Policajti přijedou autobusem*Silnice jsou děravé. Zvykněte si!*Další prostor pro policejní buzeraci*Penzijní reforma – dobrý nápad nebo kočkopes?
Policii chybí peníze na benzin, využije vlak i autobus
Už se opravdu těším na první reportáže komerčních televizí o tom, jak policie nezabránila přepadení nebo jinému trestnému činu jen proto, že v rozpisu MHD bylo zrovna sedlo, nebo protože nejezdily vlaky.
Opět se musím pozastavit nad otázkou, nač si vlastně platíme daně. Předpokládal jsem, že jedním z důvodů je udržení bezpečnosti. Dotace policii se ale snižují, aniž by se někdo daňových poplatníků ptal, zda s takovým přerozdělením svých peněz souhlasí.
Možná by nebylo špatné, kdyby nám vláda musela do poslední koruny vyúčtovat celý rozpočet položku po položce. Asi bychom se hodně divili, na jaké výdaje se vyhazují finance, kvůli kterým nezbývá na to důležité.
Zvykejte si na děravé silnice, na opravy chybí miliardy
O kousek výše jsme se dozvěděli, že z našich daní dostane policie méně, než dostávala dosud. Tím to ale zdaleka nekončí. Motoristé sice platí vysokou spotřební daň v ceně paliva, někteří navíc přispívají i koupí dálniční známky, přesto musí počítat s tím, že svého plechového miláčka mohou poškodit na silnicích, které – jak jinak než velice překvapivě – poničila zima.
Na opravy leckdy až mamutích děr prostě nejsou peníze, takže v lepším případě se budou osazovat značky, varující před nerovnostmi na vozovce, v tom horším si řidiči budou muset zahrát na slalomáře bez varování.
Ještě jednou se zeptám: když se podívám na svou výplatní pásku (raději to nedělám příliš často, neboť se pokaždé naseru 🙂 ), nepřipadá mi částka, kterou mi a mému zaměstnavateli odebere stát, nikterak malá. Očekával bych, že když dám své peníze někomu k dispozici s tím, že je využije v můj prospěch, respektive ve prospěch “nás všech,” měl by nám ten “někdo” – v tomto případě stát – přesně vyúčtovat, jak s nimi naložil. Tuším ve Velké Británii to tak skutečně funguje, tak proč s tím, sakra, ještě nepřišel nikdo u nás?
Poslanci chystají změny: 0,3 promile bez bodu, radary bez varování značkou
Nad paradoxem, že zákony, které jsou ve prospěch obyvatel, vstupují v platnost třeba i déle než po roce, zatímco ty neprospěšné mají jakési expresní schvalování, se v Týdnovinách pozastavuji často. Nemusíme se tedy divit, že nové tresty pro řidiče dost možná začnou platit již od dubna tohoto roku.
Tradičně nemusíme čekat nic jiného, než zvýšení možnosti policejní buzerace. Nejmarkantnějším příkladem je, že “Policista bude nově moci řidiči nařídit kontrolu technického stavu vozidla, a řidič bude povinen zajet na tuto kontrolu do místa vzdáleného maximálně čtyři kilometry. Pokud bude mít na vozidle vážnou nebo nebezpečnou závadu, bude muset celou technickou prohlídku zaplatit.” Jinými slovy: pokud se panu policistovi nebudete z nějakého důvodu líbit, ale budete mít v pořádku lékárničku, žárovky, pojistky, vestu a všechny náležitosti, může vám přesto pěkně zatopit. Přinejmenším ztratíte drahocenný čas tím, že budete muset dojet na technickou kontrolu. Kdo přitom proplatí s tím spojené ztráty? O tom se v návrhu zákona skoro jistě nedočtete. Možná bychom se měli inspirovat přístupem v USA, kde policista nesmí bezdůvodně obtěžovat řidiče, jak je tomu u nás.
Další nedomyšlená hloupost z per našich poslanců a “dopravních expertů”: “Pokud potkáte cestou dopravní nehodu a neposkytnete zraněným první pomoc a nepřivoláte jim záchranáře, můžete za to být potrestáni.” Neumím si to představit v praxi: například na dálnici jezdí jedno auto za druhým. Soudě dle uvedené citace nebude záležet na tom, kolik dobrovolných zachránců již zasahuje na místě – zastavit budou muset úplně všichni, kdož pojedou kolem a pravděpodobně i z protisměru, což bude například na dálnici obzvláště zajímavé.
