Bémovy sliby zapomeňte – máme nového primátora, staré sliby neplatí*Bárta chce zakázat telefonování s hands-free*Pravice by DPH nezvyšovala. Co nám tu vlastně vládne?*Kalousek slibuje, že po tomto zvyšování DPH už fakt další nebude.
Primátor nechce metro na letiště, magistrálu v tunelu odsouvá
O prodloužení metra na ruzyňské letiště se vždy hovořilo jako o Bémově pomníku. Žil jsem v Praze bezmála třicet let a s přesvědčením, hraničícím až s jistotou, mohu říci, že více než metro k letišti je potřeba trasa D, vedoucí z jižní části Prahy (Libuš) do centra, nebo alespoň na Pankrác. Dnes tuto radiálu pokrývají stovky autobusů denně, které zůstávají ve špičkách stát v beznadějných kolonách.
Současný primátor Bohuslav Svoboda ale transparentně ukázal, jak politické strany vnímají své závazky vůči voličům. ODS před komunálními volbami v roce 2006 slibovala mnohé – například vybudování “vodního světa” na pražském Jižním městě do tří let (důkaz viz Velký průvodce pražskou předvolební kampaní). Jaká je realita? I pět let po volbách nemá Jižní město ani dětský bazének, natož pak “vodní svět.” Ptáte se, jak voliči ODS za nesplnění slibů vytrestali? V roce 2010 vyhrála ODS na Praze 11 znovu – byť ztratila téměř polovinu voličů.
Takže proč by neslibovali dál a následně na ty sliby z výšky nekašlali? Pavel Bém v roce 2006 sliboval přesunutí magistrály pod zem. Praha je totiž jedním z mála evropských měst, kde hlavní dopravní tepna vede historickým centrem (za toto skvělé rozhodnutí můžeme poděkovat soudruhům z KSČ). Pět let poté je magistrála v ještě horším stavu, než byla kdykoli předtím – modří radní totiž rozhodli o jejím zúžení v nejfrekventovanějším místě směrem do centra a nyní diskutují o tom, že by jí zúžili i směrem opačným. Ani stejnou stranickou příslušnost nelze vnímat jako záruku dodržení starých slibů, protože ačkoli je Bohuslav Svoboda členem ODS, sliby svého předchůdce plnit nemusí. Tedy alespoň si to myslí. Magistrálu pod zemí jednoduše odložil. Kdyby jen to – přišel s dokonale ekozmrdským nápadem “že by na ní byly vybudovány zelené pruhy uprostřed s pásy pro cyklisty.” Opravdu skvělý nápad! Jako by nestačilo, že je tato komunikace dnes a denně ucpaná auty, tak ji ještě “vylepšíme” dalším snížením dopravní kapacity. Proč dělat něco pro voliče, když za čtyři roky zase půjdou a hodí to tam té samé straně?
Bárta chce dát odpovědnost na majitele aut a ztrojnásobit bohatým pokuty
Pravidelní čtenáři vědí, že netrpím záští vůči KSČM. Vnímám ji jako stranu, která se zaměřuje na určitou skupinu voličů, jimž slibuje silnou pozici státu v jejich životech. Budiž – pokud je po takové straně poptávka, nechť existuje – ostatně i politická scéna by měla být svým způsobem trhem s poptávkou a nabídkou.
Proti tomu Věci veřejné se před loňskými volbami profilovaly jako revoluční strana, která bude naslouchat přání svých voličů a to nejen předtím, než vhodí volební lístky do uren, ale i poté. Slibovali internetová referenda, na základě kterých budou pak hlasovat v Parlamentu, a chtěli učinit konec politickým dinousaurům. Už máme po volbách a VV spekulují, jak to udělat, aby ona proklatá referenda nemuseli brát jako závazná. Přeci jen: když si politik má vybrat, zda bude hlasovat podle přání voličů, nebo podle přání svých sponzorů (lobbistů), je jeho volba jasnější než slunce na nebi. O dinosaurech už se raději nemluví vůbec – přeci jen lepší koryto s Kalouskem než pozice sice čestné, ale nelukrativní opozice.
