Poslanci by chtěli čtvrt milionu měsíčně. Za co?*Nenažranost OSA nezná mezí. Soud ji podporuje*Ředitel DP Praha Dvořák lže*Na co tento týden nejsou peníze? Na opravy silnic. Budeme je zavírat!*Dům na Václaváku se bude bourat*Schwarzenberg vyprodává kulturní dědictví.
Myslíte si, že jste svobodní? Možná jen žijete v iluzi
O svobodě v naší zemi píšu prakticky v každých Týdnovinách dokola a dokola to samé: už skoro žádná svoboda v naší zemi není. Podobného názoru je zjevně i František Matějka, který základní rys svobody definuje jako: “dobrovolnost jejího konání v životě, jdoucí ruku v ruce s odpovědností.” Autor pak dále ukazuje, jak si stát, coby určitý symbol nesvobody, uzurpuje práva na nás už od narození: “…smíte mít jen takové jméno, které není v rozporu s nějakým povolením. Smíte být vychováván jen v takovém prostředí, které neodporuje nějakému dalšímu předpisu… …Smíte být léčen v případě nemoci jen tak, jak někdo jiný normativně stanovil a užívat jen takové léky, které někdo povolil. Nesmíte zaměstnat někoho či nechat se zaměstnat podle toho, jak to oběma stranám vyhovuje, ale podle toho, jak někdo jiný zákonem stanovil… …Nesmíte říkat veřejně všechno, co skutečně cítíte a jak vidíte svět… …O svých penězích můžete rozhodovat až potom, co z nich skoro polovinu odevzdáte systému.” Samozřejmě by se v tomto duchu dalo pokračovat dál, až byste v nějakém bodě zjistili, že svoboda je v Česku prázdnou frází, jejíž skutečnou podstatu jsme možná zažili na několik dnů v listopadu 1989.
Matějka pak vyslovuje svou představu pojmu “svoboda,” se kterou se naprosto ztotožňuji: “Být skutečně svobodným znamená mít vždy příležitost a právo volby a výběru. A samozřejmě také nést plnou odpovědnost za takovou volbu a výběr každý den života bez toho, aniž bychom ji přenášeli na jiné, mnohdy i proti jejich vůli – tedy proti jejich svobodě.” Srovnejte to s mou vizí pravicového státu: “Pravicový stát by měl jediný zákon ve znění: svoboda občana končí tam, kde začíná svoboda druhého. V praxi by to znamenalo, že každý může činit cokoli, čím neomezí ostatní.”
Za naprosto nejmarkantnější ukázku nesvobody považuji fakt, že se nelze vyvázat z nikdy nepodepsané smlouvy se státem. Nikdo z nás nemůže dát státu výpověď, přestat platit zdravotní pojištění a pojistit se třeba u soukromé pojišťovny, zajistit se na důchod nákupem zlata či pozemků namísto povinných odvodů do sociálního systému. Nemáme právo říci: “Milý státe, děkujeme, ale my se o sebe za své vydělané peníze raději postaráme sami.” Takže abych odpověděl na otázku z titulku článku pana Matějky: ne, já si nemyslím, že jsem svobodný, takže určitě nežiji v iluzi.
Hostinský pouštěl jenom sport, musí platit i za hudbu
OSA, Intergram a další organizace, údajně zastupující umělce, jsou dokonalou ukázkou toho, jak to v naší zemi vlastně funguje. Chcete vydělávat miliony, ale nechce se vám pracovat? Stačí dostatečně motivovat několik zákonodárců, aby prosadili změnu tzv. “autorského zákona.” Pak si založíte organizaci a začnete vybírat poplatky. Jedni vybírají za to, že lidé poslouchají slova písničky, druzí za hudební složku, třetí za nazvučení. Šance bránit se jednoduše není. A to buďte rádi, že Parlamentem zatím neprošla novela tohoto zákona, podle níž například uvedené organizace budou vybírat poplatky i za ty autory děl, jež nejsou známi. Když se pak autor najde a věrohodně doloží, že je autorem, OSA (Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním) mu prý dá část vybraných peněz (v praxi mu samozřejmě leda tak naprdí).
