Od samotného rána jsem podrobován informacím, které se vymykají mému chápání natolik, že si připadám žít v nějakém absurdním blázinci.
Nejprve na liště televizní obrazovky jde psaný text o tom, že exministr Drobil, (po průšvihu dosazený za ideového šéfa ODS), zvažuje podat trestní oznámení na pana Michálka. Přitom do aprílu chybí ještě dva dny.
Z paměti vyskočí aféra ProMoPro, s více než šestinásobným překročením ceny odhadované za poskytnuté služby. Vybavuje se rozhořčené halasení proti Vondrovi, zodpovědnému za záležitost ProMoPro. Vybavují se razantní požadavky koaličních partnerů na odstoupení Vondry z ministerské funkce. Ty jsou obratem změněny v požadavky méně razantní. Nekompromisní požadavky na rezignaci Vondry se mění v zásadní požadavek, aby alespoň nebyl účastníkem jednání devítky. A to vzápětí rovněž jde tak nějak do ztracena.
Bez nadsázky pro tuto vládu těžce skandální vyjádření premiéra vlády o tom, že při použití standardů uplatňovaných vůči ministrovi Vondrovi, že by mnohý z koaličních ministrů nemohl obstát a nemohl být ministrem, probíhá takřka bez povšimnutí. A to všechno je jen něco málo, namátkou.
Právě jsem mimoděk vstřebal informaci o tom, že sledovat ve vazbě Otakara Tomka, podezřelého z vraždy Aničky, a sice sledovat takovou měrou, aby bylo možné zabránit jeho pokusu o výkon sebevraždy, vězeňská služba nemohla a nesměla. Takové sledování by prý odporovalo jak listině základních práv a svobod, tak úmluvám, k nimž se ČR připojila.
Tak teď nevím, jestli ač duševně zdravého, náhodou a omylem mě fakt nezavřeli do nějakého blázince, obrovského rozlohou, anebo jestli nejsem totální magor žijící na svobodě.
Luděk Prokop
30. 3. 2011
0 komentářů