Stát bude časem rozhodovat úplně o všem*Věříte ostravskému primátorovi Kajnarovi jeho sliby?*Kam jde Kalouskova povodňová stovka?
Opravy tramvají by se mohly ostravskému DP prodražit
Pravidlo, že soukromá firma pracuje levněji a efektivněji, než státem (nebo krajem či městem) vlastněný podnik, platí jen do okamžiku, kdy taková firma nemá vazbu na stát. V opačném případě to pravda není, neboť za daných podmínek nefungují principy svobodného trhu.
Ostravský magistrát v čele s primátorem Kajnarem přišel s nápadem, že by opravy tramvají řešila de facto soukromá firma (Magistrát oddělil od dopravního podniku jeho výrobní a opravárenský areál, založil novou firmu Ekova Electric a převedl do ní majetek za 500 milionů korun a firmu teď připravuje k privatizaci), respektive že by do dosud městem vlastněné firmy vstoupil strategický partner. Primátor přitom říká, že díky výběrovým řízením a soutěži by město mohlo dostat ceny, “o kterých se mu ani nezdálo.” Svým způsobem má asi pravdu, byť to nejspíš myslel jinak.
Dovolím si uvést dva příklady z praxe jedné pražské nemocnice, ve které svého času na pozici ekonomického náměstka působil pan B.. Pan B. nechal zřídit dvě společnosti s ručením omezeným: jedna se zabývala nákupem a prodejem plynu, druhá elektřiny. Princip celé hry byl jednoduchý: s.r.o. nakoupilo energii od ČEZu a přeprodalo jí nemocnici. Samozřejmě si k ceně připočítalo zisk, takže v konečném výsledku vyšla elektrická energie dráž, než kdyby ji nemocnice nakupovala od ČEZu. Ve výběrovém řízení, kterému pan B. samozřejmě předsedal, ale soutěž vyhrála právě “soukromá společnost,” nikoli ČEZ. Nejspíš nikoho nepřekvapí, že pan B. asi dva měsíce poté z nemocnice odešel. Dostal totiž lepší nabídku: stal se náměstkem v oné soukromé firmě.
Mezitím byla v téže nemocnici převedena část servisních služeb na jiné, za tímto účelem založené s.r.o.. Do té doby řešili například výměnu prasklé žárovky nebo nefungující počítač zaměstnanci nemocnice, kteří pobírali plat podle státních tabulek (tedy nic moc). Potkal jsem se po letech s primářem jednoho z oddělení a ptal se ho na zkušenosti s tímto systémem. Odpověděl mi: “No, když dřív praskla žárovka, tak buď přišel člověk a vyměnil ji, nebo jsme si ji vyfasovali ze skladu a vyměnili sami. Dnes přijde tentýž člověk, dnes zaměstnanec s.r.o., a ta firma nám pak coby oddělení vyfakturuje cenu žárovky plus 300 Kč za započatou hodinu práce.” Samozřejmě jsem se zeptal, zda si nemohou žárovku vyfasovat tak, jako dřív. Prý nesmí.
Takže pravděpodobně tak nějak bude vypadat výhodnost i v případě servisování ostravských tramvají. Teď mě jen zajímá, zda je primátor Kajnar tak naivní, nebo jestli prostě jen lže.
Zimní pneumatiky budou povinné všude, jedno pivo za volantem neprošlo
Poslanci zmírnili trestné body pro řidiče
Poslanci schválená novela silničního zákona přináší hned několik zásadních novinek. Zejména jedna ukazuje, jakou mají naši mocní chuť ovládat naše životy. Tím bodem je povinnost používat zimní pneumatiky “když se na pozemní komunikaci nachází souvislá vrstva sněhu, led, námraza nebo lze vzhledem k povětrnostním podmínkám předpokládat, že se na vozovce sníh, led či námraza může vyskytovat.” Že jde o klasického poslaneckého kočkopsa už otrlejší občany nepřekvapí. Ostatně proč by se řidiči neměli stát amatérskými meteorology, když už jim původní zákon nařizuje, aby měli věštecké schopnosti (konkrétně řidič musí předvídat)?
Podstatně více mě pohoršuje ta tendence mluvit lidem do života a omezovat jejich svobodné rozhodování. Ještě smutnější je pak fakt, že někteří takovým zásahům do svobod nadšeně tleskají. Ano, zimní pneumatiky mají na sněhu a náledí nesporně lepší vlastnosti – o tom si nedovolím pochybovat. Proč by to ale měl být stát, kdo řidiči nařídí, kdy je má nazout? Co bude další krok? Dočkáme se zákona, který bude nařizovat, že při teplotách pod nulou smíme vycházet na ulici jen v kulichu, šále a – samozřejmě – v zimních botách se stanovenou hloubkou vzorku? Poslanci by to jistě obhájili: když občan nastydne a uklouzne, tak pak zůstane na nemocenské a bude ze systému čerpat peníze (které do něj sám odvedl). To, že poslanci v zájmu úsporných opatření nařídí povinné zimní oblečení, je přeci naprosto stejně logické a zdůvodnitelné, jako povinnost používat zimní pneumatiky. Stejně, jako se v případě obutí auta nerozlišuje, zda je řidičem Juha Kankkunen nebo dědek v klobouku, by se ani zde neřešilo, jak je kdo odolný proti chladu či uklouznutí. Prostě nařiďme kulichy a šály všem povinně až do 31. března!