Žena požaduje odměnu za první dítě roku, ačkoli ho dala k adopci
Copak to asi bude za ženu, která dala dítě k adopci, ale hrdě se k němu hlásí v okamžiku, kdy za něj má dostat peníze? Můžete hádat třikrát. Malá nápověda: je z Ústí nad Labem.
Nekupujte státní dluhopisy
Jindřich Pilc (Svobodní) se sice ve svém článku zabývá státními dluhopisy, nicméně mne zaujala jeho odbočka k penzijnímu připojištění. Autor píše: “Já své penzijní připojištěni zrušil už vloni a peníze vybral. Nebudu čekat na zákon, který mi zakáže předčasný výběr naspořených peněz z penzijního fondu. A co Vy? Víte, že v Maďarsku byly penzijní fondy znárodněny? A že se o něčem podobném teď mluvilo v Polsku?” Nevím, z jakých zdrojů vycházejí autorovy obavy, nicméně nemám podklady pro to, abych je vyvrátil.
Penzijní připojištění, které mám zařízené já i manželka, beru jako svobodné rozhodnutí, založené na osobní zodpovědnosti (v tomto případě zodpovědnosti za své finanční zajištění ve stáří). Byl to můj dobrovolný krok, protože nechci spoléhat jen na stát. Zkuste mi někdo vysvětlit, proč se stát tak vehementně snaží vměšovat do věcí, které dosud byly postaveny na vlastním rozhodnutí toho kterého občana? Proč by mi měl nařizovat, že si musím spořit? Z jakého důvodu bych si v budoucnu neměl svobodně zvolit, zda a jakým způsobem se zajistím na důchod? A především: jakým právem mi stát bude nařizovat, co se svými vydělanými penězi smím a nesmím dělat – tedy zda je například mohu vybrat a uložit jinak?
Povinně si spořit na důchod? Je to na vás, navrhuje ODS
Češi si nebudou muset spořit na důchod, slibuje ODS
Krátce po zamyšlení Jindřicha Pilce přišla zpráva o tom, jak by podle ODS měla vypadat důchodová reforma. Existuje pět variant a kupodivu se v nich nacházejí i celkem rozumné vize, jako že “lidé by si měli část svého důchodu naspořit sami v penzijních fondech, ale má jít o dobrovolné rozhodnutí, nikoli o povinnost.” Premiér Nečas tak drží směr, který nastínil již dříve, což je samo o sobě poměrně pozitivní, neboť leckteří jeho předchůdci a dokonce i koaliční partneři měnili své názory stylem “kam vítr, tam plášť.” Povinné penzijní připojištění ale ze hry ještě úplně není – jak to nakonec dopadne bude záviset na síle lobbingu institucí, kterým by občané měli svěřit své peníze.
Druhá varianta spočívá ve rozdělení odvodů sociálního pojištění mezi stát a soukromé penzijní fondy. To by ale v konečném důsledku znamenalo propad přibližně 30 miliard, který by stát kompenzoval zvýšením DPH. S tímto přístupem nemohu souhlasit – zvýšil by ceny veškerého zboží, na což by doplatili především sociálně slabí, mezi které patří i dnešní penzisté. Ti by si tak v konečném důsledku skrze vyšší daň přispívali na vlastní důchod a vzniklo by tak paradoxní finanční perpetuum mobile.
Úplně mimo mísu pak patří nápad Věcí veřejných: “Vytasily se s tzv. generačním fondem, do kterého by přispívali všichni bez rozdílu, ale ze kterého by čerpali jen lidé, kteří mají děti, tedy další přispěvatele do penzijního systému.” Jinými slovy: pokud by někdo nemohl (třeba ze zdravotních důvodů) či nechtěl mít děti, musel by platit těm, kteří je mají. Jako by nestačilo, že musíme cizí uřvané haranty poslouchat zejména v letních dnech od rána do večera….
Zachraňme úspornou žárovku!
D-Fens upozornil na zajímavý paradox, ukazující nesmyslnost centrálního řízení z Bruselu. Evropská unie zakázala rtuťové teploměry, protože je v nich rtuť, která se při rozbití dostávala do vzduchu. Zákaz přišel i přesto, že zatím neexistuje spolehlivá alternativa – všelijaké “digitální” teploměry teplotu člověka spíše odhadují, než aby ji měřily.
Unie zakázala také klasické žárovky, neboť údajně (slovy Martina Bursíka) “více hřejou než topí.” Nenechala na svobodné vůli občanů, zda ve svých příbytcích budou svítit tím či oním zdrojem, protože EU přeci nejlépe ví, co je pro nás dobré. Časem se budou smět prodávat jen tzv. “úsporné zářivky,” které ale mají takovou jednu drobnou nevýhodu: obsahují rtuť, která se při rozbití uvolňuje. V tomto případě to ale překvapivě zákonodárcům nevadí.
