Budeme si platit plomby*Alexandr Vondra nevidí důvod k rezignaci*Jak se učí v cikánské škole?*Socialistické nápady pana Dobeše*Jak to asi bylo s pirátem Dudou?*Nemůžete mít děti? Zaplaťte vyšší daně!
Anesteziolog Lukáš Pollert: Neodcházím, práce mě baví i za směšné peníze
Vždy mě bavilo sledovat a číst názory sportovce a lékaře Lukáše Pollerta. Na jednu stranu je Pollert “tak trochu mimo,” na stranu druhou umí své názory podat jednoduchým a stravitelným způsobem. V rozhovoru pro iHNed.cz například uvedl, že jeho základní mzda (pracuje jako lékař, má tři atestace a třináct let praxe) činí směšných 25 450 Kč hrubého, přesto neděkuje a neodchází. Neúčastní se mediálního divadla a na férovku přiznává, že nemá odvahu vzdát se pracně budované kariéry; navíc ho práce baví. Poukazuje ale na nedostatky současného zdravotnického systému, kdy musí mít několik pracovních poměrů, aby uživil rodinu. Zmiňuje například platby od pojišťovny, které leckdy nepokryjí ani základní úkony a přístrojové vybavení.
V čem s Pollertem nesouhlasím, je jím navrhovaný způsob řešení – totiž zvýšení spoluúčasti pacientů. Jsem přesvědčen o tom, že nedostatek financí ve zdravotnictví je možné řešit jinak – především úsporami a to jak na straně pojišťoven, tak i zdravotnických zařízení. Na jedné straně nám utíkají stamilióny jen proto, že si management nemocnice nakoupil služební auta, nebo pořídil předražený přístroj, a na straně druhé budou pacienti přisypávat do systému z vlastních kapes? To je stejný nesmysl, jako kdyby chtěl kapitán řešit díru v trupu lodi nikoli její opravou, ale pořízením silnějšího čerpadla. Dovolím si lehce navázat na knížku Frédérica Bastiata Co je vidět a co není vidět. Co je vidět v tomto zjednodušujícím pohledu, je vize, že ve zdravotnictví je nedostatek peněz, takže když jich tam nasypeme více, bude nedostatek menší (dostatek ale nebude nikdy). Co vidět není, jsou obrovské výdaje za zbytné věci, rozkrádání skrze nadhodnocené zakázky a zkorumpovaná výběrová řízení. Není vidět ani to, že pacient je v první řadě člověk, který má ve většině případů omezený objem finančních prostředků. Přitom na zdravotním pojištění (povinné dani) odvádí spolu se zaměstnavatelem relativně hodně peněz. Navýšením cen bychom způsobili, že by se lékařská péče stala pro část občanů nedostupnou a to je naprosto nepřípustné.
Řidiči: Na dálnici se držíme uprostřed, vpravo se prostě nedá jet
Čeští řidiči jsou často (a většinou i právem) kritizováni za to, že neumí jezdit po dálnici. Zákon o silničním provozu sice jasně stanovuje, že s výjimkou předjíždění se má jezdit vpravo, přesto se na víceproudých komunikacích často setkáváme s “umělci,” tvrdošíjně jedoucími v prostředním či dokonce levém pruhu. V zahraničí jsem přitom na podobné problémy nenarazil – je prakticky lhostejné, vydáte-li se na západ, nebo na jih – snad ve všech civilizovaných zemí je běžné, že za normálních okolností jezdí auta vpravo a ostatní pruhy využívají jen pro předjíždění.
