: “Národní referenční laboratoř pro komunální hluk měřila hlučnost ocelářského gigantu v červenci 2010. A došla k závěru, že hluk z areálu ArcelorMittal prokazatelně překročil povolené limity.” Ani to ale nestačí. Pochopte: tohle je Mittal, na ten se nesmí říkat pravda! Takže soudkyně Šárka Bokůvková chce třetí expertízu. Když i ta ukáže, že hluk překračuje zákonem stanovené normy, pravděpodobně bude chtít čtvrtou, pátou, šestou, … …a měřit se bude buď tak dlouho, dokud se pan Chrapek neodstěhuje, nebo dokud se nepovede výsledky měření nějakým způsobem zmanipulovat. Samozřejmě první výsledek, který bude tvrdit, že hlukové limity překračovány nejsou, bude prohlášen za “směroplatný” a paní soudkyně podle něj rozhodne.
0 komentářů