Primátor Ostravy zrušil slib, privatizovat chce utajeně
Ostravského primátora Kajnara asi nemusím pravidelným čtenářům představovat. Přesto jistě nebude špatné připomenout si, co je tento člen ČSSD, který již roky vládne s podporou ODS, za ptáčka. “Primátor Petr Kajnar z ČSSD 21. ledna veřejně slíbil, že bude na oficiálním webu města publikovat informace o restrukturalizaci Dopravního podniku Ostrava.” Občané mohli panu primátorovi zatleskat a ti naivnější třeba i žít několik dnů v představě, že v čele města je rovný chlap. Jenže pořád je to politik, k tomu navíc “socan,” čili někdo, kdo sliby neplní možná ani o Vánocích. Ani ne dva týdny po původním prohlášení Kajnar zcela otočil a na webu města se objevila informace, že “Zveřejnění dalších podrobných informací týkajících se způsobu vyčlenění komerčních aktivit z DPO do EKOVY ELECTRIC, činností a záměrů této 100procentní dceřiné společnosti DPO již fakticky není možné.” Proč to “fakticky” není možné už ale primátor Ostravy, ani nikdo jiný vysvětlovat občanů nebude. Nemusí, protože dobře vědí, že za čtyři roky, až zase budou volby, občané města dají své hlasy buď ČSSD, nebo ODS. Chlapci si pak opět padnou kolem krků, vytvoří koalici a pojede se dál. Tak proč by měli občanům cokoli objasňovat. Smiřme se s tím, že o privatizaci podniku s majetkem za 500 milionů prostě bude vědět jen pan Kajnar a možná několik jeho kamarádů. Voličům je do toho hovno….
Vondra o megazakázce věděl a na její podpis dokonce naléhal, tvrdí svědek
To si představte, co si ta opozice dovolila! Nasadila falešného svědka, který teď hází špínu na Alexandra “jsem čistý jako lilie” Vondru. Svědek dokonce ve svých lžích, které nejsou ničím jiným, než řízenou kampaní, došel dokonce tak daleko, že tvrdí, že bývalý místopředseda vlády pro evropské záležitosti nejen věděl o předražené zakázce, ale dokonce naléhal na tehdejšího šéfa úřadu vlády Jana Nováka, aby ji podepsal. To samozřejmě není pravda – zakázku sice přidělil tým řízený Vondrou, ale Saša o ničem nevěděl! On tam jen seděl, nikdo se ho na nic neptal, nic nemusel schvalovat a všechno šlo mimo něj. A my, voliči, této verzi samozřejmě rádi věříme!
Medveděv ruší v Rusku zimní čas
Kreml ruší střídání zimního a letního času
Nezbývá než závistivě konstatovat, že Rusko se v otázce letního a zimního času posunulo o krůček blíže k normálnosti. Kéž by jednou podobně procitli i naši mocní a uznali by, že každoroční posuny hodinek tam a zpět jsou debilita, která nejen neušetří žádné peníze, ale navíc zbytečně obtěžuje lidi. Posuny času měly smysl možná v době, kdy se pracovalo na poli. V takovém případě je skutečně potřeba sluneční svit. Jaké jsou ale důvodu k letnímu času v dnešní době?
Samozvané elitě národa: Táhněte třeba do háje!
Petr “Pixy” Staníček přišel sice s poněkud nabroušeným, ale střízlivým a zamyšlení hodným pohledem na akci “Děkujeme, odcházíme.” Autor se v první řadě zaměřuje na elitářství, v němž lékaři (možná ne všichni, ale většina určitě) žijí. Patrně nejvýstižněji vystihuje autorův pohled následující pasáž: “Když budu držet v náručí nemocné dítě, bude pro mě lékař to nejdůležitější na celém světě. Ale z nadhledu, pro společnost, neřku-li lidstvo, jste pouhá zbytná servisní služba zlepšující kvalitu života, služba na úrovni manikérek a metařů. Přežila by bez vás společnost? No jistě, přežila bez vás všechny ty tisíce let – vždyť pány tvorstva se cítíte nejvýš nějakých posledních 200 let, a to ještě jen v poměrně maličké části světa.”
Školy budou děti učit finanční gramotnost
“Napravit špatný stav finanční gramotnosti v Česku se snaží prvních 60 škol, které jsou zapojeny do projektu Rozumíme penězům. Žáky v modelových domácnostech připravují na sestavení skutečného rodinného rozpočtu.” Že bychom se konečně dočkali toho, že naše školství začne vyučovat i něco, co žáci využijí v praktickém životě? Tomuto projektu v každém případě fandím a věřím, že může přispět k určitému zlepšení dnešní situace, kdy dospělí lidé nechápou ani základní termíny, jež jsou používány při komunikaci s bankou. Samozřejmě si nemyslím, že by vyučování finanční gramotnosti spasilo naprosto vše. Nakládání s penězi není jen o znalostech, ale také o zodpovědnosti a schopnosti uvažovat v souvislostech, což jsou věci, které škola jednoduše nenaučí.