Je ale pravda, že naše dálnice jsou na mnoha místech v žalostném technickém stavu, kdy jízda v pravém pruhu znamená kromě nekomfortu také citelně vyšší opotřebovávání vozidla. Vezl jsem loni do Prahy návštěvu z Ukrajiny. U Ostravy, kde máme novou dálnici, si pochvalovali, jak máme kvalitní silnice. Na Ukrajině jsou prý horší. Poznamenal jsem, že na Ukrajině jsem jezdil a že jejich silnice jsou v mnohem lepším stavu než naše. Nesouhlasili, tak jsem jen poznamenal, ať počkají, až dojedeme k Vyškovu. Když jsme tam dojeli a při jízdě přes panelové spáry jsem se jich zeptal, kdo má lepší silnice, už si na svém původním tvrzení netrvali. Dokud budou naše dálnice ve stavu, v jakém jsou, pak bude v pravém pruhu jezdit jen blbec.
Obyčejné plomby si od roku 2012 asi zaplatíme sami
Podle ministra zdravotnictví Hegera je prý zubní kaz “banalitou.” Proto chce jeho odstranění a opravu zubu tzv. plombou vyřadit ze zdravotního pojištění. V praxi by to znamenalo, že bychom za obyčejnou plombu platili. Inu, proč ne, pokud nám politici sníží zdravotní pojištění. Jenže to, samozřejmě, neudělají. Budeme platit stále stejně peněz, ale k tomu ještě budeme za některé úkony vytahovat peněženku. Nejedná se tak o nic jiného, než nepřímé navyšování odvodů.
Ještě kurióznější je tvrzení prezidenta České stomatologické komory Pavla Chrze, který kalkuluje s částkou 20 Kč za minutu práce stomatologa. Ano, vážení, zubaři si cení svou práci na 1 200 Kč/hod! Jak k této částce došli, to už bohužel Chrz neuvedl. Určitě to není částka, kterou by určil trh.
Další, kde chce ODS vybrat ještě více peněz, jsou převozy pacientů sanitkou. Vůbec není brán ohled na skutečnost, že převoz sanitním vozem nejčastěji potřebují imobilní pacienti a že se rozhodně nejedná o nějaký luxus. To ale Marku Šnajdrovi nevadí – ten má jistě nárok na limuzínu, kterou mu z daní platí občané. S tímto přístupem “modrých ptáků” se brzy dostaneme do situace, že nám starší a nepohybliví občané budou umírat doma jen proto, že si nebudou moci dovolit zaplatit transport a do tramvaje či autobusu se nevyškrábou.
Vidím jen dvě rozumné cesty, jak z celé šlamastiky ven. První stojí na úsporách a přísném dohledu nad výdaji. Druhou je otevření trhu: tedy zrušení zdravotního pojištění s tím, že by si občan sám zvolil zdravotní pojišťovnu a program podle svých možností a potřeb. Hlavní výhodou tohoto systému by byla jasně daná smlouva, na základě které by pacient věděl, nač má nárok a co si už bude platit sám. Rozhodně je to spravedlivější, než stávající situace, kdy sice platíme povinné odvody, ale nikde nemáme garantováno, co za ně dostaneme, ani si nemůžeme vybírat, že za více peněz dostaneme lepší standard. Navíc by začaly fungovat tržní mechanismy, takže by si zubaři nemohli vymýšlet nesmyslné ceny, protože pojišťovny by samozřejmě uzavřely smlouvy jen s těmi, kteří jsou pro ně výhodní. Ti nenažraní by pak mohli poděkovat a odejít.
ZAČÁTEK KONCE pana Čistého?