Malá odbočka: v kontextu s výše uvedeným opravdu ještě věříte tomu, že povinnost používat zimní pneumatiky byla motivována snahou našich zákonodárců o to, abychom jezdili bezpečně?
Že v naší zemi daníme dvakrát, třikrát, i vícekrát jednu a tutéž položku (viz např. daň z nemovitosti), na to už jsem si zvykl. Za hranicí absurdity je ale rozhodnutí soudu, podle kterého má majitel restaurace zaplatit poplatky za hudbu, ačkoli svým hostům pouštěl v televizi výhradně sportovní přenosy. Podotkněme, že za tu televizi samozřejmě platil koncesionářské poplatky, ač možná ani nesledoval ČT, ale to je v naší zemi opět normální. Argument, proč by měl platit za hudbu, když žádnou hudbu nepouští, vyřešila OSA jednoduše: hudba zaznívá i během sportovních přenosů. Nikdo se nezabývá faktem, že za užití nějakého úryvku písničky už zaplatil ten, kdo pořádá onen sportovní podnik a že si patrně tento náklad nechal zaplatit v právech za televizní přenos – tedy že v konečném důsledku ty kousíčky hudby platili buď diváci a nebo sponzoři. Majitel restaurace musí zaplatit ještě jednou, přestože kontrola v restauraci zjistila, že televize se zapíná pouze v případě sportovních přenosů. Důvodem rozhodnutí je, že “Sportovní přenosy podle soudců zvyšují návštěvnost restaurací.” No a logicky, když máte vyšší návštěvnost, musíte se rozdělit o své zisky nejen se státem, ale také s organizacemi, které si u něj umí protlačit své zájmy.
Véčkaři si za předsedu zvolili staronového šéfa Johna
Co dodat k této zprávě? Snad jen to, že jsem rád, že volba předsedy Věcí veřejných dopadla právě takto. Tím, že v čele této strany zůstává tentýž člověk, dali členové jasně najevo, že nechtějí stranu směrovat jinam. Takže se, díkybohu, při příštích volbách už do Parlamentu nedostane.
Zdražil bych víc, jsme nejlevnější v Evropě, říká šéf pražského DP Dvořák
Tak už lžou nejen politici, ale též ředitel pražského Dopravního podniku. Ten v rozhovoru pro server iHNed.cz pronesl, že: “jízdné v Praze bude dál s přehledem nejlevnější v celé Evropě a nejlevnější v celé republice.” Vůbec přitom nebere v potaz kupní sílu obyvatelstva – tedy že lístek za jedno euro je v poměru k příjmům pro Čecha až několikanásobně dražší než například pro Němce.
Kupodivu hned druhý den vyšel na tom samém serveru článek s titulkem Zjevná lež šéfa MHD. Pražské jízdné není nejlevnější v Evropě. Jako příklad si jeho autor vzal italskou metropoli Řím, která z hlediska cen patří spíše mezi ty dražší. Uvádí: “Teď k cenám: Římanky, Římané i turisti platí za lístek euro a mohou s ním jezdit 75 minut. Ovšem když si koupí denní, zaplatí 4 eura, za třídenní už jen 11 a týdenní nepřenosná je za 16 eur. Tedy něco přes dvě eura za den!” Jen pro srovnání: pokud byste při současných cenách chtěli jezdit po Praze týden, potřebovali byste jednu pětidenní jízdenku za 500 Kč a dvě denní za 100 Kč – celkem tedy 700 Kč, tj. 28,42 eur. Je to sice bezmála dvakrát tolik než v Římě, ale podle pana ředitele Dvořáka budeme i po zdražení nejlevnější v Evropě. Možná by ho měli naučit počítat, nebo alespoň lépe lhát.