Co je horší – Věci veřejné se začínají profilovat jako nejkomunističtější strana současného politického spektra. Slovo “komunistická” zde ale nemíním jako “nabízející alternativu, založenou na základech komunismu,” ale v tom smyslu, v jakém jsme komunismus mohli vidět před revolucí. Tak například: osoba blízká je právem stojícím na Listině základních práv a svobod, která by v demokracii měla být zcela nedotknutelná. Má racionální podklad: neměli bychom občana nutit, aby udával sám sebe, nebo své blízké. Proto má právo odmítnout výpověď a nechat příslušné orgány, aby samy zajistily důkazy, na jejichž základě může být souzen a trestán. Víta Bárta a Stanislav Huml si ale s Listinou hlavu nelámou – stejně, jako nám soudruzi v době totality byli schopni tvrdit, že žijeme v demokratickém zřízení, jsou tito pánové schopni vnutit médiím i občanům myšlenku, že využití práva nevypovídat je “výmluvou.” Vymysleli tedy “odpovědnost provozovatele auta,” na základě které chtějí trestat řidiče za skutky, které ani nemuseli spáchat. Na nějakou presumpci neviny se – podobně jako “za totáče” – nehraje. Stejně tak bývalý policajt Huml nechce slyšet o tom, že jsou to právě jeho ex-kolegové, kdo by měl získávat důkazy, na jejichž základě se dá vznést nezpochybnitelné obvinění a následně trestat.
Bárta ale svého stranického kolegu trumfl – chce navrhnout zákaz telefonování během jízdy a to – teď se, prosím, pevně držte – i s hands-free. S návrhem přichází poté, kdy si tisíce řidičů po celé zemi pořídili hands-free právě proto, aby mohli telefonovat, aniž by porušovali zákon. Důvodem tohoto opatření má být že “způsobuje… …snížení pozornosti řidiče natolik, že to ohrožuje bezpečnost provozu.” Navrhoval bych ministrovi Bártovi, aby nebyl troškař. Těch věcí, jež mohou rozptýlit pozornost řidiče, je mnohem více. Začněme třeba rádiem, které je dnes montované skoro do všech aut. Pokračujme ovládacími prvky klimatizace, které bez vizuální kontroly také většinou nenastavíte. Pojďme ještě dál: přikažme dívkám a ženám, ať v létě chodí oblečené tak, aby nerozptylovaly pozornost kolemjedoucích řidičů. Ideální bude, když nařídíme nošení burky (viz obrázek).
 |
| Návrh oblečení pro ženy, aby nerozptylovaly řidiče (zdroj: Wikipedia) |
Nebo ještě lepší nápad: zakažme řidičům koukat z oken, včetně čelního – vždyť kolem silnic je tolik věcí, které mohou odvést pozornost!
Nemohu si pomoci, ale mám stále intenzivnější pocit, že voliči, kteří loni dali svůj hlas Věcem veřejným, nakonec do Poslanecké sněmovny poslali větší komunisty, než kdyby volili KSČM.
Jedno z nejvyšších zvýšení daní provede… “pravice”
Rozčarováni mohou být nejen voliči VV, ale také ODS. Vždyť přeci volili pravici, pro kterou by mělo být typické snižování role státu a přinejmenším nezvyšování daní. Ostatně před volbami se “modří ptáci” jako pravicová strana profilovali – nejen ústy svého předsedy slíbili, že daně se prostě zvyšovat nebudou, protože by to uškodilo ekonomice. Citát Petra Štěpánka, že “každý student prvního ročníku Vysoké školy ekonomické ví, že zvýšení daní v době hospodářské krize podnikání spíše utlumí, pročež se zvýšeným výběrem daní prostřednictvím zvýšení daní vůbec nelze počítat.” najdete na oficiálním webu ODS i dnes. Michal Kašpárek přirovnal dění na naší politické scéně k seriálů Jak jsem poznal vaší matku, ve kterém byla jedna epizoda vyprávěna s přehozenými postavami – tedy “Posluchače dvacet minut vodíte na vařené nudli – a nakonec mu ukážete, že se to všechno přihodilo někomu jinému.” Autor dále konstatuje: “Na tenhle scenáristický trik jsem si vzpomněl, když jsem si začal v posledních měsících všímat, jak daleko jsou vládní kroky od předvolebního liberálního tónu. A hlavně kolik voličů pravice v mém okolí uvítalo jedno z nejtvrdších porevolučních zvýšení daní úlevným: „No konečně se něco dělá!”” V textu pak poukazuje na skutečnost, že ačkoli v Parlamentu mají převahu údajně pravicové a středové strany, dělají vysloveně levicovou politiku. Potvrzuje to na několika plánovaných krocích, z nichž asi nejmarkantnější je: “Solidarita musí být. Rozuměj: solidarita nezaopatřených se zaopatřenými, tedy jeden z nejbizarnějších druhů solidarity.”