D-Fens na závěr konstatuje: “Někdy je třeba ubít bobra, abychom zachránili strom a to je to správné zelené myšlení pro dnešní dobu.”
Děkujeme, odejděte, pokud máte kam
K chystanému odchodu stovek lékařů a následné krizi v systému zdravotnictví, kterou ministr Heger stále není schopen zcela domyslet, bylo už napsáno mnohé. Svou doušku přidal i výše zmíněný D-Fens. Já přidám jeden postřeh z praxe: odcházející lékaři si často stěžují, že aby dostali slušný plat, musí dělat přesčasy. To je nepochybně pravda, stejně jako fakt, že platové ohodnocení začínajícího lékaře je někde mezi výsměchem a kapesným.
Je tu ale druhá strana mince, o které není příliš slyšet: mnozí lékaři berou přesčasové hodiny jako vítaný způsob přivýdělku, nikoli jako příkoří, jak někteří z nich tvrdí v médiích. Pracuji ve zdravotnictví nějakých osm nebo devět let, takže pamatuji mnohé. Vzpomínám si například na rozhovor dvou doktorů z doby, kdy se v Zákoníku práce snižoval maximální povolený objem přesčasových hodin. Páni doktoři neprojevovali nadšení z toho, že je poslanci chrání před nenasytným managementem nemocnice, který by z nich nejraději sedřel kůži. Naopak pohoršeně řešili, co teď budou dělat, protože ty přesčasy (a samozřejmě především za ne vydělané peníze) prostě chtějí. Nakonec se našly obezličky v podobě nejrůznějších dohod, takže se vlk nažral a koza zůstala celá. Neříkám, že následující tvrzení platí pro všechny beze zbytku, ale dovolím si tvrdit, že i kdyby se základní mzda lékařů zvedla na trojnásobek, tak o přesčasy a pohotovosti by se prali dál.
Korumpovatelný je každý, kdo rozhoduje o cizím
Korupce a spol. (aneb v čem tkví příčina problémů)
Opět pěkná tematická i názorová shoda zavládla mezi Františkem Matějkou a js-em. Oba se zaměřili na aktuální téma, kterým je korupce, a oba došli ke stejným závěrům – totiž že za korupci může stát jako takový a systém, kdy o rozdělování našich peněz rozhoduje pár vyvolených. Shodu mezi oběma autory potvrzují následující citace: “dobrých 90 % korupce by se šlo jednoduše zbavit odstraněním státních zásahů” píše js a Matějka hraje v téže tónině: “Maximální svoboda jedince v rozhodování o jeho vlastních penězích, minimální daně, administrativně štíhlý stát, ořezaný od nadbytečné regulační legislativy. Jedním z důvodů, proč jsem zastáncem toho všeho je fakt, že jedině v takovém případě dojde k výraznému omezení (nikoli zmizení) korupce.”
Aktuálně čtu knížku Co je vidět a co není vidět, v níž autor Frédéric Bastiat, jež žil v letech 1801-1850, naprosto jasně a i pro laika pochopitelně ukazuje, že onen stát, který se o nás všechny tak pěkně a ochotně stará, má i druhou stránku. Když pak porovnáte výhody a nevýhody systému přerozdělování peněz, který funguje dodnes, patrně se neubráníte dojmu, že ono “starání se” je v konečném důsledku sakramentsky drahé.
Uzdravte se rychle. Při delší nemoci dostanete méně
Opakovat, že systém, kdy státu odvádíme stále více peněz, ale dostáváme za ně stále méně, by bylo nošením dříví do lesa. Fakt, že společně se zaměstnavatelem platíme povinnou zdravotní daň a v případě nemoci dostaneme tento rok ještě méně peněz než loni, asi už také nikoho nepřekvapí. Tímto tempem se jednoho dne dočkáme stavu, kdy v případě nemoci nejen nic nedostaneme, ale ještě budeme muset platit nějakou formu pokuty.
Co mě zaujalo, je samotný titulek, pod kterým se tato informace objevila na Aktuálně.cz. “Uzdravte se rychle. Při delší nemoci dostanete méně” – vidíte, to je docela dobrá rada! Možná by nebylo špatné vyvěsit ji na onkologických odděleních, v čekárnách interních lékařů a dalších. Možná ten fakt, že je pro ně výhodné se co nejrychleji uzdravit, těm nemocným jen nedošel….
0 komentářů