Adam B. Batoš se zaměřil na kauzu Alexandra Vondry. Zatímco za reálného socialismu by Vondra seděl ve vězení za rozkrádání majetku, v české verzi kapitalismu a demokracie sedí v ministerském křesle. Bartoš výstižně komentuje situaci na současné politické scéně, kdy jednotlivé strany sbírají špínu na konkurenci a vylijí ji v okamžiku, kdy se jim to hodí: “Jistěže je to řízená kampaň. Ve světě politicko-mediálního propletence je každá kauza řízená kampaň – správně načasovaná, odměřená po dávkách, dokonale připravená. Takové antipromo na klíč.” Na své kůži to pocítili mnozí politici, počínaje Jiřím Paroubkem, přes Ivana Langera či Pavla Drobila. Transparentně to, jak funguje politická konkurence a mafiánské praktiky, ukázal Vlastimil Tlustý v kauze “Vířivka.” Přesto se v tomto směru nic nezměnilo – politici se dělí na ty, co spolu mluví a ty, na které se sbírá špína. Samozřejmě můžeme namítnout, že kdyby naši mocní jednali čestně a férově, nikdy by tak nedali příležitost k vydírání či pozdější medializaci svých špinavých rukou. Jenže v naší současné politice připomíná hledání “pana Čistého” hledání jehly v kupce sena. Ostatně zeptejte se sami sebe: znáte nějakého politika, o kterém byste mohli říci, že není na svém místě především kvůli vlastnímu prospěchu?
Alexandr Vondra: Nevidím důvod, proč bych rezignoval. A tečka
My také nevidíme důvod, proč by měl Alexandr Vondra rezignovat. Rozkrádání veřejného majetku už přeci není trestným činem a když politici vyhazují stamilióny, které předtím vybrali z našich kapes, rozhodně to není důvodem k rezignaci. Sašo, drž se a nedej se! Teď nemůžeš odejít!
Na vlastní kůži: Jaké to je, být učitelem v romské škole? Neuspěl jsem
Až nám zase budou Kocábové, Džamily a další “ochránci lidských práv” vysvětlovat, že zášť většiny občanů vůči cikánské minoritě je dána jen vykonstruovanými stereotypy, vzpomeňte si na článek, ve kterém Ivan Motýl popisuje vlastní zkušenost s výukou dětí z menšiny. Jasně se v něm ukazuje, že termín “nepřizpůsobivý,” považovaný v policicky korektním zmrdispeaku za hanlivý, má své opodstatnění. Cikánská menšina se zjevně už od dětských let odmítá jakkoli přizpůsobit pravidlům země, ve které žije. Asi bychom se v rámci snahy o vzájemné soužití měli přizpůsobit my.
Není to většinová společnost, která žije ve stereotypech. Již děti školního věku jsou schopné na konstatování “Tohle vážně není normální škola!” odpovědět: “Chcete říct, že jsme zvláštní škola? Jdu za paní ředitelkou, že nás urážíte!” V pozdějším věku se tento pocit ukřivděnosti jen zvyšuje.
Bohužel “ochránci práv menšin,” které jsme měli dosud možnost poznat, jsou sice dobří teoretici, podobně jako třeba Václav Havel, ale naprosto neberou v potaz skutečnosti a fakta. Ani je nechtějí vidět, protože pak by museli uznat, že to nejsme my, většinová společnost, kdo má problém. Vzpomeňme na nabídku pro ministra Kocába, ať si zkusí bydlet v domě s cikánským obyvatelstvem. Raději ztratil klíče, než aby musel přiznat, že není takové terno slyšet od minoritního občana “Dobré ráno, sousede!”
Dobeš: Do čtyř let snížíme počet osmiletých gymnázií
“Chcete návrat do reálného socialismu? Pak volte Věci veřejné!” S tímto sloganem měli kandidovat “Véčkaři” v posledních volbách, protože je nejlépe vystihuje. Minulý týden jsme v Týdnovinách kritizovali nápad, že by občané měli povinně pracovat na panském (uklízet chodníky, které patří obci), dnes tu máme další ukázku socialistického, ne-li přímo komunistického smýšlení politiků této strany. Ministr školství Josef Dobeš chce snížit počet osmiletých gymnázií. Nezabývá se přitom otázkou, zda je o taková gymnázia zájem, nebo jestli nejsou pro některé děti lepší pro budoucí studium a život. Nějaké tržní principy ve školství nečekejme. O tom, zda bude existovat ta či ona škola, nebude rozhodovat poptávka, ale pan ministr na základě své vlastní úvahy.