Ředitel ŘSD: Máme málo peněz na opravy silnic. Může se stát, že některé zavřeme
Všichni platíme daně, řidiči k tomu platí spotřební daň za paliva a dálniční známky, podnikatelé ještě silniční daň a provozovatelé nákladní dopravy mýtné. Přesto vybrané peníze údajně nestačí na opravy silnic, po kterých jezdíme. Ředitelství silnic a dálnic nyní křičí, že od ministerstva dostalo málo peněz, přičemž jeho ředitel Jiří Švorc dokonce v rozhovoru uvedl, že v nejhorším případě bude nutné některé neopravené úseky uzavřít. Je zcela evidentní, že stávající systém výběru peněz na silnice státem se neosvědčil. Místo toho, aby se zavíraly rozbité silnice, které se během uzavírky rozpadnou ještě více, by možná bylo lepší přejít na komerční systém. Co třeba zrušit daně, mýto, dálniční známky, prodat inkriminované komunikace soukromníkům, ať si tam vybírají mýto a starají se o údržbu z vybraných peněz? Velmi pravděpodobně by to dokázali lépe a ekonomicky mnohem efektivněji, když by jejich zisk byl rozdílem mezi příjmy vybranými od řidičů a výdaji za údržbu a opravy. Je takřka jisté, že soukromník by nešel cestou státu (resp. ŘSD), který ochotně zaplatí každý rok za opravu těch samých děr, jež loni, předloni, i deset let nazad “spravovala” jedna a ta samá firma, která opravu neprovedla kvalitně, aby za rok byly zase kšefty. Podnikatel by si příští rok jednoduše vybral takovou firmu, která udělá svou práci pořádně, aby další rok nemusel platit za ty samé opravy znovu, ale aby měl vyšší zisk.
Jenže místo změny, ze které by měli prospěch především řidiči, raději budeme dál vybírat daně a zavírat silnice. Vždyť to je přeci logické!
Opravdu nechcete, aby vaše životy patřily vám?
Zatímco česká i slovenská média předvádí ukázkovou hysterii kvůli údajnému kanibalovi, Root ze serveru D-Fens přišel s radikálně odlišným pohledem. Nutno říci, že z mé perspektivy je jeho názor v mnohém přinejmenším hodný zamyšlení. “Tento případ je jiný, než případ zavražděné Aničky či jiných vražd, slečna Lucie prokazatelně žít nechtěla a k usmrcení došlo na její vlastní žádost… …Máme zde případ, který nás nutí se zamyslet nad tím, komu náš život vlastně patří a zda vůbec máme právo na to, aby nám někdo pomohl, rozhodneme-li se, že se nám na tomto světě nelíbí a chceme takovou skutečnost řešit. Pan Matěj tuto službu poskytoval zjevně zdarma, diskrétně a kdesi mimo civilizaci, kde tím nepoškozoval práva nikoho nezúčastněného.” Jenže zdaleka nejen u nás nepatří naše životu nám, ale státu, který rozhoduje i o tom, jak můžeme odejít a zda vůbec.
Byla to vražda, říká matka oběti pirátů silnic
Nehoda u Slaného na Kladensku, které se měl zúčastnit pražský radní, vyvolává mnoho emocí. Obzvláště po úspěšném exemplárním potrestání “piráta Laciny” je z českých médií doslova cítit chuť po dalším soustu. Shrňme si tedy, že z tuningového srazu jely dva vozy Nissan GTR – bílý a červený. Jely, podle všeho, o něco sportovněji než bývá zvykem, ale toto tvrzení je založené jen na svědectví několika řidičů, kteří byli Nissany předjeti. Z vlastní praxe přitom vím, jak čeští řidiči jezdí podle tachometru a každý, kdo je předjede, je “pirát silnic,” ačkoli oni reálně jedou kvůli odchylce tachometru i o 10 % pomaleji, než se opravdu smí. V jednom momentě se potkávají s vozem 25letého Daniela Ryčla. Podle dostupných informací se tato tři auta vůbec nedostala do kontaktu, nikdo přesně neví, co se stalo, ale Ryčl podle všeho strhl řízení, skončil mimo vozovku a jeho auto se otočilo na střechu. Výsledné skóre: řidič mrtvý, spolujezdkyně těžce zraněná. Média mají okamžitě jasno: řidiči dvou Nissanů jsou vrazi! A začíná ta správná masáž, jejímž cílem je ukázat všem v této zemi, jak se dělá právo a pořádek. Zatím nikde jsem nečetl jinou verzi, než tu, podle které Ryčl svým manévrem zabraňoval srážce s protijedoucími vozy, byť konečné “zúčtování” nakonec dopadlo možná stejně, jako kdyby se srazili.