Co na to pravicový volič? Ne, nebojte se, nepřizná chybu, ani to, že se ODS a zpronevěřila myšlenkám, které razila před volbami. Volič ODS bývá neomylný, takže si současné dění obhájí, což Kašpárek ukazuje na praktickém příkladu: “„Jak jinak tohle všechno chceš vyřešit než vyššíma daněma?” ptal se mě před pár dny kamarád, který po Vladimíru Tlustém roky opakoval, že nejlepší daně jsou ty nejnižší, a hrozně se bál, že mu nenažranci z ČSSD o pár stovek zvednou odvody z toho jeho lehce nadprůměrného platu. Když to – skrze nepřímé daně – udělala pravice, chrochtá si, že ty „reformy aspoň zabolí”.” Ano, voliči nepřemýšlí nad tím, co strany nabízejí, ani nehodnotí, jak to pak dodržují když jsou u kormidla. Průměrný volič bere politickou scénu jako fotbalové hřiště: Sparta nebo Slávie, modří nebo oranžoví – nic mezi tím. Je úplně jedno, co ta či ona strana udělá po volbách – důležitá je jen jedna věc: aby to “ti naši” natřeli “těm druhým.” Dokud průměrný volič nepochopí, že politika je jaksi o něčem jiném a že by měl brát v potaz kromě stranické barvy i další informace, budeme se tady plácat od skutečné levice k předstírané pravici donekonečna.
Nespojujte pojem „pravice“ s dnešní vládou. Jen ho tím przníte
Na nesoulad pravicových myšlenek a skutečných kroků, které chce podniknout vláda v čele s ODS, poukázal i František Matějka. Ten říká: “Dělení na pravici a levici je jen politiky a médii uměle udržovaný stav, aby se dalo jednoduše vymezovat vůči ostatním. Základním měřítkem je však podle mě úroveň svobody života občanů uvnitř státu.” Dále pak definuje rozdíl mezi pravicí a levicí podobně, jako ho vnímám já: “„pravice“ by měla dbát především na svobodu a odpovědnost jedinců, s minimálními zásahy státu do jejich životů. Oproti tomu „levice“ svobodu lidí, nutno přiznat, že s jejich volebním souhlasem, omezuje a to ve prospěch státu, který by za občany měl naopak převzít hodně z jejich vlastní odpovědnosti.” Pokud přistoupíme na tuto definici, musíme dojít k závěru, že chce-li volič vybírat z nejsilnějších stran naší politické scény, má tyto možnosti: jedna levicově-středová strana (TOP09), jedna mírně levicová (ODS) a tři levicové (VV, KSČM a ČSSD). Skutečná pravice na seznamu stran, které mají šanci překonat nesmyslnou 5% hranici pro vstup do Parlamentu, na scéně není. Otázkou je proč. Pokud bychom přistoupili na představu, že i politické spektrum je v podstatě trhem, kde fungují základní principy nabídky a poptávky, museli bychom dojít k jednoznačnému závěru: totiž že o pravicové pojetí státu není zájem. Občané jsou – pravda, patrně i díky desetiletím prožitým v totalitě – zvyklí na silnou pozici státu v jejich životech. Nepřipadá jim divné, že i strany, které se prezentují jako tzv. “pravice,” chtějí vládnout tvrdou rukou a zasahovat do jejich životů. Vždyť to tak vždycky bylo, tak proč by se měl měnit osvědčený systém?
Doufám, že někdy z tohoto bláta vybředneme a najdeme dostatek těch, kteří budou ochotni převzít odpovědnost za své životy i za cenu, že se o ně stát nebude starat tak, jako dosud. Určitou jiskru naděje vidím, bohužel zatím jen na Internetu. U voleb bylo voličů pravice žalostně málo.
Už několikrát mě napadlo, jak by to vypadalo, kdybychom se my, “pravicově smýšlející blogeři”, sestěhovali na jedno území, vyhlásili samostatný stát a zavedli jediný zákon: “Postarej se o sebe, jak sám dovedeš, ale pamatuj, že Tvá svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého.”
Klaus: Zvýšení DPH je sdělením o důchodové nereformě
Pan prezident opět zabodoval. “Sjednocení sazeb daně z přidané hodnoty (DPH), které navrhuje vláda, je podle prezidenta Václava Klause sdělením, že stát nechce reformovat to hlavní, a to míru své účasti v důchodovém systému.” Na to se dá reagovat hláškou z filmu Samotáři: “To jsi řekl moc hezky!” A také přesně, dodávám já :). Jsem rád, že po T. G. Masarykovi máme konečně dalšího prezidenta, který nemá hlavu jen na to, aby bylo co věšet ve školních třídách a na úřadech. Klaus je patrně jediným politikem, se kterým souhlasím ve více než polovině vyřčených názorů.
Klausův názor naprosto sdílím – čekal jsem důchodovou reformu, která přenese odpovědnost za zajištění se ve stáří na naše bedra. Že prostě bude na nás, jak se postaráme o svůj důchod a že konečně nastane spravedlnost, kdy ten, kdo pracoval více, lépe, nebo byl třeba lepším odborníkem ve svém oboru, si také bude více užívat v důchodu. Jenže to, s čím přišla vláda Petra Nečase, nepřináší vlastně žádnou zásadní změnu důchodového systému, natož pak aby se zvyšovala odpovědnost občanů výměnou za větší míru svobody. Místo toho nás čeká největší zdražení nejdůležitějších komodit, vyšší odvody do státní pokladny a další nejistota, jak vlastně a zda vůbec nějak budeme ve stáří zajištěni.