Lidé se nepostarají o sebe, a tak se musí starat o druhé…
Krátká glosa, ve které se js zamýšlí nad situací, kdy máme stát, jehož smyslem je (kromě jiného), dle názoru některých lidí, starat se o občany, především pak o ty, kteří se o sebe neumí postarat sami. Potud zní představa ještě celkem pochopitelně: stačí si představit hodné rodiče, starající se o své děti. Proč by nemohl existovat “tatíček stát?” Jenže autor poukazuje na paradox, ke kterému dojdeme, pokud se zamyslíme na otázkou kdo nebo co je onen stát. Jsou to členové vlády, senátoři, poslanci, prostě volení zástupci lidu? Nejspíš ano, protože jsou to právě volení zástupci, kdo rozhoduje o tom, komu a jak stát pomůže, o koho a jakým způsobem se postará. Kdo volí tyto zástupce? Samozřejmě občané – mimo jiné i ti, o které se pak ten stát bude starat. Dostáváme se k jádru pudla, které js vystihl otázkou: “Přijmeme-li tezi, že průměrný člověk se nepostará dobře ani sám o sebe, proč by se měl (prostřednictvím demokratického hlasování) starat o celou společnost?” Svým způsobem je to přinejmenším námět k zamyšlení nad tím, jaká by vlastně měla být role státu v našich životech.
Na fakt, že se “stát stará o své občany,” jsme si zvykli především v dobách socialismu, na které později navázaly i nedávno minulé vlády. Přitom je skoro až podezřelé, jak se stát nechce této role vzdát. Ani kdybyste podepsali smlouvu, že nevyžadujete od státu žádné služby, vše si zajistíte sami ze svých prostředků, výměnou za to, že byste neplatili daně, nemáte šanci. Taková možnost prostě neexistuje, protože jste-li dostatečně zodpovědní sami za sebe, musíte být povinně zodpovědní i za ostatní.
Jde povodňová stokoruna opravdu na povodně?
To je ale překvapení! Nejlepší ministr financí všech dob Kalousek zvedl všem slušným (rozuměj: pracujícím) občanům daně o sto korun. Slíbil, že tyto peníze půjdou na pomoc obcím, postiženým povodněmi. Může to znít jako ušlechtilá myšlenka, dokud si neuvědomíme, že jde o násilně vymoženou solidaritu. Když tu stovku navíc na daních neodvedete, budete mít problémy s finančním úřadem, nejspíš dostanete pokutu a v krajním případě byste mohli také skončit ve vězení. Tak stát trestá ty, kteří nechtějí být solidární.
Jak to ale u státem řízeného toku peněz bývá, nikdy se jich nevybere dost a to ani kdybychom odevzdávali celé své výplaty a ještě přidávali ze svého. U “povodňové stovky” je to také tak: “Starostové z Libereckého kraje, který postihly loni v srpnu velké povodně, si přesto stěžují, že dostávají od státu na opravu mostů a silnic málo peněz.” Můžeme přemýšlet nad tím, co bychom měli udělat, aby peněz bylo dost. Co třeba odvádět dvě stovky? Nebo rovnou tisícovku? Nebo deset tisíc?
Problém je ale někde jinde: jakmile se do věci vloží stát, stane se ze systému “blackbox” – tedy pomyslná krabice, která něco dělá, ale nikdo vlastně neví co, proč a jak. My tedy odevzdáme stovku státu, který nám bude tvrdit, že ji dal na povodně, jenže kde máme důkaz? Dostane snad běžný občan kompletní vyúčtování, kde bude napsáno: “vybrali jsme od Tebe 1200 Kč, celkem jsme od všech získali 3,5 miliardy, následuje seznam věcí, které jsme z toho zaplatili”? Ani náhodou! A to raději ani nepočítám všelijaké příživníky, přisáté na státní finance, jež si přijdou na své v okamžiku, kdy se alespoň část vybraných peněz bude přerozdělovat. Už vidím ta výběrová řízení: “Má nám břeh řeky vybagrovat Franta za deset tisíc? Nebo vyhlásíme výběrovku, kde dáme jako podmínku, že jméno firmy musí začínat na písmeno S a pak se v hospodě šábneme?” Asi jen málokdo věří, že by zakázku získal Franta, nabízející minimální reálnou cenu.
Úplně nejvtipnější je ale myšlenka, že “Pokud vláda nakonec celou částku 3,5 miliardy na protipovodňová opatření nerozdělí, poputuje zbytek peněz do státního rozpočtu na snížení schodku.” Co myslíte, že je pro nejlepšího ministra financí důležitější: nějaké vyplavené vesnice, nebo představa, jak bude za rok ukazovat v Otázkách Václava Moravce grafy, jak se mu povedlo snížit schodek a proto by ho občané měli příště volit zase?!
0 komentářů