Jenže co když všechno bylo jinak? Co když Ryčl jen neodhadl situaci, pouze se domníval, že je v ohrožení a jeho reakce byla přehnaná? Opravdu nikoho nenapadlo, že kdyby nestrhl řízení, nebo alespoň ne tak razantně, mohly se třeba všechny vozy minout a každý by pokračoval svou cestou? Ano, i tak se to mohlo stát! Jenže to by nebyla ta správná pastva pro média. Dva řidiči v rychlých vozech jsou prostě vinni jen tím, že na rozdíl od redaktorů nejezdí ve felicii, ale dovolili si koupit sportovně laděný vůz, což je automaticky zařadilo do kategorie “pirát.” Nemusíme chodit daleko do minulosti, abychom zjistili, že to nejsou soudci a znalci, kdo rozhoduje o vině a nevině, ale že to jsou v první řadě média. Můžete mít jako důkaz třeba záznam z videokamery, ale pokud se rozhodnou vás odsoudit, nepomůže vám nic.
Poslanci si chtějí zvýšit platy. Co takhle počkat, až nebude deficit?
Poslanci by rádi jednoduchý plat, nejméně 230 tisíc měsíčně
Poslanci si chtějí zrušit náhrady a mít „superplat“ skoro čtvrt milionu
Tohle je prostě bomba! Poslance už nebaví náš stát rozkrádat po kouskách ve formě “poslaneckých náhrad na dopravu/ubytování/asistenta” a patrně si říkají: “když už, tak už!” Všichni přitom víme, jak je na tom naše země z hlediska státních peněz. Hasičům se snižovaly platy, policistům také, sestřičkám jakbysmet. Je přeci krize a peněz je málo. Poslanci si je snížili také – ale nikoli proto, aby šlechetně “drželi basu,” nýbrž omylem, protože za ty peníze, které berou, nejsou ochotni ani číst zákony, jež schvalují.
Člověk by čekal, že v rámci státních úspor se třeba někdo z vlády zamyslí nad takzvanými poslaneckými náhradami, které nás stojí miliony, spíše ale desítky milionů měsíčně. Ano, někdo se zamyslel – jmenovitě Pavel Suchánek z ODS, ale jaksi jinak, než by bylo v současné situaci logické: namísto seškrtání náhrad je chce dát přímo do platů – tedy že by je poslanci pobírali zcela automaticky, aniž by museli jakkoli dokazovat, že je skutečně vynaložili na daný účel (na dopravu, na bydlení, …). Došel k minimálnímu platu ve výši 230 tisíc korun měsíčně! Uznejte, kdo tohle má? A především: za co poslanci takové peníze chtějí? Za rozpočet s rekordním schodkem ve výši 150 miliard? Možná to páni soudruzi považují za dobré hospodaření, tak se chtějí odměnit.
Opravdu nevím, co si o ODSákovi Suchánkovi mám myslet. Buď není psychicky zcela v pořádku, nebo si z nás, občanů, kteří tu chamraď v Parlamentu, Senátu a vládě platíme, dělá pořádnou prdel! Zatímco na Slovensku už došli tak daleko, že platy poslanců jsou závislé na “hospodářském výsledku státu,” u nás jdeme přesně obráceným směrem. Jedno vím jistě: takové platy by si nedovolili ani komunisté za socialismu.
Mimochodem: vám by se nelíbilo, kdyby vám plat nenavrhoval zaměstnavatel, ale kdybyste si ho mohli odhlasovat?