Mohu přispět svou zkušeností: na základní škole jsem patřil k nadprůměrným žákům, jenže tehdy víceletá gymnázia neexistovala. Musel jsem tak osm let sedět vedle budoucího automechanika, zedníka, instalatéra, kadeřnice, …. Nic proti nim – všechna povolání jsou důležitá a uvědomuji si, že například bez stavebních dělníků bych bydlel pod stanem. Jenže stejně tak je pravdou, že jsem byl nařízením shora brzděn ve svém rozvoji. Na víceletém gymnáziu bych měl mnohem větší záběr a postupoval bych v získávání vědomostí vyšším tempem. V osmé třídě jsem už mohl umět věci, které jsem se naučil až v prvním či druhém ročníku na gymnáziu. Stejně tak jsem mohl získat náskok i na následné vysoké škole.
Jenže dnešní školství má stále větší tendence zašlapat všechny do šedého průměru. Nikdo nesmí vyčnívat. Vidíme tendence rušit zvláštní školy, aniž by se uvažovalo nad tím, že opožděné děti nebudou stíhat. To se bude řešit později – patrně tím způsobem, že se výuka přizpůsobí “těm pomalejším.” A že se ti nadanější budou nudit? To přeci nevadí – hlavní je, že neděláme rozdíly! V jednotě je síla!
Přístup ministra Věcí veřejných tak silně připomíná principy, na kterých fungoval socialismus a tehdejší Komunistická stana Československa. Stejně, jako před dvaceti lety, budeme ty nadané, inteligentní a talentované držet hezky na uzdě, aby nám z nich náhodou nevyrostli samostatně myslící občané.
Hokejista Duda napadl důchodce, který mu měl kopnout do auta
Mám trochu jiný pohled na pravděpodobný sled událostí, které vyústily v napadaní chodce hokejistou Radkem Dudou. Už když jsem četl první zprávy o tom, kterak pirát silnic málem srazil chodce na přechodu, jež se mu následně nechtíc otřel rukou o auto, jsem tušil, že skutečnost vypadala pravděpodobně zcela jinak. To také tvrdí Dudův otec, podle kterého důchodce do auta kopl. Vzhledem k tomu, že často sám sleduji, jaké mají někteří chodci sebevražedné tendence, když se vrhají na přechody s představou, že řidič přeci musí zastavit, nevěřím verzi, že chodec poklidně přecházel, když tu se objevilo Dudovo BMW a málem ho sejmulo. Osobně se přikláním k variantě, že chodec vstoupil na přechod s myšlenkou “však oni zastaví, JÁ mám přeci přednost!” a když mu Duda přednost nedal, kopl mu do auta. To se samozřejmě hokejistovi se vznětlivou povahou nelíbilo, takže vyběhl a útok na jeho vozidlo opětoval. Důchodce samozřejmě sehrál před médii chudáka ve stylu: “Kola mi vypustili, ventilky zahodili a košíček rozšlapali!”
Jistě není mimo ani poznámka jednoho ze čtenářů, která zazněla v diskuzi pod článkem: totiž že kdyby v události figuroval řidič ve voze Škoda Fabia, nikde by se o tom nepsalo. Protože je ale dnes trendy psát “o těch pirátech v luxusních autech,” tak média ráda přiživila jejich pověst.
Stát musí… tentokrát podporovat sport
js tradičně trefil hřebíček na hlavičku, když se pozastavil nad dogmatem, že stát by měl/musí podporovat sport. Je pravda, že jsem se nad tímto divným zvykem zamýšlel také. Nějak nechápu, k čemu vlastně státní podpora přispěje – tedy kromě prospěchu a zajištění existence sportovců samotných. Sportovci dělají to, co umí a co je baví. Budiž, ale proč to nedělají za své, nebo za peníze sponzorů, jejichž značky propagují? Co má stát z toho, že se skupinka hokejistů třeba stane mistry světa? A především: co z toho mají občané? Možná to, že část z nich může chodit týden večer co večer opilá ulicemi města a pořvávat “My jsme mistři světa!” Že máme dobré jméno ve světě? Možná ve sportovním světě ano, ale k čemu je to dobré z praktického hlediska? Jak k tomu přijdou ti, kteří sice platí daně, ale hokej, fotbal, rychlobruslení, skoky na lyžích, ani žádné jiné sporty je nezajímají?