Po sjednocení DPH už daně nezvýšíme, slibuje Kalousek
Přátelé, také máte pocit, že nás ministr Kalousek považuje za debily? Sedí ve vládě, kde má největší vliv strana, jejíž předseda před volbami sliboval, že se daně zvyšovat nebudou. Teď se zvyšují a Kalousek nám slibuje, že pak už fakt žádné další zvýšení nebude. Co tím chce říci? “Ano, předtím jsme lhali, teď sice říkáme to samé, ale teď už fakt nekecáme! Věřte nám – myslíme to upřímně!” Opravdu si Kalousek myslí, že jsme takoví idioti, že si teď řekneme: “Dobře, když teď Mirda říká, že už to bylo fakt naposledy, tak mu budeme věřit”?
Proč Kalousek rovnou neřekne: “Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé.”? Třeba mu to ještě někdo zbaští….
Vláda se zalekla vlny odporu proti sjednocení DPH
Když jsem poprvé slyšel, že by se DPH měla sjednotit na 20 %, pomyslel jsem si, že to bude zase “holandská dražba.” Tedy že vláda udělá “bububu” s číslem dvacet, vyvolá tím nespokojené reakce, a pak blahosklonně půjde o něco níž. Sice se bude pořád zdražovat, ale “už ne tak moc.” A to je dobře, no ne? Všichni budou spokojení – pravicová vláda proto, že se jí podařilo udělat levicový krok, stejně jako občané, že si vyřvali ústupek. Sundáme-li ale růžové brýle, uvidíme pořád to samé: vládu, která za jakousi obskurní verzí důchodové reformy skrývá zvýšení odvodů do státní kasy. Nesežerme vládě její “kompromisy,” kterými se snaží vyvolat v občanech pocit, že není tak zlá, jak se na první pohled mohlo zdát. Je to obyčejná hra, která v minulosti už několikrát vyšla. Ani tento “ústupek,” stejně jako ty předchozí, neznamená, že by se cokoli mělo změnit k lepšímu.
Nemocnice v Kladně má mít vyhlídkovou věž. Jinak nedostane dotaci na parkoviště
Chcete vidět logiku rozdělování peněz v Evropské unii? Pravicově smýšlející již patrně správně tuší, že jakékoli přerozdělování peněz “shora” logiku mít nemůže – a mají pravdu. Pojďme se ale podívat na jeden exemplární příklad.
Nuže: v Kladně mají nemocnici a chtěli by u ní vybudovat parkoviště. Jistě dobrý záměr, pokud pacienti a zaměstnanci nemají kde parkovat. Existuje více modelů, jak to udělat – komerční firma, fungující na normálním trhu, by vybudovala parkoviště jako přidanou hodnotu pro klienty a pak by ho zaplatila buď z vlastního zisku, nebo by ho zpoplatnila a z vybraných peněz by parkovací plochu nejen zaplatila, ale časem by na ní také vydělávala. Státní nemocnice ale jako firma na trhu nefunguje, proto natahuje ruce se slovy: “Přispějte almužničkou!” Náš stát už je skoro vytunelovaný, proto nedá nic, takže je potřeba ruce natáhnout dál: směrem k Evropské unii.
A teď přijde vrchol logiky: Evropská unie na parkoviště u nemocnice peníze nedá. Ty pustí jen na turisticky zajímavé místo, což zdravotnické zařízení jaksi není. Blbost z Evropy oplatily české hlavy stejnou mincí: “Ze starého 32 metrů vysokého nevyužívaného komína postaví vyhlídkovou věž. A parkoviště společně s ní. Na to chce nemocnice použít peníze z Regionálního operačního programu Evropské unie určeného na cestovní ruch.” Na to už EU peníze dá, protože to je přeci logické, no ne? Co na tom, že vybudování parkoviště s přestavbou komína vyjde dráž, než prosté vybudování parkoviště? A bruselský úřední řehtá, až to není pěkné….
Myslím, že je na čase propustit z psychiatrických léčeben všechny pacienty s diagnózou idiocie a debilita! Když je místo zavírání do pavilonů pošleme do Bruselu, jistě tam najdou uplatnění.
Jak ukočírovat domácí finance
Na závěr si dovolím si čtenářům Týdnovin předložit můj článek, který vyšel v úterý. Prezentuji v něm způsob vedení “domácího účetnictví” tak, aby byl člověk samostatný, neměl dluhy a nemusel spoléhat na pomoc státu nebo druhých.
0 komentářů