Polonahá žena tančila v prodejně pomazaná tělovým mlékem
To, že někde v obchodě tančila žena, dokonce nahá, by mě ani tak nebralo. Co mě zajímá mnohem více: jak se staví EU k tomu, že byla pomazaná tělovým mlékem? Jako spotřebitel se cítím zmaten! Jde o mléčný výrobek, který mohu vypít? Jsa dezorientován, pevně doufám, že mi v tom Evropská unie udělá pořádek a označení “tělové mléko” zakáže! My, jako Češi, to určitě budeme umět ochcat a s pocitem výhry tento výrobek přejmenujeme třeba na “tělové.”
Britové mají státní rozpočet na Twitteru i YouTube. Srozumitelný i pro dítě
“Rozklíčovat v anglickém rozpočtu, kolik stát utratil třeba za veřejné osvětlení, může i školák. To vše na veřejně přístupných webových stránkách, které jsou daňovým poplatníkům srozumitelné.” U nás to samozřejmě nejde. Proč? No jednoduše proto, že není jaksi vhodné, aby občan přesně věděl, jak stát nakládá s jeho penězi. Jistě je lepší, když daňový poplatník žije v naivní představě, že se za ty odvedené peníze stát o něj postará, když se ocitne v nouzi. Kdyby věděl, že poslanec A přihrál státní zakázku firmě svého bratra, nebo že politik B sice poukázal na předraženého dodavatele služeb, ale měsíc na to nakoupil tytéž služby za stejné nebo ještě vyšší ceny u svého kamaráda, mohl by se začít ptát, k čemu mu ten stát vlastně je a proč mu bere jeho peníze.
Památný dům na Václaváku se demolici nevyhne
Na tohle si vzpomeňte, až vám zase někdo bude tvrdit, jak KSČ před revolucí plundrovala tuto zemi. Z mého pohledu vidím zcela jasně: pražské historické centrum si nedovolili likvidovat ani ti největší “pjerestrojkaři.” Dnešní politiky nezajímá ani to, že je Václavák součástí Pražské památkové rezervace a památkou světového kulturního dědictví UNESCO. Nějaký historický barák přeci nebude stát v cestě moderní stavbě, jejíž developer očividně dobře pochopil hlášku “Kdo maže, ten jede.” Dovolím si na tomto místě ocitovat jednoho z nejzdatnějších komentátorů na Twitteru, který zde vystupuje pod přezdívkou Starý Mrzout: “Kdyby z Václaváku kromě té barabizny vyhodili i tu blbou sochu, mohli by tam udělat ÚAN.” Má pravdu, předsedo!
Schwarzenberg vyprodává kulturní dědictví
“Ministerstvo zahraničí Karla Schwarzenberga chystá s posvěcením vlády neuvěřitelný výměnný obchod s Berlínem,” píše na svém blogu Lubomír Zaorálek. “První na řadě je Lobkowiczký palác, kde sídlí německé zastoupení… …Nejdříve se má nechat ocenit… …Prodej se zdůvodňuje tím, že Lobkowiczký palác se po událostech v roce 1989 stal součástí německých dějin.” Kroutíte hlavou a říkáte si, že tohle by si přeci nikdo nedovolil? Tak si přečtěte ještě jednou předchozí komentář o historické budově na Václavském náměstí….
A kdo že za tím stojí? Ministerstvo zahraničí Karla Schwarzenberga! Ano, toho pána, kvůli kterému všichni voliči TOP 09 volili tuto stranu s tím, že “už má dost peněz a nepotřebuje si nakrást.” Ano, pan Schwarzenberg už má dost (a nejen peněz…), ale nezapomínejme na jeho původ. Němci nikdy neměli, nemají a nebudou mít dost. Moc, kterou nezískali druhou světovou válkou, nyní dostávají skrze Evropskou unii. Teď už jim začínáme odevzdávat náš historický majetek. Co bude dál? Budeme zase muset vyvěšovat všechny nápisy ve dvou jazycích? Dnešní Týdnoviny zakončím slovy klasika: “Chce se mi zvracet!”
0 komentářů