Proč například stát ze stejných pohnutek nesponzoruje profesionální počítačové hráče? Vždyť oni také reprezentují zemi! Ti si musí prostředky na svou zálibu najít sami – nejčastěji si je vydělat prací, nebo vyškemrat u sponzorů. Kde je ale ta hranice, kdy reprezentaci země stát ještě sponzoruje a kdy nikoli?
Myslím, že stát by neměl fungovat stylem “vybereme peníze a dáme je té či oné skupině lidí.” Vůbec fakt, že stát drží nějaké odvětví nad vodou, je hodný zamyšlení. Proč nerozhoduje poptávka? Chcete hrát hokej? Hrajte si! Chcete z toho mít příjmy? Sežeňte si sponzory, diváky, …. Že není ze strany sponzorů a diváků zájem? Tak si to buď zaplaťte sami, nebo to dělejte jako své hobby.
To samé s kulturou – nevidím důvod, proč stát financuje divadla nebo filmy. Nechť divadla hrají takové hry, takovým způsobem a za takové ceny, že přilákají diváky. Ať se točí filmy, které někdo koupí, nebo naplní sály. Proč by ale cokoli z uvedeného měli platit pracující, kteří sami podporu od státu nedostávají?
Google: Microsoft opisuje výsledky vyhledávání
Tady jen krátká otázka pro ty, kdo trošku znají historii firmy Microsoft: má Microsoft ve svém portfoliu něco, co neukradl, nezkopíroval, neobšlehl, nebo se alespoň neinspiroval? Prostě něco, co opravdu vymysleli od samého počátku jeho zaměstnanci. To, že se teď jeho vyhledávač snaží kopírovat jedničku na trhu, tedy Google, mě vůbec nepřekvapilo. Překvapí mě, až Microsoft přijde s něčím, co bude od základu jeho produkt.
VV chtějí “trestat” bezdětné. Ať platí vyšší pojistné, navrhují
Se zajímavým způsobem, jak zvýšit porodnost, přicházejí Věci veřejné. Zatímco komunisté za socialismu stavěli byty, které prakticky rozdávali přednostně právě mladým rodinám s dětmi, VV na to jdou ze druhé strany. Jejich návrh zní následovně: “Zatímco bezdětný zaměstnanec odvede na (sociálním) pojistném devět procent z platu, rodič s jedním dítětem šest, se dvěma dětmi tři procenta – a v případě tří a více dětí bude zaměstnanec oproštěn od placení sociálního pojištění úplně.” Je jasné, že cílovou skupinou tohoto nápadu je jistá skupina obyvatel, která dělání dětí považuje za samozřejmý zdroj příjmů. Přeci jen když je ruka státu otevřená, tak co by nebrali….
Ten, kdo se věnuje kariéře, nebo má jiné životní priority, je podle Věcí veřejných nejspíš sobec a tudíž je nutné ho za jeho sobeckost potrestat. Vždyť mít dítě je přeci něco tak krásného a šlechetného! Jenže napadlo milé VV, že někteří lidé nemají dítě nikoli proto, že z nějakého důvodu nechtějí? Že jsou mezi námi páry, které dítě mít nemohou ze zdravotních důvodů? Takhle detailní uvažování od “Véčkařů” čekat nemůžeme. Stejně, jako nemůžeme čekat, že bychom jednoho krásného dne všichni měli stejné podmínky k životu.
0 komentářů